ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.100.2022.1
KSHK 35 INS XY
35 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 100/2022-141
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška, v právní věci žalobkyně Mgr. Ing. Petry Hamplové, Ph. D. , se sídlem v Zábřehu, Zahradní 13, PSČ 789 01, jako insolvenční správkyně dlužníka M. D., zastoupené JUDr. Michalem Hudečkem, advokátem, se sídlem v Olomouci, Krapkova 452/38, PSČ 779 00, proti žalovanému CURATORES v. o. s. , se sídlem v Praze 2, Uruguayská 380/17, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 05758556, jako insolvenčnímu správci dlužnice Martiny Dubské, narozené 3. října 1972, zastoupenému Mgr. Kateřinou Krkoškovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Breitfeldova 704/1, PSČ 180 00, o určení neúčinnosti darovací smlouvy, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 35 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka M. D. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 35 INS XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 2022, č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 35 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 2. září 2021, č. j. 35 ICm XY, Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Určil, že darovací smlouva uzavřená dne 9. února 2018 mezi dlužníkem M. D. jako dárcem a M. D. jako obdarovanou, jejímž předmětem bylo darování označené nemovitosti (pozemku s domem), je vůči věřitelům dlužníka neúčinná (bod I. výroku).
[2] Uložil žalovanému (CURATORES v. o. s., jako insolvenčnímu správci dlužnice M. D.) zaplatit žalobkyni (Mgr. Ing. Petře Hamplové, Ph. D., jako insolvenční správkyni dlužníka) na náhradě nákladů řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 23.018 Kč (bod II. výroku).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. února 2022, č. j. 35 ICm XY, 104 VSPH XY (KSHK 35 INS XY):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, namítaje, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
4. V dovolání snáší dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že odvolací soud dospěl (v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu) k nesprávnému závěru, že dlužník a žalovaná (coby bývalí manželé), byli v době uzavření darovací smlouvy osobami si blízkými (maje za to, že skutková zjištění, z nichž vyšel odvolací soud, k takovému závěru nevedou). Napadenému rozhodnutí též vytýká nesprávnost závěru, že v době uzavření darovací smlouvy byl dlužník v úpadku ve formě předlužení, poukazuje na to, že tato forma úpadku platí jen pro podnikatele, a otázku, zda dlužník byl podnikatelem, odvolací soud nezkoumal.
5. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
6. Dovolatel výslovně napadá rozsudek odvolacího soudu dovoláním „v celém jeho rozsahu“, tedy i v té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve výroku o nákladech řízení, a ve druhém výroku o nákladech odvolacího řízení. V tomto rozsahu Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., bez dalšího odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., jelikož přípustnost dovolání proti výroku o nákladech řízení vylučuje ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.
7. V té části prvního výroku, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu ve vyhovujícím výroku o věci samé, Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž potud neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
8. Učinil tak proto, že v posouzení, zda bývalí manželé mohou být osobami navzájem si blízkými, tedy osobami, o nichž platí, že újmu, kterou by utrpěla jedna z nich, by druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní [ srov. §22 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ] , nevybočují závěry obsažené v napadeném rozhodnutí (s přihlédnutím ke skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud potud vyšel) z mezí ustálené judikatury na dané téma, představované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2013, sp. zn. 21 Cdo 2346/2011 [ který je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu ] , rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 14. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 2836/2010, nebo rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 29. ledna 2013, sp. zn. 21 Cdo 808/2012, uveřejněným pod číslem 38/2013 Sb. rozh. obč. Důvod připustit dovolání pro zodpovězení této otázky tedy dán není. K výkladu §22 o. z. obecně srov. např. i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 43/2018, uveřejněného pod číslem 100/2020 Sb. rozh. obč.
9. K otázce zkoumání úpadku dlužníka Nejvyšší soud poukazuje na to, že jeho judikatura je ustálena v závěru, že spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (který je dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek nemůže za tohoto stavu ovlivnit výsledek řízení a dovolání je tak nepřípustné jako celek. Srov. k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sb. rozh. obč., a v poměrech občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 NSČR 43/2018, uveřejněného pod číslem 101/2020 Sb. rozh. obč.
10. Dovolatel zpochybňuje závěr odvolacího soudu o úpadku dlužníka ve formě předlužení, přehlíží však, že odvolací soud poté, co v odstavci 6. odůvodnění svého rozsudku reprodukoval rozhodné závěry, na nichž spočívalo právní posouzení věci insolvenčním soudem, se v odstavci 10. odůvodnění výslovně ztotožnil s právním posouzením věci insolvenčním soudem (k němuž pak přičinil další doplnění) a pro stručnost na ně odkázal. Součástí právních závěrů insolvenčního soudu pak byl i závěr (v odstavci 6. odůvodnění napadeného rozhodnutí též reprodukovaný), že i kdyby dlužník tou dobou (rozuměj v době uzavření darovací smlouvy) nebyl v úpadku, „sporný právní úkon“ (rozuměj darovací smlouva“) by k němu nakonec vedl. Tento úsudek [ jenž v poměrech výkladu §240 insolvenčního zákona obstojí samostatně (rozuměj bez potřeby uzavřít, že dlužník v úpadku byl) pro účely definice právního jednání bez přiměřeného protiplnění dle §240 odst. 2 věty první insolvenčního zákona ] dovolání nenapadá; proto není důvod připustit dovolání pro odpověď na otázku, zda dlužník v době uzavření darovací smlouvy v úpadku byl.
11. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a u žalobkyně nebyly zjištěny žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu