ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3052.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 3052/2022-207
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka a v právní věci žalobkyně P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, proti žalovaným 1) R. D. , narozené XY, bytem XY, 2) J. P. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Mašínem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 285/19, PSČ 120 00, 3) I. P. , narozené XY, bytem XY, 4) J. P. , narozenému XY, bytem XY, a 5) P. K. , narozené XY, bytem XY, o zaplacení 1.244.033,45 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 81 Cm 82/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 2 Cmo 102/2021-158, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2021, č. j. 2 Cmo 102/2021-158, se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 2. 2021, č. j. 81 Cm 82/2016-147, se mění tak, že řízení vedené pod sp. zn. 81 Cm 82/2016 o zaplacení 1.244.033,45 Kč s příslušenstvím se nezastavuje .
Odůvodnění:
[1] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze dne 7. 9. 2016 se žalobkyně domáhá na žalované 1) a žalovaných 2) až 5) jako právních nástupcích po J. P., narozeném XY, naposledy bytem XY, zemřelém dne 13. 4. 2021, aby jí společně a nerozdílně zaplatili 1.244.033,45 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody za porušení péče řádného hospodáře, neboť v době výkonu jejich funkce jednatelů byla z účtu žalobkyně tato částka odepsána bez uvedení důvodu či přiměřeného protiplnění. Žalobu podal za žalobkyni její opatrovník O. T., se sídlem XY, ustanovený usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016, č. j. 2 Nc 1010/2015-155 (dále též „opatrovník“).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 2. 2021, č. j. 81 Cm 82/2016-147, řízení o zaplacení částky 1.244.033,45 Kč s příslušenstvím zastavil (výrok I.), rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku (výrok III.).
[3] Šlo přitom již o druhé rozhodnutí soudu prvního stupně. První usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2016, č. j. 81 Cm 82/2016-14, kterým soud řízení zastavil, Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 31. 3. 2017, č. j. 8 Cmo 243/2016-31, změnil tak, že řízení se nezastavuje. Nejvyšší soud k dovolání žalovaných usnesením ze dne 17. 12. 2019, č. j. 27 Cdo 1382/2019-108, uveřejněným pod číslem 51/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 51/2020“), usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poté Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 10. 2020, č. j. 8 Cmo 243/2016-128, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 9. 2016, č. j. 81 Cm 82/2016-14, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, podle něhož „valná hromada žalobkyně dne 18. 7. 2016 přijala usnesení o jmenování žalované 1) jednatelkou žalobkyně s účinností ode dne 18. 7. 2016, přičemž nebylo zjištěno, že uvedené usnesení bylo prohlášeno neplatným“. Funkce opatrovníka tak „k tomuto okamžiku zanikla“.
[4] Soud prvního stupně uzavřel, že opatrovník žalobkyně nebyl oprávněn k podání žaloby. Uvedl, že opatrovník byl ustanoven žalobkyni z důvodu naplnění podmínek stanovených v §165 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Podle soudu byla působnost opatrovníka (usilovat o řádné obnovení činnosti statutárního orgánu žalobkyně, činit veškerá právní jednání za žalobkyni, zejména vůči ve výroku specifikovaným společnostem, a mít přístup do datové schránky žalobkyně) vymezena („byť vadně“), „přičemž podávání žalob proti jednatelům žalobkyně v jeho činnosti zahrnuto nebylo (a ani být nemohlo)“.
[5] Soud nepřihlédl k žalobkyní předloženému čestnému prohlášení M. L., podle něhož „jako jednatel žalobkyně dne 19. 8. 2016 pověřil O. T., advokáta, k podání mimo jiné i předmětné žaloby“, neboť „pokud by existovalo, muselo by být soudu předloženo již při podání žaloby“. Navíc „O. T. při podání žaloby vystupoval jako opatrovník, nikoliv jako advokát – právní zástupce“.
[6] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[7] Odvolací soud uvedl, že „nedoložené zmocnění představuje odstranitelnou překážku řízení a že toto zmocnění je možné doplnit i později… Aby však nedoložení zmocnění mohlo být jen takovou překážkou, musí jít o případ, kdy návrh soudu podá účastník prostřednictvím procesního zástupce. To zde zcela chybí“, neboť „až doposud nebylo nikdy ani naznačeno, že by se snad mělo jednat o procesní zastoupení na základě plné moci“. Dále odvolací soud uvedl, že čestné prohlášení „ukazuje nikoliv na udělení procesní plné moci“, ale na „nezákonný pokyn jednatele žalobkyně jejímu opatrovníku“.
[8] Podle odvolacího soudu je též nepřípadný odkaz na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2019, č. j. 79 Cm 17/2018-27, kterým bylo určeno, že O. T. je nadále ustanoveným opatrovníkem žalobkyně, neboť se jednalo o „běžné určení práva“ podle §80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jež je „účinné pouze mezi účastníky řízení“.
[9] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o 237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení
1) otázky hmotného práva, a to „zda je možné nepřipustit zastoupení soudem jmenovaným opatrovníkem, který jedná v mezích v rozsahu, které mu k tomu vymezil soud pravomocným rozhodnutím“, jež v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a
2) otázky procesního práva, „zda je možné zhojit absenci právně účinného zmocnění tím, že soudu bude předloženo platné zmocnění a nový zmocněnec dříve učiněné úkony prohlásí za vlastní“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[10] Podle dovolatelky nelze „v řízení o podané žalobě na plnění přezkoumávat rozsah oprávnění soudem ustanoveného opatrovníka“. Rozsah oprávnění opatrovníka byl stanoven tak, aby „činil veškerá právní jednání dovolatelky“. Ta jednala „celou dobu v dobré víře a podle platného soudního rozhodnutí. Skutečnost, že jiný soudce nebo soud s takovým rozhodnutím nesouhlasí, resp. jej považuje za nepřípustné, nelze obrátit proti dovolatelce“.
[11] Dovolatelka dále uvádí, citujíc judikaturu Nejvyššího soudu, že „absence průkazu oprávnění účastníka zastupovat je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit. Dodatečným předložením pověření soudu jsou schváleny nejen úkony učiněné v řízení před tímto předložením, ale i ty úkony, jež zástupce účastníka učinil ještě před pověřením“. Podle dovolatelky odvolací soud pochybil, když „ignoroval“ podání dovolatelky ze dne 26. 3. 2021, v němž zástupce dovolatelky, Mgr. David Satke, advokát, se sídlem v Praze 2, Myslíkova 284/32, PSČ 120 00 (dále jen „právní zástupce“), vzal podanou žalobu v této věci za vlastní. Dovolatelka má za to, že „případný nedostatek podmínky řízení byl tak zcela zhojen a soudy měly pokračovat v řízení“.
[12] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[13] Žalovaná 1) ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, případně zamítl. Žalovaní 2) až 5) se k dovolání nevyjádřili.
[14] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř. k řešení otázky odstranění nedostatku podmínky řízení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[15] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Vada průkazu k jednání za právnickou osobu, obdobně jako nedostatek procesní plné moci, je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§104 odst. 2 o. s. ř.). Opatřením soudu k jeho odstranění je zpravidla výzva k předložení průkazu řádného, přičemž dodatečné doložení oprávnění jednat za právnickou osobu činí zhojenými i ty úkony, k nimž došlo předtím.
2) Nedostatek podmínky řízení, spočívající v absenci plné moci, resp. v absenci plné moci právně účinné, není nedostatkem neodstranitelným. Lze jej naopak odstranit dodatečným předložením plné moci, resp. plné moci, dokládající zastoupení – právně regulérní – jinou osobou (např. advokátem), která dříve učiněné úkony prohlásí za vlastní.
3) Procesní úkon (tj. i podání žaloby) právnické osoby jako účastníka řízení se považuje za úkon učiněný osobou oprávněnou za právnickou osobu jednat ve smyslu §21 o. s. ř. tehdy, pokud takový procesní úkon dodatečně schválí osoba oprávněná za právnickou osobu jednat, a to i v případě, že v době, kdy byl procesní úkon učiněn, žádná osoba oprávněná jednat za právnickou osobu podle §21 o. s. ř. neexistovala. Nemusí přitom nutně jít přímo o statutární orgán právnické osoby a jeho výslovné aktivní jednání. Osobou, která procesní úkon dodatečně schválí (projeví vůli, aby na jeho základě bylo v řízení dále jednáno), může být i zástupce s řádnou plnou mocí udělenou osobou oprávněnou za právnickou osobu jednat, případně opatrovník ustanovený právnické osobě soudem podle §29 odst. 2 o. s. ř.
Srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon 137/96, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2000, sp. zn. 20 Cdo 416/98, či ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2793/2021, a v nich citovanou judikaturu.
[16] Dovolací soud již v rozhodnutí R 51/2020, bodu 23, přijatém v projednávané věci uvedl, že dospějí-li soudy k závěru, podle něhož funkce opatrovníka zanikla, absence jeho oprávnění jednat za dovolatelku, obdobně jako nedostatek procesní plné moci, by byla nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit (§104 odst. 2 o. s. ř.).
[17] Odvolací soud se výše uvedenými judikatorními závěry neřídil, když nepřihlédl k prohlášení právního zástupce dovolatelky uvedenému pod bodem 7 podání ze dne 26. 3. 2021 (č. l. 152 spisu), podle něhož „podanou žalobu v této věci bere za vlastní“, čímž ji dodatečně schválil.
[18] Jak se podává z plné moci (č. l. 122 spisu), doložené již k podání ze dne 18. 8. 2020, udělil ji dne 13. 5. 2020 právnímu zástupci za dovolatelku M. L., který je podle výpisu z obchodního rejstříku zapsán jako jednatel dovolatelky ode dne 15. 2. 2021 s tím, že funkce mu vznikla ke dni 12. 5. 2020.
[19] V projednávané věci tedy nelze než uzavřít, že podání žaloby schválil právní zástupce dovolatelky, jemuž byla řádně udělena plná moc jejím jednatelem. Nedostatek podmínky řízení spočívající v absenci oprávnění opatrovníka jednat za dovolatelku byl tak zhojen a v řízení je možné pokračovat.
[20] S ohledem na uvedené není pro projednávanou věc rozhodné, zda ustanovený opatrovník, jenž původně žalobu za dovolatelku podal, jednal v rozsahu soudem vymezené působnosti. Dovolací soud se proto touto v dovolání otevřenou otázkou nezabýval.
[21] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle §243d odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil.
[22] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 7. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu