ECLI:CZ:NS:2023:28.ND.681.2023.1
sp. zn. 28 Nd 681/2023-51
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobkyně M. H. , zastoupené Mgr. Milanem Edelmannem, advokátem se sídlem v Praze 5, Petržílkova 2707/38, proti žalovanému JUDr. Lukáši Jíchovi , IČO 04886674, se sídlem v Přerově, Komenského 1294/38, o vydání věcí, vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 10 C 220/2023, o návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn.10 C 220/2023, se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Berouně.
Odůvodnění:
1. Žalobou podanou dne 3. 5. 2023 u Okresního soudu v Berouně se žalobkyně domáhá uložení povinnosti žalovanému vydat jí blíže specifikované movité věci.
2. Usnesením ze dne 18. 5. 2023, č. j. 18 C 127/2023-10, Okresní soud v Berouně vyslovil svoji místní nepříslušnost (výrok I.) a rozhodl, že věc bude po právní moci tohoto usnesení postoupena (jako místně příslušnému) Okresnímu soudu v Přerově. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze usnesením ze dne 28. 6. 2023, č.j. 26 Co 74/2023-20, usnesení Okresního soudu v Berouně potvrdil.
3. Nyní podaným návrhem se žalobkyně domáhá, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Berouně. Návrh na delegaci věci odůvodňuje tvrzením, že u tohoto soudu bude věc projednána rychleji a hospodárněji, s poukazem na vzdálenost svého bydliště od Okresního soudu v Přerově a zvýšené náklady na právní zastoupení.
4. Žalovaný s podaným návrhem na přikázání věci Okresnímu soudu v Berouně nesouhlasí, neboť ze žalobkyní uvedených skutečností nevyplývá, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána hospodárněji, rychleji, spolehlivěji či důkladněji, a nejsou dány ani jiné závažné skutečnosti, jež by odůvodňovaly mimořádný odklon od zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
5. Nejvyšší soud České republiky, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům (srov. §12 odst. 3 větu první o. s. ř.), shledal, že důvody k přikázání věci jinému soudu dány nejsou.
6. Podle §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
7. Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným, než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 1. 2015, sp. zn. 28 Nd 409/2014) nebo po skutkové stránce – se zřetelem na navržené důkazy – spolehlivěji a důkladněji (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 26 Nd 303/2014). Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 469/14, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
8. Zásadně pak okolnosti toho druhu, že účastník řízení nemá bydliště (sídlo, pracoviště) v obvodu věcně a místně příslušného soudu, že musí překonat mezi místem bydliště (sídla, pracoviště) a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost, či že je cesta k příslušnému soudu pro něj spojena s organizačními, finančními a jinými obtížemi, jsou opět spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2009, sp. zn. 4 Nd 374/2009).
9. Okolnosti uváděné žalobkyní důvodem k přikázání věci jinému soudu ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. být nemohou. Přihlédnout je nutno rovněž k tomu, že žalovaný s delegací věci jinému soudu nesouhlasí (k tomu přiměřeně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2015, sp. zn. 29 Nd 76/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 27 Nd 207/2017).
10. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud návrhu žalobkyně na přikázání věci jinému soudu nevyhověl (§12 odst. 2 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 11. 2023
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu