ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.7.2023.1
KSPH 66 INS XY
81 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 7/2023-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška v právní věci žalobce J. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem, se sídlem v Praze, Korunní 2206/127, PSČ 130 00, proti žalovanému Hlista & Pril, v. o. s. , se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 29 05 90 54, jako insolvenčnímu správci žalobce, o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 81 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalobce vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. srpna 2022, č. j. 81 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 66 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 29. března 2022, č. j. 81 ICm XY, odmítl žalobu, kterou se žalobce (dlužník J. H.) domáhal vůči žalovanému (Hlista & Pril, v. o. s., jako insolvenčnímu správci žalobce) vyloučení (v žalobě označených) věcí a pohledávek z majetkové podstaty v insolvenčním řízení vedeném u insolvenčního soudu pod sp. zn. KSPH 66 INS XY (výrok I.), určil, že ke zpeněžení označeného majetku lze přistoupit před pravomocným skončením tohoto řízení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III.).
Insolvenční soud vyšel z toho, že:
1) Usnesením ze dne 19. listopadu 2018, č. j. KSPH 66 INS XY, insolvenční soud (mimo jiné) zjistil úpadek žalobce a prohlásil na jeho majetek konkurs; Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. března 2019, č. j. KSPH 66 INS XY, 1 VSPH XY, (mimo jiné) potvrdil označené usnesení insolvenčního soudu ve výrocích o úpadku žalobce a způsobu jeho řešení konkursem.
2) Okamžikem zveřejnění usnesení o úpadku žalobce v insolvenčním rejstříku „vznikla v insolvenčním řízení dlužníka majetková podstata“ [§205 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)].
3) Od prohlášení konkursu na majetek dlužníka svědčí dispoziční oprávnění k majetku zapsanému v soupisu majetkové podstaty insolvenčnímu správci (žalovanému) [§229 odst. 3 písm. c) insolvenčního zákona].
Na tomto základě insolvenční soud ‒ vycházeje z ustanovení §160 odst. 1 a 4 a §225 odst. 1 a 5 insolvenčního zákona a odkazuje na závěry formulované Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27. června 2013, sen. zn. 29 NSČR 50/2011, uveřejněném pod číslem 97/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 97/2013“) ‒ dospěl k závěru, podle něhož žalobce (dlužník) není aktivně legitimován k podání vylučovací žaloby.
Současně rozhodl o tom, že lze přistoupit ke zpeněžení označeného majetku před pravomocným skončením řízení, a to vzhledem ke zjevné bezdůvodnosti a obstrukčnímu charakteru žaloby.
Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 23. srpna 2022, č. j. 81 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 66 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Odvolací soud se ztotožnil se závěry insolvenčního soudu; současně doplnil, že žalobcem namítané skutečnosti, týkající se „nesprávnosti postupu“ insolvenčního soudu při doručování rozhodnutí vydaných v insolvenčním řízení, „nezakládají jejich neplatnost“. Za stavu, kdy usnesení o zjištění úpadku žalobce a řešení jeho úpadku konkursem nebyla zrušena, bez dalšího platí, že dlužník není oprávněn domáhat se vyloučení věcí ze soupisu (své) majetkové podstaty.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má přípustné (posuzováno podle obsahu) k řešení právních otázek, týkajících se náležitostí elektronických úkonů soudu a oprávnění dlužníka podat vylučovací žalobu, které odvolací soud (podle jeho názoru) zodpověděl v rozporu se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení pléna Nejvyššího soudu ze dne 5. ledna 2017, sp. zn. Plsn 1/2015 (uveřejněném pod číslem 1/2017 Sbírky soudních rozhodnutích a stanovisek) a v usnesení ze dne 29. října 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011 (uveřejněném pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ‒ dále jen „R 116/2016“).
Dovolatel poukazuje na „nedostatky“ elektronických dokumentů v insolvenčním rejstříku a snáší argumenty ve prospěch závěru, podle něhož nemůže být zbaven práva domáhat se vyloučení majetku sepsaného do majetkové podstaty za stavu, kdy byl konkurs na jeho majetek „neplatně prohlášen“ a kdy řádně prokázal, že: a) tento majetek neměl být do soupisu zařazen, b) jemu (případně jeho manželce) svědčí právo, které vylučovalo zařazení tohoto majetku do soupisu, a c) soupis majetkové podstaty zasahuje do jeho právní sféry.
Jelikož ve věci nejde o incidenční spor z popření přihlášených pohledávek (ani o spor na základě odpůrčí žaloby), nebyl insolvenční soud oprávněn odmítnout žalobu s poukazem na ustanovení §160 odst. 4 insolvenčního zákona; otázku aktivní věcné legitimace měl řešit „v řízení samotném a posoudit, zda je dán na straně žalobce jiný důvod, pro který by majetek neměl být zahrnut do soupisu majetkové podstaty“.
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí soudů nižších stupňů zrušil.
Dovolání žalobce, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že závěr, podle něhož není dlužník aktivně věcně legitimován k podání žaloby na vyloučení majetku z majetkové podstaty, je v judikatuře Nejvyššího soudu ustálen (k tomu srov. např. insolvenčním soudem zmíněné R 97/2013, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 NSČR 33/2016, a ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 28/2020, uveřejněných pod čísly 39/2017 a 91/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Ostatně tentýž závěr plyne i z důvodů dovolatelem zmíněného R 116/2016.
O tom, že spor o vyloučení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty z majetkové podstaty je incidenčním sporem, včetně toho, že vylučovací žalobu podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna, insolvenční soud odmítne, rovněž nelze mít žádné pochybnosti [viz ustanovení §159 odst. 1 písm. b) a §160 odst. 4 insolvenčního zákona, jakož i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2020, sp. zn. 29 Cdo 2268/2018, uveřejněného pod číslem 28/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2021, sen. zn. 29 ICdo 49/2021].
Konečně Nejvyšší soud dodává, že pro posouzení, zda je dovolání přípustné (§237 o. s. ř.), jsou právně nevýznamné argumenty dovolatele vztahující se k (tvrzeným) „nedostatkům“ elektronických dokumentů (zejména usnesení soudů obou stupňů o úpadku žalobce a jeho řešení konkursem) v insolvenčním rejstříku; nic totiž nemění na skutečnosti, že insolvenční soud rozhodl o úpadku žalobce a způsobu řešení jeho úpadku konkursem.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu