ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.11.2023.1
MSPH 79 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 11/2023-B-538
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice J. S. , narozené XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 79 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení, o dovolání dlužnice, zastoupené Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem, se sídlem v Praze, Laubova 1729/8, PSČ 130 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2022, č. j. MSPH 79 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 19. října 2022, č. j. MSPH 79 INS XY, vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správce dlužnice (AKZ insolvence v. o. s.) vydal výtěžek zpeněžení (označených) nemovitostí zajištěnému věřiteli č. 9 (P. Š.) ve výši 923.024,50 Kč a zajištěnému věřiteli č. 3 (J. P.) ve výši 8.865,- Kč (výrok I.), insolvenčnímu správci uložil, aby vyplatil zmíněné částky zajištěným věřitelům, osvědčil soudu, že tak učinil, a předložil mu aktualizovaný soupis majetkové podstaty a upravený list seznamu pohledávek týkající se zajištěných věřitelů (výrok II.), a schválil náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění ve výši 115.971,24 Kč a náklady spojené s jeho správou ve výši 27.922,87 Kč (výrok III.).
Proti usnesení insolvenčního soudu (v celém rozsahu) podala dlužnice odvolání [podáním ze dne 2. listopadu 2022 (B-517)], namítajíc, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a požadujíc, aby odvolací soud opětovně přezkoumal její námitky, vyhověl jim a neudělil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení. Současně uvedla, že své odvolání „podrobně doplní ve lhůtě 15 dnů“.
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužnice usnesením ze dne 15. listopadu 2022, č. j. MSPH 79 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu; přitom se ztotožnil s jeho závěry o nedůvodnosti námitek dlužnice (B-502) proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení ze dne 30. června 2022 (B-500).
Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to k řešení otázek procesního práva, konkrétně, zda je přípustné: a) „věcně rozhodnout o podaném blanketním odvolání, aniž by byla odvolateli poskytnuta lhůta k jeho doplnění“, a b) „odkazovat při předložení věci soudem prvního stupně k rozhodnutí o odvolání odvolacímu soudu na dřívější řízení ve věci insolvenčního řízení dlužníka týkající se jiné věci“.
Dovolatelka zdůrazňuje, že proti usnesení insolvenčního soudu podala odvolání, v němž (mimo jiné) uvedla, že toto odvolání doplní ve lhůtě 15 dnů. Insolvenční soud předložil věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání již 7. listopadu 2022, aniž vyčkal „na doplnění odvolání“, popřípadě aniž by ji vyzval k doplnění odvolání či odstranění jeho vad. Odvolací soud ve věci rozhodl již 15. listopadu 2022, tj. dříve, než uběhla lhůta, ve které „přislíbila“ své odvolání doplnit; postupoval tak v rozporu s procesními předpisy, když rozhodl v dané věci nestandardně rychle a neumožnil jí odvolání řádně doplnit a odůvodnit.
Přitom v poměrech dané věci ‒ pokračuje dovolatelka ‒ nelze vycházet ze závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 20. října 1998, sp. zn. 21 Cdo 60/98 [jde o usnesení uveřejněné pod číslem 36/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 36/1999“)], když její odvolání obsahovalo dostatečné náležitosti a nebránilo v pokračování v odvolacím řízení; odvolací soud měl proto vyčkat, než odvolání doplní, respektive o odvolání rozhodnout až po uplynutí (v odvolání ohlášené) patnáctidenní lhůty, případně jí poskytnout sám lhůtu, ve které by mohla odvolání doplnit. Porušení procesních předpisů a svých procesních práv dovolatelka spatřuje i v tom, že insolvenční soud odkázal při předložení věci odvolacímu soudu „na dřívější rozhodnutí odvolacího soudu ve věci insolvenčního řízení dlužnice staré několik let“, čímž „ovlivňoval“ odvolací soud (snažil se vytvořit dojem, že jde o skutkově obdobnou věc).
Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání dlužnice, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že ustanovení §241a o. s. ř. jako jediný způsobilý dovolací důvod vymezuje ten, jenž je založen na námitce, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) [lhostejno, zda v rovině práva hmotného nebo procesního]; výslovně naopak vylučuje jako způsobilý dovolací důvod tzv. zmatečnostní vady řízení dle ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř.
Námitkou, že insolvenční soud předložil věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání (a odvolací soud o tomto odvolání rozhodl) dříve, než uplynula lhůta, ve které dovolatelka avizovala „doplnění“ odvolání, vystihuje dovolatelka z obsahového hlediska tzv. zmatečnostní vadu v řízení podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. (jež je dána tehdy, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem). Přitom k prověření tzv. zmatečnostní vady řízení podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. slouží žaloba pro zmatečnost; pro její posouzení tak nelze připustit dovolání.
K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. 29 Odo 523/2002, uveřejněné pod číslem 32/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se prosadí i v režimu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013 (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2014, sen. zn. 29 NSČR 113/2014, uveřejněné pod číslem 40/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2023, sen. zn. 29 ICdo 27/2022).
Další výhrada dovolatelky založená na obsahu předkládací zprávy (B-518), ve které insolvenční soud (mimo jiné) uvedl „odvolání předchází – 2 VSPH XY obdobná problematika“, je pro posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., právně bezvýznamná; zjevně totiž nejde o námitku nesprávného právního posouzení věci (viz argumentace shora).
Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud dodává, že podle obsahu insolvenčního spisu dlužnice podala proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. listopadu 2022 (i) žalobu pro zmatečnost (B-523-524), o které dosud nebylo soudy rozhodnuto.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu