ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.3751.2022.1
sp. zn. 29 Cdo 3751/2022-246
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce R. D. , zastoupeného JUDr. Pavlem Bergerem, advokátem, se sídlem v Praze, Bělocerkevská 1037/38, PSČ 100 00, proti žalovanému České spořitelně, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, o určení neplatnosti směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 60/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS 14206/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2022, č. j. 2 Cmo 300/2021-215, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 17. února 2021, č. j. 49 Cm 60/2019-159, zamítl žalobu, kterou se žalobce (R. D.) domáhal vůči žalovanému (České spořitelně, a. s.) určení, že směnka vlastní vystavená v Praze 20. října 2010 společností EUROMILLS-TRADE a. s. (dále jen „společnost E“) na řad žalovaného, znějící na směnečný peníz 3.020.000 EUR, se splatností dne 21. července 2015 a místem placení v Praze u žalovaného, za jejíž zaplacení převzal směnečné rukojemství žalobce (dále též jen „sporná směnka“), je neplatná (bod I. výroku), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel při posuzování důvodnosti žalobou uplatněného nároku ze skutkových zjištění, podle kterých:
[1] Dne 20. října 2010 uzavřela společnost E jako výstavce sporné směnky, žalobce jako směnečný rukojmí a žalovaný jako směnečný věřitel smlouvu o vyplňovacím právu směnečném (dále jen „dohoda o vyplňovacím právu“), v níž se smluvní strany dohodly na podmínkách, za nichž bude žalovaný oprávněn doplnit chybějící údaje do blankosměnky vystavené společností E k zajištění pohledávek žalovaného z (blíže označené) úvěrové smlouvy. Přílohou dohody o vyplňovacím právu byla kopie blankosměnky neobsahující údaje data a místa vystavení, data splatnosti a směnečné sumy.
[2] Sporná směnka obsahuje údaj data a místa vystavení (20. října 2010 v Praze), údaj směnečné sumy (3.020.000 EUR) a data splatnosti (21. července 2015).
[3] Usnesením ze dne 27. ledna 2017, č. j. MSPH 94 INS 14206/2016-A-30, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek žalobce a prohlásil na jeho majetek konkurs.
[4] Žalovaný přihlásil pohledávku ze sporné směnky do insolvenčního řízení žalobce.
[5] Do insolvenčního řízení žalobce přihlásili pohledávky celkem čtyři věřitelé.
[6] Na přezkumném jednání konaném dne 24. dubna 2017 insolvenční správkyně ani žalobce (v postavení insolvenčního dlužníka) nepopřeli přihlášenou pohledávku žalovaného ze sporné směnky.
3. Na takto ustaveném základě insolvenční soud uzavřel, že žalobce nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu §80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Přitom zejména zdůraznil, že:
[1] Žalobcem původně tvrzený (naléhavý právní) zájem na zastavení insolvenčního řízení pro nesplnění podmínky mnohosti věřitelů zanikl „přistoupením“ dalších věřitelů do insolvenčního řízení žalobce.
[2] Přestože žalobce mohl v rámci insolvenčního řízení namítat „neplatnost“ směnečné pohledávky žalovaného [viz §192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], tuto zákonnou možnost nevyužil.
[3] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí není možné úspěšně podat určovací žalobu také tehdy, lze-li se domáhat nároku žalobou na plnění. Tvrdil-li žalobce, že se hodlá domáhat po insolvenční správkyni náhrady škody (způsobené nepopřením pohledávky žalovaného ze sporné směnky při přezkumném jednání), nic mu nebrání tak učinit. V takovém řízení pak soud může otázku platnosti sporné směnky řešit jako otázku předběžnou. Naopak řízení o (ne)platnosti sporné směnky nemůže sloužit k přezkumu jednotlivých kroků učiněných v insolvenčním řízení.
[4] Jde-li o otázku neoprávněného vyplnění (blanko)směnky v údaji data a místa jejího vystavení, kdy žalobce tvrdí, že tyto údaje nejsou psány jeho rukou, pak toto tvrzení je samo o sobě bez významu. Směnečné prohlášení může sepsat či do formuláře doplnit jakákoli osoba, avšak výstavce je svým podpisem stvrzuje v celém rozsahu. I kdyby se pak v řízení prokázalo, že tyto údaje v okamžiku podpisu sporné směnky výstavcem na listině absentovaly (a byly doplněny až následně), šlo by stále o platnou směnku. Porušení vyplňovací dohody nevede bez dalšího k neplatnosti směnky, pouze zakládá dlužníkovi právo uplatit vůči majiteli směnky námitky.
4. Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud – vycházeje ze skutkového stavu zjištěného insolvenčním soudem a odkazuje na ustanovení §80 o. s. ř., §192 odst. 1 a 3 a §312 odst. 4 insolvenčního zákona – přisvědčil závěru insolvenčního soudu o nedostatku naléhavého právního zájmu na žalobcem požadovaném určení.
6. V obecné rovině odvolací soud nejprve předeslal, že obsahuje-li směnka veškeré náležitosti vyžadované ustanovením čl. I. §75 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, je platnou směnkou bez ohledu na to, které osoby a jakým způsobem ji vyplnily.
7. Jelikož se žalobce v daném řízení domáhá (ve smyslu ustanovení §159 odst. 1 písm. g/ insolvenčního zákona) určení neplatnosti sporné směnky (jež má být způsobena neoprávněným doplněním údajů data a místa jejího vystavení, k čemuž podle mínění žalobce dohoda o vyplňovacím právu žalovaného nelegitimovala), bylo nezbytným předpokladem pro úspěch žalobce v projednávané věci osvědčení naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Uvedenou podmínku žalobce nesplnil.
8. V nyní probíhajícím řízení přitom nelze nahrazovat „postupy předvídané a upravené v §192 odst. 1 insolvenčního zákona“. Žalobce byl jako insolvenční dlužník oprávněn popřít směnečnou pohledávku přihlášenou žalovaným, což by sice nemělo vliv na její zjištění, v rozsahu popření by nicméně nebyl upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem. V situaci, kdy žalobce v insolvenčním řízení v tomto směru nekonal, nemá samostatné řízení o určení neplatnosti směnky „žádné opodstatnění“.
9. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (posuzováno potud podle obsahu) podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě §237 o. s. ř. tak, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, jež doposud nebyla dovolacím soudem řešena nebo „má být posouzena jinak“. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
10. Dovolatel v prvé řadě vytýká oběma soudům, že vyšly z nesprávného závěru o počtu přihlášených věřitelů do jeho insolvenčního řízení a namítá, že k okamžiku zjištění jeho úpadku insolvenčním soudem, byli do insolvenčního řízení přihlášeni pouze dva věřitelé (žalovaný s pohledávkou ze sporné směnky a jeden další věřitel). Zdůrazňuje, že kdyby mu bylo v projednávané věci vyhověno, „nastala by situace, kdy by (se zpětným účinkem) nemohl insolvenční soud rozhodnout, že je v úpadku, neboť by nebyla splněna podmínky mnohosti věřitelů“ (§3 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona).
11. Nesprávným dovolatel shledává rovněž závěr soudů nižších stupňů o tom, že z důvodu nevyužití možnosti popřít pohledávku žalovaného ze sporné směnky při přezkumném jednání nemá nyní naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Dovolatel usuzuje, že tím, kdo měl předmětnou pohledávku při přezkumném jednání popřít, byla insolvenční správkyně. Kdyby insolvenční správkyně dostála svým povinnostem (a popřela pohledávku žalovaného ze sporné směnky), musel by insolvenční soud insolvenční návrh (podaný žalovaným) zamítnout pro nesplnění podmínky mnohosti věřitelů (insolvenční soud by nemohl zjistit jeho úpadek a prohlásit na majetek žalobce konkurs).
12. Dovolatel má za to, že splnil podmínku naléhavého právního zájmu, když požadované určení „by mělo bezpochyby vliv na právní vztahy mezi účastníky řízení“. Odpovídající nápravy pochybení insolvenční správkyně při přezkumném jednání nelze dosáhnout jinak než určovací žalobou.
13. Konečně podle dovolatele se soudy dostatečně nevypořádaly ani s jeho argumentací ohledně samotné neplatnosti sporné směnky. Dovozuje, že vystavená směnečná listina byla (s ohledem na obsah uděleného vyplňovacího práva) jen zdánlivou blankosměnkou, respektive neúplnou směnkou.
14. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout, neboť rozhodnutí odvolacího soudu považuje za věcně správné. Poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se posouzení otázky oprávněnosti žalovaného doplnit do blankosměnky chybějící údaje data a místa vystavení sporné směnky, popřípadě důsledků protismluvního doplnění těchto údajů do směnečné listiny.
15. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v ustanovení §238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
16. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno (řešení otázky existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení „neplatnosti“ sporné směnky), odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž:
[1] Určovací žaloba podle ustanovení §80 o. s. ř. (před 1. lednem 2014 šlo o ustanovení §80 písm. c/ o. s. ř.) je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby přitom korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. V judikatuře Nejvyššího soudu srov. např. rozsudek ze dne 27. března 1997, sp. zn. 3 Cdon 1338/96, rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. června 2006, sp. zn. 31 Cdo 1836/2005, uveřejněný pod číslem 53/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. února 2016, sp. zn. 31 Cdo 4001/2013, uveřejněný pod číslem 22/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V judikatuře Ústavního soudu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 17/95.
[2] Naléhavý právní zájem na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce nebo kde by se bez tohoto určení jeho právní postavení stalo nejistým. Naléhavý právní zájem na určení však může být dán i v případě, kdy by bylo možno žalovat na plnění, jestliže se určovací žalobou vytváří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků a předejde-li se tak případně dalším sporům o plnění, nebo jestliže žalobou na plnění nelze řešit celý obsah a dosah sporného právního vztahu nebo práva. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. K tomu srov. dále např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2019, sp. zn. 29 Cdo 1951/2017.
[3] Nemá-li žalobce ke dni vydání rozhodnutí o určovací žalobě ve smyslu §80 o. s. ř. na požadovaném určení naléhavý právní zájem, je to vždy důvodem k zamítnutí určovací žaloby (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[4] Byly-li zjištěny pohledávky přihlášených věřitelů, je pro účely rozhodnutí o návrhu dlužníka na zrušení konkursu podle ustanovení §308 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona nevýznamná argumentace dlužníka zpochybňující existenci, případně výši, zjištěných pohledávek. Akceptace opačného názoru by totiž znamenala nepřijatelnou možnost revize výsledků přezkumu přihlášených pohledávek (srov. ustanovení §190 a násl. insolvenčního zákona). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2015, sen. zn. 29 NSČR 13/2014.
17. Důvod, pro který by se shora formulované závěry neměly prosadit v poměrech projednávané věci, Nejvyšší soud nenachází. Dovolatelem uplatněný požadavek na určení „neplatnosti“ sporné směnky není (poměřováno skutečnostmi, jimiž dovolatel odůvodňoval, že na požadovaném určení má naléhavý právní zájem) způsobilý naplnit žádnou z výše popsaných funkcí určovací žaloby. Výsledek probíhajícího řízení nemůže mít žádný vliv na posouzení, zda pohledávka žalovaného ze sporné směnky byla v insolvenčním řízení zjištěna, ani na závěr, zda v insolvenčním řízení byl osvědčen dovolatelův úpadek. Požadovaným určením dovolatel nemůže zvrátit výsledky přezkumu přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení, ani vytvořit pevný právní základ pro právní vztahy mezi dovolatelem a jeho insolvenční správkyní (která nadto není ani účastníkem tohoto řízení), jenž by zamezil (předešel) vedení případného sporu o náhradu škody, kterou mu měla (podle tvrzení dovolatele) způsobit insolvenční správkyně tím, že nepopřela přihlášenou pohledávku žalovaného ze sporné směnky. Za tohoto stavu vskutku nelze dovodit (jak správně uzavřely soudy obou stupňů), že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem.
18. Pro úplnost budiž dodáno, že přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka dovolatele zpochybňující skutkový závěr soudů nižších stupňů ohledně počtu přihlášených věřitelů do insolvenčního řízení dovolatele. Prostřednictvím této námitky dovolatel nevystihuje způsobilý dovolací důvod (§241a odst. 1 o. s. ř.).
19. Nejvyšší soud neměl důvod připustit dovolání ani pro řešení otázek týkajících se existence směnečné pohledávky (platnosti směnky, jejího vyplnění apod.), když rozhodnutí odvolacího soudu na jejich řešení (správně) nespočívá a jejich zodpovězení je pro výsledek dovolacího řízení právně bezcenné.
20. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §163 insolvenčního zákona, §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu tak povinnost nahradit žalovanému jeho náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z paušální náhrady ve výši 300 Kč za vyjádření k dovolání ze dne 18. ledna 2023 (srov. §1 a §2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle §151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle §89a exekučního řádu).
21. Pro dovolací řízení platí občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 30. 11. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu