ECLI:CZ:NS:2023:28.ND.33.2023.1
sp. zn. 28 Nd 33/2023-233
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobkyně: A. K. , narozena XY, bytem XY, proti žalovaným: 1) 1. faktorská s. r. o., se sídlem v Praze 3, Husitská 107/3, identifikační číslo osoby: 26777355, 2) BP Integralis Limited , se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, Office 601, PC 1097, Nikósia, Kyperská republika, registrační číslo: 255048, zastoupena Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, o zaplacení částky 150.000,- Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2020, č. j. 12 Co 343/2020-111, vedené u Městského soudu v Praze ze dne 18. prosince 2020, sp. zn. 12 Co 343/2020, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Co 343/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Novém Jičíně.
Odůvodnění:
Žalobkyně se žalobou pro zmatečnost podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 8. 2. 2021 domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2020, č. j. 12 Co 343/2020-111, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 7. 10. 2020, č. j. 12 C 705/2018-95, o odmítnutí opožděně podaného odvolání žalobkyně, jež směřovalo proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24. 6. 2020, č. j. 12 C 705/2018-55.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 1. 7. 2021, č. j. Ncp 286/2021-158, určil, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc k dalšímu řízení postoupena Městskému soudu v Praze.
Městský soud v Praze podle ustanovení §12 odst. 2 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o přikázání věci Okresnímu soudu v Novém Jičíně z důvodu vhodnosti poté, kdy tento procesní postup navrhla žalobkyně s odkazem na svůj zdravotní stav, který osvědčila lékařskou zprávou; argumentovala tím, že trpí vážnými chronickými nemocemi, a proto nemůže cestovat „přes celou republiku.“
Žalovaná 1) se k návrhu žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Novém Jičíně nevyjádřila. Žalovaná 2) pak s takovým procesním postupem nesouhlasila.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být přikázána.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nejvyšší soud neshledává návrh žalobkyně na přikázání věci Okresnímu soudu v Novém Jičíně důvodným již jen proto, že není splněna podmínka ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. spočívající v tom, že dosud věcně a místně příslušný soud a soud, jemuž má být věc přikázána, jsou soudy téhož stupně (srovnej ustanovení §9 odst. 1, §10 odst. 1 a §235a odst. 1 věta druhá část věty před středníkem o. s. ř. a §11 odst. 2 a §12 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, včetně příloh č. 2 bod 1. a 8. a č. 3 bod 38. tohoto zákona). Městský soud v Praze a Okresní soud v Novém Jičíně jsou v poměrech projednávané věci soudy různého stupně a přikázáním věci druhému z označených soudů by byla změněna nejen místní soudní příslušnost, ale nepřípustně i soudní příslušnost věcná. Přikázání věci jinému žalobkyni nejbližšímu věcně příslušnému soudu (Krajský soud v Ostravě) nebylo navrhováno, přičemž okolnosti případu (žalobkyní připomínaný zdravotní stav) neodůvodňují, aby si úsudek o delegaci vhodné k jinému věcně příslušnému soudu učinil Nejvyšší soud sám.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud neshledal splnění podmínek pro delegaci vhodnou (§12 odst. 2 o. s. ř.) a rozhodl, že věc vedená u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Co 343/2020 se k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Novém Jičíně nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 1. 2023
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu