ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3605.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 3605/2022-126
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobkyně M. W. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Jaroslavem Kopeckým, advokátem se sídlem v Ostravě – Hrabůvce, Horní 1642/55, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby: 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, o určení výše finanční náhrady za nevydané pozemky, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 C 184/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 4. 2022, č. j. 57 Co 236/2021-107, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.)
1. Žalobkyně [dále jen jako „dovolatelka“] dovoláním napadla v záhlaví označený rozsudek odvolacího soudu, jímž byl v obou odstavcích výroku (I. a II.) změněn rozsudek soudu prvního stupně [Okresního soudu v Ostravě, ze dne 13. 7. 2021, č. j. 37 C 184/2019-87] tak, že se zamítá žaloba na určení, že „finanční objem nároku žalobkyně vůči žalované na poskytnutí finanční náhrady podle §16 odst. 1 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., který žalobkyni vznikl na základě rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, Pozemkového úřadu ze dne 27. 4. 1993, č. j. PÚ/R-201-38/93-Ku, a usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. 99 D 716/2005, činí 913 600 Kč“ [výrok I.]; dále bylo rozhodnuto o nákladech řízení u soudů obou stupňů [výrok II.].
2. Podané dovolání Nejvyšší soud odmítl [dle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“; viz bod 2. článku II. části první, přechodná ustanovení, zákona č. 296/2017 Sb.], neboť – v rozporu s ustanovením §241a odst. 2 o. s. ř. – neobsahuje uvedení toho, v čem dovolatelka spatřuje přípustnost dovolání a absence této (obligatorní) náležitosti dovolání představuje vadu dovolání, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat.
3. Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
4. Podle ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
5. Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání – srov. §241b odst. 3 větu první o. s. ř.
6. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. či jeho části. Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné proto, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, jde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání ve smyslu §241a odst. 2 o. s. ř., jen je-li z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit.
7. K vymezení předpokladů přípustnosti dovolání srovnej zejm. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; obdobně např. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2017, sen. zn. 29 ICdo 185/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 21 Cdo 2472/2019.
8. K zákonnému požadavku uvést, v čem dovolatel spatřuje naplnění předpokladů přípustnosti dovolání (ve smyslu §237 o. s. ř.), způsobu jeho naplnění a jeho vazbě k ochraně základních práv a svobod, dále srovnej i stanovisko Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (uveřejněné pod č. 460/2017 Sb.), nebo nález Ústavního soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. III. ÚS 2478/18.
9. Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je odlišný od uvedení dovolacího důvodu (§241a odst. 1 a 3 o. s. ř.) a není tedy naplněn již tím, že dovolatel uvede důvod dovolání (shodně i shora odkazované stanovisko Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, bod 39. odůvodnění).
10. V posuzované věci dovolatelka – ač při podání dovolání obligatorně zastoupena advokátem – ve vztahu k přípustnosti dovolání uvedla, že „dle §237 o. s. ř. je dovolání v tomto případě přípustné, neboť rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek soudu prvního stupně.“ (viz článek III., bod 1. dovolání).
11. Uvedená (příslušná) pasáž dovolání – ve světle výše uvedeného – zjevně není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., když významově neodpovídá žádnému z tam uvedených hledisek (a není tak ani zřejmé, které z tam uvedených kritérií dovolatelka považuje za splněné). Požadavkům na vymezení předpokladů přípustnosti dovolání nedostála dovolatelka ani v jiných částech dovolání (posuzovaném potud z obsahového hlediska).
12. Dovolatelkou provedené vymezení přípustnosti dovolání s odkazem na rozdílnost (nesouhlasnost) rozsudku odvolacího soudu s rozsudkem soudu prvního stupně významově odpovídá předpokladu přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012, zatímco dle účinné procesní úpravy je přípustnost dovolání založena na splnění některého z kritérií uvedených v §237 o. s. ř. (při současném rozšíření okruhu rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž může tento mimořádný opravný prostředek směřovat).
13. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 části věty před středníkem a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy žalobkyní podané dovolání bylo odmítnuto pro jeho vady, zatímco náklady žalované České republiky spojené s podáním stručného vyjádření k dovolání v tomto případě nelze považovat za účelně vynaložené.
14. Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu ( http://nalus.usoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 1. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu