ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.136.2022.1
MSPH 89 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 136/2022-A-265
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka M. K. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 89 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Aktivafin s. r. o. , se sídlem v Kroměříži, 1. máje 283/15, PSČ 767 01, identifikační číslo osoby 29228913, zastoupeného Mgr. Vladimírem Kubíkem, advokátem, se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 318/18, PSČ 767 01, 2/ K. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Michalem Beranem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Havlíčkova 1682/15, PSČ 110 00, a 3/ Institutu správy pohledávek SE, evropské společnosti , se sídlem v Kroměříži, Kojetínská 3881/84, PSČ 767 01, identifikační číslo osoby 29275806, o insolvenčním návrhu věřitelů, o dovolání dlužníka, zastoupeného JUDr. Davidem Novákem, Ph. D., advokátem, se sídlem v Praze 6, Na okraji 439/44, PSČ 162 00, jako opatrovníkem dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. dubna 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 12. listopadu 2020, č. j. MSPH 89 INS XY, ve znění usnesení ze dne 30. listopadu 2020, č. j. MSPH 89 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] :
[1] Zjistil úpadek dlužníka (M. K.) [bod I. výroku].
[2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).
[3] Ustanovil insolvenčním správcem dlužníka Ing. Bc. Bohumila Ježka (bod III. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §3 a §148 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku jak ve formě platební neschopnosti, tak ve formě předlužení. Má totiž více věřitelů s pohledávkami ve výši cca 66.346.448 Kč, které jsou řadu let po lhůtě splatnosti.
3. K obraně dlužníka, že má majetek dostatečný k uspokojení pohledávek věřitelů, insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužník nedoložil schopnost uhradit všechny splatné pohledávky těch věřitelů, které má insolvenční soud za osvědčené pro účely rozhodnutí o insolvenčním návrhu.
4. K odvolání dlužníka (proti bodům I. až III. výroku usnesení insolvenčního soudu) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. dubna 2021, č. j. MSPH 89 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §3, §97 odst. 3, §136 odst. 1 a §148 odst. 1 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k následujícím závěrům:
6. Odvoláním napadené usnesení je správné, když dlužník v insolvenčním řízení nevyvrátil domněnku svého úpadku ve smyslu ustanovení §3 odst. 2 písm. b/ a c/ insolvenčního zákona a neprokázal schopnost uhradit pohledávky věřitelů.
7. Ani po opakovaných příslibech nepředložil dlužník řádné ocenění svého majetku, zejména nemovitostí; k ocenění ochranných známek neuvedl ničeho. Z dlužníkových tvrzení ohledně likvidity majetku, nebylo lze ničeho zjistit k tomu, že vyvrátí domněnku platební neschopnosti tím, že jeho majetek a majetkové hodnoty mají takové složení, že jimi může pohledávky věřitelů snadno uspokojit.
8. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o otázku:
Je dlužník v úpadku ve formě platební neschopnosti, má-li dostatek likvidního majetku k tomu, aby se jeho věřitelé mohli bez větších problémů domoci svého práva v běžném vykonávacím řízení (tedy formou vykonávacího řízení, eventuálně formou exekučního řízení)?
9. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že skutková zjištění obou soudů poskytují dostatečný podklad pro závěr o vyvrácení domněnky úpadku ve formě platební neschopnosti. Má (totiž) dostatek majetku k tomu, aby se jeho věřitelé mohli bez větších problémů domoci uspokojení svých pohledávek prostřednictvím exekučního řízení nebo řízení obdobného.
11. Právní posouzení věci se nedůvodně odchyluje od rozhodovací praxe vyjádřené v rozhodnutích Nejvyššího soudu, zejména v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2018, sen. zn. 29 NSČR 107/2016, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2018, sen. zn. 29 NSČR 8/2018 [ usnesení jsou (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu ].
12. V řízení před oběma soudy bylo též spolehlivě prokázáno, že dlužník není předlužen.
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
14. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v posouzení dovoláním předestřené právní otázky souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž se podává závěr, že schopnost dlužníka uhradit splatné závazky se posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Srov. k tomu zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod číslem 80/2011 Sb. rozh. obč. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sb. rozh. obč. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněném pod číslem 45/2014 Sb. rozh. obč., a (k vyvracení domněnky úpadku dlužníka) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněné pod číslem 83/2012 Sb. rozh. obč.
15. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku (o prohlášení konkursu na majetek dlužníka) a v bodu III. výroku (o ustanovení insolvenčního správce dlužníka), je samostatným důvodem odmítnutí dovolání skutečnost, že potud napadené rozhodnutí na řešení dovoláním předestřené právní otázky nespočívá.
16. Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu §4 odst. 2 insolvenčního zákona) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§158 insolvenčního zákona) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 110/2011“) ] . Pro opravný prostředek (odvolání, dovolání, žalobu pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o ustanovení insolvenčního správce dlužníka platí řečené obdobně.
17. Skutečnost, že rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka nebo rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce dlužníka může být (v podobě závislého výroku) zrušeno (a to i tehdy, nebylo-li vůbec napadeno opravným prostředkem) v důsledku úspěšně podaného opravného prostředku proti rozhodnutí o úpadku, nemá žádného vlivu na závěr, že argumenty, jimiž lze účinně brojit proti rozhodnutí o úpadku, jsou ve vztahu k těmto výrokům právně bezvýznamné; srov. opět R 110/2011.
18. Nejvyšší soud nepřehlédl, že v mezidobí (po vydání napadeného rozhodnutí) v důsledku rozhodnutí insolvenčního soudu vydaných podle §18 a násl. insolvenčního zákona se místo prvního insolvenčního navrhovatele (SYNINGOM s. r. o.) stala novým (insolvenčním) věřitelem společnost Aktivafin s. r. o. [na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 24. srpna 2021, č. j. MSPH 89 INS XY ] a místo třetího insolvenčního navrhovatele (Bokumex a. s.) se nejprve stala novým (insolvenčním) věřitelem společnost Ynebuh s. r. o. (dále jen „společnost Y“) [na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 18. května 2021, č. j. MSPH 89 INS XY ]; posléze (namísto společnosti Y) se stal novým (insolvenčním) věřitelem Institut správy pohledávek SE [na základě usnesení insolvenčního soudu ze dne 10. listopadu 2021, č. j. MSPH 89 INS XY ]. Uvedenému přizpůsobil Nejvyšší soud označení insolvenční ch navrhovatelů v záhlaví tohoto usnesení.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu