ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3788.2023.1
sp. zn. 28 Cdo 3788/2023-85
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Michaelem Pažitným, Ph.D., v právní věci žalobce P. B. , proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, identifikační číslo osoby: 00025429, 2) Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, se sídlem v Olomouci, Studentská 7, identifikační číslo osoby: 00215732, 3) Mgr. Jaromíru Synkovi, 4) Mgr. Martině Telcové, 5) JUDr. Karle Musilové, všech místem výkonu funkce v Olomouci, Studentská 7, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 19 C 287/2022, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci ze dne 18. září 2023, č. j. 75 Co 236/2023-73, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3, věta první, občanského soudního řádu, v platném znění – dále jen „o. s. ř.“):
1. Okresní soud v Olomouci (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 19. 6. 2023, č. j. 19 C 287/2022-58, odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, podání žalobce, jenž ve lhůtě jemu soudem stanovené neodstranil jeho vady, jež mu byly vytýkány, a podání tak zůstalo neprojednatelné (výrok I.). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. Krajský soud Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 18. 9. 2023, č. j. 75 Co 236/2023-73, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
3. Usnesení odvolacího soudu žalobce napadl dovoláním; dovolání však nebylo sepsáno a podepsáno advokátem.
4. Povinné zastoupení advokátem nebo v rozsahu jeho oprávnění stanoveného mu zvláštními právními předpisy notářem je nezbytnou podmínkou dovolacího řízení (§241 odst. 1 o. s. ř.). Výjimky z této podmínky jsou taxativně uvedeny v §241 odst. 2 a 3 o. s. ř. a vystihují případy, které se v projednávané věci neuplatní. Žalobce sám právnické vzdělání nemá a dovolatelem není obchodní korporace a ani veřejnoprávní korporace (stát, obec nebo vyšší územně samosprávný celek), za něž by jednala osoba uvedená v §21, §21a anebo §21b o. s. ř., která má právnické vzdělání. Nejde rovněž o případ, kdy by dovolatelem byla obec, kterou zastupuje stát podle §26a odst. 3 o. s. ř., a za zastupovanou obec jménem státu by jednala osoba uvedená v citovaném ustanovení, která má právnické vzdělání.
5. Z povahy podmínky dovolacího řízení spočívající v povinném zastoupení advokátem vyplývá, že její nedostatek lze odstranit, avšak dokud není splněna, nelze vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí. Soud činí ve smyslu §104 odst. 2 o. s. ř. taková opatření, aby nedostatek podmínky řízení byl odstraněn a v případě, že se mu to nepodaří, řízení zastaví.
6. Ačkoli dovolatel nebyl podle obsahu spisu soudem prvního stupně vyzván k tomu, aby si pro toto dovolací řízení zástupce z řad advokátů zvolil a aby jeho prostřednictvím též podal řádné dovolání, tato skutečnost nebrání tomu, aby dovolací soud na uvedený nedostatek nyní reagoval zastavením dovolacího řízení. Je tomu tak proto, že dovolacímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že dovolatel podává mimořádně vysoký počet neurčitě formulovaných žalob, v nichž po žalované České republice požaduje náhradu ať již majetkové škody nebo imateriální újmy, přičemž v těchto řízeních přistupuje též k hojnému využívání opravných prostředků zahrnujících i četná dovolání. Výsledkem tohoto žalobcova dlouhodobého počínání je pak mimo jiného i to, že si žalobce musí být své povinnosti být v dovolacím řízení kvalifikovaně zastoupen vědom, jelikož je mu tato povinnost známa z jiných paralelně probíhajících řízení, v nichž byl mnohokrát k odstranění nedostatku povinného zastoupení pro dovolací řízení bezúspěšně vyzýván (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 2349/2016, ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5518/2016, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 624/2017, ze dne 20. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 464/2018, ze dne 18. 7. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2134/2019, ze dne 26. 5. 2020, sp. zn. 30 Cdo 2795/2019, ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1229/2020, ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3701/2020, nebo ze dne 17. 3. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3669/2020; tato rozhodnutí jsou - stejně jako rozhodnutí dovolacího soudu dále označená - přístupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ). Uvedený procesní postup dovolacího soudu je též aprobován Ústavním soudem, který ve svém usnesení ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2291/13 (toto usnesení je přístupné internetových stránkách Ústavního soudu htpp://nalus.usoud.cz), ve vztahu k opakovanému poučování stěžovatelů zneužívajících svého práva na přístup k soudu uvedl: „Ústavní soud byl nucen ve věcech takových stěžovatelů opakovaně konstatovat, že v řízení o ústavní stížnosti není ve vztahu k požadavku právního zastoupení poučení nevyhnutelnou podmínkou, jestliže se stěžovateli takového poučení dostalo ve zcela identických případech předchozích. V takové situaci se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým. Ústavní soud má za to, že obdobnou argumentaci lze použít i na podmínku povinného zastoupení v řízení před Nejvyšším soudem. Pakliže byl stěžovatel v řízení před Nejvyšším soudem v minulosti opakovaně poučován o nutnosti advokátního zastoupení, jeví se další lpění na poučení v konkrétním případě jako neúčelné.“
Přestože si je dovolací soud vědom toho, že podle ustálené judikatury má před zastavením dovolacího řízení pro nesplnění podmínky právního zastoupení zásadně přednost zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sp. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod číslem 57/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v daném případě k zaplacení soudního poplatku dovolatele nevyzýval, a to pro známé postoje dovolatele, které v obdobných řízeních zaujímá ve vztahu k plnění této povinnosti a opakovaně podává bezúspěšné žádosti o osvobození od soudních poplatků (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 30 Cdo 1341/2020), aniž by kdy vyměřený soudní poplatek zaplatil.
7. Protože v projednávané věci dovolatel nebyl zastoupen advokátem, ač je mu velmi dobře z jiných řízení známo, že zastoupení osobou znalou práva je nezbytnou podmínkou dovolacího řízení, nemohl Nejvyšší soud (§243c odst. 3 věta třetí, a §243f odst. 2 o. s. ř.) postupovat jinak, než podle ustanovení §241b odst. 2 a §104 odst. 2 o. s. ř. dovolací řízení zastavit.
8. V souladu s §243f odst. 3 věta druhá o. s. ř. rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení neobsahuje odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 12. 2023
JUDr. Michael Pažitný Ph.D.
předseda senátu