ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.1141.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 1141/2022-146
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobkyně M. R. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Ladislavem Ejemem, advokátem, se sídlem v České Lípě, Eliášova 998/12, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 284 625 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 210/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2021, č. j. 53 Co 314/2021-128, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 24. června 2021, č. j. 23 C 210/2020-100, Obvodní soud pro Prahu 2 zamítl žalobu o zaplacení 284 625 Kč s příslušenstvím (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobkyně (M. R.) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. listopadu 2021, č. j. 53 Co 314/2021-128, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Dovolatelka vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci [dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
4. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
5. Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Předseda senátu Nejvyššího soudu (§243f odst. 2 o. s. ř.) dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle obsahu) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
7. Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, 1.
2. Jinak řečeno, má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116.
3. Dovolatelka se co do vymezení předpokladů přípustnosti dovolání omezila právě jen na holou citaci ustanovení §237 o. s. ř.; text zákonného ustanovení přitom uvádí několik navzájem se vylučujících předpokladů přípustnosti dovolání, které tak logicky nemohou nastat zároveň. Dále uvedla, že různé senáty odvolacího soudu rozhodují ve zcela obdobných věcech (zadostiučinění za nepřiměřenou délku totožného konkursního řízení) odlišně.
4. Skutečnost, že různé odvolací senáty rozhodují o téže právní otázce odlišně, přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. sama o sobě nezakládá. Dovolatelka přitom na žádném místě svého dovolání neuvádí, že by se napadené rozhodnutí odvolacího soudu odchýlilo od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a tuto rozhodovací praxi ani žádným způsobem nezmiňuje (ať již uvedením spisové značky rozhodnutí Nejvyššího soudu, které má danou rozhodovací praxi reprezentovat, nebo dostatečně určitým slovním popisem této rozhodovací praxe; k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14, uveřejněný pod číslem 234/2014 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Jedním z účelů a důsledků zákonné úpravy dovolání přitom je, aby se advokát dovolatele ještě před podáním dovolání seznámil s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu, a bude-li dovolání podáno, aby se k této judikatuře vymezil (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb., body 32 a 33).
5. Ústavní soud ve zmiňovaném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (mimo jiné) přijal a odůvodnil závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. stanoviska).
6. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně Nejvyšší soud odmítl a žalované v dovolacím řízení nevznikly účelně vynaložené náklady.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. 7. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu