ECLI:CZ:NS:2023:27.ND.683.2022.1
27 Nd 683/2022-
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně V. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Michaelou Gargulákovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Spálená 97/29, PSČ 110 00, proti žalované EF Education First Ltd. , se sídlem v Curychu, Selnaustrasse 30, 8001, Švýcarská konfederace, registrační číslo CHE-108.485.630, o zaplacení 139.920 Kč s příslušenstvím, o návrhu žalobkyně na určení místně příslušného soudu, takto:
I. K projednání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Nd 683/2022 jsou v prvním stupni příslušné okresní soudy.
II. Věc vedenou u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Nd 683/2022 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 6.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu soudu byla, spolu s návrhem na určení místně příslušného soudu, dne 2. 12. 2022 doručena žaloba o zaplacení 139.920 Kč s příslušenstvím. Uvedená částka představuje zálohu uhrazenou podle smlouvy o poskytnutí jazykového kurzu a souvisejících služeb (uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 22. 2. 2020), jejíhož vrácení se žalobkyně domáhá poté, kdy od této smlouvy dne 24. 7. 2020 odstoupila. Ve všeobecných obchodních podmínkách, jež tvořily „nedílnou součást smlouvy“, je (v oddíle „rozhodné právo“) uvedeno, že „[j]akýkoli spor nebo nárok vyplývající z této smlouvy nebo vzniklý v souvislosti s touto smlouvou bude řešen příslušným soudem České republiky“.
[2] Podle §9 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nestanoví-li zákon jinak, jsou k řízení v prvním stupni příslušné okresní soudy.
[3] Podle §104a odst. 4 o. s. ř. bylo-li řízení zahájeno u Nejvyššího soudu nebo byla-li věc Nejvyššímu soudu předložena vrchním soudem, Nejvyšší soud rozhodne, které soudy jsou k projednání a rozhodnutí věci příslušné v prvním stupni, není-li sám věcně příslušný.
[4] Nejvyšší soud, u něhož bylo řízení zahájeno, není věcně příslušný. V projednávané věci nejde ani o žádný z případů, v nichž rozhodují jakožto soudy prvního stupně krajské soudy (§9 odst. 2 o. s. ř.). Proto Nejvyšší soud rozhodl podle §104a odst. 4 o. s. ř. tak, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou příslušné okresní soudy (§9 odst. 1 o. s. ř.).
[5] Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
[6] Jelikož byl návrh na určení místní příslušnosti předložen přímo žalobkyní, aniž by v dané věci již probíhalo řízení před českými soudy, zkoumal Nejvyšší soud, zda je dána pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 30 Nd 290/2013).
[7] Vzhledem k tomu, že žalovanou je společnost se sídlem ve Švýcarské konfederaci, postupoval přitom Nejvyšší soud podle Úmluvy o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 15. 10. 2007, publikované v Úředním věstníku Evropské Unie L 339/1 dne 21. 12. 2007 pod číslem 2007/712/ES, jež byla ratifikována Evropskou unií a představuje součást přímo aplikovatelného unijního práva (dále též jen „Luganská úmluva II“); srovnej čl. 64 odst. 2 písm. a) Luganské úmluvy II. Projednávaná věc spadá jak do věcné, tak i do časové, osobní a teritoriální působnosti uvedené úmluvy (srov. zejména články 1, 63 a 69 Luganské úmluvy II).
[8] Pravidla mezinárodní příslušnosti soudů obsažená v Luganské úmluvě II je nutné (s ohledem na výslovné znění její Preambule a na čl. 1 odst. 1 protokolu č. 2 o jednotném výkladu úmluvy a o Stálém výboru) vykládat shodně s týmiž pravidly obsaženými v Bruselské úmluvě o příslušnosti a výkonu rozhodnutí v občanských a obchodních věcech ze dne 27. 9. 1968 (dále též jen „Bruselská úmluva“), v nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I“), popř. v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též jen „nařízení Brusel I bis“). Pro výklad těchto pravidel je tudíž plně použitelná judikatura Soudního dvora Evropské unie přijatá při výkladu Bruselské úmluvy, nařízení Brusel I a nařízení Brusel I bis [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1362/2015, ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4352/2017, ze dne 31. 1. 2020, sp. zn. 30 Cdo 5153/2017, či ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 23 Nd 72/2022].
[9] V projednávané věci svědčí (podle obsahu spisu) českým soudům mezinárodní příslušnost podle článku 23 odst. 1 Luganské úmluvy II, případně – jde-li o věc spadající do působnosti článků 15 až 21 Luganské úmluvy II (což ovšem v této fázi řízení nelze s jistotou určit) – podle článku 16 odst. 1 úmluvy.
[10] V prvním případě zde chybí podmínky pro určení místní příslušnosti (prorogační doložka obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách řeší toliko mezinárodní příslušnost), pokud by bylo na místě aplikovat článek 16 odst. 1 Luganské úmluvy II, svědčí místní příslušnost Obvodnímu soudu pro Prahu 6.
[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadně hospodárnosti řízení (§6 o. s. ř.), ve smyslu §11 odst. 3 o. s. ř. určil, že věc projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 6, v jehož obvodu má žalobkyně bydliště a který je, jakožto soud se sídlem v hlavním městě České republiky, rozumně dostupný i pro žalovanou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu