ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.175.2022.1
KSPH 64 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 175/2022-B-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka R. S. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 64 INS XY, o vydání výtěžku zpeněžení zajištění, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. et Mgr. Janem Vobořilem, advokátem, se sídlem v Praze 7, U Smaltovny 1115/32, PSČ 170 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. května 2022, č. j. KSPH 64 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením ze dne 11. června 2020, č. j. KSPH 64 INS XY, Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):
[1] Souhlasil s tím, aby insolvenční správce dlužníka (JUDr. Martin Aleš) vydal zajištěnému věřiteli č. 6 (FINEMONEY, SE) výtěžek zpeněžení označených nemovitostí ve výši 2.838.047,86 Kč (bod I. výroku).
[2] Schválil náklady na zpeněžení předmětu zajištění ve výši 175.000 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [bod II. výroku].
[3] Určil, že insolvenčnímu správci dlužníka se z onoho výtěžku zpeněžení vyplácí záloha na odměnu ve výši 197.861,51 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty) [bod III. výroku].
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §38 odst. 1 a §298 odst. 1 až 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a z ustanovení §1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů – poukázal na to, že nemovitosti (zajišťující pohledávku zajištěného věřitele č. 6 ve výši 2.838.047,86 Kč) zpeněžil insolvenční správce podle pokynu tohoto věřitele za částku 3.500.000 Kč, náklady spojené se správou předmětu zajištění nevznikly a náklady spojené se zpeněžením předmětu zajištění činily 175.000 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty), takže nepřesáhly 5% limit dle §298 odst. 4 insolvenčního zákona. Odměna insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení zajištění činí v daném případě 197.861,51 Kč (včetně částky odpovídající dani z přidané hodnoty). Po odečtení nákladů spojených se zpeněžením a správou předmětu zajištění a po odečtení odměny insolvenčního správce tak činí výtěžek zpeněžení pro zajištěného věřitele č. 6 částku 2.838.047,86 Kč.
3. K podání dlužníka, jež mu došlo 27. května 2020 (B-50) [předanému na poštu k přepravě dne 26. května 2020 ] , „které je podle svého obsahu pravděpodobně také námitkami proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku“, insolvenční soud nepřihlížel (§298 odst. 3 insolvenčního zákona), jelikož lhůta k podání námitek uběhla 6. května 2020.
4. Odvolání dlužníka proti usnesení insolvenčního soudu odmítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. srpna 2020, č. j. KSPH 64 INS XY, 3 VSPH XY (zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 20. srpna 2020), s tím, že dlužník není podle §298 odst. 7 insolvenčního zákona osobou oprávněnou k podání odvolání.
5. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 19. srpna 2020 podal dlužník dne 19. listopadu 2020 žalobu pro zmatečnost (C1-1).
6. Usnesením ze dne 23. února 2021, č. j. 79 ICm XY, insolvenční soud:
[1] Zamítl žalobu pro zmatečnost (bod I. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
7. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 7. června 2021, č. j. 79 ICm XY, 101 VSPH XY (KSPH 64 INS XY), potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. února 2021 v bodu I. výroku a zrušil je v bodu II. výroku.
8. K dovolání dlužníka Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. února 2022, č. j. KSPH 64 INS XY, 79 ICm XY, 29 ICdo 108/2021-49, změnil usnesení odvolacího soudu ze dne 7. června 2021 tak, že usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. února 2021 se mění tak, že usnesení odvolacího soudu ze dne 19. srpna 2020 se zrušuje.
9. Odvolací soud následně usnesením ze dne 24. května 2022, č. j. KSPH 64 INS XY, 3 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 11. června 2020.
10. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §298 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení k závěru, že dlužník (sice) byl oprávněn podat proti napadenému usnesení odvolání, avšak neuvedl ničeho, co by zvrátilo závěry vyslovené insolvenčním soudem.
11. Dlužník v zákonem stanovené lhůtě nepodal námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištění; pouze zaslal insolvenčnímu soudu dne 27. května 2020 (B-50) podání, ve kterém mimo jiné zpochybňuje provedenou dražbu předmětu zajištění a výši uplatněné pohledávky zajištěného věřitele.
12. Dlužník fakticky napadá skutečnost, že insolvenční správce vzal zpět popření dílčích pohledávek zajištěného věřitele (P6-1 až P6-4) a nesouhlasí s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli. Neuvedl-li žádné konkrétní námitky proti návrhu insolvenčního správce ve smyslu §298 odst. 3 insolvenčního zákona, nemůže subjektivní přesvědčení dlužníka o (nesprávném) postupu insolvenčního správce při přezkumu pohledávek zajištěného věřitele a při zpeněžení zajištění nic změnit na správnosti napadeného usnesení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
13. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky, zda jeho podání z 25. května 2020 lze akceptovat jako včasné námitky proti návrhu na vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli č. 6.
14. Dovolatel namítá (poměřováno obsahem dovolání), že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje ve prospěch závěru, že úprava obsažená v ustanovení §298 odst. 3 insolvenčního zákona je úpravou diskriminační [ nesouladnou s Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“) ] , s tím, že pro absenci přístupu k internetu a kompetence pro práci s ním neměl reálnou možnost seznámit se s „rozhodnutím“ a ve stanovené době na ně reagovat. Namítá, že nemá prostředky k tomu, aby si zajistil připojení k internetu; i kdyby je měl, neumí pracovat s internetem a vyhledávat v něm.
16. Dovolatel poukazuje i na časové souvislosti „doručování“, konkrétně na to, že výzva k předkládání námitek byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 29. dubna 2020, tedy v době nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s epidemií COVID-19 (přesněji jde o epidemii koronaviru SARS CoV-2), který platil do 17. května 2020 a s nímž bylo spojeno omezení celé řady služeb knihoven nebo informačních center, v nichž lze teoreticky přistupovat k internetu.
17. K obsahu námitek poukazuje dovolatel na to, že insolvenční zákon konkrétně neuvádí, jaké námitky jsou nezbytné k tomu, aby insolvenční soud o nich nařídil jednání. Odtud dovozuje, že tak insolvenční soud musí učinit vždy, když námitky obdrží. K tomu dále uvádí, že z jeho podání z 25. května 2020 je zřejmé, že nesouhlasí s postupem insolvenčního správce, s proběhlou dražbou a s uspokojením některých nároků, které považuje za neoprávněné. Neměl-li insolvenční soud tyto námitky za dostatečně určité, měl jej vyzvat k jejich konkretizaci, případně měl rovnou nařídit jednání k jejich projednání. K tomu v návaznosti na korespondenci s insolvenčním soudem poukazuje na to, že o jeho žádosti o ustanovení zástupce rozhodl insolvenční soud až 16. prosince 2020 (B-74), tedy více než půl roku po zaslání žádosti.
18. Dále dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud předložil věc Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení §71 odst. 1 a 2 a §298 odst. 3 insolvenčního zákona.
III. Přípustnost dovolání
19. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
20. Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř. a v posouzení výkladu §298 odst. 3 insolvenčního zákona (ve vazbě na lhůtu k podání námitek tam obsaženou), jde o věc dovolacím soudem neřešenou.
IV. Důvodnost dovolání
21. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
22. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
23. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující údaje (jež plynou z insolvenčního spisu):
24. Insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno 10. listopadu 2017, kdy insolvenčnímu soudu došel insolvenční návrh dlužníka (sepsaný advokátem) spojený s návrhem na povolení oddlužení.
25. Účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení na majetek dlužníka nastaly 13. listopadu 2017 v 8.27 hodin, kdy insolvenční soud zveřejnil v insolvenčním rejstříku vyhlášku ze dne 13. listopadu 2017, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka.
26. Usnesením ze dne 24. listopadu 2017, č. j. KSPH 64 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 9.38 hodin, insolvenční soud (mimo jiné):
[1] Zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku) a povolil mu oddlužení (bod II. výroku).
[2] Ustanovil insolvenčním správcem dlužníka JUDr. Martina Aleše (bod IV. výroku).
27. Zajištěný věřitel č. 6 přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako zajištěné (stejnými) označenými nemovitými věcmi ve vlastnictví dlužníka v obci V., katastrální území V.:
[1] Dílčí pohledávku č. 1 z titulu vrácení úvěru vzešlou ze smlouvy o úvěru ze dne 29. července 2016 (dále jen „úvěrová smlouva“) v celkové výši 1.633.984,55 Kč, sestávající z jistiny ve výši 1.499.091 Kč a z příslušenství ve výši 134.893,55 Kč, představovaného zákonným úrokem z prodlení z částky 1.499.091 Kč za dobu od 12. října 2016 do 24. listopadu 2017.
[2] Dílčí pohledávku č. 2 z titulu smluvní pokuty vzešlou z úvěrové smlouvy v celkové výši 450.000 Kč.
[3] Dílčí pohledávku č. 3 z titulu smluvní pokuty vzešlou z úvěrové smlouvy v celkové výši 611.629,13 Kč.
[4] Dílčí pohledávku č. 4 z titulu smluvního úroku vzešlou z úvěrové smlouvy v celkové výši 142.434,18 Kč (smluvní úrok ve výši 8,5 % p. a. z nesplacené jistiny úvěru ve výši 1.499.091 Kč za dobu od 12. října 2016 do 24. listopadu 2017).
[5] Dílčí pohledávku č. 5 z titulu smluvní pokuty vzešlou z úvěrové smlouvy v celkové výši 82.797 Kč.
Dílčí pohledávky č. 1 až 4 přihlásil zajištěný věřitel č. 6 jako vykonatelné a dílčí pohledávku č. 5 jako nevykonatelnou.
28. Podle zprávy o přezkumu ze dne 21. února 2018, zveřejněné v insolvenčním rejstříku dne 26. února 2018 (B-4), ve znění doplnění zveřejněného v insolvenčním rejstříku dne 28. února 2018 (B-5),
[1] insolvenční správce dlužníka popřel:
1) co do výše dílčí pohledávku č. 1 zajištěného věřitele č. 6, s tím, že správná výše této pohledávky činí pouze 1.417.265,34 Kč;
2) co do pravosti a výše dílčí pohledávku č. 2 zajištěného věřitele č. 6, s tím, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, a že pro případ platnosti uvedeného ujednání navrhuje podle §2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), snížení pohledávky na 1 Kč (což má být správná výše dílčí pohledávky č. 2);
3) co do výše dílčí pohledávku č. 3 zajištěného věřitele č. 6, s tím, že správná výše této pohledávky činí 531.700 Kč;
4) co do výše dílčí pohledávku č. 4 zajištěného věřitele č. 6, s tím, že správná výše této pohledávky činí 123.820,55 Kč;
5) co do pravosti a výše dílčí pohledávku č. 5 zajištěného věřitele č. 6, s tím, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, a že pro případ platnosti uvedeného ujednání navrhuje podle §2051 o. z. snížení pohledávky na 1 Kč (což má být správná výše dílčí pohledávky č. 5).
Dílčí pohledávky č. 1 až 4 přezkoumal insolvenční správce jako vykonatelné a dílčí pohledávku č. 5 jako nevykonatelnou.
[2] Dlužník popřel:
1) co do výše dílčí pohledávku č. 1 zajištěného věřitele č. 6, s tím, že správná výše této pohledávky činí pouze 1.500.000 Kč;
2) co do pravosti v plné výši dílčí pohledávky č. 2 až 5 zajištěného věřitele č. 6.
Ve zprávě o přezkumu je uvedeno, že popření zajištěné pohledávky dlužníkem nemá vliv na zjištění pravosti pohledávky.
29. Ke zprávě o přezkumu je připojen záznam o jednání s dlužníkem ze dne 21. února 2018, z nějž se podává, že dlužníku se dostalo poučení o možnosti popírat pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek a účincích takového popření v souladu s ustanoveními §191 až §202 insolvenčního zákona, načež popřel dílčí pohledávky zajištěného věřitele č. 6 způsobem popsaným v předchozím odstavci.
30. Usnesením ze dne 8. března 2018, č. j. KSPH 64 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 15.49 hodin, vzal insolvenční soud na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky zajištěného věřitele č. 6, a to v rozsahu celé dílčí pohledávky č. 5 (82.797 Kč).
31. Usnesením ze dne 23. dubna 2018, č. j. KSPH 64 INS XY, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 25. dubna 2018 v 12.53 hodin, insolvenční soud (mimo jiné):
[1] Schválil zprávu o přezkumu ze dne 21. února 2018.
[2] Schválil oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře.
32. Podáním (návrhem) datovaným 16. března 2020, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 18. března 2020 v 15.10 hodin (B-29), požádal insolvenční správce dlužníka insolvenční soud o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli č. 6.
33. Vyhláškou ze dne 28. dubna 2020, č. j. KSPH 64 INS XY, zveřejněnou v insolvenčním rejstříku 29. dubna 2020 v 7.07 hodin, vyrozuměl insolvenční soud účastníky insolvenčního řízení, že v sedmidenní lhůtě mohou podat námitky proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěnému věřiteli č. 6.
34. Podáním datovaným 25. května 2020, doručeným insolvenčnímu soudu 27. května 2020 (B-50), dlužník (mimo jiné) vyjádřil pochybnosti o výši pohledávky zajištěného věřitele č. 6 namítaje rovněž, že dražba byla provedena přes jeho nesouhlas.
35. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:
§71
(1) Soudní rozhodnutí, předvolání, vyrozumění nebo jiná písemnost insolvenčního soudu nebo účastníků se v insolvenčním řízení doručují pouze zveřejněním písemnosti v insolvenčním rejstříku (dále jen „doručení vyhláškou“), ledaže zákon stanoví pro určité případy nebo pro určité osoby i zvláštní způsob doručení.
(2) Při doručení vyhláškou se písemnost považuje za doručenou dnem, popřípadě okamžikem jejího zveřejnění v insolvenčním rejstříku; okamžikem zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku se rozumí den, hodina a minuta zveřejnění.
(3) Povinnost insolvenčního soudu zveřejnit vyhláškou různé údaje, stanovená v tomto zákoně, je splněna zveřejněním příslušné písemnosti v insolvenčním rejstříku; při zveřejnění písemnosti v insolvenčním rejstříku platí odstavec 2 obdobně.
§83
Prominutí zmeškání lhůty v insolvenčním řízení není přípustné; totéž platí, jde-li o zmeškání soudního jednání, včetně zmeškání schůze věřitelů nebo přezkumného jednání.
§192
Popření přihlášených pohledávek
(1) Pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.
(…)
(3) Není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.
(…)
§199
Popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem
(1) Insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání nebo od právní moci rozhodnutí o schválení zprávy o přezkumu podle §410 odst. 3 písm. a/ u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.
(…)
§201
(1) Pohledávka je zjištěna
a/ jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů,
(…)
§298
(…)
(2) Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce a částky připadající na uspokojení osoby podle odstavce 8 vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli.
(3) Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví.
(…)
(7) Rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 se doručuje zvlášť dlužníku, insolvenčnímu správci, zajištěnému věřiteli, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitelům, kteří proti němu podali námitky; jen tyto osoby mohou proti rozhodnutí podat odvolání.
(…)
§409
(…)
(3) Majetek, který slouží k zajištění, zpeněží insolvenční správce po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nejdříve však po zjištění pravosti výše a pořadí zajištěné pohledávky, požádá-li o to zajištěný věřitel. Výtěžek zpeněžení vydá zajištěnému věřiteli; přitom postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.
§410
(1) Není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek za trvání účinnosti oddlužení obdobně §190 až 202 .
(2) Přezkoumání přihlášených pohledávek provede insolvenční správce tak, že v seznamu přihlášených pohledávek podle §189 odst. 1 u každé z pohledávek výslovně uvede, zda ji on sám, dlužník nebo věřitel popírá nebo nepopírá, přičemž ke stanovisku dlužníka bude připojen i podpis dlužníka; stanovisko dlužníka zjistí insolvenční správce při osobním jednání s dlužníkem, jehož datum a místo konání sdělí dlužníkovi nejméně 7 dní předem. Věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí a poučí jej o dalším postupu. Poté insolvenční správce vypracuje zprávu o přezkumu; její součástí je záznam o jednání s dlužníkem podepsaný insolvenčním správcem a dlužníkem, seznam přihlášených pohledávek a doklad o písemném vyrozumění věřitele, jehož nevykonatelná přihlášená pohledávka byla popřena.
(…)
(5) Popření pohledávky nezajištěného věřitele dlužníkem má za trvání účinků schválení oddlužení tytéž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, ustanovení §51 odst. 2 tím však není dotčeno; pro toto popření platí obdobně ustanovení o zjištění pohledávky týkající se insolvenčního správce. Jestliže dlužník popřel pohledávku před schválením oddlužení, nastávají účinky tohoto popření dnem, kdy nastaly účinky oddlužení; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt k podání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky. Věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena dlužníkem, podávají žalobu vždy vůči dlužníku.
(…)
36. Ve výše uvedené podobě, pro věc rozhodné, platila citovaná ustanovení (s výjimkou §298 odst. 2 insolvenčního zákona) již v době vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka ( 24. listopadu 2017 ), přičemž v době do 31. května 2019 změn nedoznala. Ustanovení §298 odst. 2 insolvenčního zákona platilo v citované podobě (pro věc opět rozhodné) od 1. prosince 2017 a v době do 31. května 2019 změn rovněž nedoznalo. S přihlédnutím k článku II (Přechodné ustanovení) části první zákona č. 31/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se přitom insolvenční zákon ve znění účinném do 31. května 2019 uplatní v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka i v době od 1. června 2019.
37. Ve shora ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným právním otázkám následující závěry:
38. Nejvyšší soud především uvádí, že v době, kdy dlužník popřel pohledávky zajištěného věřitele č. 6 (21. února 2018) nemělo (podle tehdy platného znění §410 odst. 5 insolvenčního zákona) toto popření vliv na zjištění pohledávek tohoto věřitele (jak uvedl insolvenční správce ve zprávě o přezkumu) proto, že šlo o věřitele „zajištěného“. Nejvyšší soud nicméně již v usnesení ze dne 30. června 2020, sen. zn. 29 ICdo 111/2018, a posléze též v usnesení ze dne 2. září 2020, sen. zn. 29 ICdo 19/2019, v usnesení ze dne 23. září 2020, sen. zn. 29 NSČR 77/2019, v usnesení ze dne 27. listopadu 2020, sen. zn. 29 NSČR 63/2019, nebo v rozsudku ze dne 23. června 2021, sen. zn. 29 ICdo 13/2021, vysvětlil, že vzhledem k nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 2. července 2019, sp. zn. Pl. ÚS 2/19, uveřejněnému pod číslem 223/2019 Sb., nebylo možné v těch insolvenčních řízeních, která se nadále řídila (měla řídit) ustanovením §410 odst. 5 insolvenčního zákona ve znění účinném do 31. května 2019, nadále podmiňovat účinné uplatnění popěrného práva dlužníkem, jehož úpadek se řeší oddlužením, tím, že musí jít o pohledávku věřitele „nezajištěného“. Předmětný nález pléna se přitom stal účinným 5. září 2019.
39. Dílčí pohledávku č. 5 vzal zajištěný věřitel č. 6 zpět (srov. odstavec 30. shora) a dílčí pohledávky č. 1 až 4 byly podrobeny přezkumu jako vykonatelné. Dlužník, který popírá vykonatelnou pohledávku svého věřitele, ovšem musí (ve shodě s ustanovením §410 odst. 5 insolvenčního zákona) podat žalobu o určení pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky ve lhůtě 30 dnů počítané podle §190 odst. 1 insolvenčního zákona, s tím, že tato lhůta nezačne běžet dříve, než dnem, kdy nastaly účinky (povolení) oddlužení. V dané věci (jak skutkově popsáno shora) povolil insolvenční soud oddlužení dlužníka již usnesením ze dne 24. listopadu 2017, přičemž účinky (povolení) oddlužení nastaly téhož dne (zveřejněním v insolvenčním rejstříku). Zprávu o přezkumu podle §410 odst. 3 písm. a/ insolvenčního zákona schválil insolvenční soud později (usnesením ze dne 23. dubna 2018) a toto usnesení nabylo právní moci v roce 2018 (dlužníku bylo doručeno zvlášť v květnu 2018). K počítání lhůt v tomto případě srov. v podrobnostech důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2021, sen. zn. 29 ICdo 154/2020, uveřejněného pod číslem 40/2022 Sb. rozh. obč. Vzhledem k tomu, co bylo řečeno v odstavci 38. shora, však třicetidenní lhůta stanovená k podání žaloby o určení pravosti a výše vykonatelné pohledávky mohla dlužníku nejdříve začít běžet od účinnosti označeného nálezu pléna (od 5. září 2019). Poměřováno i tímto datem však tato lhůta marně uplynula již v roce 2019. Popěrný úkon dlužníka z 21. února 2018 tedy již nemá žádný vliv na zjištění dílčích pohledávek zajištěného věřitele č. 6 (v době, kdy insolvenční soud vydal usnesení ze dne 11. června 2020, byly tyto pohledávky zjištěny).
40. O tom, že dlužník v dané věci nedodržel sedmidenní lhůtu k uplatnění námitek proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli, počítanou ode dne zveřejnění takového návrhu v insolvenčním rejstříku (§298 odst. 3 insolvenčního zákona), tedy (v poměrech dané věci) ode dne 29. dubna 2020, není ve skutkové rovině pochyb.
41. Důvod nařídit ve smyslu ustanovení §298 odst. 3 insolvenčního zákona jednání k projednání případných námitek obsažených v podání dlužníka z 25. května 2020, insolvenční soud neměl, neboť šlo o podání (námitky) zjevně opožděné a zmeškání lhůty k podání námitek nelze prominout (§83 insolvenčního zákona). Předpoklad formulovaný dovolatelem (že insolvenční soud nařídí jednání k projednání opožděných námitek) odporuje dikci §298 odst. 3 věty první části věty za středníkem insolvenčního zákona (tomu, že k opožděným námitkám se nepřihlíží).
42. K námitce, že výzva k předkládání námitek byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku v době nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti s epidemií koronaviru SARS CoV-2, s nímž bylo spojeno omezení celé řady služeb knihoven nebo informačních center, v nichž lze teoreticky přistupovat k internetu, Nejvyšší soud uvádí, že již v usnesení soudu ze dne 30. dubna 2021, sp. zn. 21 Cdo 3798/2020, uveřejněném v časopise Vybraná judikatura, číslo 3, ročníku 2022, pod číslem 26, ozřejmil, že prominutí zmeškání lhůty (v poměrech insolvenčního řízení podle §5 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu) na žádost účastníka řízení (kterou ale dlužník nepodal) není automatickou reakcí soudů na existenci mimořádného opatření, nýbrž je zapotřebí v každém jednotlivém případě tvrdit a osvědčit, že účastníkovi bylo mimořádným opatřením provedení zmeškaného úkonu „znemožněno nebo podstatně ztíženo“. Účastník je tedy povinen tvrdit a osvědčit skutečnosti, které nasvědčují tomu, že omezení plynoucí z mimořádného opatření měla zásadní dopad na jeho možnost provést zmeškaný úkon.
43. Oproti mínění dovolatele pak Nejvyšší soud nesdílí ani názor, že úprava obsažená v §298 odst. 3 insolvenčního zákona je (ve spojení s ustanovením §71 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona) úpravou diskriminační. Má ji za ústavně konformní, proto ani neshledal důvod k předložení věci Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení označených ustanovení (jak dovolatel požaduje).
44. K tomu budiž dodáno, že dovolatel argumentačně směšuje postupy, jimiž insolvenční soud plní oznamovací povinnost ve smyslu ustanovení §421 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením §71 odst. 3 insolvenčního zákona, s postupy (povinnostmi) insolvenčního soudu směřujícími k doručení písemnosti (písemností) ve smyslu ustanovení §71 odst. 1 insolvenčního zákona; zveřejněním vyhlášky ze dne 28. dubna 2020 plnil insolvenční soud informační povinnost. Srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sen. zn. 29 NSČR 35/2010, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 1, ročníku 2012, pod číslem 21).
45. Insolvenční rejstřík je pak základním informačním zdrojem o průběhu insolvenčního řízení, v němž insolvenční soud zveřejňuje chronologicky s uvedením okamžiku vložení: a/ rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech, b/ veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenčním soudem ohledně dlužníka, nestanoví-li insolvenční zákon jinak, a c/ další informace, o kterých tak stanoví insolvenční zákon (§419 a násl. insolvenčního zákona). Dále jsou práva dlužníka v insolvenčním řízení chráněna tím, že dlužníku jsou písemnosti v insolvenčním řízení doručovány, nestanoví-li insolvenční zákon jinak, zvlášť (§75 odst. 2 insolvenčního zákona), přičemž dlužník (jako účastník insolvenčního řízení) má rovněž právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a činit si z něho výpisy a opisy (§44 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s §7 a §126 odst. 1 insolvenčního zákona). Konečně, má-li dlužník oprávněné pochybnosti o správnosti postupu insolvenčního správce v souvislosti s uspokojením pohledávky zajištěného věřitele, může požádat insolvenční soud, aby v rámci dohlédací činnosti (§10 a §11 insolvenčního zákona) zjednal nápravu (srov. shodně již usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněné pod číslem 48/2016 Sb. rozh. obč.).
46. Je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů, může být dlužníku i pro insolvenční řízení ustanoven na jeho žádost zástupce (§30 odst. 1 o. s. ř.). V situaci, kdy taková potřeba v insolvenčním řízení nevyšla najevo jinak (dříve), však okolnost, že dlužník později takovou žádost podal (a insolvenční soud ji vyhověl), nečiní zpětně neúčinnými ty úkony, jež dlužník v insolvenčním řízení sám činil a jen proto nevrací dlužníku lhůty k provedení těch procesních úkonů, které předtím zmeškal. V poměrech dané věci řečené znamená, že žádost dlužníka o ustanovení zástupce (obsažená v podání z 25. května 2020) již neměla vliv na zmeškání lhůty k podání námitek ve smyslu ustanovení §298 odst. 3 insolvenčního zákona.
47. Závěrem zbývá dodat, že v situaci, kdy odvolací soud dlužníkovy námitky i tak vypořádal jako ty, jež dlužník v řízení vznesl dříve (mimo postup dle §298 odst. 3 insolvenčního zákona), důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí na základě podaného dovolání dán není.
48. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání zamítl (§243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. července 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu