ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.100.2023.1
KSOS 40 INS 14875/2022
sp. zn. 29 NSČR 100/2023-B39
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků Z. L. , a H. E. M. , vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 40 INS 14875/2022, o schválení oddlužení, o dovolání dlužnice, zastoupené JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL.M., MBA, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 966/22, PSČ 702 00, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2023, č. j. KSOS 40 INS 14875/2022, 3 VSOL 179/2023-B-16, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 28. února 2023, č. j. KSOS 40 INS 14875/2022-B-6, Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) [ mimo jiné ]:
[1] Neschválil oddlužení dlužníků (Z. L. a H. E. M.), „pro nepoctivý záměr dlužníků“ (bod II. výroku).
[2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníků (bod III. výroku) a určil, že konkurs bude projednán jako nepatrný (bod IV. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §395 odst. 1 písm. a/, odst. 2 a §405 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k následujícím závěrům:
3. Insolvenční soud má za to, že jsou zde důvodné pochybnosti svědčící o nepoctivém záměru dlužníků při podání návrhu na povolení oddlužení.
4. V řízení vyšlo najevo, že dlužníci bezprostředně před zahájením insolvenčního řízení páchali majetkovou trestnou činnost, a to dlouhodobě a ve velkém rozsahu. Povolení způsobu řešení úpadku oddlužením je postaveno na požadavku poctivosti dlužníků a aktivní spolupráce dlužníka na řešení jeho úpadku. Oddlužení jako způsob řešení úpadku, které představuje pro dlužníka v určitém směru dobrodiní, má být přístupné pouze těm dlužníkům, kteří k řešení své nepříznivé majetkové situace přistupují odpovědně.
5. Rozsáhlá a dlouhodobá trestná činnost majetkové povahy dlužníků páchána bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení neskýtá záruku odpovědného přístupu k plnění povinností dlužníků v rámci insolvenčního řízení. Nadto oba dlužníci nevyvíjejí žádnou přiměřenou výdělečnou činnost a zatajují své skutečné příjmy.
6. Ze soupisu majetkové podstaty dlužníků ze dne 28. prosince 2022 insolvenční soud zjistil, že dlužnice vlastní nemovitý majetek v hodnotě 2.769.000 Kč a ve společném jmění dlužníků (manželů) se nacházejí dva osobní automobily v hodnotě 145.000 Kč. Proto insolvenční soud po neschválení oddlužení prohlásil konkurs na majetek dlužníků.
7. K odvolání dlužníků Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. dubna 2023, č. j. KSOS 40 INS 14875/2022, 3 VSOL 179/2023-B-16, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech II. a III. výroku.
8. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §394a, §395 a §405 insolvenčního zákona a ze závěrů označené judikatury Nejvyššího soudu ‒ dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
9. S přihlédnutím k ustanovení §394a odst. 3 insolvenčního zákona mají dlužníci v insolvenčním řízení postavení nerozlučných společníků a po dobu jeho trvání jsou pokládáni za jednoho dlužníka.
10. Insolvenční soud nepochybil, jestliže oddlužení neschválil, když to je nepřípustné (pro nepoctivý záměr dlužníků).
11. Námitkám odvolatelů lze přitakat potud, že pro majetkovou trestnou činnost jsou sice trestně stíhání, avšak ještě (ani) nebyla podána obžaloba. Za tohoto stavu proto insolvenční soud nemůže hodnotit konkrétní okolnosti skutků popsaných v usnesení o zahájení trestního stíhání, ani předjímat, zda trestní řízení skončí pravomocným odsouzením dlužníků; fakt, že dlužníci jsou trestně stíhání, však pominout nelze.
12. Je třeba vzít v úvahu, že dlužnice je stíhána pro skutky kvalifikované jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a/ zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku ( dále jen „ tr. zák.“), a zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d/ tr. zák. a dlužník je stíhán pro jednání právně kvalifikované jako zločin zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a/ tr. zák. ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c/ tr. zák. Těchto skutků se dlužnice měla dopustit jako osoba samostatně výdělečně činná poskytující účetní služby pro blíže označené obchodní korporace.
13. Dlužnice byla osobou samostatně výdělečně činnou na základě živnostenského oprávnění v předmětu podnikání činnost účetních poradců, vedení účetnictví a vedení daňové evidence, již od 1. ledna 2004 a podle jejího vlastního vyjádření činil její průměrný příjem z této podnikatelské činnosti cca 60.000 až 80.000 Kč měsíčně. Dne 21. dubna 2022 bylo doručeno Policii České republiky první trestní oznámení a v květnu 2022 byl zajištěn podle ustanovení §79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestního řádu), veškerý hodnotný majetek dlužníků jako náhradní hodnota za výnos trestné činnosti (jíž měla být způsobena škoda 35.000.000 Kč). V tomto období dlužníci také přerušili provozování svých živností.
14. Od 19. července 2022 je jediným příjmem dlužnice invalidní důchod, který od září 2022 činí 20.431 Kč. Dlužník (který je stíhán vazebně) je minimálně od července 2022 bez příjmů.
15. Podle přesvědčení odvolacího soudu právě z těchto událostí, jež předcházejí zahájení insolvenčního řízení a jež nepochybně mají dopad na majetkové poměry dlužníků, lze dovodit důvodný předpoklad jejich nepoctivého záměru.
16. Vzhledem k majetku dlužníků sepsanému v soupisu majetkové podstaty insolvenční soud rovněž po právu prohlásil konkurs na majetek dlužníků.
II. Dovolání a vyjádření k němu
17. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 96/2011 Sb. rozh. obč. , které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2015, sen. zn. 29 NSČR 8/2014, usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sen. zn. 29 NSČR 153/2016 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 64/2018 Sb. rozh. obč. ( dále jen „ R 64/2018“)], a usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2019, sen. zn. 29 NSČR 41/2017 (jde o usnesení uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 6, ročníku 2020, pod číslem 63), přičemž postup odvolacího soudu odporuje také nálezu Ústavního soudu ze dne 28. března 2019, sp. zn. II. ÚS 2020/18 (jde o nález uveřejněný pod číslem 43/2019 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, který je dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu ).
18. Dovolatelka namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
19. V mezích uplatněného dovolacího důvodu vytýká dovolatelka odvolacímu soudu především to, že nenařídil odvolací jednání k prověření odvolacích námitek týkajících se její zdravotní způsobilosti (dlouhodobě nepříznivého psychického stavu, jenž ovlivňoval její schopnost samostatně v řízení jednat). Namítá rovněž, že se zřetelem k povaze odvoláním napadeného rozhodnutí nebyly splněny předpoklady pro projednání věci bez nařízení odvolacího jednání ve smyslu §94 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona.
20. Dovolatelka dále namítá, že důvodný předpoklad nepoctivého záměru dlužníků nelze dovodit ze skutečností, z nichž vyšel odvolací soud. Míní, že potud odvolací soud nepostupoval v souladu se závěry obsaženými v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017 ani se závěry obsaženými v R 64/2018.
21. Insolvenční správce má ve vyjádření dovolání za nedůvodné, navrhuje jeho odmítnutí, případně zamítnutí.
III. Přípustnost dovolání
22. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
23. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak z následující příčin:
24. Dovolací námitka že soudy odňaly dovolatelce možnost před soudem jednat, když se nezabývaly její zdravotní způsobilostí (jejím psychickým stavem), jakož i námitka, že odvolací soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání, aniž pro to byly splněny zákonem stanovené předpoklady, vystihuje z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu podle §229 odst. 3 o. s. ř. Taková vada ale podle ustanovení §241a odst. 1 věty druhé o. s. ř. není způsobilým dovolacím důvodem (k jejímu prověření slouží žaloba pro zmatečnost) a pro její posouzení proto nelze připustit dovolání. Srov. k tomu též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sb. rozh. obč., jehož závěry se prosazují i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013, jak dokládá např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sb. rozh. obč.
25. K argumentaci, kterou dovolatelka oponuje správnosti závěru odvolacího soudu co do důvodů neschválení oddlužení, Nejvyšší soud připomíná, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněného pod číslem 42/2023 Sb. rozh. obč.).
26. Pro prověření souladnosti závěrů odvolacího soudu na téma nepoctivého záměru dlužníků při oddlužení tedy v rovině přípustnosti dovolání nejsou významné dovolatelkou namítané zmatečnostní vady řízení ani jiná skutková zjištění než ta, z nichž pro účely formulace těchto závěrů vyšel odvolací soud.
27. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že ve všech situacích, v nichž se insolvenční soud zabývá (má zabývat) tím, zda oddlužením je sledován nepoctivý záměr, vychází z okolností (skutečností), na jejichž základě lze závěr, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr, „důvodně předpokládat“. „Důvodným předpokladem“ není „jistota“ o tom, že dlužník oddlužením sleduje nepoctivý záměr. Nejde o to nepoctivý záměr dlužníku prokázat, nýbrž o to, že zjištěné (v řízení najevo vyšlé) okolnosti (skutečnosti) odůvodňují „předpoklad“, že dlužník takový (nepoctivý) záměr má (v rozhodné době měl) [srov. kromě dovolatelkou označeného usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 41/2017 např. též odstavec 35. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2021, sen. zn. 29 NSČR 79/2020 ].
28. Z napadeného rozhodnutí se výslovně podává, že nepředjímá výsledek dosud neukončeného trestního stíhání dlužníků, z hlediska záměru poctivě se vypořádat s věřiteli v rámci oddlužení však zohledňuje (objektivní) stav, v němž se dlužníci nacházejí, zvláště co do jejich majetkových poměrů; jde zejména o obstavený majetek, jehož možné zpeněžení je regulováno (podmíněno) nikoli jen normami práva insolvenčního, nýbrž i normami práva trestního, jež za současného stavu (obstavení majetku coby náhradní hodnoty za výnos trestné činnosti) brání efektivnímu využití tohoto majetku k uspokojení pohledávek věřitelů), absence příjmů u dlužníka, omezené příjmy dlužnice a přerušení výkonů živností oběma dlužníky. Závěry napadeného rozhodnutí tak (posuzováno souhrnem těchto skutečností) z mezí vytyčených ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nevybočují.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. prosince 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu