ECLI:CZ:NS:2023:29.ICDO.97.2023.1
KSOL 16 INS XY
1 ICm XY
sp. zn. 29 ICdo 97/2023-470
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu Mgr. Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce ČSOB Stavební spořitelna, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 49241397, zastoupeného Mgr. Peterem Olejárem, advokátem, se sídlem v Brně, Vinohrady 794/45, PSČ 639 00, proti žalované L. K. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Davidem Pytelou, MBA, LL.M., advokátem, se sídlem v Olomouci, Litovelská 1349/2b, PSČ 779 00, o určení pravosti a pořadí pohledávky, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 1 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci žalované, vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOL 16 INS XY, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. ledna 2023, č. j. 1 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOL 16 INS XY), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 114 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 9. června 2022, č. j. 1 ICm XY, Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Určil, že (ve výroku specifikované) pohledávky žalobce (ČSOB Stavební spořitelna, a. s.) přihlášené do insolvenčního řízení žalované (L. K. K.) jsou po právu a mají pořadí pohledávek zajištěných právem na uspokojení ze zástavního práva k (specifikovaným) nemovitostem (body I. a II. výroku).
[2] Rozhodl o základu povinnosti žalované k úhradě nákladů řízení a o její povinnosti zaplatit soudní poplatek (body III. a IV. výroku).
2. K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 12. ledna 2023, č. j. 1 ICm XY, 11 VSOL XY (KSOL 16 INS XY):
[1] Rozhodl, že rozsudek insolvenčního soudu se v bodě I. a II. výroku potvrzuje, „pokud jím bylo určeno“, že žalobce má v insolvenčním řízení žalované právo na uspokojení (specifikovaných) pohledávek ze zajištění z titulu zástavního práva k (specifikovaným) nemovitostem (první a druhý výrok).
[2] Potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v bodě III. výroku (třetí výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (čtvrtý výrok).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu [dále též jen „o. s. ř.“]), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
5. Podle ustanovení §237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
6. Předseda senátu Nejvyššího soudu (§243f odst. 2 o. s. ř.) dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. Učinil tak proto, že dovolání (posuzováno podle obsahu) neobsahuje žádný údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.
7. Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem konkrétně spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatelka povinna v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (či jeho části). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
8. Jinak řečeno, má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 10, ročník 2014, pod číslem 116.
9. Dovolatelka se co do vymezení předpokladů přípustnosti dovolání omezila právě jen na parafrázi ustanovení §237 o. s. ř., když uvedla, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe. Na žádném místě svého dovolání přitom tuto rozhodovací praxi nezmiňuje (ať již uvedením spisové značky rozhodnutí Nejvyššího soudu, které má danou rozhodovací praxi reprezentovat, nebo dostatečně určitým slovním popisem této rozhodovací praxe; k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. IV. ÚS 1256/14, uveřejněný pod číslem 234/2014 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Jedním z účelů a důsledků zákonné úpravy dovolání přitom je, aby se advokát dovolatele ještě před podáním dovolání seznámil s relevantní judikaturou Nejvyššího soudu, a bude-li dovolání podáno, aby se k této judikatuře vymezil (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb., body 32 a 33).
10. Ústavní soud ve zmiňovaném stanovisku pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16 (mimo jiné) přijal a odůvodnil závěr, že neobsahuje-li dovolání vymezení předpokladů přípustnosti, není odmítnutí takového dovolání pro vady porušením čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Posouzení, zda podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti, pak může učinit v souladu s §243f odst. 2 o. s. ř. předseda senátu nebo pověřený člen senátu (srov. bod 40. stanoviska).
11. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř., když dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl, čímž žalobci vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Ty se v dané věci sestávají z mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 28. dubna 2023), která podle ustanovení §7 bodu 5., §9 odst. 4 písm. c/ a §11 odst. 1 písm. k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), činí (z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč) částku 3 100 Kč, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního tarifu), s připočtením náhrady za 21% daň z přidané hodnoty (§137 odst. 1 a 3 o. s. ř.) ve výši 714 Kč; celkem činí částku 4 114 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta.
12. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Náhrada nákladů dovolacího řízení přiznaná vůči žalované se pokládá za přihlášenou podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vedl spor (§202 odst. 1 věta druhá insolvenčního zákona).
V Brně dne 31. 7. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu