ECLI:CZ:NS:2023:28.ND.734.2022.1
sp. zn. 28 Nd 734/2022-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce: P. B., narozený XY, bytem v XY, zastoupen Mgr. Markem Landsmannem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, proti žalované: P. L. B., narozená XY, bytem v XY, zastoupena JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Štěpánkova 83, o zaplacení částky 193.692,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 275/2021, o návrhu žalobce přikázání věci jinému soudu, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 11 C 275/2021 se k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci nepřikazuje.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Pardubicích dne 6. 10. 2021 domáhá vydání soudního rozhodnutí, kterým by byla žalované, dceři žalobce, uložena povinnost zaplatit žalobci částku 193.692,- Kč s příslušenstvím s tvrzením, že se jedná o částku výživného, které žalobce žalované zaplatil, ale jež jí nenáleží.
V podání doručeném Okresnímu soudu v Pardubicích dne 16. 11. 2021 vznesl žalobce námitku podjatosti všech soudců Okresního soudu v Pardubicích s argumentací, že se jedná o „státní, zlodějskou, zločineckou organizaci, vrahy a zloděje, jež chrání lidské, zlodějské, zabijácké hyeny (G. B.)“. Na námitce tohoto znění žalobce setrval i po výzvě Okresního soudu v Pardubicích vtělené do usnesení ze dne 22. 12. 2021, č. j. 11 C 275/2021- 45, ve sdělení doručeném Okresnímu soudu v Pardubicích dne 9. 9. 2022. Navrhl, aby věc byla přikázána k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Olomouci.
Žalovaná se k návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu vyjádřila tak, že pro takový postup neshledává žádný důvod.
Soudci Okresního soudu v Pardubicích, působící na úseku občanskoprávním, ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že k žalobci nemají žádný vztah a pokud jej znají, pak toliko ze své rozhodovací činnosti; nejsou zainteresováni ani na výsledku řízení. Toliko soudkyně Mgr. Jitka Nováková vzpomenula svůj někdejší kamarádský vztah k žalobci a jeho manželce, jenž však, dle jejího vyjádření, již před několika lety ustal.
Nejvyšší soud, jako soud nejblíže společně nadřízený oběma dotčeným soudům, tj. předkládajícímu Okresnímu soudu v Pardubicích a k přikázání věci navrhovanému Okresnímu soudu v Olomouci (srov. §12 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“), posoudil návrh žalobce a neshledal jej důvodným.
Podle ustanovení §12 o. s. ř. nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a o. s. ř.), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Podle ustanovení §14 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).
Podle ustanovení §15 o. s. ř. jakmile se soudce nebo přísedící dozví o skutečnosti, pro kterou je vyloučen, oznámí ji neprodleně předsedovi soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odstavec 1). Předseda soudu určí podle rozvrhu práce místo soudce (přísedícího) uvedeného v odstavci 1 jiného soudce (přísedícího) nebo, týká-li se oznámení všech členů senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §12 odst. 1. Jde-li o vyloučení podle §14 odst. 1 a předseda soudu má za to, že tu není důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (přísedícího), předloží věc k rozhodnutí soudu uvedenému v §16 odst. 1 (odstavec 2).
Podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle ustanovení §16a odst. 1 o. s. ř. jestliže bylo rozhodnuto, že soudce (přísedící) je vyloučen, předseda soudu podle rozvrhu práce určí místo něho jiného soudce (přísedícího) nebo, jestliže byli vyloučeni všichni členové senátu, přikáže věc jinému senátu; není-li to možné, předloží věc k rozhodnutí podle §12 odst. 1 o. s. ř.
Z citovaných ustanovení se podává, že postupem podle ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř. může být věc přikázána (k žádosti předsedy okresního soudu) jinému soudu téhož stupně (s výjimkou situace předpokládané §16a odst. 2 o. s. ř.) tehdy, jsou-li splněny buď předpoklady vymezené v ustanovení §15 odst. 1, odst. 2 věta první, část věty za středníkem o. s. ř., anebo tehdy, bylo-li rozhodnuto podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. o vyloučení soudce či soudců dotčeného soudu a současně není možné věc přikázat jinému soudci téhož soudu (§16a odst. 1 o. s. ř.).
Z obsahu předloženého spisu se podává, že žádný ze soudců Okresního soudu v Pardubicích neoznámil podle ustanovení §15 odst. 1 o. s. ř. předsedovi tohoto soudu skutečnosti, pro které by byl v projednávané věci vyloučen, a nadřízený soud dosud nerozhodl o vyloučení žádného ze soudců tohoto soudu podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. Není tudíž naplněn alespoň jeden z předpokladů, za kterých může nadřízený soud rozhodnout o přikázání věci jinému soudu podle §12 odst. 1 o. s. ř. (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 29 Nd 231/2016, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 3994/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 20 Nd 245/2017).
Z návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu zároveň současně nevyplývají ani žádné další skutečnosti, jež by umožnily přijmout závěr, že přikázání věci jinému soudu by mohlo vést k hospodárnějšímu, rychlejšímu, spolehlivějšímu či důkladnějšímu projednání věci, a jež by tak mohly být, nejsou-li splněny podmínky pro delegaci nutnou, důvodem k delegaci vhodné ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. (k předpokladům takového postupu srovnej především nález Ústavního soudu České republiky ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, ročník 2001, svazek 24, str. 281; z judikatury dovolacího soudu pak např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Ze všech shora vyložených důvodů proto Nejvyšší soud rozhodl, že projednávaná věc vedená u Okresního soudu v Pardubicích se Okresnímu soudu v Olomouci nepřikazuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 1. 2023
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu