Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.01.2023, sp. zn. 29 NSCR 207/2022 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.207.2022.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.207.2022.1
KSOS 31 INS XY sp. zn. 29 NSČR 207/2022-B-288 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka U. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS XY, o návrhu dlužníka na přikázání věci z důvodu vhodnosti jinému insolvenčnímu soudu, takto: Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS XY se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Městskému soudu v Praze. Odůvodnění: 1. Ve shora označené věci je u Krajského soudu v Ostravě (dále též jen „insolvenční soud“) vedeno insolvenční řízení na majetek dlužníka U. 2. Usnesením ze dne 22. prosince 2021, č. j. KSOS 31 INS XY, insolvenční soud k návrhu společnosti CREDITEX HOLDING, a. s. (dále jen „společnost C“) a Advokátní kanceláře Čech Hromek Pleskač, s. r. o., (mimo jiné) zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku), prohlásil na jeho majetek konkurs (bod II. výroku) a ustanovil insolvenčního správce (bod III. výroku). K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. června 2022, č. j. KSOS 31 INS XY, 4 VSOL XY, usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a III. výroku potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal dne 25. srpna 2022 (A-269) dlužník dovolání, o němž Nejvyšší soud doposud nerozhodl. 3. Podáním, doručeným insolvenčnímu soudu dne 9. listopadu 2022 (B-243) dlužník navrhl, aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána k projednání a rozhodnutí jinému insolvenčnímu soudu, a to Městskému soudu v Praze. 4. Návrh odůvodnil poukazem na možnost spolehlivějšího a důkladnějšího projednání věci jiným soudem. Dlužník v podání zejména kritizuje působení Krajského státního zastupitelství v Ostravě (dále jen „státní zastupitelství“) v jeho insolvenčním řízení, když podle něj státní zastupitelství dává insolvenčnímu správci (nesprávné) pokyny, přeje si úpadek dlužníka a staví se na stranu insolvenčního navrhovatele – společnosti C. Insolvenčnímu soudu pak v této souvislosti vytýká, že „popsanou aktivitu“ státního zastupitelství akceptuje, spokojuje se s jeho „tendenčními názory (…) asi v domnění, že tento státní orgán, garant a dohlížitel nad zákonností jedná správně, nestranně a zákonně“. Takovým způsobem ovšem podle názoru dlužníka státní zastupitelství v probíhajícím insolvenčním řízení nepostupuje. 5. K návrhu na přikázání věci se souhlasně vyjádřili věřitelé JAR REAL TRAFFIC s. r. o. (B-246), Stavíme Ostrava s. r. o. „v likvidaci“ (B-248), P. N. (B-250), H. I. (B-253) a advokát Mgr. Tomáš Gurecký (B-255). Nesouhlas s návrhem na přikázání věci naopak vyslovil věřitel Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, Územní pracoviště Ostrava II (B-252). 6. Státní zastupitelství k návrhu uvedlo (B-256), že jeho postup v insolvenčním řízení nemůže mít na rozhodnutí o delegaci vůbec žádný vliv. Navrhuje proto, aby soud návrhu nevyhověl. 7. Podle ustanovení §12 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3). 8. Nejvyšší soud jako soud nejblíže společně nadřízený Krajskému soudu v Ostravě, u nějž je věc vedena, i Městskému soudu v Praze, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou podmínky pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. splněny. 9. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší a zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než místně příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. 10. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38 Listiny základních práv a svobod). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Srov. v této souvislosti též nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod číslem 3/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. 11. Okolnosti, kterými dlužník v daném případě odůvodňuje návrh na přikázání věci, podle přesvědčení Nejvyššího soudu důvodem pro delegaci po dle §12 odst. 2 o. s. ř. být nemohou. Postup státního zastupitelství, které vstoupilo do probíhajícího insolvenčního řízení, jakož i (dlužníkem kritizovaný) přístup insolvenčního soudu k jednotlivým procesním úkonům, které státní zastupitelství učinilo v projednávané věci, je p ro posouzení podmínek, za nichž lze přikázat věc jinému soudu z důvodu vhodnosti, nevýznamný. Ze žádné dlužníkem tvrzené skutečnosti nelze usuzovat na to, že projednání jiným než místně příslušným soudem by bylo hospodárnější, rychlejší, nebo po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější. Výhrady k postupu soudu či jiného procesního subjektu (bez zřetele k tomu, zda jsou oprávněné či nikoli) nemohou odůvodnit samy o sobě přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti (srov. v této souvislosti též důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. prosince 2008, sp. zn. 4 Nd 403/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2018, sp. zn. 21 Nd 72/2018). 12. Nejvyšší soud proto návrhu dlužníka na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc tomuto soudu nepřikázal. Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 1. 2023 JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:01/31/2023
Senátní značka:29 NSCR 207/2022
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.207.2022.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přikázání věci (delegace)
Insolvence
Dotčené předpisy:§12 odst. 2 o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:02/13/2023
Staženo pro jurilogie.cz:2023-02-27