ECLI:CZ:NS:2023:29.ND.731.2023.1
sp. zn. 29 Nd 731/2023-448
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Hynka Zoubka a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobců a) C. M. F. I. K. y C. , a b) M. B. B. M. K. , obou zastoupených Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241/35, PSČ 500 03, proti žalovaným 1) městu Česká Kamenice , se sídlem v České Kamenici, nám. Míru 219, PSČ 407 21, identifikační číslo osoby 00 26 12 20, a 2) TENPUS, a. s. v likvidaci , se sídlem v České Kamenici, Lipová 1, PSČ 407 21, identifikační číslo osoby 25 41 58 16, zastoupenému Mgr. Martinou Knickou, advokátkou, se sídlem v Děčíně, Tyršova 1434/4, PSČ 405 02, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 123/2001, o žalobě na obnovu řízení, o návrhu žalobců na přikázání věci jinému soudu z důvodů vhodnosti, takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 19 C 123/2001 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Jihlavě, Okresnímu soudu v Třebíči, ani Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 18. prosince 2006, č. j. 19 C 123/2001-157, Okresní soud v Děčíně rozhodl o žalobě podané žalobcem (F. K.) proti (mimo jiné) žalovaným (městu Česká Kamenice a TENPUS, a. s.) tak, že (mimo jiné) zamítl žalobu na určení, že (označené) nemovitosti jsou ve vlastnictví žalobce.
Krajský soud Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 13. února 2009, č. j. 73 Co 105/2007-216, který nabyl právní moci dne 10. července 2012, (mimo jiné) potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavých výrocích ve věci samé ve vztahu k žalovanému TENPUS a. s. a (s výjimkou částí dotčených zpětvzetím žaloby) ve vztahu k městu Česká Kamenice
Žalobou na obnovu řízení (ze dne 10. července 2023), doručenou soudu prvního stupně dne 14. července 2023, se v záhlaví označení žalobci (právní nástupci původního žalobce zemřelého dne 2. dubna 2009) domáhají vůči žalovaným obnovy řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 19 C 123/2001.
Současně s podáním žaloby na obnovu řízení žalobci navrhli, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána jinému soudu prvního stupně v Plzeňském kraji nebo „v Kraji Vysočina“. Návrh odůvodnili tím, že soudy České republiky projednávající podle místní příslušnosti jednotlivé kauzy původního žalobce se vzdaly své nezávislosti (v rozporu se svým postavením nezávislého soudního orgánu a bez očekávaného odporu) podáváním zpráv o stavu jednotlivých kauz „K.“ úředníkům Ministerstva spravedlnosti České republiky. Zprávy jednotlivých soudů vážně narušily důvěru žalobce v původním sporu, ale i současných žalobců, jeho potomků, v justici České republiky. Proto v zájmu odstranění nedůvěry, kterou chovají k soudům, které se podvolily nezákonným požadavkům ministerstva, a v zájmu zajištění práva na spravedlivý proces navrhli, aby projednání jejich žaloby bylo svěřeno jinému, byť místně nepříslušnému soudu, u kterého se původní žaloby v rámci žalob „K.“ neprojednávaly.
Druhý žalovaný navrhuje, aby soud prvního stupně návrh na obnovu řízení zamítl.
Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§14, §15 odst. 2 a §16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).
Ze spisu se podává, že o návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně v Plzeňském kraji již rozhodl (jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Děčíně, u nějž je věc vedena, a jiným soudům prvního stupně v Plzeňském kraji) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. října 2023, č. j. Ncd 90/2023-443, tak, že návrh na přikázání označené věci jinému soudu téhož stupně v Plzeňském kraji zamítl.
K otázce, v jakém rozsahu má (může) rozhodnout (jako soud nejblíže společně nadřízený) o návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně v „Kraji Vysočina“, Nejvyšší soud uvádí, že žalobci pominuli při podání návrhu na přikázání věci skutečnost, že územní uspořádání státu co do rozčlenění na kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky (srov. článek 99 Ústavy České republiky) se liší od působnosti a organizace krajských soudů patřících do soustavy obecných soudů České republiky (srov. článek 91 Ústavy České republiky).
Z ustanovení §4 zákona č. 51/2020 Sb., o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu), se podává, že ve správním obvodu Kraje Vysočina se nacházejí okresy Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou.
V souladu s ustanovením §8 a §11 odst. 2 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákona o soudech a soudcích), vymezuje názvy, obvody a sídla krajských soudů Příloha č. 2 k zákonu o soudech a soudcích. Z této přílohy je pak patrno, že neexistuje „Krajský soud Kraje Vysočina“. Z okresů, které se podle územně správního členění státu nacházejí v Kraji Vysočina, patří: 1) okresy Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou do obvodu Krajského soudu v Brně (v něm se nachází Okresní soud v Jihlavě, Okresní soud v Třebíči a Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou), 2) okres Havlíčkův Brod do obvodu Krajského soudu v Hradci Králové (v něm se nachází Okresní soud v Havlíčkově Brodě) a 3) okres Pelhřimov do obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích (v něm se nachází Okresní soud v Pelhřimově).
Soudem, který je nejblíže společně nadřízen Okresnímu soudu v Děčíně a soudům, jimž má být věc přikázána, je Nejvyšší soud jen ve vztahu k těm okresním soudům, které se nacházejí v obvodu Krajského soudu v Brně (ve vztahu k Okresnímu soudu v Jihlavě, Okresnímu soudu v Třebíči a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou). Návrhem na přikázání věci se proto Nejvyšší soud zabýval (a rozhodl o něm) jen ve vztahu k oněm okresním soudům.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.
Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Důvody uváděné žalobci přitom Nejvyšší soud nemá za důvody, pro které by měly být prolomeny výše popsané ústavní principy.
Nejvyšší soud proto návrhu žalobců na přikázání věci k projednání a rozhodnutí okresním soudům označeným ve výroku nevyhověl.
V rozsahu, v němž se návrh týká přikázání věci Okresnímu soudu v Pelhřimově nebo Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, je povinen o něm rozhodnout Vrchní soud v Praze jako soud, který je těmto soudům a Okresnímu soudu v Děčíně nejblíže společně nadřízen (srov. Přílohu č. 1 k zákonu o soudech a soudcích).
Viz shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2023, sp. zn. 29 Nd 597/2023.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. 12. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu