ECLI:CZ:NS:2023:28.ND.92.2023.1
sp. zn. 28 Nd 92/2023-1987
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a soudců Mgr. Petra Krause a Mgr. Zdeňka Sajdla v právní věci žalobce J. P. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Petrem Sprinzem, Ph.D., LL.M., advokátem s adresou pro doručování: Allen & Overy LLP, Praha 8, Karolinská 707/7, proti žalovaným 1) JUDr. Jaroslavu Brožovi, MJur, se sídlem v Brně, Marie Steyskalové, 767/62, identifikační číslo osoby: 72480645, insolvenčnímu správci dlužníka T. B., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, 2) H. P., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Jakubem Dostálem, advokátem se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, 3) BOHEMIA ENERGY entity s. r. o., se sídlem v Praze 1, 28. října 767/12, identifikační číslo osoby: 27386732, zastoupené Mgr. Rostislavem Pekařem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské náměstí 813/57, o určení účastenství v žalované 3), vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 214/2014, o dovolání žalobce a žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2022, sp. zn. 7 Cmo 229/2020-1784, o námitce podjatosti soudce, takto:
Soudce Mgr. Ing. David Bokr není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 138/2023.
Odůvodnění:
Žalobce a žalovaní 2) a 3) podali k Nejvyššímu soudu dne 17. 1. 2023 dovolání směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 5. 2022, č. j. 7 Cmo 229/2020-1784, kterým byl změněn rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 3. 2020, č. j. 73 Cm 214/2014-589, a zamítnuta žaloba na určení, že žalovaná 2) je vlastníkem části podílu v žalované 3) o velikosti 10 % odpovídající ke dni 12. 3. 2014 vkladu 40.000,- Kč, který byl předmětem smlouvy o převodu podílu ze dne 12. 3. 2014 uzavřené s žalovaným 1).
Samostatnými podáními vznesli žalobce a žalovaná 2) – dále jen „žalovaná“ – námitku podjatosti do osoby soudce Mgr. Ing. Davida Bokra - dále také jen „jmenovaný soudce“, jenž by měl jako člen soudního oddělení (senátu) 27 Cdo podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu platného od 1. 1. 2023 shora označenou právní věc projednat a rozhodnout o ni (senát ve složení JUDr. Filip Cileček, Mgr. Ing. David Bokr a JUDr. Marek Doležal). Žalobce i žalovaná shodně nalezli důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaného soudce ve skutečnosti, že se jako člen senátu Vrchního soudu v Praze podílel v odvolacím řízení na rozhodování čtyř věcí o nařízení předběžného opatření, v nichž byla posuzována i právní otázka, jejíž řešení je významné i pro rozhodování v přítomné právní věci, a sice naplnění podmínek pro budoucí převod obchodního podílu v žalované 3) dle smlouvy o smlouvě budoucí uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovanou 2). Ve věcech o nařízení předběžného opatření rozhodnutých usneseními Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 6. 2017, č. j. 14 Cmo 5/2017-304, ze dne 26. 3. 2018, č. j. 14 Cmo 426/2017-363, ze dne 10. 7. 2019, č. j. 14 Cmo 5/2017-488, a ze dne 11. 2. 2022, č. j. 14 Cmo 352/2021-437, vyslovil jmenovaný soudce jako člen senátu předběžný názor na to, že podíl v žalované 3) byl na žalovaného 1) převeden po právu, a tím vyjádřil svůj názor k věcně shodným otázkám týkajícím se týchž účastníků, jež jsou i předmětem posouzení v přítomné právní věci. Jmenovaný soudce se tudíž vyjádřil k „jádru sporu“ a materiálně tím naplnil důvod pochybovat o jeho nepodjatosti ve smyslu ustanovení §14 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále „o. s. ř.“). Žalobce s odkazem na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. Nao 7/2006, a ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. Nao 13/2010, a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 26 Cdo 74/99, z nichž cituje, dovodil, že byť se jmenovaný soudce v rámci rozhodování v řízeních o předběžném opatření k věcným otázkám nynějšího sporu vyjádřil pouze předběžně a v kategorii pravděpodobnosti, povaha přijatých závěrů nijak neovlivňuje fakt, že se seznámil s rozhodnými okolnostmi jako soudce soudu nižšího stupně a má tudíž vědomost o sporu, což je důvod k pochybnostem o jeho nestrannosti při rozhodování věci u Nejvyššího soudu. Shodný argument pro vyloučení jmenovaného soudce uplatnila i žalovaná. Žalobce a žalovaná navrhli, aby Nejvyšší soud vyloučil soudce Mgr. Ing. Davida Bokra z projednání a rozhodnutí přítomné právní věci.
Soudce Vrchního soudu v Praze, Mgr. Ing. David Bokr (dočasně přidělený k Nejvyššímu soudu), ve vyjádření k námitce podjatosti uvedl, že nemá žádný poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům a že mu nejsou známy žádné skutečnosti, které by představovaly důvod jeho vyloučení z rozhodnutí v dané věci.
Podle ustanovení §16 odst. 1, věty druhé, o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V souladu s rozvrhem práce Nejvyššího soudu pro rok 2023 je k rozhodnutí o vyloučení jmenovaného soudce z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 27 Cdo 138/2023 příslušný senát 28 Cdo.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle ustanovení §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak.
Podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci ve smyslu ustanovení §14 o. s. ř. může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, v němž soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce, či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský, či naopak zjevně nepřátelský (srovnej např. účastníkem řízení citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 2012, sen. zn. 29 NSCR 26/2012, uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sp. zn. 23 Nd 321/2013).
Vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, respektive když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude s to nezávisle a nestranně rozhodovat (viz kupř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 209/04, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 4 Nd 178/2009). Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení §14 o. s. ř. totiž představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (článek 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Pokud žalobce a žalovaná jako důvod pro vyloučení soudce Mgr. Ing. Davida Bokra označuje jeho podíl - jako člena senátu Vrchního soudu v Praze - na projednání a rozhodování věcí, v nichž byl vysloven názor týkající se „jádra sporu“, jež bude posuzováno v přítomné právní věci v řízení o dovolání u Nejvyššího soudu, pak jde o okolnost, která spočívá v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jiných věcech, jež podle ustanovení §14 odst. 4 o. s. ř. nejsou důvodem k vyloučení soudce. Povědomost o věci jmenovaný soudce přitom nezískal mimoprocesními prostředky, ale v rámci postupu, jenž je spojen s výkonem jeho funkce (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 29 NSCR 81/2018). Jeví se dále vhodným podotknout, že ony pochybnosti o nestrannosti jmenovaného soudce jsou navíc eliminovány tím, že v označených řízeních vedených u Vrchního soudu v Praze byla předmětem (v poměrech řízení o předběžném opatření) relevantního posouzení existence zákonného předpokladu pro nařízení předběžného opatření, jímž je potřeba zatímní úpravy poměrů účastníků, a nikoliv okolnost vážící se k věcné podstatě sporu, jež může být předmětem posouzení toliko v řízení o věci samé. Požadavek kladený na navrhovatele předběžného opatření, aby osvědčil i takové skutečnosti, jež se mohou dotýkat věci samé, ve výsledku jejich posouzení může vést k závěru pouze pravděpodobnostnímu, což bylo v jednotlivých rozhodnutích o předběžném opatření Vrchním soudem v Praze také zdůrazněno. Důvod je přitom zřejmý. Pravděpodobnostní závěr není založen na řádném dokazování, jež je imanentní řízení o věci samé.
Přiléhavost postrádají odkazy žalobce na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. Nao 7/2006, a ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. Nao 13/2010, a dále na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2000, sp. zn. 26 Cdo 74/99. Odkazovaná rozhodnutí posuzovala důvody pro vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci za zcela odlišných procesních situaci, jež jsou s okolnostmi v přítomné právní věci nesouměřitelné (- nepřímý podíl soudce na vydání meritorního rozhodnutí předloženého ke kasačnímu přezkumu tím, že pro toto rozhodnutí se staly podkladem závěry vyslovené v jiných meritorních rozhodnutích, na jejichž vydání se námitkou podjatosti dotčený soudce podílel, - vyloučení soudce z projednání a rozhodování věci, v níž by měly být posouzeny stejné právní otázky jako ve věci, z jejíhož projednání a rozhodnutí již byl soudce rozhodnutím vyloučen, a dále vliv loajality soudce k dřívějšímu zaměstnavateli, účastníku správního řízení, u nějž soudce ve významné úřední pozici pracoval, - vyloučení soudkyně z projednání a rozhodnutí věci u soudu vyššího stupně, jež sice u nižšího stupně rozhodnutí o věci samé nevydala, ale po určité časové období tuto věc projednávala a provedla podstatnou část dokazování).
Nejvyšší soud bez ohledu na nepřiléhavost odkazů žalobce na shora označená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, respektive Nejvyššího soudu, považuje za významné zdůraznit, že pokud by právní závěry soudce měly - se zřetelem na konstrukci o potřebě jakéhosi materiálního výkladu ustanovení §14 odst. 2 o. s. ř. - zakládat objektivní pochybnost o jeho nepodjatosti, dovedeno ad absurdum by to znamenalo, že jednou vyslovený závěr by jej diskvalifikoval z rozhodování všech dalších obdobných případů, což je výklad zjevně nepřijatelný. Pro závěr o vyloučení soudce může být relevantní pouze jeho poměr k předmětu řízení v konkrétní věci, popř. k jeho účastníkům nebo zástupcům. Teze „o nepřímém podílu soudce na rozhodování věci“ jako důvod pro jeho vyloučení, jak se podává z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. Nao 7/2006, jež byla vyslovena v poměrech řízení podle zákona č. 150/2002 Sb., o soudním řádu správním, by tak měla vždy podléhat striktní konfrontaci s ústavním pořádkem garantovaným právem na zákonného soudce. Lze uzavřít, že důvod pro vyloučení jmenovaného soudce ve smyslu ustanovení §14 odst. 2 o. s. ř. není dán, neboť se nijak nepodílel na projednávání nebo rozhodování přítomné právní věci u Vrchního soudu v Praze a ani přijetí problematické materiální (ve skutečnosti v procesním právu nepřijatelné extenzivní) interpretace citovaného ustanovení nemůže na uvedeném ničeho změnit.
Z naznačených důvodů Nejvyšší soud, rozhodující podle ustanovení §16 odst. 1, věty první, o. s. ř., vznesenou námitku podjatosti vůči soudci Mgr. Ing. Davidu Bokrovi shledal neopodstatněnou.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Michael Pažitný, Ph.D.
předseda senátu