ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.128.2022.1
KSLB 87 INS XY
87 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 128/2022-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce S. M. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Davidem Macháčkem, advokátem, se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 01, proti žalovanému ČSOB Factoring, a. s. , se sídlem v Praze 5, Výmolova 353/3, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 45794278, zastoupenému JUDr. Zdeňkem Juřinou, advokátem, se sídlem v Praze 9, Krausova 605, PSČ 199 00, o určení pravosti a výše vykonatelných pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. 87 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci pod sp. zn. KSLB 87 INS XY, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. května 2022, č. j. 87 ICm XY, 101 VSPH XY(KSLB 87 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení do 3 dnů od právní moci rozhodnutí částku 4.114 Kč, k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 11. ledna 2022, č. j. 87 ICm XY, Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Zamítl žalobu o určení, že žalovaný (ČSOB Faktoring, a. s.) nemá za dlužníkem (S. M.) pohledávku ve výši 4.825.176,20 Kč přihlášenou do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou P3 (bod I. výroku).
[2] Uložil žalobci (dlužníku) zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 4.114 Kč (bod II. výroku).
2. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. května 2022, č. j. 87 ICm XY, 101 VSPH XY(KSLB 87 INS XY):
[1] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok).
[2] Uložil žalobci zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 8.228 Kč (druhý výrok).
3. Odvolací soud při vypořádání odvolacích námitek neshledal důvodnou výhradu, že žalovaný nepředložil v insolvenčním řízení originál směnky, maje za to, že žalovaný takovou povinnost neměl. Potud odvolací soud odkázal v podrobnostech na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2017, sen. zn. 29 ICdo 99/2015 [rozsudek je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupný na webových stránkách Nejvyššího soudu ] .
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:
Je věřitel povinen předložit s přihláškou směnečné pohledávky do insolvenčního řízení i směnku, ač jeho pohledávka je vykonatelná na základě pravomocného směnečného platebního rozkazu?
5. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů.
6. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že žalovaný byl povinen předložit směnku. Dovolatel připouští, že Nejvyšší soud již rozhodoval otázku předložení prvopisu směnky, dovozuje nicméně, že se tak nedělo v kontextu nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 16. října 2012, sp. zn. Pl. ÚS 16/12 [ jde o nález uveřejněný pod číslem 369/2012 Sb., který je dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu a jímž Ústavní soud zrušil ty části ustanovení §175 odst. 1 o. s. ř., jež se týkaly jen třídenní lhůty k zaplacení částky stanovené směnečným (šekovým) platebním rozkazem, nebo k podání námitek proti takovému platebnímu rozkazu ] . Onen „kontext“ spatřuje v tom, že směnečný platební rozkaz v jeho věci byl vydán před vydáním označeného nálezu.
7. Odvolacímu soudu dále dovolatel vytýká, že zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces tím, že jej nepředvolal k jednání nařízenému na 14. dubna 2022 (předvolání účastníků bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku až 19. dubna 2022) a že v insolvenčním rejstříku nezveřejnil protokol z jednání, jež se konalo 14. dubna 2022 (a k němuž byl předvolán pouze zástupce žalovaného).
8. Žalovaný ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout nebo zamítnout, maje napadené rozhodnutí za správné. V daných souvislostech zdůrazňuje, že nález pléna Ústavního soudu se týkal směnečného dlužníka – spotřebitele, kdežto dlužník vystavil směnku jako podnikatel.
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
11. Učinil tak proto, že otázku položenou dovolatelem zodpověděl již v rozsudku sen. zn. 29 ICdo 99/2015 (z nějž napadené rozhodnutí výslovně vychází), a to tak, že námitka, že věřitel neosvědčil existenci přihlašované vykonatelné směnečné pohledávky, neboť (opětovně) nepředložil originál sporné směnky, nelze účinně uplatnit v insolvenčním řízení jako způsobilý důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky. Samotný (ničím neodůvodněný) požadavek na opětovné předložení prvopisu sporných směnek totiž nepředstavuje námitku, jejímž prostřednictvím by osoba nadaná popěrným právem popírala pravost nebo výši přihlašované pohledávky, tedy (jinak řečeno) namítala, že přihlášená pohledávka „nevznikla“ nebo „již zcela zanikla“ [ §193 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)] , případně, že dlužníkův závazek (dluh) „je nižší než přihlášená částka“ (§194 insolvenčního zákona). Potřeba předložit také v insolvenčním řízení originál směnečné listiny, z níž věřitel dovozuje uplatněnou vykonatelnou pohledávku, by mohla být dána jen v těch případech, kdy osoba nadaná popěrným právem jako důvod popření pravosti nebo výše takové pohledávky uplatní skutečnosti, jež nevybočují z mezí popěrného práva u vykonatelných pohledávek, tedy (jinak řečeno) skutečnosti, jejichž prostřednictvím lze účinně popřít přihlášenou vykonatelnou pohledávku (navzdory tomu, že vzájemný vztah věřitele a dlužníka byl již v mimoinsolvenčních poměrech rozřešen pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu).
12. K závěrům obsaženým ve shora označeném rozsudku se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi přihlásil např. též v rozsudku ze dne 26. ledna 2021, sen. zn. 29 ICdo 55/2019, uveřejněném v časopise Vybraná judikatura, číslo 4, ročníku 2022, pod číslem 40.
13. Na závěr, že pravost a výši směnečné pohledávky přiznané pravomocným a vykonatelným směnečným platebním rozkazem není přihlášený věřitel povinen dokládat (prokazovat) prvopisem směnky, nemá žádný vliv okolnost, zda (případně) šlo o směnečný platební rozkaz vydaný před vydáním označeného nálezu pléna Ústavního soudu (jen proto neztrácí přihlášená pohledávka povahu vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu).
14. Dovolací námitka, že odvolací soud upřel dovolateli právo na spravedlivý proces, jelikož jej řádně nepředvolal k jednání, jež se konalo 14. dubna 2022, a nezveřejnil protokol z tohoto jednání v insolvenčním rejstříku, vystihuje z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale podle ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč. , jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sb. rozh. obč.
15. Jen pro úplnost (v zájmu předejití dalších sporů na dané téma) Nejvyšší soud dodává, že podle ustanovení §160 odst. 3 insolvenčního zákona, ve spojení s ustanoveními §71 a násl. insolvenčního zákona, má soud, který projednává a rozhoduje incidenční spor, povinnost zveřejnit v insolvenčním rejstříku (oddílu C) pouze písemnosti, které se doručují účastníkům incidenčního sporu; protokol o jednání takovou písemností není. Z dovolací argumentace též není zřejmo, jaká práva měl odvolací soud upřít žalobci tím, že jej nepředvolal k odvolacímu jednání, které bylo následně bez dalšího odročeno na neurčito (srov. č. l. 41).
16. Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto, čímž žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty v dané věci sestávají z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 5. září 2022) určené podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), v aktuálním znění.
17. Advokátu žalovaného přísluší za tento úkon právní služby mimosmluvní odměna dle §11 odst. 1 písm. k/ advokátního tarifu. Incidenční spor o určení pravosti pohledávky je ve smyslu ustanovení §9 odst. 4 písm. c/ advokátního tarifu sporem ve věci rozhodované v insolvenčním řízení, u kterého se považuje za tarifní hodnotu částka 50.000 Kč. Tomu odpovídá (dle §7 bodu 5. advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 3.100 Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů dle §13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč jde o částku 3.400 Kč. S připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ve výši 714 Kč (§137 odst. 3 o. s. ř.) jde celkem o částku 4.114 Kč, kterou Nejvyšší soud přiznal žalovanému k tíži žalobce.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).
V Brně dne 31. března 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu