ECLI:CZ:NS:2023:28.ND.393.2023.1
sp. zn. 28 Nd 393/2023-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v exekuční věci oprávněného: Statutární město Ústí nad Labem , se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8, identifikační číslo osoby: 00081531, proti povinnému: S. R. , narozen XY, posledně bytem XY, pro vymožení částky 5.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 1450/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 72 EXE 1450/2023, projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Soudní exekutor JUDr. Vratislav Pospíšil, Exekutorský úřad v Ústí nad Labem, se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 484/2, požádal dne 2. 3. 2023 o pověření k provedení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 5.000,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 1.000,- Kč podle pravomocného a vykonatelného rozhodnutí Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru přestupkových agend, ze dne 7. 4. 2017, zn. MM/OPD/ODN/6438/2017, DN00114/2017.
Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 5. 2023, č. j. 72 EXE 1450/2023-20, vyslovil svou místní nepříslušnost a věc předložil podle ustanovení §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o určení místně příslušného soudu. V odůvodnění rozhodnutí kromě citace ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále „exekuční řád“), uvedl, že povinný nemá evidováno na území České republiky místo pobytu podle druhu pobytu cizince a v exekučním titulu, jakož i v návrhu oprávněného a žádosti soudního exekutora o pověření a nařízení exekuce, je jako bydliště povinného uvedena adresa XY, Spolková republika Německo.
Podle ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. vysloví-li soud, že není příslušný, postoupí věc po právní moci tohoto usnesení příslušnému soudu nebo ji za podmínek §11 odst. 3 předloží Nejvyššímu soudu.
Podle ustanovení §11 odst. 1 o. s. ř. řízení se koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Příslušnost exekučního soudu upravuje §45 exekučního řádu. Z ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (zmíněné usnesení, jakož i další níže uvedené rozhodnutí, je přístupné na internetových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dále vyložil, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti řízení.
Jelikož v předložené exekuční věci podmínky pro určení místně příslušného soudu povinného podle ustanovení §45 odst. 2 exekučního řádu chybějí, Nejvyšší soud, vycházeje z obsahu spisu a přihlížeje k zásadě hospodárnosti řízení, rozhodl podle citovaného ustanovení tak, že jako místně příslušný soud v dané věci určil Okresní soud v Ústí nad Labem, u kterého byl návrh na vydání pověření a nařízení exekuce podán.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. 7. 2023
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu