ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.40.2023.1
KSPH 66 INS XY
75 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 40/2023-46
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce J. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti žalovaným 1/ A. E. H. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, a 2/ Alia Trade, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 311/6, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 25661191, o hlavní intervenci žalobce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. prosince 2022, č. j. 75 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 66 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Praze (dále jen „insolvenční soud“) dne 18. července 2022 se žalobce (J. H.) domáhá vůči žalovaným [1/ A. E. H. a 2/ Alia Trade, s. r. o.] s odkazem na ustanovení §91a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), určení, že má „právo popírat pohledávku“ přihlášenou druhým žalovaným do insolvenčního řízení vedeného na majetek žalobce u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 66 INS XY a že toto právo nemá první žalovaný „v rámci incidenčního sporu“ vedeného u insolvenčního soudu pod sp. zn. „KSPH 74 ICm XY (KSPH 77 ICm XY, KSPH 66 INS XY)“.
2. K výzvě insolvenčního soudu ze dne 6. září 2022, č. j. 75 ICm XY, žalobce doplnil žalobu podáním ze dne 15. září 2022 (č. l. 11).
3. Usnesením ze dne 27. září 2022, č. j. 75 ICm XY, insolvenční soud žalobu odmítl (bod I. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).
4. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §43 odst. 1, §42 odst. 4 a §79 odst. 1 o. s. ř. a z ustanovení §7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že podání žalobce zůstalo i přes jeho doplnění nejasné, neurčité a nesrozumitelné a neobsahuje všechny zákonné náležitosti. Žalobce nevylíčil rozhodující skutečnosti a neoznačil, čeho se domáhá a z jakého důvodu; pro uvedené vady žaloby není možné pokračovat v řízení.
5. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. prosince 2022, č. j. 75 ICm XY, 104 VSPH XY (KSPH 66 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §43 odst. 1 a 2, §79 odst. 1 a §91a o. s. ř. a z ustanovení §7 insolvenčního zákona ‒ se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu. Žaloba neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností, žalobce neoznačil řádně „nárok, který si činí zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi žalovanými“. Dodal, že incidenční spory vedené u insolvenčního soudu pod sp. zn. 77 ICm XY a 74 ICm XY (spojené ke společnému řízení pod sp. zn. 77 ICm XY) byly pravomocně skončeny ke dni 15. srpna 2022.
7. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má (posuzováno podle obsahu) za přípustné k řešení právních otázek týkajících se náležitostí žaloby a náležitostí výzvy k odstranění vad žaloby; tyto otázky odvolací soud zodpověděl (podle jeho názoru) v rozporu s (označenou) judikaturou Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. Dovolatel je přesvědčen, že žalobu řádně doplnil a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů.
8. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
9. Dovolání, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž napadené rozhodnutí spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
10. Ustanovení §79 odst. 1 o. s. ř. vymezuje obsahové, a nikoli formální náležitosti žaloby. Tyto náležitosti je třeba v žalobě uvést takovým způsobem, aby z jejího obsahu jednoznačně vyplývaly, popřípadě aby je bylo možné bez jakýchkoliv pochybností z textu žaloby dovodit. Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2019, sen. zn. 29 ICdo 108/2017, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 31/2020.
11. V tzv. sporném řízení, které je ovládáno dispoziční zásadou, platí, že soud je vázán žalobou, tedy tím, jak žalobce vymezil předmět řízení. Předmět řízení žalobce vymezuje v žalobě vylíčením skutečností (skutkových tvrzení), jimiž uvádí skutkový děj, na jehož základě žalobním petitem uplatňuje svůj nárok, či jinak řečeno nárok uplatněný žalobou je vymezen vylíčením skutkových okolností, z nichž žalobce nárok dovozuje (právní důvod nároku), a žalobním návrhem (petitem). Rozhodujícími skutečnostmi se přitom (ve smyslu ustanovení §79 odst. 1 věty druhé o. s. ř.) rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Jinak řečeno, skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci žalobou uplatněného nároku, musí být v žalobě vylíčeny tak, aby v žalobě popsaný skutek (skutkový děj), umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci žalobcova nároku, to jest nemožnost jeho záměny s jiným skutkem. K tomu srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 2002, pod číslem 209, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2003, sp. zn. 29 Odo 186/2002, uveřejněné pod číslem 1/2004 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. března 2009, sp. zn. 22 Cdo 4272/2007, uveřejněný pod číslem 25/2010 Sb. rozh. obč.
12. Výzva k odstranění vad podání podle §43 odst. 1 o. s. ř. musí obsahovat vedle určení lhůty k odstranění vad, poučení, jak je třeba opravu nebo doplnění provést, a poučení o následcích nečinnosti, také „údaje o tom, v čem je podání nesprávné nebo neúplné“. Srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2017, sen. zn. 29 NSČR 107/2015, uveřejněného pod číslem 155/2018 Sb. rozh. obč.
13. Výše uvedené závěry, na nichž nemá Nejvyšší soud důvod cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání, se plně prosadí i v poměrech dané věci, když žaloba (posuzováno dle jejího obsahu) neobsahuje údaj o tom, jaké (oproti žalovaným lepší) právo žalobci svědčí, přičemž tento nedostatek žalobce, ač byl řádně (v souladu s ustanovením §43 odst. 1 o. s. ř.) insolvenčním soudem vyzván, v určené lhůtě (ani následně v průběhu odvolacího řízení) neodstranil.
14. K povaze sporu z tzv. hlavní intervence směřující do incidenčních řízení a (obecným) náležitostem žaloby podle ustanovení §91a o. s. ř. srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2023, sen. zn. 29 ICdo 23/2023; ohledně požadavku na určitost žaloby z hlavní intervence srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2023, sen. zn. 29 ICdo 42/2023, týkající se incidenčního sporu v téže insolvenční věci.
15. Současně nelze mít pochybnosti o tom, že nelze přihlížet k „doplnění“ (odstranění vad) žaloby, které žalobce případně učinil (až) v dovolání (§241a odst. 6 o. s. ř.).
16. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 7. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu