ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.2825.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 2825/2022-636
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně M. T. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Petrem Vymazalem, advokátem, se sídlem v Liberci, Valdštejnská 381/6, PSČ 460 01, proti žalovanému Bytovému družstvu XY , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Davidem Satke, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1047/17, PSČ 110 00, o zaplacení 436.675 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 38 Cm 16/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 6 Cmo 187/2021-556, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 6. 2022, č. j. 6 Cmo 187/2021-556, jakož i rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 4. 2021, č. j. 38 Cm 16/2016-508, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
[1] Vzájemnou žalobou doručenou Okresnímu soudu v Liberci dne 7. 7. 2014 se žalobkyně původně domáhala zaplacení 300.074,92 Kč příslušenstvím jako vypořádacího podílu v Bytovém družstvu XY (dále jen „družstvo“).
[2] Usnesením ze dne 26. 8. 2015, č. j. 24 C 231/2014-32, Okresní soud v Liberci řízení o vzájemné žalobě vyloučil k samostatnému řízení.
[3] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2016, č. j. Ncp 1737/2015-19, rozhodl, že k projednání věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy, a věc postoupil Krajskému soudu v Ústí nad Labem.
[4] Před Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci se žalobkyně (po rozšíření žaloby) domáhala zaplacení 490.144 Kč s příslušenstvím, z toho 461.677 Kč s příslušenstvím jako vypořádacího podílu a 28.467 Kč z titulu vypořádání vkladů do rizikového fondu (viz dále odstavec [16]).
[5] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 19. 4. 2021, č. j. 38 Cm 16/2016- 508, uložil družstvu zaplatit žalobkyni 436.675 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).
[6] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:
1) Družstvo je právnickou osobou vzniklou dne 23. 3. 2006.
2) Dne 15. 6. 2006 se na základě písemné přihlášky a zaplacení základního členského vkladu ve výši 2.500 Kč stal členem družstva T. H. (dále jen „T. H.“).
3) Dne 26. 6. 2006 uzavřeli T. H. a družstvo smlouvu o přidělení družstevní jednotky, jež obsahovala závazek T. H. coby člena uhradit družstvu základní členský vklad ve výši 2.500 Kč a další členský vklad ve výši 1.447.250 Kč, a to ve 240 měsíčních splátkách po 9.489 Kč. Dále se T. H. zavázal k úhradě mimořádného příspěvku do nedělitelného fondu ve výši 16.611 Kč, do úvěrového fondu ve výši 37.780 Kč a do rizikového fondu ve výši 28.480 Kč, jakož i k povinnosti měsíčně přispívat částkou 56 Kč do fondu oprav a údržby a částkou 2.194 Kč do provozního fondu.
4) Pravidelná měsíční splátka ve výši 9.489 Kč podle smlouvy o přidělení družstevní jednotky zahrnovala platbu na další členský vklad ve výši 6.030,21 Kč (po zaokrouhlení 6.030 Kč) a platbu na dluhovou službu ve výši 3.459 Kč. Ke dni 8. 11. 2007 byla pravidelná měsíční splátka stanovena na 10.810 Kč měsíčně a zahrnovala platbu na další členský vklad ve výši 6.030,21 Kč (po zaokrouhlení 6.030 Kč) a platbu na dluhovou službu ve výši 4.780 Kč.
5) Dne 8. 11. 2007 se žalobkyně stala členkou družstva „na základě převodu členských práv a povinností, kdy na ni bylo převedeno členství T. H.“ T. H. uhradil základní členský vklad ve výši 2.500 Kč. Závazek uhradit další členský vklad přešel dne 8. 11. 2007 na žalobkyni, která na další členský vklad uhradila částku 434.175 Kč.
6) Žalobkyně užívala družstevní byt od 8. 11. 2007 do 31. 3. 2014, aniž by za užívání bytu hradila nájemné. Po celou dobu užívání družstevního bytu žalobkyně hradila pouze částky označené v měsíčních předpisech plateb jako „hypotéka byt“.
7) Žalobkyně v plné výši uhradila příspěvky do fondů družstva, ke kterým byla povinna na základě smlouvy o přidělení bytové jednotky ze dne 26. 6. 2006.
8) Dne 16. 10. 2013 rozhodlo představenstvo družstva o vyloučení žalobkyně z družstva „pro neplacení pravidelných měsíčních splátek na další členský vklad, a to i přes předchozí odůvodněnou výstrahu s upozorněním na možnost vyloučení.“ Toto rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 22. 10. 2013.
9) Členství žalobkyně v družstvu zaniklo 22. 1. 2014 marným uplynutím lhůty k podání odvolání proti rozhodnutí představenstva o vyloučení žalobkyně z družstva (žalobkyně proti rozhodnutí o vyloučení podala odvolání k členské schůzi dne 28. 1. 2014, tedy po uplynutí 3 měsíční prekluzivní lhůty).
10) Žalobkyně vyklidila a předala družstevní byt družstvu dne 31. 3. 2014.
11) Určení výše vypořádacího podílu upravoval článek 21 stanov družstva tak, že se vypořádací podíl rovná již splacenému dalšímu členskému vkladu, od kterého se odečte manipulační poplatek ve výši 1.000 Kč, částka odpovídající souhrnné výši plateb, které by byl člen povinen zaplatit do fondu členských podílů a do úvěrového fondu, kdyby jeho členství nezaniklo, a jejichž splatnost nastala v době od zániku členství do dne vzniku nároku na výplatu vypořádacího podílu, a také částka odpovídající nájemnému, které by za užívání jednotky platil nájemce (který není členem družstva) za užívání družstevního bytu za dobu od převzetí do předání družstevního bytu.
12) Splatnost vypořádacího podílu upravoval článek 21 stanov družstva tak, že nárok na výplatu vypořádacího podílu vzniká den následující po dni, kdy příslušná jednotka bude přidělena jinému členovi družstva, a ten zaplatí tu část dalšího členského vkladu, která měla být do té doby zaplacena bývalým členem podle smlouvy o přidělení jednotky, nikdy ne však dříve, než bývalý člen vyklidí a předá jednotku.
13) Tržní hodnota (obvyklá cena) družstevního podílu žalobkyně ke dni 22. 1. 2014 dle znaleckého posudku č. 162/10/2020/1 vyhotoveného Ing. Blankou Vorlíčkovou (dále jen „znalkyně“) činila 1.718.250 Kč; po posouzení „rozsahu splnění povinnosti žalobkyně na další členský vklad“ tržní hodnota (obvyklá cena) „splaceného základního členského vkladu a dalšího členského vkladu“ žalobkyně činila 705.175 Kč. Při určení posledně uvedené částky znalkyně postupovala tak, že ze zjištěné tržní hodnoty majetkového práva žalobkyně užívat byt a parkovací stání ve výši 1.715.750 Kč odečetla částku 1.013.075 Kč představující žalobkyní dosud neuhrazenou část dalšího členského vkladu. K výsledné částce 702.675 Kč představující „tržní hodnotu splacené části dalšího členského vkladu“ pak přičetla základní členský vklad ve výši 2.500 Kč.
[7] Na takto ustaveném skutkovém základě soud prvního stupně konstatoval, že vztahy mezi žalobkyní a družstvem upravovaly stanovy družstva ze dne 15. 2. 2006 (dále jen „stanovy“), neboť k přijetí stanov ze dne 21. 9. 2009 nedošlo, protože rozhodnutí o jejich přijetí bylo nicotné.
[8] Ustanovení článku 21 stanov ohledně určení výše a splatnosti vypořádacího podílu byla v rozporu s kogentní úpravou §748 a §749 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“), a na základě §777 z. o. k. tak byla ex lege zrušena.
[9] Podle názoru soudu prvního stupně tak stanovy neupravovaly výši ani splatnost vypořádacího podílu a pro jejich určení je nutné použít úpravu §748 a 749 z. o. k.
[10] V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5168/2017, uveřejněný pod číslem 67/2019 Sb. rozh. obč.) soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyni svědčí právo na vypořádací podíl ve výši skutečné hodnoty jejího členského podílu, a to (podle provedeného dokazování) 705.175 Kč.
[11] Ke splatnosti vypořádacího podílu soud prvního stupně uvedl, že ta v souladu s §749 z. o. k. nastala dne 30. 6. 2014, tj. po uplynutí tříměsíční lhůty od 31. 3. 2014, kdy došlo k vyklizení družstevního bytu.
[12] Kompenzační námitku družstva ve výši 1.000 Kč z titulu manipulačního poplatku dle článku 21 stanov soud neshledal důvodnou, neboť podle názoru soudu prvního stupně byl článek 21 stanov ex lege zrušen na základě §777 odst. 1 z. o. k.
[13] K tvrzení družstva, že na vypořádací podíl žalobkyně dne 12. 5. 2017 započetlo částku 72.848 Kč (coby dlužné nájemné), soud prvního stupně uvedl, že tvrzení družstva o uplatnění kompenzační námitky není pravdivé. V podání z 12. 5. 2017 družstvo žádnou kompenzační námitku neuplatnilo, pouze „namítalo překážku litispendence“ ohledně nároku na nájemné. I kdyby družstvo kompenzační námitku uplatnilo, bránila by započtení úprava §143 [správně §140] odst. 3 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), neboť družstvo svou pohledávku nepřihlásilo do insolvenčního řízení žalobkyně.
[14] Nadto soud prvního stupně uvedl, že „i pokud by došlo k započtení částky 72.848 Kč s příslušenstvím na vypořádací podíl žalobkyně ve výši 705.175 Kč, stále by nárok žalobkyně na vypořádací podíl výrazně převyšoval to, co je žalobkyní z tohoto titulu v tomto řízení požadováno.“
[15] K odvolání družstva Vrchní soud v Praze napadeným rozhodnutím potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[16] Šlo přitom již o třetí rozhodnutí odvolacího soudu v této věci, když první rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2018, č. j. 38 Cm 16/2016-272, jímž byla družstvu uložena povinnost zaplatit žalobkyni 28.467 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 461.677 Kč byla žaloba zamítnuta a žalobkyni byla uložena povinnost nahradit družstvu náklady řízení (výroky II. a III.), Vrchní soud v Praze k odvolání družstva a žalobkyně rozsudkem ze dne 22. 5. 2019, č. j. 6 Cmo 322/2018-328, ve výroku I. potvrdil, ve výrocích II. a III. zrušil a věc (ve zrušeném rozsahu) vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Druhý rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 15. 7. 2019, č. j. 38 Cm 16/2016-349, jímž byla družstvu uložena povinnost zaplatit žalobkyni 436.675 Kč s příslušenstvím (výrok I.), co do částky 25.002 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II.) a družstvu byla uložena povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení (výrok III.), Vrchní soud v Praze k odvolání družstva rozsudkem ze dne 24. 6. 2020, č. j. 6 Cmo 264/2019-423, ve výrocích I. a III. zrušil a věc (ve zrušeném rozsahu) vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[17] Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a na tomto skutkovém základě uzavřel, že:
1) Vypořádání mezi družstvem a členem družstva, jehož členství zaniklo, má být poctivé a hodnota vypořádacího podílu má odpovídat hodnotě majetku připadající na členský vklad.
2) Vypořádací podíl člena bytového družstva musí odrážet skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu člena družstva, určenou ke dni zániku členství, tak, aby mezi touto hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.
3) Zánik účasti v bytovém družstvu „představuje ztrátu vlastnictví družstevního podílu, jenž jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s uvolněným bytem (…) nakládat.“
4) Neexistují důvody, pro něž by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Z toho důvodu je právní úprava vypořádání mezi družstvem a členem, jehož účast zanikla, založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva.
[18] Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož žalobkyni náleží (v souladu s §748 z. o. k.) vypořádací podíl rovnající se „tržní hodnotě družstevního podílu“ ve výši 705.175 Kč, jak byla zjištěna znalkyní (viz výše odstavec [6] bod 13).
[19] Znalecký posudek vyhotovený znalkyní se družstvu nepodařilo zpochybnit, neboť znalkyně správně posuzovala „tržní cenu předmětného družstevního podílu“ s ohledem na ceny družstevních podílů v daném místě a čase, přičemž družstevní podíl se z hlediska skutečností významných pro stanovení ceny nelišil od jiných v místě a čase prodávaných podílů.
[20] Odvolací soud dále uvedl, že „se neztotožňuje s postupem družstva, jenž vůči členům družstva vystupuje jako úvěrující hypoteční banka vyžadující velmi složité (na výpočet) anuitní splácení hypotečního úvěru. Bez opory ve stanovách nebo v zákoně nelze vztahy družstva vůči hypoteční úvěrové bance přenášet automaticky na členy družstva“. Nelze tak souhlasit s tím, aby družstvo z důvodu svých závazků vůči bance odmítlo vyplatit vypořádací podíl žalobkyni.
[21] Odvolací soud proto souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož „platba označená v předpisu plateb jako ‚hypotéka – byt‘ (…) zahrnovala částku ve výši 6.030 Kč jako pravidelnou měsíční splátku do fondu členských vkladů na další členský vklad vycházející z celkové výše dalšího členského vkladu a počtu pravidelných splátek (1.449.750 Kč/240) a zbytek platby byl určen do úvěrového fondu“.
[22] Důvodnou odvolací soud naopak shledal námitku družstva, podle které do tržní ceny družstevního podílu nelze připočítávat základní členský vklad (2.500 Kč), neboť ten je již zohledněn v tržní ceně. S ohledem na skutečnost, že tržní hodnota družstevního podílu byla stanovena na 705.175 Kč, zatímco soud prvního stupně přiznal žalobkyni pouze částku 436.675 Kč, nemělo toto pochybení „vliv na věcnou správnost napadeného rozsudku“.
[23] Ohledně zápočtů namítaných družstvem se odvolací soud zcela ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně.
II. Dovolání a vyjádření k němu
[24] Proti rozsudku odvolacího soudu podalo družstvo dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících otázek hmotného práva, a to:
1/ „zda je v případě, kdy stanovy neurčují způsob výpočtu vypořádacího podílu (ať už absencí úpravy nebo v důsledku její neplatnosti) nutné postupovat podle §748 odst. 2 z. o. k. a stanovit vypořádací podíl tak, že je roven výši splněného členského vkladu“,
2/ „zda je pro námitku započtení třeba souhlasu druhého účastníka řízení a zda je pro projev započtení nezbytná určitá forma nebo konkrétní slovní vyjádření úmyslu započíst pohledávky“,
při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu,
3/ „zda lze při stanovení tržní hodnoty družstevního podílu zcela odhlédnout od práv a povinností spojených s družstevním podílem (členstvím v družstvu) a jeho hodnotu odvodit pouze od tržní hodnoty bytové jednotky“,
4/ „zda je možné do vypořádacího podílu zahrnout platby do úvěrového fondu“, a
5/ zda je možné výkladem ustanovení ohledně výpočtu vypořádacího podílu dospět k právním závěrům, které povedou k předlužení bytového družstva a znemožní jeho fungování“,
které dle mínění dovolatele dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny.
[25] Dovolatel má za to, že se soudy odchýlily od úpravy §748 odst. 2 z. o. k. a též od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, když žalobkyni přiznaly jako vypořádací podíl částku 436.675 Kč, přestože „měl činit nejvýše částku odpovídající splacenému členskému vkladu, což v daném případě odpovídá výši 201.492 Kč“. Kromě toho dovolatel uvádí, že ve znaleckém posudku není zjištěná cena za m 2 snížena „o minimálně 10 %“, což je „standardní ponížení v případě družstevních bytů“.
[26] Dovolatel dále namítá, že „nedílnou součástí družstevního podílu“ je též „povinnost hradit pravidelné splátky obsahující náklady na dluhovou službu“. Pokud soudy tuto povinnost nezohlednily při posouzení jeho tržní hodnoty, je jejich rozhodnutí „nesprávné a nespravedlivé“. Podle dovolatele nelze provést výpočet vypořádacího podílu tak, že se od tržní hodnoty družstevního podílu odečte výše dalšího členského vkladu, jež dosud nebyla zaplacena, nýbrž má být proveden tak, že „se vypočte poměr doposud splacené povinnosti k dalšímu členskému vkladu a tímto poměrem se následně násobí celková“ tržní hodnota družstevního podílu.
[27] Dovolatel nesouhlasí ani se závěrem soudů, podle něhož „jednotlivé měsíční platby žalobkyně zahrnovaly vždy stejnou část na další členský vklad a rozdíl mezi touto částkou a uhrazenou platbou byl plněním do úvěrového fondu na úhradu nákladů úvěrového financování“. Od počátku řízení tvrdí, že šlo o „anuitní splácení“ (každý měsíc je „hrazena pevná platba a poměr splátky jistiny a úroku se mění tak, že na začátku většinu platby tvoří splátka úroků a s postupem času se zvyšuje míra splátek jistiny na úkor snižující se výše úroků“), neboť „stejným způsobem (…) jsou spláceny investiční úvěry dovolatele“. Pokud by do vypořádacího podílu byly „zahrnuty i zaplacené úroky, tak se nevyhnutelně dovolatel dostane do předlužení“. Nadto je „nemravné“ chtít po dovolateli, aby vrátil úroky, které již zaplatil věřiteli, zvláště v situaci, v níž „žalobkyně byla členkou dovolatele a podílela se“ na jeho rozhodnutích, „včetně otázek financování“.
[28] Závěrem dovolatel brojí proti závěrům soudu prvního stupně (potvrzeným soudem odvolacím) týkajícím se zápočtů, které dovolatel v řízení uplatnil jako procesní obranu.
[29] Soudy nižších stupňů se podle mínění dovolatele odchýlily od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 33 Odo 223/2005, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 32 Odo 1143/2004, uveřejněném pod číslem 90/2006 Sb. rozh. obč.
[30] Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[31] Žalobkyně ve vyjádření k dovolání ze dne 20. 9. 2022 odmítá úvahy družstva, podle kterých jí byla přiznána výplata vypořádacího podílu většího, než je „zákonné a ekonomicky možné, a že byl žalovaný odsouzen k předlužení a ekonomickému úpadku“.
[32] Má za to, že družstvo v části dovolání (nepřípustně) polemizuje se skutkovými závěry odvolacího soudu (například tvrdí-li družstvo, že do výpočtu vypořádacího podílu byly zařazeny platby do úvěrového fondu).
[33] Vzhledem k tomu, že podle zjištění soudů nižších stupňů k žádnému započtení pohledávky nedošlo, je dovolatelem citovaná judikatura, týkající se formy započtení, v projednávané věci podle mínění žalobkyně právně bezvýznamná.
[34] Žalobkyně navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání družstva odmítl, nebo zamítl.
III. Přípustnost dovolání
[35] Dovolání bylo podáno včas, osobou splňující podmínku podle §241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
[36] Dovolání je podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelem formulované otázky určení výše podílu člena bytového družstva, při které se soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (zčásti přijaté po vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu).
IV. Důvodnost dovolání
a) K určení výše vypořádacího podílu člena bytového družstva
[37] Podle §748 z. o. k. stanovy nesmí určit vypořádací podíl nižší, než kolik činí částka vyjadřující rozsah splněné vkladové povinnosti člena v bytovém družstvu (odstavec první). Neurčují-li stanovy způsob výpočtu vypořádacího podílu, je vypořádací podíl roven výši splněného členského vkladu (odstavec druhý). Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, ledaže stanovy určí něco jiného (odstavec třetí).
[38] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1/ Je třeba vzít v potaz specifickou povahu bytového družstva. Základním účelem tohoto typu obchodní korporace je (a bylo i dříve) zajištění bytových potřeb svých členů (§727 odst. 1 z. o. k.). Práva a povinnosti člena bytového družstva z nájemního vztahu mezi ním a družstvem patří mezi členská práva a povinnosti plynoucí z členství v bytovém družstvu, přičemž družstevní podíl v bytovém družstvu je neomezeně převoditelný (§736 z. o. k.).
2/ Důvodem (smyslem) nabytí družstevního podílu v bytovém družstvu zpravidla je – na rozdíl od nabývání účastí v jiných typech obchodních korporací – zajištění bydlení jakožto jedné ze základních životních potřeb. Obecně přitom jde o základní životní potřebu jednotlivce, jíž zákonodárce poskytuje ve veřejném zájmu zvýšenou ochranu.
3/ Družstevní podíl, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, je věcí v právním smyslu, se kterou se na „bytovém trhu“ běžně obchoduje, a je vnímán jako plnohodnotná alternativa k vlastnictví bytových jednotek. Tržní cena, kterou musí zájemce uhradit za převod družstevního podílu, s nímž je spojeno právo nájmu družstevního bytu, zpravidla řádově odpovídá cenám, za něž jsou v téže lokalitě převáděny bytové jednotky, které svými vlastnostmi odpovídají pronajímanému družstevnímu bytu.
4/ Zánik účasti v bytovém družstvu bez právního nástupce znamená ztrátu vlastnictví družstevního podílu; ten jako věc zaniká, přičemž jeho hodnotu fakticky získává bytové družstvo tím, že může s „uvolněným“ bytem volně (v souladu se zákonem a stanovami) nakládat. Může jej pronajmout jinému členovi družstva, přijmout nového člena družstva (za adekvátní členský vklad – viz §733 z. o. k.) či byt (bytovou jednotku) prodat.
5/ S ohledem na výše popsaný základní důvod nabývání účasti v bytových družstvech by měl mít nabyvatel družstevního podílu rozumnou míru jistoty, že investice, již do zajištění bydlení vložil, zůstane zachována. A to bez ohledu na to, zda účast v bytovém družstvu nabývá originárně (za členský vklad) či derivativně (zpravidla za úplatu zaplacenou za nabývaný družstevní podíl). Tedy, že o tuto investici nebude připraven ani tehdy, zanikne-li jeho účast v bytovém družstvu bez právního nástupce. Zachování této rozumné míry jistoty je přitom i ve veřejném zájmu, neboť má význam pro stabilitu a transparentnost trhu s byty.
6/ Současně platí, že není rozumného (spravedlivého) důvodu, pro který by mělo bytové družstvo na zániku účasti svého člena profitovat. Opačný výklad by – právě s ohledem na účel účasti v bytovém družstvu – vedl k nepřípustnému zásahu do vlastnického práva k družstevnímu podílu, jež je chráněno článkem 11 Listiny základních práv a svobod. Řečené platí i obráceně; člen bytového družstva by neměl na zániku své účasti bez právního nástupce profitovat na úkor družstva (a tím i ostatních členů bytového družstva).
7/ Nejvyšší soud proto uzavírá, že právní úprava vypořádání mezi členem bytového družstva, jehož účast zanikla bez právního nástupce, a bytovým družstvem je založena na principu zvýšené ochrany členů bytového družstva, z něhož plyne, že vypořádací podíl člena bytového družstva musí být určen vždy s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu družstevního podílu bývalého člena družstva (určenou ke dni zániku členství) tak, aby mezi touto tržní hodnotou a výší vypořádacího podílu nebyly neodůvodněné rozdíly.
8/ S ohledem na možnosti, jež bytové družstvo může využít při nakládání s „uvolněným“ bytem, bude mít zpravidla zánik účasti člena bytového družstva bez právního nástupce na toto družstvo hospodářsky neutrální dopad. Odůvodněné náklady, které družstvu vzniknou při naložení s „uvolněným“ podílem, se zohlední při určení výše vypořádacího podílu.
9/ Ve světle tohoto obecného pravidla je pak nutno vykládat ustanovení §748 z. o. k. a musí je respektovat i případná odchylná úprava ve stanovách bytového družstva.
Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2711/2019, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1173/2022.
[39] Odvolací soud postupoval v souladu se shora citovanými judikatorními závěry, vycházel-li ze základní premisy, že vypořádací podíl žalobkyně musí být určen s ohledem na skutečnou (tržní) hodnotu jejího družstevního podílu ke dni zániku jejího členství.
[40] V souladu se závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1173/2022 však Nejvyšší soud (na rozdíl od soudu odvolacího) neshledává žádný důvod k tomu, aby od této hodnoty byla (mechanicky) odečtena částka odpovídající žalobkyní dosud nesplacenému dalšímu členskému vkladu (viz výše odstavec [6] bod 13). Je tomu tak proto, že zánikem členství v bytovém družstvu zaniká též vkladová povinnost člena družstva (§734 odst. 3 z. o. k.). Skutečnost, že žalobkyně ke dni zániku svého členství v družstvu svou vkladovou povinnost zcela nesplnila, se projeví právě v samotné skutečné (tržní) hodnotě jejího družstevního podílu ke dni zániku jejího členství.
[41] Odvolací soud však v rozporu s citovanou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu (přijatou po vydání jeho rozhodnutí) pominul, že ceny, z nichž znalkyně ve svém posudku vycházela, se týkají družstevních podílů nezatížených povinností splácet další členský vklad ve splátkách a platit příspěvky do úvěrového fondu potřebné k úhradě nákladů (dosud nesplaceného) úvěru, který si družstvo obstaralo za účelem výstavby bytového domu. Měla-li by výše vypořádacího podílu žalobkyně odpovídat tržní hodnotě družstevního podílu nezatíženého těmito povinnostmi, byla by žalobkyně na úkor družstva (a tím i ostatních jeho členů) neodůvodněně zvýhodněna.
[42] Pro výši vypořádacího podílu žalobkyně je proto rozhodná skutečná hodnota jejího družstevního podílu ke dni zániku členství v družstvu právě s přihlédnutím k tomu, že obsahem tohoto družstevního podílu byla též povinnost splácet další členský vklad ve splátkách a platit pravidelné příspěvky do úvěrového fondu (srov. §595 odst. 1 z. o. k.; dále pak i rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1173/2022).
[43] Na právě uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobkyně požaduje „pouze“ částku odpovídající jejímu základnímu členskému vkladu a splacené části dalšího členského vkladu (436.675 Kč s příslušenstvím). Je tomu tak proto, že pokud by vyšlo najevo, že skutečná hodnota družstevního podílu žalobkyně je nižší než výše jejího splněného členského vkladu, musely by k této skutečnosti soudy přihlédnout.
b) Shrnutí rozhodnutí
[44] Jelikož právní posouzení věci není správné a dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. byl dovolatelem uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž by se pro nadbytečnost zabýval zbývajícími dovolacími otázkami, rozsudek odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jej a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[45] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.). V novém rozhodnutí soudy znovu rozhodnou i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu