ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.3160.2022.1
sp. zn. 27 Cdo 3160/2022-378
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci žalobce R. V. , narozeného XY, bytem XY, proti žalované B. D. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Lukášem Nohejlem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1525/39, PSČ 110 00, o zaplacení 291.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 8 C 167/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 28. 4. 2022, č. j. 15 Co 51/2022-313, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce se žalobou doručenou soudu 11. 8. 2020 domáhá po žalované zaplacení 291.000 Kč s příslušenstvím jako plnění ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 6. 2015 (dále jen „smlouva o zápůjčce“).
[2] Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 17. 8. 2021, č. j. 8 C 167/2020-209, uložil žalované zaplatit žalobci 291.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] K odvolání žalované Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
[5] Učinil tak proto, že dovolání, jež není přípustné podle §238a o. s. ř., neshledal přípustným ani podle §237 o. s. ř.
[6] Dovolatelka má za to, že dovolání je přípustné pro vyřešení otázek, které (dle jejího názoru) dosud nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyřešeny, a sice:
1) Jakým způsobem informuje člen voleného orgánu obchodní korporace nejvyšší orgán o tom, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace podle §54 odst. 1 a 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích; dále jen „z. o. k.“).
2) Jakou formou informuje člen voleného orgánu obchodní korporace nejvyšší orgán o tom, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace podle §54 odst. 1 a 2 z. o. k.
3) Je v případě společnosti s ručením omezeným nutné svolat valnou hromadu pro informování nejvyššího orgánu členem voleného orgánu obchodní korporace podle §54 odst. 1 a 2 z. o. k. o tom, že může při výkonu jeho funkce dojít ke střetu jeho zájmu se zájmem obchodní korporace?
[7] Ačkoliv dovolatelka formálně vymezuje tři otázky, z obsahu dovolání je patrné, že brojí toliko proti závěru odvolacího soudu, podle něhož pro naplnění účelu §54 a násl. z. o. k. postačí, informuje-li člen voleného orgánu, který má v úmyslu uzavřít se společností smlouvu, ostatní společníky pouze neformálně, a nikoliv na zasedání valné hromady.
[8] Úprava §54 a násl. z. o. k. podle dovolatelky patří mezi „základní ochranná opatření“ proti poškozování zájmů obchodní korporace osobami, které spravují její majetek a poskytují nejvyššímu či kontrolnímu orgánu obchodní korporace možnost určitému jednání členů voleného orgánu zamezit. Nejvyšší (či kontrolní) orgán tak musí mít skutečně možnost jednání člena voleného orgánu, který s obchodní korporací hodlá uzavřít smlouvu, projednat a zvážit, zda „přijmout některá preventivní opatření“.
[9] Tento účel pak – jak se domnívá dovolatelka – nemůže být naplněn „pouhým ústním informováním při neformálním setkání společníků“, ale je nutné trvat na tom, aby „byl dodržen zákonný postup jednání valné hromady jako nejvyššího orgánu obchodní korporace“. Dovolatelka v této souvislosti odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2863/2008, ze kterého „vyplývá jakým způsobem má být oznamováno orgánu obchodní korporace“.
[10] K výkladu §54 a násl. z. o. k. se z judikatury Nejvyššího soudu (částečně přijaté až po vydání rozhodnutí odvolacího soudu a po podání dovolání) podává:
1) Ustanovení §54 a násl. z. o. k., řešící střet mezi zájmy členů statutárních (a případně i jiných volených) orgánů obchodní korporace a samotnou obchodní korporací, představují (do značné míry) lex specialis k obecné úpravě střetu mezi zájmy zástupce a zastoupeného (§437 o. z.).
2) Vyhoví-li člen voleného orgánu požadavkům §54 a násl. z. o. k. a není-li mu příslušným orgánem pozastaven výkon funkce či zakázáno uzavření smlouvy, nebrání střet jeho zájmů se zájmy obchodní korporace, aby ji při příslušném právním jednání zastoupil. V souladu s požadavkem §159 odst. 1 o. z. při tom musí zachovávat nezbytnou loajalitu a dát přednost zájmům obchodní korporace před zájmy svými či zájmy osob s ním spřízněných. Jestliže člen voleného orgánu požadavkům §54 a násl. z. o. k. nevyhoví (střet zájmů či úmysl uzavřít smlouvu neoznámí), popř. pozastaví-li mu příslušný orgán výkon funkce či zakáže-li mu uzavřít dotčenou smlouvu, dopadá na jeho jednání obecná úprava střetu zájmů zástupce a zastoupeného (§437 o. z.).
3) Oproti obecné úpravě pak ustanovení §54 a násl. z. o. k. regulují i střet zájmů, k němuž dochází při výkonu funkce člena voleného orgánu, aniž by šlo o zastoupení obchodní korporace. Řečené platí i pro §55 z. o. k., jenž dopadá na jakoukoliv smlouvu, kterou hodlá uzavřít s obchodní korporací člen jejího voleného orgánu, bez ohledu na to, zda současně zastupuje (při uzavření této smlouvy) i samotnou obchodní korporaci.
4) Účelem §55 z. o. k. je ochrana zájmů obchodní korporace, jež mohou být dotčeny uzavíranou smlouvou, na jejíž druhé straně stojí člen voleného orgánu. Zájmy obchodní korporace přitom mohou být dotčeny jakoukoliv smlouvou, zřizující závazek mezi stranami (§1724 odst. 1 o. z.).
5) Informační povinnost bude zpravidla splněna také tehdy, pokud člen voleného orgánu předloží příslušnému orgánu obchodní korporace pouze část návrhu smlouvy anebo pokud příslušný orgán informuje pouze o části obsahu zamýšlené transakce, je-li z předložené části návrhu smlouvy anebo z předložených informací patrné, zda uzavřením smlouvy mohou být zasaženy zájmy korporace. Je-li totiž příslušnému orgánu obchodní korporace svěřena působnost kontrolovat, zda je uzavření smlouvy ve střetu zájmů v souladu se zájmy obchodní korporace, a (případně) uzavření zakázat, bezpochyby může tento orgán sám zvážit, zda mu neúplný návrh smlouvy k posouzení postačuje.
6) Nemá-li příslušný orgán – podle svého úsudku – dostatek informací, může po předkládajícím členu voleného orgánu požadovat jejich doplnění nebo uzavření smlouvy do doplnění informací zakázat anebo uzavření smlouvy podmínit (například tím, že určí, jaká ujednání smlouva nesmí či naopak může obsahovat).
7) Účel §55 z. o. k. (kterým je ochrana zájmů obchodní korporace, jež mohou být dotčeny uzavíranou smlouvou, na jejíž druhé straně stojí člen voleného orgánu) může být výjimečně naplněn též tím, že jednatel společnosti s ručením omezeným seznámí s obsahem zamýšlené smlouvy všechny společníky, kteří s jeho záměrem uzavřít tuto smlouvu se společností vyjádří souhlas, anebo tento záměr alespoň vezmou na vědomí s tím, že se vzdávají práva na projednání této záležitosti (a na případné vyslovení zákazu uzavřít smlouvu) valnou hromadou.
K tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sb. rozh. obč., ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1382/2019 (odst. 22), uveřejněné pod číslem 51/2020 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek ze dne 5. 10. 2022, sp. zn. 31 Cdo 1640/2022, uveřejněný pod číslem 54/2023 Sb. rozh. obč., či ze dne 10. 1. 2023, sp. zn. 27 Cdo 1206/2022.
[11] V poměrech projednávané věci soudy skutkově uzavřely, že žalobce (jako jednatel a jeden ze společníků dovolatelky) informoval jediného zbývajícího společníka dovolatelky o svém záměru uzavřít s dovolatelkou (bezúročnou) smlouvu o zápůjčce, seznámil ho s výší zápůjčky a zbývající společník dovolatelky byl s tímto záměrem srozuměn a nepožadoval po žalobci svolání valné hromady, či předložení návrhu smlouvy o zápůjčce.
[12] Za této situace odpovídá závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobce dostál své informační povinnosti a vyhověl požadavkům §54 a násl. z. o. k. – přestože o svém záměru uzavřít s dovolatelkou smlouvu neinformoval valnou hromadu dovolatelky – výše (v odstavci [10]) – uvedené ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
[13] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 7. 2023
JUDr. Filip Cileček
předseda senátu