ECLI:CZ:NS:2023:27.ND.439.2023.1
sp. zn. 27 Nd 439/2023-222
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců Mgr. Ing. Davida Bokra a JUDr. Filipa Cilečka v právní věci navrhovatelky Fotbalového klubu Bohemians Praha a. s. , se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 1511/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27244903, zastoupené JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Mezibranská 1579/4, PSČ 110 00, za účasti Fotbalové asociace České republiky , se sídlem v Praze 6, Atletická 2474/8, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 00406741, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu Fotbalové asociace České republiky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 90/2019, o námitce podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze vznesené navrhovatelkou v řízení o odvolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2021, č. j. 73 Cm 90/2019-183, takto:
Soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislav Bernard je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 84/2022.
Odůvodnění:
[1] V podání ze dne 11. 7. 2023 navrhovatelka uplatnila námitku podjatosti soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislava Bernarda, který je předsedou senátu, jenž má podle rozvrhu práce rozhodovat o odvolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2021, č. j. 73 Cm 90/2019-183, a to v řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 84/2022.
[2] Námitku podjatosti odůvodnila s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu tak, že předseda senátu JUDr. Stanislav Bernard působil v „orgánech Fotbalové asociace České republiky (dále též jen ‚spolek‘ či ‚asociace‘) … jako předseda Arbitrážní komise SF FAČR a dále jako předseda Sboru rozhodců SFČR“ v době, kdy bylo vydáno „rozhodnutí spolku ze dne 1. 10. 2015, jehož určení neplatnosti se navrhovatelka domáhá“. Přestože je „v současné době funkce předsedy senátu JUDr. Stanislava Bernarda v rámci spolku pozastavena, … jsou zde dány důvodné pochybnosti o nepodjatosti JUDr. Stanislava Bernarda, a to pro poměr k účastníku řízení“.
[3] Soudce JUDr. Stanislav Bernard ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci není dán „žádný ze zákonných důvodů“ podle §14 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jelikož v roce 2013 ukončil svou „aktivní účast v orgánu spolku“ a „výkon funkce ve Svazu futsalu … přerušil do konce roku 2023, kdy končí ze zákona“ jeho „mandát soudce“. JUDr. Stanislav Bernard odkázal též na své předchozí vyjádření k námitce podjatosti vznesené ve věci týkající se vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu pobočného spolku asociace vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 184/2022, o níž Nejvyšší soud rozhodoval usnesením ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 21 Nd 51/2023.
[4] Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
[5] Podle §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
[6] Podle §80 odst. 5 písm. b) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), je soudce povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů. Soudce zejména nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, zastupovat účastníky soudního řízení nebo jako zmocněnec poškozeného nebo zúčastněné osoby v soudním nebo správním řízení, s výjimkou zákonného zastoupení a případů, v nichž půjde o zastupování dalšího účastníka řízení, v němž je účastníkem i sám soudce.
[7] Z judikatury Nejvyššího soudu, přijaté při rozhodování o vyloučení soudce, se podává, že:
1) Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
2) Předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí orgánu moci soudní v demokratickém právním státě je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
3) Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak zjevně nepřátelský.
4) Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. Proto není relevantní, zda (námitkou dotčený) soudce v konkrétní věci „se cítí či necítí podjatý“ nebo zda „spatřuje či nespatřuje důvod pochybovat o své nepodjatosti.“ Není zde relevantní ani subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti soudce, resp. takové hledisko (obsažené např. v účastníkem učiněné námitce podjatosti soudce) může být podnětem k jejímu zkoumání, nicméně rozhodování o této otázce se musí vždy dít výlučně na základě objektivního hlediska.
5) Rovněž dosavadní judikatura Ústavního soudu k této otázce je taková, že podjatost nemůže být sice nikdy postavena zcela najisto, ovšem nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, či ze subjektivních pocitů příslušného soudce, nýbrž i z právního rozboru objektivních skutečností, které k těmto pochybnostem vedou. Validním kritériem je proto tzv. jevová stránka věci. Za objektivní se tak nepovažuje to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení, ale jaká je reálná existence objektivních okolností, které by mohly vést k pochybnostem, zda soudce disponuje určitým – nikoliv nezaujatým – vztahem k věci. Důvod, jenž zakládá pochybnosti o soudcově nepodjatosti, tedy musí být dán objektivně.
Srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 30 Nd 313/2014, a judikaturu v něm citovanou.
[8] Z usnesení ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 27 Cdo 3737/2021, v němž se Nejvyšší soud zabýval námitkou podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislava Bernarda v řízení, ve kterém byl účastníkem též spolek, se dále podává, že:
1) Má-li soudce (spolu)rozhodovat ve věci, která z pohledu posuzování té které relevantní (byť i v soudním sporu předběžné) otázky souvisí s jeho mimoprofesní činností, v rámci které se takový soudce (spolu)účastnil či (opakovaně) spoluúčastní při rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob s odkazem např. na přijaté interní předpisy (ne)podnikatelským subjektem, anebo při které zaujímá rozhodnutí (byť i „manažerského typu“) týkající se vnitřní či vnější sféry činnosti takového právního subjektu, jeho členů nebo třetích osob ve vztahu k tomuto subjektu, pak v takovém případě bude zpravidla naplněn důvod jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci, k jejímuž vyřízení byl podle platného rozvrhu práce soudu povolán.
2) Vzhledem k obecně známému blízkému vztahu JUDr. Stanislava Bernarda ke spolku je Nejvyšší soud přesvědčen, že v projednávané věci reálně existují objektivní okolnosti, které by mohly vést k pochybnostem, zda soudce (ne)disponuje určitým – nikoli nezaujatým – vztahem k jednomu z účastníků řízení. Skutečnost, že blízký vztah jmenovaného ke spolku trval i v době projednávání dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu (a trvá dodnes), se přitom podává již jen z toho, že je JUDr. Stanislav Bernard stále uveden na webových stránkách asociace (viz https://facr.fotbal.cz/osoby/osoba/32717 ) jako předseda Arbitrážní komise SF FAČR a jako předseda Sboru rozhodců SFČR.
3) Členství v rozhodčí komisi spolku ve smyslu §265 až 267 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je neslučitelné s výkonem funkce soudce. Řízení před rozhodčí komisí spolku je totiž jedním z „druhů“ rozhodčího řízení. Soudce přitom podle výslovného znění §80 odst. 5 písm. b) zákona o soudech a soudcích nesmí působit jako rozhodce nebo zprostředkovatel řešení právního sporu, neboť je povinen ve svém osobním životě svým chováním dbát o to, aby nenarušovalo důstojnost soudcovské funkce a neohrožovalo nebo nenarušovalo důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.
[9] Promítnuto do poměrů projednávané věci, Nejvyšší soud je přesvědčen, že blízký vztah JUDr. Stanislava Bernarda ke spolku stále trvá. Ačkoli je podle webových stránek spolku funkce JUDr. Stanislava Bernarda jako předsedy Sboru rozhodců SFČR pozastavena, stalo se tak až dne 13. 7. 2023, kdy Výkonný výbor SFČR při svém zasedání potvrdil „dočasné přerušení funkce předsedy Sboru rozhodců“. Nadále je však veden na webových stránkách spolku jako předseda Arbitrážní komise SF FAČR. Reálně tak existují objektivní okolnosti, které by mohly vést k pochybnostem o tom, zda JUDr. Stanislav Bernard (ne)disponuje určitým – nikoli nezaujatým – vztahem k jednomu z účastníků řízení.
[10] Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudce Vrchního soudu v Praze JUDr. Stanislav Bernard je vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 6 Cmo 84/2022 (§16 odst. 1 věta první o. s. ř.). Jelikož nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání (§16 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 9. 2023
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu