ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.15.2023.1
KSPA 65 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 15/2023-B-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Z. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem, se sídlem v Liberci, Vysoká 149/4, PSČ 460 10, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. KSPA 65 INS XY, o schválení oddlužení, o dovolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. srpna 2022, č. j. KSPA 65 INS XY, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2022, č. j. KSPA 65 INS XY, 6 VSPH XY, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. srpna 2022, č. j. KSPA 65 INS XY, se zastavuje .
II. Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2022, č. j. KSPA 65 INS XY, 6 VSPH XY, se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 8. srpna 2022, č. j. KSPA 65 INS XY, (mimo jiné) schválil zprávu o přezkumu zveřejněnou v insolvenčním rejstříku (B-7) [výrok II.], schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (výrok III.) a uložil dlužníku, aby vydal insolvenčnímu správci (AAA INSOLVENCE OK v. o. s.) ke zpeněžení majetek náležející do majetkové podstaty, a to (…) „bytovou jednotku č. XY v obci XY, nypořádané SJM; umístěnou v budově XY č. p. XY, XY, XY, XY v bytovém domě, na pozemku parc. č. st. XY (LV XY), včetně spoluvlastnického podílu ve výši 307/13282 na společných částech bytového domu č. p. XY, XY, XY, XY na pozemku parc. č. st. XY, pozemek parc. č. st. XY; zapsané na listu vlastnictví číslo XY pro obec XY a katastrální území XY u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště XY“ (dále jen „bytová jednotka“) [výrok VIII. písm. c)].
Insolvenční soud (mimo jiné) zdůraznil, že dlužník vlastní nemovité věci, které jsou předmětem zajištění, jakož i další nemovitosti (včetně bytové jednotky), které je povinen (podle insolvenčního správce) vydat ke zpeněžení. Při zachování stávajících příjmů, zohlednění počtu vyživovaných osob a zpeněžení majetku, který je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení, lze očekávat, že dlužník splatí v období tří let od schválení oddlužení pohledávky podle §168 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) [hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce], a minimálně stejnou částku ostatním věřitelům, včetně věřitelů pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, a dále pohledávky podle §169 odst. 1 písm. e) insolvenčního zákona (pohledávky věřitelů na výživné ze zákona) a §390a odst. 5 insolvenčního zákona (odměnu sepisovatele návrhu na povolení oddlužení).
Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 5. října 2022, č. j. KSPA 65 INS XY, 6 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu VIII. písm. c) výroku.
Odvolací soud vyšel z (následujících) skutečností plynoucích z insolvenčního rejstříku:
1) Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno na základě věřitelského insolvenčního návrhu; po zahájení řízení podal dlužník návrh na oddlužení, přičemž uvedl, že je ženatý a má bydliště v XY.
2) Usnesením ze dne 22. února 2022 (A-17) insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka, povolil mu oddlužení a ustanovil insolvenčního správce.
3) Věřitelé přihlásili do insolvenčního řízení nezajištěné pohledávky v celkové výši 121.170.300,27 Kč; z toho byly zjištěny pohledávky ve výši 19.668.952,08 Kč; ve výši 101.501.348,19 Kč byly popřeny; zajištěné pohledávky byly přihlášeny a zjištěny ve výši 566.256,49 Kč.
4) Do soupisu majetkové podstaty (ze dne 21. června 2022) byl zařazen majetek dlužníka v celkové hodnotě 8.084.483,- Kč, včetně (nezajištěné) bytové jednotky (původně v SJM dlužníka a E. S.), jejíž obvyklá cena (určená znaleckým posudkem) činila k 9. dubnu 2022 5.090.000,- Kč.
5) Dle zprávy pro oddlužení a o přezkumu ze dne 18. května 2022 činí hodnota obydlí podle nařízení č. 189/2019 Sb., o způsobu určení hodnoty obydlí, které dlužník není povinen vydat ke zpeněžení (dále jen „prováděcí předpis“), částku 3.288.144,- Kč; vzhledem k hodnotě bytové jednotky určené znaleckým posudkem je dlužník povinen (podle insolvenčního správce) vydat bytovou jednotku ke zpeněžení.
Na tom základě dospěl odvolací soud – vycházeje z ustanovení §219, §274 odst. 1 věty první, §398 odst. 3 a 6, §406 odst. 3 písm. e) insolvenčního zákona a z ustanovení §1 odst. 1 písm. a) prováděcího předpisu – dospěl k závěrům, podle nichž:
a) Ochrana obydlí dlužníka prostřednictvím institutu tzv. chráněného obydlí není absolutní; výjimkou z pravidla zakazujícího zpeněžení dlužníkova obydlí je případ tzv. nadlimitního obydlí (tj. obydlí, jehož hodnota přesahuje hodnotu určenou prováděcím předpisem).
b) Porovnáním hodnoty obydlí určené prováděcím předpisem (3.288.144,- Kč) a hodnoty obydlí dlužníka podle ocenění dle ustanovení §219 insolvenčního zákona (5.090.000,- Kč) je zřejmé, že hodnota obydlí dlužníka přesahuje limitní hodnotu určenou prováděcím předpisem; podmínky předpokládané ustanovením §398 odst. 6 insolvenčního zákona tedy nebyly splněny.
Proto odvolací soud uzavřel, že insolvenční soud uložil dlužníku vydat bytovou jednotku insolvenčnímu správci ke zpeněžení po právu.
Proti usnesení insolvenčního soudu [v rozsahu výroku VIII. písm. c)] a usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, které má za přípustné podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když se soudy obou stupňů (podle jeho názoru) „extrémně“ odchýlily od stávající judikatorní praxe (zejména) v tom smyslu, že „obě instance dospěly ke stejnému závěru na základě naprosto odlišných skutečností a jejich rozhodnutí jsou tak překvapivá“.
Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, když „za daných okolností“ nebyl povinen vydat bytovou jednotku (své obydlí) insolvenčnímu správci ke zpeněžení.
S poukazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2021, sen. zn. 29 NSČR 42/2021 (uveřejněné pod číslem 93/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), dovolatel zdůrazňuje, že odvolací soud se sice zabýval hodnotou bytové jednotky (§386 odst. 6 insolvenčního zákona ve spojení s prováděcím předpisem), avšak „nevycházel ve svém odůvodnění ze stejných závěrů“ jako insolvenční soud. Takové odůvodnění „postrádá“ jakýkoli právní základ, vyvolává u něj právní nejistotu, činí rozhodnutí překvapivým a nepřezkoumatelným a odporuje (v dovolání specifikované) nálezové judikatuře Ústavního soudu.
Dovolatel „se cítí“ zkrácen na svých právech zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, považuje argumentaci odvolacího soudu za nezákonnou, vylučující se „s jakýmkoli pojetím slušnosti“ a připomíná, že „výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu a dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění“; překvapivé rozhodování soudu ho „uráží“, je „účelové a namířené proti jeho osobě“.
Dovolání výslovně směřuje i proti výroku VIII. písm. c) usnesení insolvenčního soudu. K projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně však není dána funkční příslušnost soudu; Nejvyšší soud proto řízení o „dovolání“ v tomto rozsahu bez dalšího zastavil podle ustanovení §104 odst. 1 o. s. ř. (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
Učinil tak proto, že rozhodnutí odvolacího soudu je z hlediska dovolatelem namítané nepřezkoumatelnosti a překvapivosti v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž:
1) Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele.
Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013,
sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k jehož závěrům se Nejvyšší soud přihlásil (v insolvenčních poměrech) např. v usnesení ze dne 30. března 2016, sen. zn. 29 NSČR 7/2014, uveřejněném pod číslem 76/2014 Sbírky soudních rozhodnutím a stanovisek, a v rozsudku ze dne 30. dubna 2020, sen. zn. 29 ICdo 48/2020, uveřejněném pod číslem 109/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
2) Byla-li právní otázka, kterou odvolací soud zkoumal (se stejným nebo jiným výsledkem), zkoumána již insolvenčním soudem (soudem prvního stupně), pak účastník takovým postupem překvapen být nemůže.
Srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 914/2014, uveřejněného pod číslem 107/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2020, sen. zn. 29 ICdo 2/2019, uveřejněného pod číslem 49/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
Přitom na shora uvedených závěrech nemá Nejvyšší soud cokoli měnit ani na základě argumentace obsažené v dovolání, když všechny (pro následné právní posouzení věci významné) skutečnosti, ze kterých vyšel odvolací soud, plynou z obsahu insolvenčního spisu [viz zpráva pro oddlužení a o přezkumu (B-7) zveřejněná v insolvenčním rejstříku dne 22. června 2022, včetně vyhlášky o jejím zveřejnění ze dne 27. června 2022 (B-9), která obsahuje poučení o možnosti podat proti této zprávě námitky ve lhůtě do sedmi dnů od jejího zveřejnění].
Konečně Nejvyšší soud shledává (vzhledem k zásadním odlišnostem ve skutkovém stavu) právně nevýznamným poukaz dovolatele na (v dovolání konkretizovanou) judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Petr Gemmel
předseda senátu