ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.148.2022.1
MSPH 98 INS 723/2021
sp. zn. 29 NSČR 148/2022-A-266
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Arca Investments, a. s., v reštrukturalizácii, se sídlem v Bratislavě, Plynárenská 7/A, PSČ 821 09, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 35975041, zastoupeného Mgr. Jiřím Tomolou, advokátem, se sídlem v Praze, V celnici 1034/6, PSČ 110 00, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 723/2021, o ustanovení insolvenčního správce, o dovolání věřitele IFIS investiční fond, a. s. , se sídlem v Brně, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 24316717, zastoupeného Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 361/16, PSČ 602 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. října 2021, č. j. MSPH 98 INS 723/2021, 4 VSPH 816/2021-A-249, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 11. května 2021, č. j. MSPH 98 INS 723/2021-A-186, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) mimo jiné zjistil úpadek dlužníka (Arca Investments, a. s., v reštrukturalizácii) [bod I. výroku] s tím, že se zahajuje místní insolvenční řízení, jež se týká majetku dlužníka na území České republiky dle článku 3 odst. 2 a 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015 o insolvenčním řízení (dále jen „nařízení o insolvenčním řízení“) [bod II. výroku], insolvenčním správcem pro toto místní insolvenční řízení ustanovil Ing. Lee Loudu, Ph.D. (dále též jen „L. L.“) [bod III. výroku], stanovil, že účinky rozhodnutí o místním insolvenčním řízení nastávají okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku dle článku 2 odst. 8 nařízení o insolvenčním řízení (bod IV. výroku), a konstatoval svoji mezinárodní příslušnost k vedení tohoto insolvenčního řízení podle článku 3 odst. 2 a 4 nařízení o insolvenčním řízení (bod XII. výroku).
2. K odvolání dlužníka a v usnesení označených věřitelů Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 13. října 2021, č. j. MSPH 98 INS 723/2021, 4 VSPH 816/2021-A-249, změnil usnesení insolvenčního soudu v rozsahu bodu II. výroku tak, že se zahajuje hlavní insolvenční řízení dlužníka dle článku 3 odst. 1 nařízení o insolvenčním řízení, v rozsahu bodu III. výroku tak, že se insolvenčním správcem pro hlavní insolvenční řízení ustanovuje L. L., a v rozsahu bodu XII. výroku tak, že insolvenční soud je mezinárodně příslušný k zahájení hlavního insolvenčního řízení dle článku 3 odst. 1 nařízení o insolvenčním řízení.
3. Odvolací soud vyšel (ve vztahu k rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce) z toho, že:
[1] Podáním ze dne 3. ledna 2021 podal dlužník insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení reorganizace.
[2] Opatřením předsedkyně insolvenčního soudu ze dne 10. května 2021 (A-185) byl určen předběžným insolvenčním správcem L. L., vybraný ze zvláštní části seznamu správců vedeného pro celé území České republiky ve smyslu §25 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a §4 vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů. Stalo se tak na základě žádosti insolvenčního soudu z téhož dne (A-184) odůvodněné skutečností, že dlužník tvoří koncern s dlužníky Františkovy Lázně SAVOY a.s. (dále též jen „dlužník F“) [insolvenční řízené vedené pod sp. zn. MSPH 59 INS 24899/2020] a Potraviny Delia CZ a. s. (dále též jen „dlužník P“) [insolvenční řízení vedené pod sp. zn. MSPH 59 INS 5217/2021] a že je třeba určit právě L. L. jako osobu se zvláštním povolením, neboť dlužník navrhuje jako způsob řešení svého úpadku reorganizaci.
[3] Insolvenční soud usnesením č. j. MSPH 98 INS 723/2021-A-186 ustanovil na základě uvedeného opatření předsedkyně insolvenčního soudu insolvenčním správcem L. L.
4. Na tomto základě odvolací soud – cituje §25 a §26 insolvenčního zákona a §4 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 311/2007 Sb. a odkazuje na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v usnesení ze dne 22. prosince 2016, sen. zn. 29 NSČR 130/2014, publikovaném pod číslem 47/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 47/2018“) – uzavřel, že odvolacímu soudu nepřísluší přezkoumávat věcnou správnost výběru osoby určené předsedou insolvenčního soudu ze seznamu správců. Soudní přezkum rozhodnutí o ustanovení insolvenčního správce je totiž omezen jen na posuzování toho, zda ustanovený správce splňuje podmínky pro ustanovení nebo zda je nepodjatý. Výhrady, že byl L. L. určen nesprávně (že není tím „správným“ koncernovým správcem), nejsou relevantním odvolacím důvodem (i kdyby byly pravdivé).
5. K namítané podjatosti insolvenčního správce odvolací soud uvedl, že nebyly zjištěny žádné okolnosti, pro něž by bylo možno důvodně pochybovat o nepodjatosti správce. S ohledem na skutečnost, že dlužník tvoří s dlužníky F a P koncern, nelze usuzovat na podjatost L. L. jen z toho, že jmenovaný vykonává (nebo vykonával) funkci insolvenčního správce u všech tří dlužníků. Na možnou podjatost nelze usuzovat ani z okolnosti, že advokát Mgr. Petr Kuhn (tehdejší zástupce dlužníka) poskytuje právní služby různým dlužníkům nebo že L. L. postupuje v jiných insolvenčních věcech údajně neobjektivně a straní dlužníkovi a jeho dceřiným společnostem. Nadto L. L. odmítl, že by měl jakýkoliv poměr k věci nebo k účastníkům insolvenčního řízení. Kromě toho odvolací soud konstatoval, že případnou kolizi výkonu funkce insolvenčního správce v této věci s výkonem jeho funkce v jiných koncernových věcech lze řešit postupem podle §34 insolvenčního zákona.
6. Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu části výroku týkající se ustanovení L. L. insolvenčním správcem dlužníka (odpovídající bodu III. výroku usnesení insolvenčního soudu) podal věřitel IFIS investiční fond, a. s., dovolání. Přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, popřípadě má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu změnil v tom duchu, že se insolvenčním správcem ustanovuje Tetera a spol., případně aby je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
7. Za dovolacím soudem dosud neřešené považuje dovolatel otázky, zda se na žádost o určení insolvenčního správce vztahuje omezení uvedené v §11 písm. m/ bod 1. zákona č. 121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství a o změně souvisejících zákonů, zda lze na opatření předsedy insolvenčního soudu (o určení osoby insolvenčního správce) přiměřeně aplikovat §77 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, o nicotnosti správního rozhodnutí a zda může být neurčité nebo nicotné opatření předsedy insolvenčního soudu relevantním podkladem pro ustanovení insolvenčního správce.
8. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že opatření předsedkyně insolvenčního soudu o určení osoby insolvenčního správce je nicotné, a tedy nezpůsobilé k tomu být podkladem pro usnesení o ustanovení insolvenčního správce.
9. Současně dovolatel setrvává na důvodech, pro něž je nutno pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce L. L., a to zejména s ohledem na konkrétní jednání dlužníků (v jiných insolvenčních řízeních), kteří tvoří s dlužníkem koncern a jejichž insolvenčním správcem je rovněž L. L., jakož i s ohledem na konkrétní jednání samotného insolvenčního správce v těchto řízeních.
10. Insolvenční správce ve vyjádření navrhuje dovolání pro nepřípustnost odmítnout, maje za to, že napadené usnesení nezávisí ve smyslu §237 o. s. ř. ani na jedné z dovolatelem předkládaných otázek. Odvolací soud se totiž při rozhodování o odvolání proti usnesení o ustanovení insolvenčního správce nesmí zabývat otázkami souvisejícími s postupem při vydávání opatření, jímž předseda insolvenčního soudu určí osobu insolvenčního správce. Rovněž dovolatelem tvrzená podjatost pak dle insolvenčního správce nemůže založit přípustnost dovolání, neboť jde o otázku skutkovou.
11. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
12. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je v souladu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, od které neshledal důvod se odchýlit ani na základě argumentace obsažené v dovolání.
K určení L. L. insolvenčním správcem dlužníka
13. Judikatura Nejvyššího soudu je v otázce povahy opatření, jímž předseda insolvenčního soudu určil konkrétního insolvenčního správce, ustálena takto: 14. Omezuje-li §26 insolvenčního zákona odvolací důvody proti rozhodnutí insolvenčního soudu o ustanovení insolvenčního správce jen na námitku, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro ustanovení nebo že není nepodjatý (věta druhá) a vylučuje-li současně z odvolací argumentace skutečnosti, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu prvního stupně (věta třetí), je pro výsledek dovolacího řízení určující, zda takto omezené odvolací důvody zahrnují (jako způsobilý argument mohou zahrnovat) též námitku, že opatření, jímž předseda insolvenčního soudu určil osobu insolvenčního správce mimo zákonem stanovené pořadí (§25 odst. 2 insolvenčního zákona), odporuje zákonu (lhostejno proč).
15. Odvolací důvod založený na námitce, že ustanovený insolvenční správce nesplňuje podmínky pro (své) ustanovení se zjevně pojí k předpokladům vymezeným pro ustanovení konkrétního (opatřením pojmenovaného) insolvenčního správce §21 až §24 insolvenčního zákona (vyjma již vydělené nepodjatosti upravené §24 odst. 1 insolvenčního zákona), tedy k podmínkám, jež musí splňovat každá osoba, která přichází v úvahu jako insolvenční správce konkrétního dlužníka. Z okolnosti, že osoba, která splňuje všechny osobní předpoklady pro své ustanovení insolvenčním správcem konkrétního dlužníka, „nebyla na řadě“ (že opatřením předsedy insolvenčního soudu nebylo dodrženo zákonem předepsané pořadí, ač pro ustanovení oné osoby mimo pořadí nebyly splněny podmínky), závěr, že opatřením předsedy insolvenčního soudu určená osoba insolvenčního správce nesplňuje předpoklady pro své ustanovení, rovněž neplyne.
16. Proto také insolvenční zákon nepředpokládá, že by insolvenční soud (představovaný soudcem, který vede insolvenční řízení na majetek konkrétního dlužníka) mohl o své vůli sám revokovat (změnit) v rozhodnutí, jímž ustanovuje insolvenčního správce do funkce (typicky v rozhodnutí o úpadku), osobu určenou mu závazně opatřením předsedy insolvenčního soudu. V tomto ohledu sdílí Nejvyšší soud plně závěr Ústavního soudu vyjádřený (k §26 insolvenčního zákona) v nálezu ze dne 6. září 2016, sp. zn. IV. ÚS 3141/15, podle něhož v odvolacím (dovolacím) řízení pojmově nelze přezkoumávat podkladové opatření předsedy insolvenčního soudu vydané podle §25 odst. 5 insolvenčního zákona, neboť jde o úkon hybridní povahy na pomezí státní správy a rozhodovací činnosti soudu, který podle §4 odst. 3 jednacího řádu pro insolvenční řízení nemá povahu rozhodnutí.
17. K výše uvedeným závěrům srov. především R 47/2018 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2022, sen. zn. 29 NSČR 167/2022.
18. V situaci, kdy byl insolvenčním správcem ustanoven L. L., jako osoba ze zvláštní části seznamu insolvenčních správců pro dlužníka, který navrhuje řešit svůj úpadek reorganizací, je závěr odvolacího soudu, že tento správce splňuje podmínky pro své ustanovení do funkce, plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.
19. Námitky, které dovolatel uplatňuje v dovolacím řízení, zpochybňují zákonnost opatření předsedkyně insolvenčního soudu, což platí i pro argument, že žádost o určení osoby insolvenčního správce byla podána neoprávněnou osobou. Jak však plyne z výše shrnuté judikatury, v odvolacím (ani v dovolacím) řízení nelze přezkoumávat věcnou správnost (či zákonnost) podkladového opatření předsedy insolvenčního soudu, jímž je insolvenční soud v konkrétním insolvenčním řízení vázán.
K podjatosti L. L.
20. Odvolací soud se s námitkou podjatosti insolvenčního správce (oproti přesvědčení dovolatele) dostatečně, byť stručně vypořádal a z odůvodnění je zřejmé, jaké úvahy jej při formulování jeho závěrů vedly. Rozhodnutí odvolacího soudu potud nijak nevybočuje z mezí, které plynou z judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu §24 odst. 1 insolvenčního zákona, která je reprezentována především usnesením ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, uveřejněným pod číslem 114/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 114/2014“).
21. Výhrady dovolatele proti L. L. vycházejí především z toho, že L. L. působí (či působil) jako insolvenční správce dalších dlužníků, kteří tvoří s dlužníkem koncern. Sama tato okolnost nemůže být (bez dalšího) důvodem pro závěr, že L. L. nemůže vykonávat funkci insolvenčního správce dlužníka. V takovém případě by byl neaplikovatelný §25 odst. 4 insolvenčního zákona, který předpokládá, že insolvenčním správcem dlužníků, kteří tvoří koncern, bude ustanovena stejná osoba. Jak přiléhavě uvedl odvolací soud, případnou kolizi výkonu funkce insolvenčního správce v této věci s výkonem funkce L. L. v jiných koncernových věcech lze řešit postupem podle §34 insolvenčního zákona. To ostatně plyne již z R 114/2014.
22. Podjatost L. L. nelze bez dalšího dovozovat ani ze skutečnosti, že ho dlužník v insolvenčním návrhu navrhl jako insolvenčního správce. Jen z toho, že dlužník spolu s insolvenčním návrhem předloží insolvenčnímu soudu věřiteli přijatý reorganizační plán, v němž je určena osoba insolvenčního správce, tedy že dlužník využije právo plynoucí přímo z insolvenčního zákona (srov. §25 odst. 1 insolvenčního zákona), nelze bez dalšího dovozovat, že takto navržený insolvenční správce je (musí být) podjatý. K tomu srov. obdobně závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015, uveřejněném pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
23. Dovolatel konečně v dovolání poukazuje na konkrétní jednání, která měl L. L. učinit jako insolvenční správce v jiných insolvenčních řízeních (vedených na majetek dlužníků F a P). K tomu Nejvyšší soud uvádí, že měli-li věřitelé v označených insolvenčních řízeních za to, že L. L. se při výkonu funkce insolvenčního správce dopouští pochybení (nevykonává svou funkci řádně), měli na to upozornit v oněch řízeních. Vyvozovat z předestřených údajných pochybení L. L. důsledky pro jiná řízení bez dalšího nelze.
24. Nejvyšší soud konečně nepřehlédl, že dovolatel reagoval na vyjádření insolvenčního správce k dovolání replikou ze dne 15. srpna 2022, došlou Nejvyššímu soudu téhož dne. Ty argumenty, jež dovolatel oním podáním uplatnil coby obsahově nové, však pro dovolací přezkum byly právně bezvýznamné. Měnit dovolací důvody (a to i kvalitativní změnou dovolací argumentace v rámci již uplatněného dovolacího důvodu) totiž lze jen po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. §242 odst. 4 o. s. ř.) a doplňující podání dovolatele tuto podmínku nesplňuje, neboť dovolací lhůta uplynula dne 4. dubna 2022. Srov. shodně i důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 8. června 2011, sp. zn. 29 Cdo 601/2008, uveřejněného pod číslem 148/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 7. 2023
Mgr. Milan Polášek
předseda senátu