ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.1.2023.1
KSPH 66 INS XY
74 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 1/2023-109
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobkyně V. H. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti žalovanému Hlista & Pril, v. o. s. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29059054, o zaplacení částky 81.035.083,59 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 74 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. H. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. srpna 2022, č. j. 74 ICm XY, 106 VSPH XY (KSPH 66 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 20. června 2022, č. j. 74 ICm XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zastavil řízení o žalobě, kterou se žalobkyně (V. H.) domáhala vůči žalovanému (Hlista & Pril, v. o. s.) zaplacení částky 81.035.083,59 Kč s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 27. března 2020 z titulu náhrady škody, kterou měl způsobit na majetkové podstatě dlužníka (J. H.) porušením svých povinností jako správce majetkové podstaty dlužníka (bod I. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud poukázal na to, že:
[1] Žalobkyně při podání žaloby neuhradila soudní poplatek.
[2] Insolvenční soud vyzval žalobkyni usnesením ze dne 7. října 2021, č. j. 74 ICm XY, k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000.000 Kč do 15 dnů od doručení usnesení.
[3] Žalobkyně ve lhůtě pro zaplacení soudního poplatku požádala o osvobození od placení soudních poplatků, majíc současně za to, že je od placení soudního poplatku osobně osvobozena podle §11 odst. 2 písm. n/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.
[4] Usnesením ze dne 6. ledna 2022, č. j. 74 ICm XY, které ve spojení s potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 14. března 2022, č. j. 74 ICm XY, 102 VSPH XY (KSPH 66 INS XY), nabylo právní moci dne 25. března 2022, insolvenční soud nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků.
[5] Insolvenční soud (opět) vyzval žalobkyni usnesením ze dne 2. května 2022, č. j. 74 ICm XY, doručeným 9. května 2022, k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.000.000 Kč do 15 dnů od doručení usnesení s poučením, že jinak řízení zastaví.
[6] Posledním dnem lhůty k úhradě soudního poplatku byl 24. květen 2022, avšak žalobkyně soudní poplatek dosud neuhradila.
3. Na výše uvedeném základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §4 odst. 1 písm. a/, §7 odst. 1 a §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích – dospěl k závěru, že je důvod zastavit řízení pro nezaplacení soudního poplatku.
4. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 29. srpna 2022, č. j. 74 ICm XY, 106 VSPH XY (KSPH 66 INS XY):
[1] Potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §4 odst. 1 písm. a/, §9 a §11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích a z ustanovení položky 12 písm. b/ Sazebníku poplatků, který tvoří přílohu zákona o soudních poplatcích a odkazuje na označenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
6. Podle zákona o soudních poplatcích ve znění účinném od 30. září 2017 má poplatník dvě možnosti (dva „pokusy“) k zaplacení soudního poplatku. Nesplní-li svou povinnost řádně při podání žaloby, odvolání nebo dovolání (§4 odst. 1, §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích), může tak učinit ještě v dodatečné lhůtě, stanovené soudem ve výzvě k zaplacení poplatku (§9 odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích). Zaplacení soudního poplatku po marném uplynutí soudem (dodatečně) stanovené lhůty již nemá jakýkoli význam.
7. Žalobkyně, která nebyla osvobozena od placení soudních poplatků, nesplnila poplatkovou povinnost dle §4 odst. 1 písm. a/ a §7 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řádně (neuhradila soudní poplatek za podání návrhu na zahájení řízení ve stanovené lhůtě), takže insolvenční soud postupoval správně, když po marném uplynutí lhůty zastavil řízení podle §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích.
8. Omezení plynoucí z §111 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), se netýká placení soudních poplatků a ustanovení §11 odst. 2 písm. n/ zákona o soudních poplatcích se na žalobkyni nevztahuje (po prohlášení konkursu na její majetek není osobou s dispozičními oprávněními, na kterou se vztahuje takové osvobození) ; jde rovněž o zjevně bezúspěšné uplatnění práva. Nadto odvolací soud dodává, že žalobkyně v odvolání nenamítá ničeho proti vlastnímu zastavení řízení nebo proti rozhodnutí o nákladech řízení, když její argumentace je založena na námitkách proti usnesení o nepřiznání osvobození od placení soudních poplatků (respektive s tím souvisejícím porušením ústavně zaručeného práva žalobkyně na přístup k soudu), jež v tomto odvolacím řízení nelze zkoumat. Žalobkyně (též) netvrdila (ani nedoložila) důvody ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c/ zákona o soudních poplatcích, pro něž by nemělo být řízení o náhradu škody zastaveno; takovým důvodem nemůže být existence jiného řízení o určení neplatnosti dohody o vypořádání (rozdělení) společného jmění manželů.
9. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje citací textu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), namítajíc, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požadujíc, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatelka kritizuje (jako nesprávné) závěry usnesení ze dne 6. ledna 2022, jímž jí insolvenční soud nepřiznal osvobození od soudních poplatků, z čehož usuzuje i na nesprávnost dovoláním napadeného rozhodnutí, majíc současně za to, že takto bylo porušeno její ústavně zaručené právo na přístup k soudu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
13. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněné pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč. Řečené platí tím více, jestliže dovoláním nebylo zpochybněno řešení žádné z otázek, na nichž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 48/2022 a sen. zn. 29 ICdo 50/2022).
14. Dovolatelka brojí proti napadenému usnesení argumentačně jen tak, že se vymezuje proti (pravomocnému) rozhodnutí o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, které předcházelo opakované výzvě k úhradě soudního poplatku a (po marném uplynutí lhůty k dodatečné úhradě soudního poplatku stanovené opakovanou výzvou) následnému usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Na posouzení, zda dovolatelka splňuje předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků podle §138 o. s. ř., však napadené rozhodnutí nespočívá a spočívat nemá (takovému zkoumání byly vyhrazeny opravné prostředky proti usnesení insolvenčního soudu ze dne 6. ledna 2022). Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sb. rozh. obč. , formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněném pod číslem 49/2014 Sb. rozh. obč. ( dále jen „ R 49/2014“), doplnil, že nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje. A konečně (ve vazbě na výklad zákona o soudních poplatcích ve znění rozhodném i v této věci) Nejvyšší soud v usnesení ze dne 16. dubna 2019, sp. zn. 30 Cdo 825/2019, uveřejněném pod číslem 1/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 1/2020“), uzavřel [ a v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. ledna 2022, sp. zn. 31 Cdo 1622/2021, uveřejněném pod číslem 75/2022 Sb. rozh. obč. ( dále jen „ R 75/2022“) , zopakoval ] , že má-li účastník řízení v úmyslu požádat o osvobození od soudních poplatků, musí tak učinit nejpozději posledního dne lhůty stanovené soudem pro zaplacení soudního poplatku.
15. Z této (ustálené) judikatury se podává, že po marném uplynutí (dodatečné) lhůty k zaplacení soudního poplatku stanovené výzvou insolvenčního soudu ze dne 2. května 2022 je již argumentace k předpokladům pro přiznání osvobození od placení soudních poplatků podle §138 o. s. ř. jako důvod dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, právně bezcenná (neměla by žádný význam, ani kdyby se Nejvyšší soud zabýval dovoláním věcně), bez zřetele k tomu, zda v návaznosti na R 49/2014 zahrnuje i jiné (nové) skutečnosti než ty, z nichž insolvenční soud vycházel v usnesení ze dne 6. ledna 2022 a odvolací soud v potvrzujícím usnesení ze dne 14. března 2022 (srov. opět R 1/2020 a R 75/2022).
16. Důvod připustit dovolání pro řešení takové otázky tedy Nejvyšší soud neměl. K zásahu do práva dovolatelky na přístup k soudu tím, že Nejvyšší soud odmítne odpovídat na otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí nespočívá a spočívat nemá, dojít nemůže.
17. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a u žalovaného nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. ledna 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu