ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.114.2023.1
KSHK 70 INS 21958/2021
70 ICm 566/2022
sp. zn. 29 ICdo 114/2023-122
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce AAA INSOLVENCE OK v. o. s. , se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 168/18, PSČ 741 01, identifikační číslo osoby 29 35 59 40, jako insolvenčního správce dlužnice A. K., zastoupeného Mgr. Lucií Dufkovou, advokátkou, se sídlem v Olomouci, Wittgensteinova 1217/2b, PSČ 779 00, proti žalovanému Bohemia Faktoring, a. s. , se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27 24 26 17, zastoupenému JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, o určení vykonatelné pohledávky, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 70 ICm 566/2022, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice A. K. , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. KSHK 70 INS 21958/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2023, č. j. 70 ICm 566/2022, 106 VSPH 799/2022-100 (KSHK 70 INS 21958/2021), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. dubna 2023, č. j. 70 ICm 566/2022, 106 VSPH 799/2022-100 (KSHK 70 INS 21958/2021), a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. září 2022, č. j. 70 ICm 566/2022-76, se zrušují a věc se vrací Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „insolvenční soud“) rozsudkem ze dne 12. září 2022, č. j. 70 ICm 566/2022-76, zamítl žalobu o určení, že žalovaný (Bohemia Faktoring, a. s.) nemá za dlužnicí (A. K.) co do výše 100.561,96 Kč dílčí pohledávku č. 1 a dílčí pohledávku č. 2 ve výši 7.151,10 Kč, přihlášené do insolvenčního řízení vedeného insolvenčním soudem pod sp. zn. KSHK 70 INS 21958/2021 (výroky I. a II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Usnesením ze dne 6. prosince 2021, č. j. KSHK 70 INS 21958/2021-A-5, (mimo jiné) zjistil úpadek dlužnice, povolil jí oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil žalobce; usnesením ze dne 11. dubna 2022, č. j. KSHK 70 INS 21958/2021-B-8, schválil zprávu o přezkumu.
2) Přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu 11. ledna 2022 žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku č. 1 z titulu nedoplatku ze smlouvy o zápůjčce č. 650456213 ve výši 115.449,96,- Kč (sestávající z jistiny 41.813,76,- Kč a příslušenství v částkách 13.297,24 Kč z titulu poplatků, 12.004,06 Kč z titulu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, 32.916,70,- Kč z titulu kapitalizovaného úroku z úvěru a 15.418,20 Kč z titulu náhrady nákladů nalézacího řízení) a pohledávku č. 2 ve výši 7.151,10 Kč představující náhradu nákladů oprávněného v exekučním řízení vedeného k úhradě pohledávky č. 1, a to jako pohledávky vykonatelné na základě elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. prosince 2020, č. j. EPR 312396/2020-6, a příkazu k úhradě nákladů exekuce vydaného Mgr. Marcelem Kubisem, soudním exekutorem, Exekutorský úřad Šumperk, pod č. j. 139 EX 15551/21-015.
3) Žalobce popřel přihlášenou pohledávku č. 1 v rozsahu částky 100.561,96 Kč a přihlášenou pohledávku č. 2 zcela.
Na tomto základě insolvenční soud – cituje ustanovení §199 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a ustanovení §172 odst. 1 a §174a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) – předeslal, že žalovaný přihlásil a žalobce přezkoumal (označené) pohledávky jako vykonatelné (přiznané pravomocným elektronickým platebním rozkazem a příkazem k úhradě nákladů exekuce).
Vycházeje dále ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 ICdo 7/2013, uveřejněném pod číslem 106/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 106/2013“), insolvenční soud zdůraznil, že předpokladem pro vydání elektronického platebního rozkazu je, že právo na zaplacení peněžité částky, vyplývá ze skutečností uvedených žalobcem; takový úsudek je současně postačující pro závěr, že elektronický platební rozkaz obsahuje právní posouzení věci, včetně posouzení toho, zda věřitel řádně posoudil úvěruschopnost dlužníka a zda jsou poplatky stanovené smlouvou o zápůjčce v souladu s dobrými mravy.
Jelikož žalobce v popěrném úkonu neuváděl skutečnosti, které nebyly dlužníkem uplatněny v nalézacím řízení, ale důvodem popření bylo jiné právní posouzení věci (spočívající toliko v námitce neplatnosti právního jednání pro nesplnění povinnosti dostatečného posouzení úvěruschopnosti dlužníka a rozpor výše stanovených poplatků s dobrými mravy), vyhodnotil popěrný úkon jako „přesahující rámec §199 insolvenčního zákona“.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze 24. dubna 2023, č. j. 70 ICm 566/2022, 106 VSPH 799/2022-100 (KSHK 70 INS 21958/2021), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud – vycházeje z insolvenčním soudem zjištěného skutkového stavu a poukazuje (dále) i na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 ICdo 31/2013, uveřejněném pod číslem 3/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 3/2014“), a v usnesení ze dne 30. června 2021, sen. zn. 29 ICdo 1/2021 – shodně se soudem insolvenčním uzavřel, že námitka, podle níž (nalézací) soud nezkoumal úvěruschopnost dlužnice v řízení, jež skončilo vydáním elektronického platebního rozkazu, nepředstavuje skutečnost, jež by nastala po jeho právní moci. Je tak namístě vycházet z toho, že „právní posouzení skutku uvedeného v žalobě v sobě zahrnuje v elektronickém platebním rozkazu odpovědi na všechny právní otázky související s uplatněným nárokem“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné k řešení právní otázky týkající se výkladu ustanovení §199 insolvenčního zákona, kterou odvolací soud zodpověděl v rozporu se závěry formulovanými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023, sen. zn. 29 ICdo 16/2023.
Dovolatel akcentuje, že námitky, podle nichž věřitel (žalovaný) nezkoumal úvěruschopnost dlužníka ve smyslu ustanovení §86 a §87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jsou přípustnými skutkovými námitkami; nejde o jiné (nepřípustné) právní posouzení věci.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.
Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za souladné s ustálenou (ve vyjádření označenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soud řád v aktuálním znění.
Dovolání je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., a to k řešení právní otázky dovolatelem otevřené a odvolacím soudem vyřešené rozporně s rozsudkem Nejvyššího soudu sen. zn. 29 ICdo 16/2023.
Závěry, které Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil v tomto rozsudku, vycházeje přitom z R 106/2013 a R 3/2014, lze shrnout následovně:
a) Uplatňuje-li žalobce návrhem na vydání platebního rozkazu nebo návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu požadavek na úhradu peněžitého plnění odůvodněný tím, že jde o (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu konkretizované) nároky vzešlé z platně uzavřené (označené) smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené podle zákona o spotřebitelském úvěru, není vydání platebního rozkazu nebo elektronického platebního rozkazu v takovém případě podmíněno tím, aby žalobce výslovně tvrdil, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumal úvěruschopnost spotřebitele (úvěrového dlužníka) a jakým způsobem tak činil; jen proto, že takové tvrzení výslovně neobsahuje, není návrh na vydání platebního rozkazu nebo návrh na vydání elektronického platebního rozkazu vadný, ani nepostrádá vylíčení rozhodujících skutečností způsobem, jenž „sám o sobě“ vede k závěru, že žalobní návrh (tzv. petit) je po právu.
b) Jestliže elektronický platební rozkaz vydaný na základě návrhu (žaloby) obsahujícího tvrzení věřitele, že peněžité plnění požaduje jako (konkretizované) nároky vzešlé z platně uzavřené (označené) smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s dlužníkem podle zákona o spotřebitelském úvěru, nabyl právní moci a stal se vykonatelným, pak insolvenční správce, který odůvodnil popěrný úkon tím, že věřitel zkoumal úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) jinak, než tvrdil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo že věřitel nezkoumal úvěruschopnost vůbec (např. i v rozporu s tím, co tvrdil v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), uplatnil jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným elektronickým platebním rozkazem skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; o důvod popření pohledávky pro jiné právní posouzení věci nejde (§199 odst. 2 insolvenčního zákona).
Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, není správné, Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil; důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí insolvenčního soudu, Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu