ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.170.2022.1
KSCB 26 INS 21143/2019
sp. zn. 29 NSČR 170/2022-B-251
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka APC Sigma a. s. , se sídlem v Praze 10, náměstí Přátelství 1518/4, PSČ 102 00, identifikační číslo osoby 03387500, zastoupeného Mgr. Radkem Trojanem, advokátem, se sídlem v Praze, Zvěřinova 3452/1, PSČ 130 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 21143/2019, o námitce podjatosti insolvenční správkyně vznesené dlužníkem a o návrhu dlužníka na zproštění insolvenční správkyně funkce, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. března 2022, č. j. KSCB 26 INS 21143/2019, 3 VSPH 390/2022-B-220, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 5. ledna 2022, č. j. KSCB 26 INS 21143/2019-B-194, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl, že insolvenční správkyně Mgr. Ing. Petra Hýsková „není vyloučena“ z insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka APC Sigma a. s. (bod I. výroku), a zamítl návrh dlužníka ze dne 7. října 2021 na zproštění Mgr. Ing. Petry Hýskové funkce insolvenční správkyně (bod II. výroku).
2. Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání dlužníka proti bodu I. výroku usnesení insolvenčního soudu (první výrok) a potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku (druhý výrok).
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jež má za přípustné pro řešení otázky procesního práva, při níž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že insolvenční správkyně se odvolává, případně zprošťuje funkce insolvenční správkyně dlužníka, eventuálně, aby rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. jako nepřípustné.
5. Proti prvnímu výroku, jímž odvolací soud odmítl odvolání dlužníka, není dovolání přípustné vzhledem k §238 odst. 1 písm. e/ o. s. ř. (dovolání směřuje proti usnesení, proti němuž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.). K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. května 2013, sen. zn. 29 NSČR 35/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2020, sen. zn. 29 NSČR 104/2020.
6. Ve vztahu k druhému výroku tak Nejvyšší soud učinil proto, že mu dovolatel (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř.
7. Judikatura Nejvyššího soudu je při výkladu ustanovení §24, §31 a §32 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ustálena v následujících závěrech:
[1] Ustanovení §24, §31 a §32 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není ustanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2014, sen. zn. 29 NSČR 107/2013, uveřejněné pod číslem 114/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 114/2014“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněné pod číslem 48/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 48/2016“), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněné pod číslem 58/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 58/2016“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 110/2014, 29 NSČR 80/2015, uveřejněné pod číslem 47/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 47/2016“).
[2] Podmínky, za nichž je insolvenční správce vyloučen z insolvenčního řízení (§24 odst. 1 insolvenčního zákona), lze v zásadě poměřovat s podmínkami určenými §14 odst. 1 o. s. ř. Přitom vztah insolvenčního správce k účastníkům řízení (dlužníku či věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníku - §14 odst. 1 insolvenčního zákona), popřípadě účastníkům řízení v incidenčních sporech (§16 insolvenčního zákona), pro který je dán důvod pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce, může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský (k tomu srov. mutatis mutandis důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. 29 NSČR 26/2012, uveřejněného pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Současně platí, že pro přijetí závěru o vyloučení insolvenčního správce postačí, že jsou zde důvody pochybovat o jeho nepodjatosti, tj. jeho podjatost nemusí být „prokázána“. Srov. R 114/2014 nebo R 47/2016.
[3] Ohledně tvrzené podjatosti insolvenčního správce jsou mutatis mutandis uplatnitelné i závěry, jež Nejvyšší soud (k otázkám podjatosti soudce) zformuloval (vycházeje též z nálezu Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01) v důvodech usnesení ze dne 17. července 2014, sen. zn. 29 NSČR 79/2014, uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Z nich plyne, že „důvod“ pochybovat o nepodjatosti insolvenčního správce je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti insolvenčního správce. Srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2021, sen. zn. 29 NSČR 7/2020.
[4] Důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s §225 odst. 4 nebo s §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. Srov. např. R 48/2016, R 58/2016, včetně tam obsaženého odkazu na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, uveřejněné pod číslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sen. zn. 29 NSČR 179/2016.
[5] O tom, zda insolvenční správce má být odvolán z funkce (podle §31 odst. 1 insolvenčního zákona) či zproštěn funkce (podle §32 insolvenčního zákona), rozhoduje insolvenční soud zpravidla po slyšení insolvenčního správce (tedy na základě vysvětlení, jež insolvenční správce podal ke skutečnostem, které by dle podnětů účastníků insolvenčního řízení či dle insolvenčního soudu mohly vyvolat pochybnosti o jeho nepodjatosti, byly důvodem pro odvolání či zproštění funkce) a na základě obsahu insolvenčního spisu, jenž by měl příslušná tvrzení potvrzovat nebo vyvracet. Hodnotící soudy o (ne)opodstatněnosti návrhu, aby insolvenční správce byl odvolán z funkce, pak insolvenční soud zásadně přijímá na základě obsahu spisu, aniž by formálně prováděl dokazování listinami tvořícími obsah insolvenčního spisu (respektive doloženými účastníky insolvenčního řízení, insolvenčním správcem nebo opatřenými insolvenčním soudem). Tomu ostatně odpovídá též zákonem předepsaný požadavek, aby insolvenční soud rozhodl o podaném návrhu neprodleně. Srov. R 48/2016 nebo R 47/2016.
[6] „Slyšení“ insolvenčního správce před rozhodnutím insolvenčního soudu o jeho odvolání bude pravidlem tam, kde se projeví mezi procesními subjekty insolvenčního řízení spor o důvod, jenž má k odvolání vést. Právo insolvenčního správce „být slyšen“ by mělo být realizováno v těch případech, kdy dosavadní obsah spisu neskýtá dostatečný podklad pro posouzení důvodu odvolání anebo v těch případech, v nichž insolvenční správce neposkytl dosud žádné vysvětlení nebo vyjádření k důvodu, pro který má být z funkce odvolán. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sen. zn. 29 NSČR 24/2014, uveřejněné pod číslem 135/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož závěry se uplatní mutatis mutandis i při zproštění z funkce.
8. Napadené rozhodnutí [v němž odvolací soud uzavřel, že zjištěné skutečnosti nemohou být důvodem pro vyloučení insolvenční správkyně z insolvenčního řízení (pro její odvolání z funkce), ani pro zproštění insolvenční správkyně funkce] je v mezích uvážení odvolacího soudu souladné se závěry citovanými shora (nevybočuje z nich v intenzitě vyžadující korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím). Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není.
9. Pro úplnost lze k jednotlivým dovolatelem předestřeným otázkám doplnit následující:
10. Tvrdí-li dovolatel, že insolvenční správkyně má být vyloučena z insolvenčního řízení (odvolána, případně zproštěna z funkce) pro svůj nestandardní či nepřátelský poměr k osobě S. (jenž je dle závěrů insolvenčního soudu osobou ovládající dlužníka), pak pomíjí, že takový poměr mezi insolvenční správkyní a S., který dovolatel tvrdí, v projednávané věci zjištěn nebyl (soudy jeho existenci nedovodily).
11. Ve vztahu k tvrzením dovolatele, že insolvenční správkyně závažně porušila povinnosti v insolvenčním řízení, když nesprávně postupovala ohledně pohledávky za společností Bazcom, a. s., insolvenční soud (jehož závěrům odvolací soud přitakal) uzavřel, že insolvenční správkyně jednala v souladu s právní úpravou, svědomitě a s odbornou péčí. Závěry soudů nižších stupňů, jež učinily ve vztahu ke každé dovolatelem nastolené námitce týkající se porušení povinnosti insolvenční správkyně, nejsou dle Nejvyššího soudu nikterak nepřiměřené.
12. Odkazuje-li dovolatel na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. května 2018, č. j. 16 Kss 1/2018-207, a na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věcech: Nicholas proti Kypru, č. 63246/10, Koulias proti Kypru, č. 48781/12, a Ramljak proti Chorvatsku, č. 5856/13, pak není patrno, v čem uvedené případy souvisí s projednávanou věcí. V rozhodnutí ze dne 30. května 2018 Nejvyšší správní soud dovodil podjatost soudkyně z řetězce vztahů mezi soudkyní a žalobci, o jejichž žalobě soudkyně rozhodovala. Evropský soud pro lidská práva shledal ve zmiňovaných případech porušení práva na nestranný soud dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod z důvodu vztahu mezi soudcem a právním zástupcem účastníka řízení. Žádný obdobný vztah (řetězec vztahů) mezi insolvenční správkyní a osobou ovládající dlužníka v tomto případě ze zjištění, z nichž při svém rozhodování vyšel odvolací soud, neplyne.
13. V dovolatelem zmiňovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2017, sen. zn. 29 NSČR 103/2015, uveřejněném pod číslem 23/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud uzavřel, že poměr insolvenčního správce (veřejné obchodní společnosti) k věřiteli dlužníka, který má (může mít) výrazný vliv na chod insolvenčního řízení a kterému poskytuje právní služby advokátní kancelář (společnost s ručením omezeným), jež je společníkem insolvenčního správce, ve spojení se skutečností, že věřitel dlužníka opakovaně (v různých insolvenčních řízeních) ustanovuje „novým“ insolvenčním správcem stejnou osobu, je důvodem pro vyloučení insolvenčního správce z insolvenčního řízení a jeho odvolání z funkce. Výše citované závěry se na projednávanou věc rovněž neuplatní, když odvolací soud příslušná skutková zjištění neučinil.
14. K tvrzené nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vyložil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně pak lze říci, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.
15. Lze doplnit, že Ústavní soud opakovaně vysvětlil, že není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže obecné soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08).
16. V posuzované věci napadené rozhodnutí v dotčeném rozsahu zjevně netrpí dovolatelem vytýkanou nepřezkoumatelností, neboť z něj zcela zřetelně a srozumitelně plynou důvody, pro které odvolací soud dospěl ke svým závěrům a současně se vypořádal s námitkami dovolatele. Tomu ostatně odpovídá i argumentace obsažená v dovolání.
17. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu