ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.20.2023.1
KSCB 44 INS 7207/2017
sp. zn. 29 NSČR 20/2023-B-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužnice M. T. , zastoupené JUDr. Ondřejem Bečvářem, advokátem, se sídlem v Brně, Dřevařská 855/12, PSČ 602 00, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 44 INS 7207/2017, o osvobození dlužnice od placení zbytku pohledávek, o dovolání dlužnice proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. prosince 2022, č. j. KSCB 44 INS 7207/2017, 2 VSPH 1587/2022-B-53, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 3. listopadu 2022, č. j. KSCB 44 INS 7207/2017-B-48, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) vzal na vědomí splnění oddlužení dlužnice (bod I. výroku), určil odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce (bod II. výroku), zprostil insolvenčního správce funkce (bod III. výroku) a rozhodl, že dlužnici se nepřiznává osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny a osvobození od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a od pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit a osvobození vůči ručitelům a jiným osobám, které měly vůči dlužnici pro tyto pohledávky právo postihu (bod IV. výroku).
2. Učinil tak proto, že dlužnice svým nedbalým přístupem v průběhu oddlužení zapříčinila vznik dluhu na splátkách (podle schváleného splátkového kalendáře za období od května 2019 do listopadu 2020) ve výši 121.063 Kč a neplnila řádně a včas svou povinnost předkládat přehledy svých příjmů podle ustanovení §412 odst. 1 písm. d/ zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném.
3. K odvolání dlužnice Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě IV. výroku.
4. Odvolací soud – odkazuje na §398 odst. 3 a §414 odst. 1 až 3 insolvenčního zákona (ve znění účinném do 31. května 2019, pro věc rozhodném) a ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu formulovanou při výkladu ustanovení §414 insolvenčního zákona – se ztotožnil se závěrem insolvenčního soudu o tom, že dlužnice nesplnila předpoklady pro osvobození od placení zbytku dluhů, když neplnila řádně a včas své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (§414 odst. 1 insolvenčního zákona). Potud zdůraznil, že dlužnice si musela být vědoma toho, že v období od května 2019 do prosince (sic) 2020 neplnila svou povinnost platit ze své mzdy zákonem stanovené splátky do splátkového kalendáře (jejím zaměstnavatelem nebyly prováděny srážky ze mzdy), v důsledku čehož jí vznikl dluh na splátkách v nezanedbatelné výši, což mělo (negativní) dopad na míru uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů. Tento dluh přitom dlužnice neuhradila ani následně do uplynutí pětileté lhůty trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře, tj. do července 2022.
5. Proti usnesení odvolacího soudu podala dlužnice dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Podle dovolatelky jde o otázku, zda lze v případě splnění oddlužení nepřiznat osvobození od placení zbytku pohledávek z důvodu porušení povinností dlužníka, pro které mohlo být schválené oddlužení již dříve zrušeno
6. K tomu dovolatelka uvádí, že po celou dobu insolvenčního řízení sledovala poctivý záměr (na výzvy soudu bezodkladně reagovala, důvody neplnění povinností vysvětlila, požadované listiny dodatečně doložila, na vzniklý dluh na splátkách použila jediný mimořádný příjem, který obdržela). Ve výsledku tak uspokojila pohledávky nezajištěných věřitelů ve výši 40,64 %, tj. výrazně nad minimální požadovanou hranici 30 %.
7. Zdůrazňuje, že přes opakované žádosti insolvenčního správce o projednání návrhu na zrušení oddlužení (ke kterým se dovolatelka později připojila) nenařídil insolvenční soud jednání a následně (po téměř dvou letech od první žádosti insolvenčního správce) vydal usnesení, jímž vzal na vědomí splnění oddlužení a nepřiznal dovolatelce osvobození od placení zbytku dluhů. Takový postup shledává dovolatelka za zcela nepředvídatelný.
8. Dovolatelka má za to, že pokud došlo k podstatnému porušení povinností podle schváleného způsobu oddlužení dlužníkem, měla se tato skutečnost promítnout do nařízení projednání návrhu na zrušení oddlužení (a případného zrušení oddlužení), avšak neměla by být (při zachování předvídatelnosti soudního rozhodování) přičítána k tíži dlužníku při rozhodování o (ne)přiznání osvobození od placení zbytku dluhů podle §414 insolvenčního zákona. Uvedené přitom platí v dané věci zvlášť, neboť po celou dobu insolvenčního řízení nebylo tvrzeno (ani zjištěno), že by dovolatelka sledovala nepoctivý záměr.
9. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
10. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
11. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je ve výkladu dovoláním předestřené otázky souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, z níž plyne, že:
[1] Z dikce ustanovení §418 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona plyne, že pro účely posouzení, zda je důvod zrušit schválené oddlužení a současně rozhodnout o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jelikož dlužník neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, není omezujícím (rozhodným) kritériem (vylučujícím vydání takového rozhodnutí) to, zda dlužník „zavinil“, že neplní povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nýbrž to, zda dlužník takto neplní „podstatné“ povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Výčet těchto povinností je obsažen v ustanovení §412 insolvenčního zákona.
[2] K tomu, aby dlužník dosáhl osvobození od placení zbytku dluhů, musí plnit všechny povinnosti podle §412 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona; nestačí, aby řádně splnil některou (či některé) ze stanovených povinností.
[3] Zjistí-li insolvenční soud za doby trvání oddlužení skutečnosti, které jsou důvodem pro rozhodnutí dle §418 insolvenčního zákona, měl by oddlužení zrušit a na majetek dlužníka prohlásit konkurs. I když tak neučiní, nebrání mu to v tom, aby při rozhodování o přiznání osvobození od zbytku dluhů podle §414 insolvenčního zákona znovu posuzoval, zda dlužník splnil řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Dlužník je povinen chovat se poctivě, vyhnout se lehkomyslnému a nedbalému plnění svých povinností po celou dobu trvání insolvenčního řízení, přičemž to, že insolvenčnímu soudu je výslovně předepsáno zkoumat (ne)naplnění podmínek §418 insolvenčního zákona po celou dobu plnění oddlužení až do rozhodnutí o splnění oddlužení, nezbavuje insolvenční soud povinnosti zkoumat splnění povinností podle schváleného způsobu oddlužení také při rozhodování o návrhu dlužníka na osvobození od placení zbytku dluhů, a to bez ohledu na skutečnost, kdy takové nesplnění povinnosti vyšlo najevo. Domáhá-li se dlužník dobrodiní osvobození od placení zbytku dluhů, pak je na něm, aby osvědčil, že podmínkám pro osvobození dostál.
K tomu srov. judikaturu shrnutou v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2023, sen. zn. 29 NSČR 20/2021.
12. Argumentace dovolatelky týkající se poctivosti jejího záměru v oddlužení je pro posouzení přípustnosti dovolání bezcenná, když na posouzení této otázky napadené rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
13. Námitkou, že rozhodnutí insolvenčního soudu bylo (s ohledem na jeho předcházející postup v řízení) pro dovolatelku nepředvídatelným (překvapivým), dovolatelka poukazuje na údajnou vadu řízení. Uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., aniž by otevírala jakoukoliv otázku hmotného či procesního práva, na jejímž vyřešení by napadené rozhodnutí záviselo; ani tato námitka tak dovolání přípustným nečiní.
14. K údajné překvapivosti rozhodnutí o neosvobození dlužnice od placení pohledávek Nejvyšší soud považuje za vhodné pouze doplnit, že dovolatelka vychází z přesvědčení, že oddlužení jí mělo být zrušeno již v době, kdy se insolvenční soud dozvěděl o dluhu na splátkách. V tomto ohledu však nemohla být dovolatelka rozhodnutím insolvenčního soudu překvapena již proto, že (jak sama připouští) o návrzích insolvenční správkyně na zrušení oddlužení věděla a k návrhu na jejich projednání se nakonec sama připojila.
15. Pro úplnost budiž dodáno, že Nejvyšší soud nemohl vyhovět ani požadavku dovolatelky, aby podanému dovolání přiznal postupem podle §243 o. s. ř. odkladný účinek. Podle tohoto ustanovení nelze odložit právní moc (či vykonatelnost) rozhodnutí odvolacího soudu vydaného v insolvenčním řízení (srov. §90 insolvenčního zákona, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 2021, sen. zn. 29 NSČR 20/2021).
Poučení: Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 10. 2023
JUDr. Jiří Zavázal
předseda senátu