ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.128.2021.1
KSBR 54 INS 27141/2015
(12)28 ICm 24/2017
sp. zn. 29 ICdo 128/2021-225
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce JUVITO s. r. o. , se sídlem v Bílině, Bezručova 15, PSČ 418 01, identifikační číslo osoby 25002571, zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, proti žalovanému Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčnímu správci dlužníka ENERGOSUN a. s., zastoupenému JUDr. Martinem Šípem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, za účasti SERRIED a. s. , se sídlem v Praze 1, Karlova 455/48, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 24710938, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, zastoupeného Mgr. Petrou Vrchotkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 3, Domažlická 1256/1, PSČ 130 00, o určení pohledávky, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. (12)28 ICm 24/2017, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ENERGOSUN a. s. , se sídlem v Brně, Mečová 358/8, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 28386477, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 54 INS 27141/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. června 2021, č. j. 28 ICm 24/2017, 12 VSOL 138/2021-194 (KSBR 28 INS 27141/2015), takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. června 2021, č. j. 28 ICm 24/2017, 12 VSOL 138/2021-194 (KSBR 28 INS 27141/2015), v prvním a třetím až pátém výroku, a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. února 2021, č. j. 12/28 ICm 24/2017-157, s výjimkou části bodu I. výroku, ve které bylo rozhodnuto o pohledávce v rozsahu částky 40 000 Kč, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 9. února 2021, č. j. 12/28 ICm 24/2017-157, Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) určil, že žalobce (JUVITO s. r. o.) má za dlužníkem (ENERGOSUN a. s.) pohledávku ve výši 84 026 618,85 Kč a že tato pohledávka je v insolvenčním řízení vedeném insolvenčním soudem pod sp. zn. KSBR 28 INS 27141/2015 uplatněna po právu (bod I. výroku). Zároveň rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).
2. Šlo o v pořadí druhé rozhodnutí insolvenčního soudu. První rozhodnutí – rozsudek ze dne 10. prosince 2019, č. j. (12)28 ICm 24/2017-97, jímž insolvenční soud žalobu zamítl, zrušil k odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 11. června 2020, č. j. 28 ICm 24/2017, 12 VSOL 210/2020-122 (KSBR 54 INS 27141/2015).
3. Insolvenční soud, jsa vázán právním názorem vysloveným v kasačním rozhodnutí odvolacího soudu, uvedl, že insolvenčnímu správci (žalovanému) nepřísluší námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, a přihlášená pohledávka je tudíž po právu. Zároveň konstatoval, že „hodnota pohledávky“ byla přihlášena ve správné výši, a proto žalobě vyhověl.
4. K odvolání žalovaného a vedlejšího účastníka na straně žalovaného (SERRIED a. s.) Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v části bodu I. výroku, ve které bylo určeno, že pohledávka žalobce přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka je ve výši 83 986 618,85 Kč po právu (první výrok), ve zbylé části bodu I. výroku, ve které bylo určeno, že pohledávka žalobce přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka je ve výši 40 000 Kč po právu, jej změnil tak, že žalobu zamítl (druhý výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (třetí až pátý výrok).
5. Soudy vyšly zejména z toho, že:
[1] Žalobce se žalobou ze dne 2. ledna 2017 domáhal určení pravosti své pohledávky s tím, že do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka ji přihlásil ve výši jistiny 71 607 790 Kč spolu s úroky z prodlení a zaplaceným soudním poplatkem, tj. v celkové částce 84 026 618,85 Kč, kterou na přezkumném jednání dne 5. prosince 2016 žalovaný (insolvenční správce) popřel co do pravosti s odůvodněním, že pohledávka žalobci nevznikla, neboť z téhož právního důvodu ji přihlásil věřitel Glory Daze Associated S. A. (dále též jen „věřitel G“).
[2] Předmětnou pohledávku žalobce nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 4. července 2014 (dále též jen „smlouva o postoupení pohledávky“), kterou uzavřel se společností SERRIED a. s. (dále též jen „postupitel“ či „vedlejší účastník“), která tuto skutečnost oznámila dlužníku dopisem ze dne 4. července 2014. Pohledávka vznikla z kupní smlouvy ze dne 20. prosince 2012 uzavřené mezi postupitelem jako prodávajícím a dlužníkem jako kupujícím. Dlužník ani v dodatečně sjednané lhůtě svůj závazek nesplnil, dne 26. srpna 2013 pouze poskytl částečné plnění ve výši 400 000 Kč. Žalovaný k tomu tvrdil, že pohledávka žalobce nevznikla, neboť od smlouvy o postoupení pohledávky bylo odstoupeno. Rovněž namítal absolutní neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky.
[3] Dne 15. prosince 2015 postupitel převedl předmětnou pohledávku na věřitele G za úplatu ve výši 50 000 Kč.
6. Na tomto základě odvolací soud – cituje rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007, uveřejněný pod číslem 61/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 61/2010“), a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2019, sp. zn. 32 Cdo 1552/2019 – uvedl, že bylo-li dlužníku postupitelem oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, a to za situace, kdy nebyly tvrzeny skutečnosti podřaditelné pod výjimky ve smyslu §525 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „obč. zák.“), či tvrzeno, že postoupením pohledávky došlo ke zhoršení postavení dlužníka, pak žalovanému jako insolvenčnímu správci nesvědčí námitka neplatnosti postupní smlouvy, ani námitka odstoupení od této smlouvy, a to ze stejného důvodu, jaký by svědčil dlužníku v řízení o zaplacení předmětné pohledávky. Zvláštní postavení insolvenčního správce nehraje roli (jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 129/2018).
7. Případná neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky či odstoupení od této smlouvy může mít jen ten důsledek, že může existovat více osob oprávněných přijmout (s účinky zániku závazku) plnění od dlužníka. Odkazuje na judikaturu vztahující se k pohledávkám zajištěným směnkou, u nichž také existují dvě pohledávky, odvolací soud dospěl k závěru, že budou-li zjištěny obě přihlášené pohledávky, pak je na ně nutno nahlížet jako na jednu. Důsledkem tohoto nazírání bude, že tato „jediná“ pohledávka bude uspokojována jen jednou. V rozsahu, ve kterém se přihlášené pohledávky kryjí, budou uspokojovány rozvrhem poměrně. Oprávněný věřitel pak má možnost prosadit uspokojení své pohledávky žalobou z lepšího práva.
8. Odvolací soud nadto posuzoval rovněž výši přihlášené pohledávky, přičemž dospěl k závěru, že nárok žalobce je po právu v rozsahu 71 607 790 Kč spolu s úrokem z prodlení (tedy ve výši 83 986 618,85 Kč). Zamítl (proto) návrh žalobce, aby bylo určeno, že (i) pohledávka ve výši 40 000 Kč je po právu, neboť tuto částku žalobce přihlásil jako příslušenství pohledávky spočívající v náhradě nákladů spojených s jejím uplatněním, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v řízení vedeném u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 22 C 3/2015 (řízení bylo přerušeno zahájením insolvenčního řízení a následně byla žaloba vzata zpět). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2015, sen. zn. 29 ICdo 62/2014, uveřejněný pod číslem 85/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uzavřel, že před právní mocí rozhodnutí, kterým soud přizná účastníku občanského soudního řízení nárok na náhradu nákladů řízení, totiž nelze takový nárok přihlásit do insolvenčního řízení ani jako pohledávku vázanou na splnění odkládací podmínky.
9. Proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu (posuzováno podle obsahu dovolání) podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena, a na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Uplatňuje dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci a navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
10. Dovolatel předkládá dovolacímu soudu ke zodpovězení následující otázky:
[1] Přísluší insolvenčnímu správci dlužníka při přezkumu přihlášených pohledávek a v následném řízení o určení pravosti pohledávky taková námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky nebo taková námitka odstoupení od smlouvy, která by ve sporu o zaplacení předmětné pohledávky nepříslušela dlužníku?
[2] Je věřitel oprávněn uplatnit v insolvenčním řízení pohledávku i přes postupitelem vznesenou námitku absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky odůvodněnou tím, že ustanovení o splatnosti úplaty za postoupení závislé na plnění třetí osoby v rámci jiného závazkového vztahu je v rozporu s dobrými mravy?
11. Dovolatel nesouhlasí s výkladem poskytnutým odvolacím soudem a s aplikací R 61/2010 pro účely insolvenčního řízení. Má za to, že postavení insolvenčního správce je natolik specifické, že na něj nelze nahlížet jako na zástupce dlužníka (kterému by příslušely stejné námitky jako dlužníku). Proto míní, že označené rozhodnutí nelze bez dalšího uplatnit na možnou obranu insolvenčního správce při přezkumu pohledávky nebo v řízení o určení pravosti pohledávky přihlášené v insolvenčním řízení, zejména jsou-li v insolvenčním řízení přihlášeni dva věřitelé s pohledávkami ze stejného titulu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. května 2003, sp. zn. 32 Odo 293/2002, se domnívá, že je-li smlouva o postoupení pohledávky absolutně neplatná, nedochází k převodu pohledávky do majetku postupníka, a to ani tehdy, bylo-li dlužníku oznámeno postoupení pohledávky.
12. Dovolatel dovozuje, že je nutno v rámci zkoumání aktivní legitimace žalobce k vymáhání pohledávky řešit i otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávky; v důsledku této neplatnosti totiž nemohlo dojít ke změně v osobě věřitele. Jednotlivé přihlášky pohledávek je zapotřebí posuzovat ve vzájemných souvislostech, zejména vylučuje-li pohledávka jednoho věřitele uspokojení shodné pohledávky přihlášené druhým věřitelem. Odvolací soud proto pochybil, nezabýval-li se námitkou absolutní neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky.
13. Žalobce ve vyjádření považuje napadené rozhodnutí za věcně správné. Má za to, že dlužníku bylo prokazatelně oznámeno postoupení pohledávky z vedlejšího účastníka na žalobce a v takovém případě dle ustálené judikatury dlužníku (a tedy i insolvenčnímu správci) nenáleží ve sporu o úhradu pohledávky námitka neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky. Domnívá se, že dovolání není přípustné ve vztahu k žádné z dovolatelem předestřených otázek.
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
15. Dovolání, které nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř., je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v řešení dovoláním otevřených právních otázek je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou judikaturou Nejvyššího soudu.
16. Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), se ze spisu nepodávají. Nejvyšší soud se proto dále zabýval – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
18. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
19. Podle §524 obč. zák. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému (odstavec 1). S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (odstavec 2).
20. Podle §526 obč. zák. postoupení pohledávky je povinen postupitel bez zbytečného odkladu oznámit dlužníkovi. Dokud postoupení pohledávky není oznámeno dlužníkovi nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníkovi neprokáže, zprostí se dlužník závazku plněním postupiteli (odstavec 1). Oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel, není dlužník oprávněn se dožadovat prokázání smlouvy o postoupení (odstavec 2).
21. Ve výše uvedené podobě platila označená ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, od 1. ledna 1992 do 1. ledna 2014, kdy byl tento zákon zrušen zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem (dále jen „o. z“). Použitelnost zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v poměrech dané věci i pro dobu od 1. ledna 2014 se podává z §3028 odst. 3 o. z. (srov. k tomu i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. září 2016, sp. zn. 23 Cdo 1878/2015, uveřejněné pod číslem 21/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
22. Úvodem Nejvyšší soud uvádí, že při výkladu §524 a násl. obč. zák. ani v poměrech incidenčního sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení vedeného na majetek (insolvenčního) dlužníka podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), nevidí důvod odchýlit se od závěrů formulovaných v R 61/2010 (jehož judikatorní význam je pro usměrnění rozhodovací praxe tříčlenných senátů Nejvyššího soudu určující vzhledem k tomu, že šlo o rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu), z jehož závěrů rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustáleně vychází. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 2766/2007, uveřejněné pod číslem 21/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 2129/2009, uveřejněný pod číslem 11/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2020, sen. zn. 29 ICdo 36/2018, uveřejněný pod číslem 12/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ústavní soud v nálezu ze dne 24. února 2011, sp. zn. I. ÚS 2276/08, uveřejněném pod číslem 25/2011 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, shledal uvedené závěry ústavně konformními za podmínky, že oznámení postupitele dlužníku (o postoupení pohledávky) bude možno považovat za platný právní úkon.
23. Obecně (tedy) platí, že smlouvou o postoupení pohledávky dochází ke změně v osobě věřitele, aniž došlo ke změně v obsahu závazku. Není-li ve smlouvě o postoupení pohledávky dohodnuto jinak, dochází ke změně osoby věřitele již uzavřením smlouvy, bez ohledu na to, zda postupitel postoupení pohledávky dlužníkovi oznámil, popřípadě postupník postoupení pohledávky dlužníkovi prokázal; možnost dlužníka přivodit zánik svého dluhu vůči dosavadnímu věřiteli (§526 odst. 1 věta druhá obč. zák.) tím není dotčena. Ke změně v osobě věřitele přitom může dojít jen na základě platné smlouvy o postoupení pohledávky, kdy nový věřitel (postupník) nabývá nejen postupovanou pohledávku, ale spolu s ní též aktivní věcnou legitimaci k jejímu uplatnění a úplnému výkonu. Otázka platnosti smlouvy o postoupení pohledávky je však nerozhodná z hlediska účinku splnění dluhu postupníkovi, oznámí-li dlužníku postoupení pohledávky postupitel. V takovém případě dlužník není oprávněn dožadovat se prokázání smlouvy o postoupení pohledávky a jeho závazek zaniká splněním postupníkovi, i když smlouva o postoupení pohledávky neexistuje (z jakéhokoli důvodu). Účelem ustanovení §526 odst. 1 věty druhé a odst. 2 obč. zák. je (totiž) ochrana dlužníka, který plnil svůj závazek osobě (postupiteli nebo postupníku), jež podle hmotného práva nebyla v době plnění věřitelem pohledávky, například proto, že smlouva o jejím postoupení nebyla platná. Oznámení postupitele dlužníkovi o tom, že došlo k postoupení pohledávky, je právní skutečností, se kterou právo pojí vznik povinnosti dlužníka plnit postupníkovi (R 61/2010).
24. Oznámením o postoupení pohledávky, adresovaném dlužníku, vyvolá postupitel změnu osoby oprávněné přijmout plnění a také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (nebo dokonce neexistence) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníku) s účinky i pro postupitele. Samotným postoupením pohledávky však nedochází k jiné změně závazku než v osobě věřitele, a v případě, že smlouva byla neplatná, dochází k tomu, že k věřiteli přistupuje další osoba oprávněná přijmout plnění s účinky i pro (původního) věřitele. Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem není platnost postoupení právně významná. Oznámí-li tedy postupitel dlužníku, že pohledávku postoupil postupníku, vyvolá tento notifikační úkon zamýšlené právní důsledky (týkající se osoby oprávněné přijmout plnění) i tehdy, jestliže k postoupení vůbec nedošlo, nebo byla-li smlouva o postoupení pohledávky neplatná.
25. Pro dlužníka je podstatné, zda postupovaná pohledávka existuje (proto jsou mu zachovány námitky proti pohledávce, které mohl uplatnit v době postoupení), není však jeho věcí, kdo pohledávku vymáhá; dluh má splnit podle pokynů věřitele. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem a postupníkem. Proto také nemusí postupitel dlužníkovi prokazovat, že k postoupení došlo (§526 odst. 2 obč. zák.); pro vztah mezi dlužníkem a postupníkem je to totiž lhostejné. Není-li podle hmotného práva pro určení osoby, která je v důsledku postoupení pohledávky a následné notifikace věřitele dlužníkovi oprávněna přijmout plnění s účinky pro splnění dluhu, rozhodné, zda smlouva o postoupení byla platná a zda k ní opravdu došlo, pak tato okolnost nemůže být významná ani v soudním řízení. Námitka neplatnosti postupní smlouvy tak s výjimkou případů uvedených v §525 obč. zák., eventuálně případů, ve kterých by dlužník prokázal, že postoupení pohledávky mělo za následek změnu (zhoršení) jeho právního postavení, dlužníkovi vůči postupníku nepřísluší (srov. opět R 61/2010).
26. Platí dále, že nemá-li (insolvenční) dlužník, jemuž postupitel řádně oznámil postoupení pohledávky, vůči postupníku (ve sporu o úhradu této pohledávky) bez dalšího k dispozici námitku (obranu) neplatnosti postupní smlouvy, pak s touto obranou ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky nemůže uspět ani popírající insolvenční správce dlužníka nebo popírající přihlášený věřitel. K tomu srov. (pro poměry insolvenčního řízení) např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2022, sen. zn. 29 ICdo 113/2020 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. prosince 2022, sen. zn. 29 ICdo 12/2021.
27. Výše shrnuté závěry se nicméně typově uplatňují v těch situacích, kdy mezi postupitelem a postupníkem není spor o platnost postoupení, případně v těch situacích, v nichž mezi nimi sice panuje shoda v tom, že postoupení pohledávky (oznámené dlužníku postupitelem) bylo neplatné, avšak jsou zajedno v tom, že pohledávku bude i tak (nadále) vymáhat postupník. Pro případ, že zde takové shody není [což se může navenek projevit i tím, že pohledávku bude vymáhat po dlužníku (např. i tím, že ji přihlásí do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka) jak postupitel (namítající neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky) tak postupník (mající za to, že šlo o platné postoupení)], judikatura Nejvyššího soudu (vycházející i potud ze závěrů R 61/2010) dovodila, že oznámí-li postupník dlužníku, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, že byla zrušena nebo že účinky postoupení pohledávky jinak zanikly (pominuly), nebo prokáže-li takovou skutečnost dlužníku postupitel, nemůže dlužník poté přivodit zánik dluhu tím, že jej uhradí postupníku. Účinky právních jednání učiněných vůči dlužníku (domnělým) postupníkem předtím, než mu postupník neplatnost postoupení nebo zánik účinků postoupení oznámil nebo postupitel prokázal, však zůstávají zachovány. Srov. k tomu např. již rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. února 2010, sp. zn. 21 Cdo 5427/2007, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. srpna 2016, sp. zn. 23 Cdo 2364/2015, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 11, ročníku 2017, pod číslem 136, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2023, sp. zn. 27 Cdo 408/2022.
28. Řešená situace, kdy došlo ke sporu mezi postupitelem a postupníkem o platnost smlouvy o postoupení pohledávky, je (tedy) odlišná od případu posuzovaného v R 61/2010. Za takových okolností se totiž již může insolvenční správce (stejně jako dlužník) ubránit námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce (přihlášeného věřitele); k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5427/2007.
29. Uvedené platí tím spíše, že v daném insolvenčním řízení podle skutkových zjištění soudů nižších stupňů stejnou pohledávku za dlužníkem uplatňují dva věřitelé, kteří ji měli nabýt od téhož postupitele. K tomu lze obdobně poukázat na závěry rozsudku sen. zn. 29 ICdo 12/2021, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že přihlásí-li do téhož insolvenčního řízení postupitel i postupník totožnou pohledávku (panuje-li mezi postupitelem a postupníkem spor o to, zda došlo k platnému postoupení pohledávky) a jsou-li obě pohledávky popřeny co do pravosti, je povinností insolvenčního soudu rozhodnout o nich v případných odporových sporech, tj. zjistit, komu pohledávka náleží (kdo je jejím věřitelem) a kdo bude v insolvenčním řízení uspokojován.
30. Jelikož se odvolací soud nezabýval při zohlednění skutkových okolností této věci otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávky ani jejího (případného) zániku v důsledku odstoupení a námitky insolvenčního správce (žalovaného) v tomto směru paušálně odmítl s odkazem především na R 61/2010, je jeho právní posouzení s ohledem na shora uvedenou judikaturu neúplné, a tudíž nesprávné.
31. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadené rozhodnutí odvolacího soudu v prvním výroku a dále v závislých nákladových výrocích (tj. ve třetím až pátém výroku) podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu. Nejvyšší soud tudíž zrušil i toto rozhodnutí (v části bodu I. a II. výroku) a vrátil věc v tomto rozsahu insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
32. Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1 věta první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.).
33. V dalším řízení se soudy nižších stupňů budou zabývat především námitkami žalovaného spočívajícími v tvrzené neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávky, ale i případnými účinky odstoupení od smlouvy o postoupení pohledávky. Neopomenou rovněž v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5427/2007 posoudit, zda tyto skutečnosti byly dlužníkovi řádně prokázány či oznámeny.
34. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2023
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu