ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.1.2023.1
KSPH 66 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 1/2023-B-40
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka R. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 66 INS XY, o odvolání insolvenčního správce z funkce, o dovolání A. i. C. T. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby 29414873, insolvenčního správce dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. ledna 2022, č. j. KSPH 66 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 18. října 2021, č. j. KSPH 66 INS XY , Krajský soud v Praze ( dále jen „insolvenční soud “):
[1] Odvolal A. i. C. T. (dále též jen „veřejná obchodní společnost A“), z funkce insolvenčního správce dlužníka R. K. (bod I. výroku).
[2] Ustanovil nového insolvenčního správce dlužníka (bod II. výroku).
[3] Uložil veřejné obchodní společnosti A, aby bezodkladně, nejpozději do 15 dnů, podala zprávu o své činnosti, zejména o stavu majetku, který spravovala, a aby vyúčtovala odměnu, hotové výdaje a náklady, které jí vznikly v souvislosti se správou a udržováním majetku dlužníka a řádně informovala nového insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předala mu všechny doklady související s výkonem její činnosti (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel ve skutkové rovině z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 7. září 2018, č. j. KSPH 66 INS XY (mimo jiné), zjistil úpadek dlužníka a jeho insolvenčním správcem ustanovil veřejnou obchodní společnost A.
[2] Veřejné obchodní společnost i A zaniklo (ve smyslu §12 odst. 1 písm. e/ zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích) právo vykonávat činnost insolvenčního správce na základě její žádosti k 30. září 2021.
3. Na tomto základě insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §31 odst. 3, 5 a 6 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích – dospěl ohledně důvodu odvolání z funkce k následujícímu závěru:
4. Vzhledem k tomu, že právo veřejné obchodní společnost i A vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo ze zákona „dnem jeho zrušení“ (§12 zákona o insolvenčních správcích ), nastal důvod pro odvolání veřejné obchodní společnost i A z funkce ve smyslu ustanovení §31 odst. 3 insolvenčního zákona; insolvenční soud tak tedy učinil a zároveň jmenoval nového insolvenčního správce.
5. K odvolání veřejné obchodní společnost i A Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 20. ledna 2022, č. j. KSPH 66 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
6. Odvolací soud – vycházeje z §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích, a §31 odst. 3 insolvenčního zákona a cituje závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněném pod číslem 135/2018 Sb. rozh. obč. , a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 49/2014 (usnesení jsou, stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže, dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu) – dospěl po přezkoumání výroku o odvolání insolvenčního správce z funkce k následujícím závěrům:
7. Právo vykonávat činnost insolvenčního správce zaniklo (dle §12 odst. 1 písm. e/ zákona o insolvenčních správcích) veřejné obchodní společnosti A ke dni 30. září 2021.
8. Z oddílu A, vložky 76042, obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze a ze seznamu insolvenčních správců vedeného Ministerstvem spravedlnosti plyne, že veřejná obchodní společnost A nezanikla a má osm společníků (i po 30. září 2021); ohlášeným společníkům (J. C., P. M., O. Ř., P. V., M. P., I. Ch. a D. S.) se obnovilo oprávnění vykonávat činnost insolvenčního správce jako fyzické osoby. Společník P. S. nikdy neměl oprávnění k činnosti insolvenčního správce.
9. Jelikož všech sedm (dříve ohlášených) společníků opět může vykonávat funkci insolvenčního správce samostatně jako fyzické osoby, je – pro nepřípustný „střet zájmů“ – vyloučeno, aby stejnou činnost mohla jejich prostřednictvím vykonávat veřejná obchodní společnost. Osmý společník nebyl nositelem oprávnění k činnosti insolvenčního správce, proto nemůže být garantem odborné způsobilosti výkonu funkce insolvenčního správce. Veřejná obchodní společnost A nemá žádného společníka, jehož prostřednictvím by mohla funkci insolvenčního správce řádně vykonávat. Pro její odvolání z funkce insolvenčního správce byl tak dán legitimní důvod.
10. Proti usnesení odvolacího soudu podala veřejná obchodní společnost A dovolání (podáním datovaným 2. března 2022), jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od závěrů formulovaných v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 NSČR 67/2019, v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 49/2014, a v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2022, sen. zn. 29 NSČR 33/2022 (jde o usnesení, které bylo na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jež se konalo 12. října 2022, schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
11. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
12. Tato věc je jednou z typově shodných věcí, které Nejvyšší soud řešil na základě dovolání téhož dovolatele ve vztahu k insolvenčním řízením různých dlužníků vedených u různých insolvenčních soudů . Otázky řešené napadeným usnesením a předestřené dovoláním pak Nejvyšší soud zodpověděl (jinak než odvolací soud) v dovolatelem zmíněném usnesení sen. zn. 29 NSČR 33/2022, v usnesení ze dne 10. března 2022, sen. zn. 29 NSČR 49/2022, jakož i v řadě dalších svých rozhodnutí.
13. Nejvyšší soud přesto dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako bezpředmětné.
14. Učinil tak proto, že v době mezi vydáním dovoláním napadeného rozhodnutí (20. ledna 2022) a předložením věci Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o dovolání insolvenční soud usnesením ze dne 14. dubna 2022, č. j. KSPH 66 INS XY (mimo jiné), vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka a v tomto výroku usnesení nabylo právní moci 20. dubna 2022, kdy je insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku. Uvedeným dnem insolvenční řízení skončilo [ v souladu s ustanovením §413 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019, pro insolvenční řízení vedené na majetek dlužníka rozhodným vzhledem k článku II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb. a k době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka].
15. Za tohoto stavu se opravný prostředek (dovolání) veřejné obchodní společnost i A stal bezpředmětným v důsledku okolností nastalých po vydání dovoláním napadeného rozhodnutí a je namístě jeho odmítnutí (k postupu soudu při bezpředmětnosti opravného prostředku srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2004, sp. zn. 29 Odo 611/2002, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. října 2013, sen. zn. 29 NSČR 8/2011). Je totiž zjevné, že funkce insolvenčního správce dlužníka, jejíhož navrácení se dovolatel domáhá prostřednictvím dovolání, by po skončení insolvenčního řízení již nemohla být nadále vykonávána.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. ledna 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu