ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.1707.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 1707/2023-173
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce hlavního města Prahy , IČO 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupeného JUDr. Janem Olejníčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 853/12, proti žalovaným 1. M. K. , a 2. M. N. , zastoupeným Mgr. Petrou Schinnenburgovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, V Nových domcích 343/13, o 400.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 100/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2023, č. j. 13 Co 320/2022-152, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2023, č. j. 13 Co 320/2022-152, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. července 2022, č. j. 14 C 100/2021-118, se ruší a věc se soudu prvního stupně vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 13. 7. 2022, č. j. 14 C 100/2021-118, zamítl žalobu na zaplacení částky 400.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Žalobce se domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit mu shora uvedenou částku s úrokem z prodlení, jelikož je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. XY, včetně stavby č. p. XY, a pozemku parc. č. XY v katastrálním území XY, jež žalovaní v době od 3. 12. 2019 do 25. 4. 2021 užívali bez právního důvodu a žalobci za toto užívání ničeho nehradili. Soud však zjistil, že v řízení vedeném mezi týmiž účastníky u téhož soudu byla rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 23 C 50/2020-164, pravomocně zamítnuta žaloba na určení vlastnického práva žalobce k předmětným pozemkům z důvodu nedostatku aktivní věcné legitimace. V nynější při tudíž nebylo potřebné ani možné provádět dokazování ohledně otázky, zdali je žalobce vlastníkem sporných nemovitostí, neboť tento problém byl vyřešen rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, jímž je soud v projednávané kauze vázán. Vzhledem k tomu, že žalobce není vlastníkem předmětných pozemků, nemůže být aktivně věcně legitimován ani k vymáhání bezdůvodného obohacení ve smyslu §2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, jež mělo žalovaným vzniknout jejich užíváním. Proto bylo namístě žalobu bez dalšího zamítnout.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 1. 2023, č. j. 13 Co 320/2022-152, rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobce potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud upřesnil, že předmětem řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 50/2020 bylo žalobcem požadované určení, že je vlastníkem stavby č. p. XY, jež je součástí pozemku parc. č. XY. To však nic nemění na věcné správnosti rozsudku soudu prvého stupně. Nelze totiž pominout, že Obvodní soud pro Prahu 10 v bodě 43 odůvodnění rozsudku č. j. 23 C 50/2020-164 dospěl k závěru, že žalobce neprokázal nabytí vlastnického práva k pozemku parc. č. XY. Podobně Městský soud v Praze jako soud odvolací v bodě 19 odůvodnění rozsudku č. j. 18 Co 279/2021-205 uzavřel, že vlastnictví k předmětným pozemkům na žalobce nepřešlo. V tomto směru je nutno poukázat na závaznost pravomocného rozsudku podle §159a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce se domáhá, aby se soud zabýval otázkou jeho vlastnického práva ke sporným nemovitostem, která však již byla pravomocně vyřešena. Proto vskutku nezbylo než žalobu zamítnout.
3. Proti naposled zmíněnému rozsudku podal žalobce dovolání, v němž akcentuje, že soudy v nynější věci nemohly být vázány odůvodněním rozhodnutí vydaných v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 50/2020, nýbrž pouze jejich výroky. Nelze přitom přehlédnout, že předešlý spor mezi účastníky se netýkal než určení vlastnického práva ke stavbě č. p. XY. Rozhodnutí v něm vynesené tudíž nemohlo soudy projednávající aktuální při zavazovat v řešení otázky vlastnického práva ke sporným pozemkům. Dovolatel rovněž poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 2740/2012 a usnesení téhož soudu sp. zn. 22 Cdo 5/2014, z nichž se podává, že rozhodnutí ve sporu o vyklizení nemovité věci netvoří překážku věci pravomocně rozsouzené pro následný spor o určení, zda tu právo k majetku je, či není. Ke vzniku překážky věci pravomocně rozhodnuté se vyžaduje nejen totožnost skutkového základu, ale také identita předmětu procesního nároku, která mezi nyní projednávaným případem a kauzou vedenou pod sp. zn. 23 C 50/2020 není dána, jelikož předmětný spor se vede o peněžité plnění, zatímco předchozí řízení se týkalo žaloby na určení vlastnického práva. Z těchto důvodů dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně aby jej spolu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. K dovolání se vyjádřili žalovaní, již uvedli, že v řízení vedeném pod sp. zn. 23 C 50/2020 bylo pravomocně postaveno najisto, že žalobce není vlastníkem stavby č. p. XY ani pozemků parc. č. XY a XY; nemůže být tudíž aktivně věcně legitimován v projednávané věci. K argumentaci nesplněním podmínek nastoupení překážky věci pravomocně rozsouzené je pak nutno uvést, že žaloba nebyla zamítnuta proto, že by předmětný spor byl již dříve rozsouzen, nýbrž proto, že předběžná otázka vlastnického práva k domněle užívaným nemovitostem byla v předešlém řízení pravomocně vyřešena v neprospěch žalobce. Žalovaní tudíž dovolání pokládají za nepřípustné a navrhují, aby je Nejvyšší soud odmítl.
5. Při rozhodování o dovolání bylo postupováno podle občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů.
6. Nejvyšší soud se jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně a včas, osobou k tomu oprávněnou a zastoupenou podle §241 odst. 1 o. s. ř., zabýval jeho přípustností.
7. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
8. Dovolací argumentace, jež se týká předpokladů nastoupení překážky věci rozsouzené, potažmo nemožnosti usuzovat na totožnost věci mezi řízením o žalobě na plnění a řízením o žalobě na určení práva, přípustnost dovolání nezakládá, neboť se vztahuje k otázce, na níž napadený rozsudek nezávisí, jak správně podotýkají žalovaní. Odvolací soud nezastavil řízení proto, že by žalobce znovu uplatňoval tentýž procesní nárok, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 23 C 50/2020 (§159a odst. 4 o. s. ř.), nýbrž zamítl žalobu, jelikož dovodil, že byla otázka předběžná z hlediska nyní posuzované kauzy závazně vyřešena v neprospěch žalobce (§159a odst. 1 a 3 o. s. ř.). Prejudiciální závaznost pravomocného rozhodnutí přitom není podmíněna identitou předmětu řízení, pročež je tato část dovolatelovy argumentace zjevně irelevantní z hlediska správnosti dovoláním zpochybněného rozhodnutí.
9. Dovolání je nicméně přípustné podle §237 o. s. ř., jelikož se odvolací soud odchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, pakliže se cítil být vázán závěry, které soudy sice vyslovily v jiném řízení vedeném mezi týmiž stranami, avšak toliko v odůvodněních svých rozhodnutí.
10. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu se účinek závaznosti soudního rozhodnutí ve smyslu §159a odst. 1 a 3 o. s. ř. vztahuje pouze na právní následek vyslovený v jeho výroku [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2276/2019, Lavický, P. In: Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Zákon o rozhodování některých kompetenčních sporů . Praha: Wolters Kluwer, 2016. s. 665–666]. Pro soud je tedy závazné posouzení otázky v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku, která byla předmětem sporu. Právní vztahy mezi týmiž účastníky, jež byly v tomto smyslu pravomocně vyřešeny soudním rozhodnutím, nemůže soud v jiném řízení znovu posuzovat, a to ani prejudiciálně (srovnej namátkou rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 26 Cdo 669/2014, a ze dne 16. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2775/2021, nebo jeho usnesení ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3453/2016, a ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 23 Cdo 986/2022).
11. Naproti tomu řešení otázky, která v jiném řízení nebyla přímo předmětem sporu, a o níž proto jiný soud nerozhodoval ve výroku, nýbrž se s ní (jako s otázkou předběžnou) pro účely svého rozhodnutí vypořádal toliko v odůvodnění svého rozhodnutí, účinků závaznosti nenabývá (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, a ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1919/2015, nebo jeho usnesení ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 23 Cdo 553/2020, a ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 28 Cdo 915/2022). Předběžnou (prejudiciální) otázkou je otázka, která sice není přímo předmětem řízení, avšak jejíž vyřešení za řízení je nezbytné pro rozhodnutí o věci samé. Vyřešení předběžné otázky se neprojeví ve výroku rozhodnutí soudu, ale jen v důvodech rozhodnutí, a proto předběžně vyřešená otázka nemůže nabýt právní moci (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1339/2003, ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4272/2009, či ze dne 4. 1. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3247/2021).
12. Jestliže tedy Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 23 C 50/2020-164, pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítl žalobu na určení, že je žalobce vlastníkem stavby č. p. XY, jež je součástí pozemku parc. č. XY, pak je tím i pro účely aktuálního sporu mezi týmiž stranami pravomocně vyřešena otázka vlastnického práva ke stavbě č. p. XY, který by byl neslučitelný s daným procesním následkem stanoveným ve výroku citovaného rozsudku ze dne 9. 6. 2021.
13. Vzhledem k tomu, že věc a její součást musí mít vždy totožného vlastníka (srovnej závěr, že práva a povinnosti, jejichž předmětem je konkrétní věc, se vztahují i na všechny její součásti, např. v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2369/99, a ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4641/2009, nebo v usnesení téhož soudu ze dne 10. 12. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3009/2018), je mezi účastníky nynějšího řízení závazně prejudikován též problém vlastnického práva k pozemku parc. č. XY, neboť úsudek, že žalobce je vlastníkem zmiňovaného pozemku by byl v kontradikci s pravomocně vysloveným závěrem, že nevlastní stavbu, jež tvoří součást tohoto pozemku, jak je výslovně uvedeno ve výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 6. 2021, č. j. 23 C 50/2020-164.
14. Naproti tomu o vlastnictví pozemku parc. č. XY se ve výroku rozsudku ze dne 9. 6. 2021 nikterak nehovoří a úsudek, že vlastnické právo k této nemovitosti žalobci náleží, by se dostával do rozporu toliko s úvahami předestřenými v odůvodnění naznačeného rozsudku, nikoli s jeho výrokem závazným podle §159a o. s. ř. Otázku, komu svědčí vlastnické právo k pozemku parc. č. XY, proto nelze pro účely předmětného sporu pokládat za pravomocně vyřešenou zmiňovaným rozsudkem.
15. Jelikož odvolací soud vystavěl, pokud jde o pozemek parc. č. XY, své rozhodnutí na úvaze opačné, je jeho právní posouzení věci nesprávné (§241a odst. 1 o. s. ř.). Nejvyšší soud proto nemohl než v souladu s §243e odst. 1 a 2 o. s. ř. přikročit ke kasaci rozsudku odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvé instance, jež je zatíženo shodným pochybením, a věc vrátit Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení.
16. Soudy nižších stupňů jsou podle §243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu vyslovenými v tomto rozhodnutí.
17. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 11. 2023
JUDr. Jan Eliáš, Ph.D.
předseda senátu