ECLI:CZ:NS:2023:27.CDO.779.2023.1
sp. zn. 27 Cdo 779/2023-375
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatele L. C. , zastoupeného Mgr. Milanem Vaňkátem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Plaská 623/5, PSČ 150 00, za účasti Aeroklubu Kolín z. s. , se sídlem v Kolíně, Pašinka 148, PSČ 280 02, identifikační číslo osoby 46391215, zastoupeného JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, PSČ 110 00, o neplatnost vyloučení člena spolku, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 75 Cm 201/2019, o dovolání Aeroklubu Kolín z. s. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 10. 2022, č. j. 6 Cmo 266/2021-346, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 25. 10. 2022, č. j. 6 Cmo 266/2021-354, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Aeroklub Kolín z. s. je povinen zaplatit navrhovateli na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 6. 2021, č. j. 75 Cm 201/2019-308, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 12. 8. 2021, č. j. 75 Cm 201/2019-316, vyslovil nicotnost rozhodnutí rady Aeroklubu Kolín z. s. (dále též jen „spolek“) o ukončení členství navrhovatele ze dne 8. 1. 2017 (výrok I.), zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze spolku o ukončení členství navrhovatele ze dne 29. 4. 2017 (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
[2] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání proti výroku I. rozhodnutí soudu prvního stupně (první výrok), ve výrocích II. a III. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok).
[3] Proti usnesení odvolacího soudu podal spolek dovolání výslovně „v plném rozsahu do všech výroků“.
[4] Zkoumání, zda je dovolání objektivně přípustné, předchází – ve smyslu §243c odst. 3, §240 odst. 1 a §218 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 27 Cdo 1659/2017, a rozhodnutí v něm citovaná).
[5] Výrokem napadeného rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil výrok usnesení, kterým soud prvního stupně zamítl návrh na vyslovení neplatnosti rozhodnutí členské schůze spolku o ukončení členství navrhovatele ze dne 29. 4. 2017, nebyla dovolateli způsobena žádná újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (shodně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2227/2015, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5802/2016, či ze dne 22. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 94/2019).
[6] Dovolání proti druhému výroku napadeného usnesení je tudíž podáno neoprávněnou osobou a Nejvyšší soud je proto podle §243c odst. 3 věty první ve spojení s §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
[7] Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
[8] Dovolání proti prvnímu výroku napadeného usnesení odvolacího soudu není přípustné podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť jím odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání.
[9] Opravným prostředkem způsobilým zpochybnit nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání je žaloba pro zmatečnost dle §229 odst. 4 o. s. ř. Tzv. zmatečnostní vada řízení totiž není (sama o sobě) způsobilým dovolacím důvodem a pro její posouzení nelze dovolání připustit (za mnohá rozhodnutí viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2014, sen. zn. 29 NSČR 112/2013, ze dne 28. 7. 2016, sen. zn. 29 NSČR 134/2015, či ze dne 19. 1. 2017, sen. zn. 29 NSČR 225/2016).
[10] Dovolání proti třetímu výroku napadeného usnesení odvolacího soudu není objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť jím odvolací soud rozhodl o nákladech řízení.
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 26. 10. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu