ECLI:CZ:NS:2023:29.CDO.585.2023.1
sp. zn. 29 Cdo 585/2023-157
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Capital ABK s. r. o. , se sídlem ve Zlíně, Santražiny 575, PSČ 760 01, identifikační číslo osoby 07084111, zastoupeného JUDr. Radkou Píšťkovou Záhorcovou, advokátkou, se sídlem v Uherském Hradišti, Jiřího z Poděbrad 592, PSČ 686 01, proti žalovaným 1/ MYPO TRADE s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Kaprova 42/14, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27744876, a 2/ I ng. Rostislavu Mynářovi , narozenému 19. listopadu 1962, bytem v Rohatci, Mírová 828/39, PSČ 696 01 , zastoupenému Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem, se sídlem v Praze, Wenzigova 1004/14, PSČ 120 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 Cm 163/2019, o dovolání druhého žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. března 2022, č. j. 2 Cmo 330/2021-107, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Druhý žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.310 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupkyně.
Odůvodnění:
1. Žalobou ze dne 21. listopadu 2014 se původní žalobce (Komerční banka, a. s.) domáhal po žalovaných (1/ MYPO TRADE s. r. o., 2/ I ng. Rostislavu Mynářovi a 3/ V. M.) plnění ze směnky vlastní vystavené prvním žalovaným dne 4. května 2011 na řad původního žalobce, znějící na směnečný peníz 596.241,62 Kč, se splatností 16. září 2013, za jejíž zaplacení převzali směnečné rukojemství druhý a třetí žalovaní (dále jen „sporná směnka“).
2. Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 29. prosince 2014, č. j. 49 Cm 311/2014-9, uložil žalovaným zaplatit (původnímu) žalobci společně a nerozdílně směnečný peníz ve výši 596.241,62 Kč s 6% úrokem z této částky od 17. září 2013 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 1.987,47 Kč a na náhradě nákladů řízení částku 69.842 Kč.
3. Proti směnečnému platebnímu rozkazu podali všichni žalovaní námitky. Druhý žalovaný ve svých námitkách uvedl následující:
[1] Výše směnečného peníze neodpovídá dluhu výstavce z úvěrové smlouvy ze dne 4. května 2011, jenž je zajištěn spornou směnkou. Výstavce na poskytnutý úvěr z předmětné smlouvy plnil, a proto výše směnečného peníze neodpovídá jeho dluhu z úvěrové smlouvy, neboť ke dni 22. srpna 2012 činil „doplatek“ výstavce na jím obdržený úvěr částku 473.040 Kč. S ohledem na okamžik splatnosti směnečného peníze je tak zřejmé, že dluh na předmětné úvěrové smlouvě nemohl dosahovat částky 596.241 Kč. Pohledávka žalobce z úvěrové smlouvy zajištěné spornou směnkou v uplatněné výši neexistuje.
[2] Sporná směnka je neplatná, neboť neobsahuje všechny náležitosti požadované zákonem, resp. svým obsahem odporuje zákonu č. 191/1950 Sb., zákonu směnečnému a šekovému (dále jen „směnečný zákon“).
4. Soud prvního stupně – poté, co usnesením ze dne 16. září 2019, č. j. 49 Cm 311/2014-185, vyloučil řízení vůči prvnímu a druhému žalovanému k samostatnému projednání a usnesením ze dne 8. července 2020, č. j. 49 Cm 163/2019-47, připustil podle ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), aby na místo dosavadního žalobce vstoupila do řízení společnost Capital ABK s. r. o., na kterou byla sporná směnka indosována – rozsudkem ze dne 12. května 2021, č. j. 49 Cm 163/2019-83, ponechal směnečný platební rozkaz (vůči prvnímu a druhému žalovanému) v celém rozsahu v platnosti (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (bod II. výroku).
5. Po provedeném dokazování dospěl soud prvního stupně k následujícím skutkovým a právním závěrům:
[1] Sporná směnka obsahuje všechny náležitosti, jež vyžaduje čl. I. §75 směnečného zákona pro vlastní směnku, kdy výstavce (první žalovaný) se bezpodmínečně zavázal zaplatit remitentovi v den splatnosti směnečnou sumu s tím, že směnečné rukojemství převzal (mimo jiné) druhý žalovaný, který je jednatelem výstavce. Výstavce i uvedený avalista jsou na směnce řádně označeni obchodní firmou/jménem, identifikačním číslem/rodným číslem a adresou, tedy jsou dostatečně identifikováni a sporná směnka tak nemůže být z tohoto důvodu neplatná.
[2] Přímým dlužníkem z vlastní směnky je její výstavce a stejné postavení mají i osoby, které převzaly za výstavce rukojemský závazek, tj. rukojmí (avalisté).
[3] Žalobce jako majitel směnky má právo na její zaplacení a není jeho povinností při vymáhání směnečného nároku tvrdit a prokazovat důvod vystavení směnky a obsah směnečné dohody. Důkazní břemeno je v námitkovém řízení plně na straně žalované a nelze ho přenášet na žalobce, s výjimkou námitky nepravosti podpisu výstavce na směnce, který nebyl zpochybněn.
[4] Skutečnost, zda byla blankosměnka (čl. I. §10 směnečného zákona) vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, je nutné vždy prokázat; důkazní povinnost je na straně dlužníka. Jelikož ve vztahu k námitce, že na spornou směnku měla být vyplněna jiná (nižší) směnečná suma, žalovaní nenavrhli žádné důkazy, neunesli o tomto tvrzení důkazní břemeno a vyplnění sporné směnky tak nelze považovat za zneužití práva.
6. Vrchní soud v Praze k odvolání druhého žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
7. Odvolací soud přisvědčil skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně. Přitom zdůraznil, že bylo na směnečném dlužníkovi, aby tvrzení o vyplnění (blanko)směnky v rozporu s vyplňovacím prohlášením prokázal. V této souvislosti dále doplnil, že „sdělení uvedené v námitkách, že dluh výstavce z úvěrové smlouvy činil ke dni 22. srpna 2012 pouze částku 473.040 Kč, je třeba vnímat jako nedostatečné; nebyl tvrzen obsah dohody o vyplňovacím prohlášení, její konkrétní porušení a vysvětlení toho, proč je tedy částka vepsaná do sporné směnky nesprávná a v rozporu s dohodou“.
8. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (posuzováno potud podle obsahu) podal druhý žalovaný dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení §237 o. s. ř., maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Dovolatel odvolacímu soudu konkrétně vytýká, že nesprávně považoval jím uplatněnou námitku ohledně vyplnění sporné směnky v rozporu s vyplňovacím prohlášením za nekonkrétní, a tudíž neprojednatelnou. Odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 31. března 2009, sp. zn. 29 Cdo 2270/2007, uveřejněném pod číslem 3/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dovolatel dovozuje, že svá tvrzení mohl v průběhu námitkového řízení (v mezích uplatněné námitky) dále konkretizovat, avšak postupem soudů nižších stupňů v průběhu řízení byl na svých procesních právech omezen, když jednání u soudu prvního stupně bylo konáno bez jeho přítomnosti, přestože se řádně a včas omluvil a požádal o jeho odročení, a jednání u odvolacího soudu bylo konáno bez jeho přítomnosti, neboť k němu nebyl řádně předvolán.
10. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, popř. zamítnout.
11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
12. Nejvyšší soud dovolání druhého žalovaného, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
13. Učinil tak proto, že dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
14. Dovolatelem uplatněná argumentace [týkající se otázky (ne)projednatelnosti námitky, jejímž prostřednictvím měla být zpochybněna výše směnkou zajištěné pohledávky] se totiž míjí s důvodem, na kterém odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) založil závěr o nedůvodnosti vznesené námitky (soudy obou stupňů neměly námitku dovolatele za neprojednatelnou, nýbrž uzavřely, že bylo na dovolateli, aby tvrzení o jiné výši spornou směnkou zajištěné pohledávce prokázal, což ovšem neučinil).
15. Námitkou, podle níž byl dovolatel postupem soudů nižších stupňů zkrácen na svých procesních právech tím, že jak jednání před soudem prvního stupně, tak před soudem odvolacím se konalo bez jeho přítomnosti, dovolatel vystihuje (z obsahového hlediska) tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 84/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání druhého žalovaného Nejvyšší soud odmítl a vznikla mu tak povinnost hradit žalobci účelně vynaložené náklady dovolacího řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 13. ledna 2023), která podle ustanovení §7 bodu 6., §8 odst. 1 a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty 598.229,09 Kč) částku 10.700 Kč, a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu); celkem s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) náhrada nákladů dovolacího řízení činí 13.310 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 21. 12. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu