ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2604.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2604/2022-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce J., XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Antonínem Tunklem, advokátem, se sídlem v Dačicích, Komenského 6, PSČ 380 01, proti žalovanému V. H. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Ing. Zbyňkem Kiesewetterem, advokátem, se sídlem v Praze 6, Nad Šárkou 766/58, PSČ 160 00, o zaplacení 1.270.500 Kč s příslušenstvím a 300.000 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 33 Cm 64/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 4. 2022, č. j. 4 Cmo 142/2021-199, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů dovolacího řízení 18.053,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou doručenou 19. 6. 2018 Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci domáhá po žalovaném zaplacení 1.270.500 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody vzniklé podáním dlužnického insolvenčního návrhu v důsledku porušení péče řádného hospodáře, a 300.000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy.
[2] Usnesením ze dne 16. 1. 2019, č. j. Ncp 965/2018-86, Vrchní soud v Praze rozhodl, že k projednání věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy (první výrok) a po právní moci tohoto usnesení věc postoupil k dalšímu řízení Krajskému soudu v Českých Budějovicích (druhý výrok).
[3] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 18. 5. 2021, č. j. 33 Cm 64/2019-169, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[4] K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. potvrdil (první výrok), ve výroku II. změnil tak, že náklady řízení před soudem prvního stupně určil částkou 101.038,36 Kč a ve zbytku výrok potvrdil (druhý výrok), a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok).
[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“ či „občanský soudní řád“), odmítl jako nepřípustné.
[6] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[7] Dovolatel k přípustnosti dovolání uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popř. by měla být posouzená právní otázka dovolacím soudem vyřešena jinak.“
[8] Dovolání nicméně žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení by rozhodnutí odvolacího soudu záviselo (ač dovolatel takovou otázku avizuje), neobsahuje a tudíž ani neotevírá. Dovolatel pouze polemizuje s rozhodnutím odvolacího soudu, (nepřípustně) konstruuje vlastní skutkový stav a uvádí, jaké závěry měl soud z provedených důkazů dovodit.
[9] S přihlédnutím k tomu, jak je dovolání koncipováno, považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že hodnocení důkazů provedené odvolacím soudem, s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř., nelze úspěšně napadnout přípustným dovolacím důvodem (srov. například rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč., a tam citovaná rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu).
[10] Nepředkládá-li dovolatel Nejvyššímu soudu žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí záviselo, nemůže být jeho dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o §243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobce bylo odmítnuto, a žalovanému tak vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů.
[12] Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému sestávají z odměny zástupce žalovaného za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 16. 8. 2022) podle §6 odst. 1, §7 bodu 7, §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve výši 14.620 Kč a z náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč. Spolu s náhradou za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 3.133,20 Kč podle §137 odst. 3 o. s. ř. tak dovolací soud přiznal žalovanému k tíži žalobce celkem 18.053,20 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 9. 2. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu