ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.97.2022.2
KSPH 60 INS 7391/2019
75 ICm 2989/2020
sp. zn. 29 ICdo 97/2022-100
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců JUDr. Petra Gemmela a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobce Ing. Radomíra Válka , se sídlem v Praze 4, Dolnojirčanská 270/22c, PSČ 142 00, jako insolvenčního správce dlužníka Giga Servis s. r. o., zastoupeného Mgr. Ondřejem Platilem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Široká 36/5, PSČ 110 00, proti žalovanému TOLUP s. r. o. , se sídlem v Kutné Hoře, Lorecká 465, PSČ 284 01, identifikační číslo osoby 28453107, zastoupenému Mgr. Ing. Ronaldem Khomem, advokátem, se sídlem v Chrudimi, Rooseveltova 46, PSČ 537 01, o odpůrčí žalobě, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 75 ICm 2989/2020 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Giga Servis s. r. o. , se sídlem v Nehvizdech, Pražská 702, PSČ 250 81, identifikační číslo osoby 01400797, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 60 INS 7391/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2022, č. j. 75 ICm 2989/2020, 104 VSPH 53/2022-61 (KSPH 60 INS 7391/2019), o návrhu žalovaného na odklad vykonatelnosti tohoto rozsudku, takto:
Návrh žalovaného na odklad vykonatelnosti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. března 2022, č. j. 75 ICm 2989/2020, 104 VSPH 53/2022-61 (KSPH 60 INS 7391/2019), se zamítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 8. října 2021, č. j. 75 ICm 2989/2020-38, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Určil, že blíže specifikovaná kupní smlouva ze dne 29. listopadu 2018, kterou dlužník (Giga Servis s. r. o.) jako prodávající uzavřel se žalovaným (TOLUP s. r. o.) jako kupujícím, je neúčinným „právním úkonem“ (bod I. výroku).
[2] Určil, že blíže specifikovaná smlouva dlužníka a žalovaného ze dne 18. prosince 2018 o vzájemném započtení závazků a pohledávek je neúčinným „právním úkonem“ (bod II. výroku).
[3] Uložil žalovanému zaplatit do majetkové podstaty dlužníka částku 2 572 907 Kč (bod III. výroku).
[4] Rozhodl o náhradě nákladů řízení a o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek (body IV. a V. výroku).
2. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 21. března 2022, č. j. 75 ICm 2989/2020, 104 VSPH 53/2022-61 (KSPH 60 INS 7391/2019), potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu, a to výslovně v celém jeho rozsahu, podal žalovaný dovolání, požaduje, aby Nejvyšší soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí. Tento návrh odůvodnil tím, že závěry rozsudků obou soudů pro něj byly překvapivé, že je obchodní společností realizující převážnou část svých aktivit na obchodním trhu se zemědělskými plodinami, v němž je běžné hrazení závazků se značným prodlením po splatnosti, a že úhrada určené částky jej výrazně ekonomicky poškodí. Má za to, že jeho plnění do majetkové podstaty dlužníka nebude pro věřitele podstatné, neboť v insolvenčním řízení bude uspokojen jen „zlomek“ pohledávek přihlášených věřitelů, kteří přitom na uspokojení svých pohledávek čekají roky a „čas nyní již nehraje tak důležitou roli“. Domnívá se, že „věřitelům je skoro jedno, zda žalovaný zaplatí do majetkové podstaty nyní nebo o několik měsíců později“.
4. Žalobce ve vyjádření sdělil, že napadené rozhodnutí již bylo vykonáno v tom smyslu, že dovolatel uhradil určenou částku a je tudíž nadbytečné rozhodovat o návrhu na odklad vykonatelnosti.
5. Pro dovolací řízení (a tedy i pro rozhodnutí o návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšším soudem) je rozhodný zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v aktuálním znění.
6. Podle ustanovení §243 písm. a/ o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma.
7. V rozsahu, v němž návrh dovolatele směřuje proti prvnímu výroku rozsudku odvolacího soudu v části, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku, jde o návrh zjevně neopodstatněný, neboť rozsudek ve věci žaloby na určení se nevykonává a vykonatelnost dovoláním napadeného rozhodnutí v uvedeném rozsahu tak nelze odložit.
8. Odložit vykonatelnost prvního výroku rozsudku odvolacího soudu v části, jíž odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodech IV. a V. výroku, jakož i druhého výroku rozsudku odvolacího soudu není možné, neboť není naplněna jedna z podmínek pro vyhovění takovému návrhu, a to přípustnost dovolání [k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2019, pod číslem 5, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. listopadu 2017, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017, uveřejněné pod číslem 144/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 144/2018“)]. Dovolání proti výrokům o nákladech řízení a proti výroku o povinnosti zaplatit soudní poplatek totiž není podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h/ a i/ o. s. ř. objektivně přípustné.
9. Zbývá určit, zda je dán důvod odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku insolvenčního soudu, který má formu výroku na (peněžité) plnění.
10. Nejvyšší soud zamítl návrh dovolatele i v této části, jelikož s přihlédnutím ke kritériím formulovaným pro odklad vykonatelnosti v R 144/2018 a v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 78/2016, nemá v dané věci předpoklady pro odklad vykonatelnosti za splněné. Argumentace dovolatele, podle níž má dovolatel (zjednodušeně řečeno) větší ekonomický zájem na majetkové hodnotě (částce 2 572 907 Kč) než přihlášení věřitelé, neboť tito obdrží jen „zlomek“ hodnoty zjištěných pohledávek, popírá smysl a zásady insolvenčního řízení [poměrné uspokojení dlužníkových věřitelů, srov. §1 písm. a/ a §5 písm. b/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona)], a proto nemůže obstát. Závěr, že by neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli „závažná újma“, je vyloučen, neboť uvedenou částku již žalovaný „deponoval“ u soudního exekutora (k tomu srov. zprávy žalobce o stavu insolvenčního řízení B-63 a B-67).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 7. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu