ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.3657.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 3657/2021-525
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J. K. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Petrem Zajícem, LL. M., advokátem, se sídlem ve Frýdlantu nad Ostravicí, Kadlčákova 1507, PSČ 739 11, proti žalovanému J. J. , narozenému XY, bytem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupenému Mgr. Veronikou Zmrzlíkovou Tomečkovou, advokátkou, se sídlem ve Zlíně, třída Tomáše Bati 202, PSČ 760 01, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Generali Česká pojišťovna a. s. , se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 45272956, zastoupeného JUDr. Danielou Maršálkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Vladislavova 1388/6, PSČ 110 00, o zaplacení částky 366 940 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 119 C 103/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2021, č. j. 44 Co 325/2019-461, ve znění usnesení ze dne 14. září 2021, č. j. 44 Co 325/2019-487, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. června 2021, č. j. 44 Co 325/2019-461, ve znění usnesení ze dne 14. září 2021, č. j. 44 Co 325/2019-487, se zrušuje vyjma té části prvního výroku, jíž byla žaloba co do částky 72 000 Kč s příslušenstvím zamítnuta, a věc se vrací ve zrušeném rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. května 2019, č. j. 119 C 103/2016-377, uložil žalovanému (J. J.) zaplatit žalobci (J. K.) částku 366 940 Kč s příslušenstvím tvořeným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,05 % ročně za dobu od 12. července 2014 do zaplacení (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem (bod II. výroku) a ve vztahu mezi účastníky a státem (bod III. výroku).
2. Soud prvního stupně vyšel ve svém rozhodnutí zejména z toho, že:
[1] Krajský soud v Praze usnesením ze dne 1. února 2013, č. j. KSPH 40 INS XY, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka J. R., narozeného XY, (dále jen „dlužník“), povolil mu oddlužení a ustanovil žalovaného insolvenčním správcem dlužníka.
[2] Žalovaný jako insolvenční správce dlužníka uzavřel s dražebníkem (NAXOS a. s.) smlouvu o provedení dražby (v žalobě blíže specifikované) nemovitosti dlužníka v katastrálním území XY (dále jen „nemovitost“). K ocenění nemovitosti pro účely dražby vypracoval dne 6. září 2013 znalecký ústav MONTEKALA, spol. s r. o., znalecký posudek č. 4126/2013. Dražba proběhla dne 12. února 2014 a nemovitost byla v dražební vyhlášce (stejně jako ve znaleckém posudku) popsána jako „nemovitost stojící na okraji města XY, která je připojena na IS sítě – vodovod, kanalizace, elektro a plyn“. Žalobce vydražil nemovitost za částku 3 300 000 Kč, uhradil cenu dosaženou vydražením a nabyl vlastnické právo k nemovitosti.
[3] Žalovaný jako insolvenční správce dlužníka uzavřel dne 22. října 2013 se sousedem S. K. (dále jen „S. K.“) smlouvu o pronájmu odpadní jímky, aby zajistil odtok splašků z nemovitosti; smlouvou se zavázal platit za nájem jímky částku 3 000 Kč měsíčně. Žalovaný tuto skutečnost nesdělil znaleckému ústavu, dražebníku, ani žalobci.
[4] Žalobce se o skutečnosti, že nemovitost není napojena na veřejnou kanalizaci, dozvěděl dne 9. března 2014, kdy jej kontaktoval S. K. Žalobce uzavřel novou smlouvu o pronájmu jímky se zpětnou účinností k 1. březnu 2014.
[5] Žalobce se domáhá náhrady škody tvořené jednak skutečnou škodou, jednak ušlým ziskem; skutečnou škodu představuje nájemné hrazené za nájem odpadní jímky, ušlý zisk pak snížený „čistý výnos z pronájmu nemovitosti“. Výši ušlého zisku žalobce určil na základě znaleckého posudku ze dne 19. února 2016, č. 604-2283/2015, vypracovaného společností Equity Solutions Appraisals s. r. o. (dále jen „znalecký posudek“); kromě toho se domáhá i nahrazení částky za zpracování znaleckého posudku.
3. Na výše uvedeném základě soud prvního stupně – vycházeje z ustanovení §37 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ustanovení §1925 a §2895 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a ustanovení §63 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, dospěl k následujícím závěrům:
4. Žalobci vznikla škoda, kterou nelze podřadit pod nároky plynoucí z titulu odpovědnosti za vady podle ustanovení §63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, které upravuje odpovědnost navrhovatele dražby dobrovolné za vady předmětu dražby.
5. Žalovaný v postavení insolvenčního správce dlužníka porušil své povinnosti a nepostupoval s odbornou péčí, když v řízení bylo prokázáno, že mu byla známa vada dražené nemovitosti spočívající v tom, že budova není napojena na veřejnou kanalizaci. Žalobci vznikla škoda představována ušlým ziskem ve výši 278 000 Kč, skutečnou škodou (měsíčními platbami nájemného za užívání jímky za období dvou let) ve výši 72 000 Kč a náklady vynaloženými na znalecký posudek ve výši 16 940 Kč. Příčinná souvislost mezi porušením povinnosti žalovaného při výkonu funkce insolvenčního správce a škodou vzniklou žalobci je dána.
6. Námitka promlčení není důvodná, neboť žalobce podal žalobu v dvouleté subjektivní promlčecí lhůtě (dne 8. března 2016). Nedůvodná je i námitka žalovaného, že není pasivně věcně legitimován kvůli tomu, že mu bylo pozastaveno dne 4. srpna 2014 právo vykonávat funkci insolvenčního správce; „škodního jednání“ se totiž žalovaný dopustil v době, kdy vystupoval jako „samostatně působící“ insolvenční správce. Rovněž bylo prokázáno, že žalobce škodu („vícenáklad“ za užívání odpadní jímky) „nepřeúčtovává“ nájemcům nemovitosti.
7. Krajský soud v Brně k odvolání žalobce (do výroku o nákladech řízení) a žalovaného (do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. června 2021, č. j. 44 Co 325/2019-461, ve znění usnesení ze dne 14. září 2021, č. j. 44 Co 325/2019-487:
[1] Potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku ohledně částky 294 940 Kč s příslušenstvím; ohledně částky 72 000 Kč s příslušenstvím změnil bod I. výroku rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu v tomto rozsahu zamítl (první výrok).
[2] Rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky navzájem (druhý výrok) a ve vztahu mezi státem a účastníky (třetí a čtvrtý výrok).
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §628, §629 odst. 1, §1921, §1923 a §1925 o. z., z ustanovení §63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách, z ustanovení §118a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a z ustanovení §18 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku) – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
9. Rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné co do přiznané částky 278 000 Kč s příslušenstvím. Nejde však o nárok na náhradu škody, ale o nárok na slevu z ceny vydražené věci podle §1923 o. z. z titulu odpovědnosti za vady, která je v případě žalovaného jako navrhovatele dražby založena ustanovením §63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách. Poučení podle §118a odst. 2 o. s. ř. přitom není třeba žalobci poskytovat, jelikož jiné právní posouzení lze učinit na žalobcem vymezeném „skutkové základě“. Sleva v uvedené výši je s ohledem na vypracovaný znalecký posudek přiměřená a žalobci rovněž náleží nárok na zaplacení účelně vynaložené částky 16 940 Kč za znalecký posudek.
10. Argumentace žalovaného, že v době oceňování nemovitosti pro účely dražby nevěděl o svodu odpadu do jímky, je účelová. Důvodná není ani námitka promlčení s ohledem tříletou promlčecí lhůtu podle §629 odst. 1 o. z.
11. Nárok na náhradu částky „za zaplacené dvouleté nájemné za užívání jímky“ ve výši 72 000 Kč důvodný není s ohledem na §1925 o. z. Žalobci byl „přiznán“ nárok na slevu z ceny vydražené nemovitosti; žádné další nároky mu již „přiznávat“ nelze, neboť prostřednictvím poskytnuté slevy jsou tyto nároky do budoucna „vykompenzovány“.
12. Proti té části prvního výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 294 940 Kč s příslušenstvím, podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. argumentem, že n apadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, a dále na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Jednotlivé otázky formuluje dovolatel (posuzováno podle obsahu dovolání) následovně:
[1] Odpovídá insolvenční správce ve smyslu §37 insolvenčního zákona a §1921 a násl. o. z. osobně za vady nemovitosti, která náležela do majetkové podstaty dlužníka a jako taková byla v insolvenčním řízení zpeněžena veřejnou dražbou?
[2] Může být žalovaný označen identifikačním číslem a sídlem podnikání namísto označení bydlištěm a datem narození?
13. Dovolatel nesouhlasí s tím, že ho odvolací soud zavázal osobně (nikoliv jako insolvenčního správce dlužníka) k plnění z titulu odpovědnosti za vady vydražené nemovitosti. Míní, že takový nárok směřuje vůči majetkové podstatě dlužníka a případná sleva z ceny dosažené vydražením by měla být taktéž poskytnuta z majetkové podstaty dlužníka. Dovolatele jako fyzickou osobu není možné k poskytnutí slevy zavázat, protože není ve věci pasivně legitimován.
14. Dovolatel dále argumentuje, že jeho označení (jménem, příjmením, identifikačním číslem a sídlem podnikání) je neurčité, neboť není zřejmé, zda je žalován jako fyzická osoba, podnikatel nebo insolvenční správce dlužníka.
15. V doplnění dovolání žalovaný zopakoval argumentaci ohledně tvrzeného nedostatku své pasivní věcně legitimace a poukázal na skutečnost, že v době vydání napadeného rozhodnutí již bylo pravomocně skončeno insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka.
16. Žalobce ve vyjádření a v jeho doplnění navrhuje dovolání odmítnout, maje za to, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
17. Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) se podává z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
18. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřené otázky pasivní věcné legitimace insolvenčního správce je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
19. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
20. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
21. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
22. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona, občanského soudního řádu a zákona o veřejných dražbách:
§37 (insolvenčního zákona)
(1) Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení.
(…)
§40 (insolvenčního zákona)
(1) Insolvenční správce jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Označuje se způsobem, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce; součástí jeho označení je i nezaměnitelné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá.
(2) Jednáním podle odstavce 1 jsou zejména právní úkony, jimiž insolvenční správce zpeněžuje majetkovou podstatu nebo s ní jinak nakládá, a jeho úkony v incidenčních sporech, jakož i v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka.
(…)
§286 (insolvenčního zákona)
(1) Majetkovou podstatu lze zpeněžit
a/ veřejnou dražbou podle zvláštního právního předpisu,
(…)
(…)
Zahájení řízení
§79 (občanského soudního řádu)
(1) Řízení se zahajuje na návrh. Návrh musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech, v nichž je účastníkem řízení svěřenský správce, musí návrh dále obsahovat i označení, že se jedná o svěřenského správce, a označení svěřenského fondu. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních poměrů mezi žalobcem a žalovaným (§90), se nazývá žalobou.
(…)
§63 (zákona o veřejných dražbách)
Zvláštní odpovědnost
(1) U dražby dobrovolné navrhovatel odpovídá za vady předmětu dražby, které mu byly či měly být při podání návrhu na provedení dražby známy a neupozornil na ně včas dražebníka ve smlouvě o provedení dražby. To neplatí, pokud z dražební vyhlášky vyplývá něco jiného. Je-li navrhovatelů jedné dražby více, odpovídají podle první věty za vady předmětu dražby společně a nerozdílně.
(…)
23. Uvedená ustanovení občanského soudního řádu a zákona o veřejných dražbách platila v citované podobě, pro věc rozhodné, již v době konání dražby nemovitosti a do vydání napadeného rozhodnutí změn nedoznala. Rozhodné znění citovaných ustanovení insolvenčního zákona (do 31. května 2019) se podává z článku II části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
24. Ve výše ustaveném právním rámci činí Nejvyšší soud k otázce předložené dovolatelem následující závěry odpovídající jeho rozhodovací praxi a představované zejména rozsudkem ze dne 7. června 2018, sp. zn. 29 Cdo 2772/2016, uveřejněným ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 72/2019 (dále jen „R 72/2019“), který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu uvedená níže) uveřejněný na webových stránkách Nejvyššího soudu.
25. Insolvenční správce vystupuje v insolvenčním řízení jako zvláštní procesní subjekt (§9 písm. d/ insolvenčního zákona). Zjednodušeně řečeno je správcem cizího majetku, konkrétně správcem majetku dlužníka nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na který se po dobu trvání účinků insolvenčního řízení pohlíží jako na dlužníkův majetek. am, kde na insolvenčního správce přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou, jedná insolvenční správce svým jménem na účet dlužníka (§40 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž k takovým jednáním patří i jeho úkony v incidenčních sporech, jakož i v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka (§40 odst. 2 insolvenčního zákona). Již z toho, že insolvenční správce činí úkony v incidenčních sporech, jakož i v dalších sporech, kterých se účastní místo dlužníka, „na účet dlužníka“, jednoznačně vyplývá, že nároky, k jejichž (s)plnění byl v těchto sporech zavázán „jako insolvenční správce dlužníka“, nemohou (nesmějí) být uspokojovány (exekučně vymáhány) z osobního majetku insolvenčního správce.
26. Odpovědnost insolvenčního správce za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí (§37 odst. 1 věta první insolvenčního zákona) je osobní majetkovou odpovědností insolvenčního správce. Plnění, k jehož úhradě je insolvenční správce případně zavázán ve sporu o takovou náhradu škody nebo jiné újmy, je následně uspokojováno (exekučně vymáháno) z osobního majetku insolvenčního správce.
27. Ve sporu o náhradu škody nebo jiné újmy, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobila tím, že při výkonu funkce insolvenčního správce dlužníka porušila povinnosti, které jí jsou uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při výkonu funkce nepostupovala s odbornou péčí (§37 odst. 1 věta první insolvenčního zákona), má (musí) být žalovaná fyzická nebo právnická osoba označena jako kterákoli jiná fyzická nebo právnická osoba (stejně, jako kdyby taková osoba vedla soukromoprávní spor, který se insolvenčního řízení vůbec netýká).
28. K problematice odpovědnosti insolvenčního správce za škodu, kterou způsobil při výkonu funkce, dále viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2016, sen. zn. 29 ICdo 49/2014, uveřejněný pod číslem 16/2018 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 16/2018“).
29. Ustálená soudní praxe tak vychází ze samozřejmého předpokladu, že majetek insolvenčního správce není totožný s majetkovou podstatou dlužníka, s níž insolvenční správce nakládá jako osoba s dispozičním oprávněním (srov. §40a insolvenčního zákona a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2017, sp. zn. 29 Cdo 2446/2017, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročníku 2019, pod číslem 34).
30. V poměrech projednávané věci žalovaný v postavení insolvenčního správce dlužníka zpeněžoval v insolvenčním řízení nemovitost náležející do majetkové podstaty coby osoba s dispozičním oprávněním, a to postupem podle §286 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona, tedy veřejnou dražbou (jako navrhovatel dražby dobrovolné podle §17 odst. 1 a 4 zákona o veřejných dražbách). Jednal tak při zpeněžování majetkové podstaty svým jménem na účet dlužníka (§40 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona); odpovědnost navrhovatele dražby dobrovolné za vady předmětu dražby upravená §63 odst. 1 zákona o veřejných dražbách proto nemůže postihnout jeho osobní majetek. Případné nároky takto vzniklé musí být uspokojeny z majetkové podstaty dlužníka, na jejíž účet žalovaný v postavení insolvenčního správce jednal.
31. Již doposud uvedené postačuje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné, jelikož by podle něj byl (při výkonu rozhodnutí nebo exekuci) postižen osobní majetek žalovaného, ačkoliv jde (poměřováno právním posouzením odvolacího soudu) o nárok z titulu odpovědnosti navrhovatele dražby dobrovolné, který by měl být (případně) uspokojován z majetkové podstaty dlužníka.
32. Podle R 16/2018 samotná skutečnost, že nemovitost byla v insolvenčním řízení zpeněžena ve veřejné dražbě, (pochopitelně) neznamená, že žalovaný porušil povinnost postupovat s odbornou péčí. Žalobce však již v žalobě v rámci vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že žalovaný „zatajil podstatnou skutečnost“ týkající se dražené nemovitosti; s tím se po skutkové stránce ztotožnil i odvolací soud, jestliže v odst. 11 odůvodnění shrnuje, že žalovaný „v rámci dražby neinformoval zájemce o nemovitost o skutečnosti, že odpad z nemovitosti je sváděn do veřejné kanalizace za smluvní nájemné přes jímku třetí osoby, ačkoliv bylo prokázáno, že o této skutečnosti před konáním dražby věděl“. Zatímco soud prvního stupně v takovém jednání žalovaného spatřoval rozpor s požadovanou odbornou péčí insolvenčního správce při výkonu jeho funkce a (za splnění dalších předpokladů pro vznik nároku na náhradu škody) dovodil odpovědnost žalovaného za škodu (§37 odst. 1 insolvenčního zákona), odvolací soud se tímto právním posouzením nijak nezabýval. Nezkoumal-li odvolací soud nárok žalobce z pohledu možné odpovědnosti žalovaného za škodu, je jeho právní posouzení neúplné, a proto nesprávné.
33. Dovolací soud pro úplnost (k dovolatelem položené druhé otázce) dodává, že označení žalovaného v žalobě nevzbuzuje (ve spojení se shora připomenutým vylíčením rozhodujících skutečností) jakoukoliv pochybnost, že žalobce žádal nahradit tvrzenou škodu po žalovaném z jeho osobního majetku, nikoliv z majetku náležejícího do majetkové podstaty dlužníka. (žalovaný evidentně není označen jako insolvenční správce způsobem uvedeným v §40 odst. 1 větě druhé insolvenčního zákona).
34. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil rozsudek odvolacího soudu (vyjma dovoláním nenapadené části výroku o věci samé), a to včetně závislých výroků o nákladech řízení (§242 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) a věc vrátil odvolacímu soudu v uvedeném rozsahu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
35. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů tohoto dovolacího řízení soud rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu