ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.40.2023.1
MSPH 78 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 40/2023-A-136
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka J. O. Investment s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 04863313, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ D. M. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Janem Novákem, advokátem, se sídlem v Kutné Hoře, Havlíčkovo náměstí 512/16, PSČ 284 01, 2/ O. H. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Robertem Plickou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, PSČ 110 00, 3/ J. N. , narozeného XY, bytem XY, 4/ J. N. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Borisem Vacou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, 5/ L. K. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Borisem Vacou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, 6/ M. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Borisem Vacou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, 7/ M. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Holáskem, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 2073/31, PSČ 466 01, a 8/ M. D. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Holáskem, advokátem, se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 2073/31, PSČ 466 01, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Ondřejem Burešem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 859/22, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. února 2023, č. j. MSPH 78 INS XY, 4 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 16. listopadu 2022, č. j. MSPH 78 INS XY, rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu věřitelů (1/ D. M., 2/ O. H., 3/ J. N., 4/ J. N., 5/ L. K., 6/ M. D., 7/ M. D. a 8/ M. D.) tak, že (mimo jiné):
[1] Zjistil úpadek dlužníka (J. O. Investment s. r. o.) [bod I. výroku].
[2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).
[3] Určil, že příslušnost insolvenčního soudu k vedení insolvenčního řízení je dána podle článku 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 848/2015, ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení (bod XIII. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení §3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – dospěl k závěru, že dlužník je v úpadku, jelikož má nejméně 5 věřitelů (druhý až šestý insolvenční navrhovatel) s pohledávkami, které jsou po lhůtě splatnosti po dobu delší 3 měsíců, přičemž dlužník nevyvrátil domněnky své platební neschopnosti dle §3 odst. 2 písm. a/ a b/ insolvenčního zákona.
3. Výrok o prohlášení konkursu odůvodnil insolvenční soud ve smyslu ustanovení §148 odst. 1 insolvenčního zákona tím, že reorganizace dlužníka není přípustná a žádná z oprávněných osob ji ani nenavrhovala.
4. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. února 2023, č. j. MSPH 78 INS XY, 4 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a XIII. výroku.
5. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §3, §136 odst. 1 a §141 insolvenčního zákona – dospěl po přezkoumání napadeného usnesení (v odvoláním dotčeném rozsahu) k následujícím závěrům:
6. Napadené usnesení vychází z úplného a řádně zjištěného skutkového stavu věci a insolvenční soud (s jehož závěry se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje) věc posoudil správně i po stránce právní.
7. Úpadek dlužníka ve formě jeho platební neschopnosti byl v řízení nesporně zjištěn ve smyslu §3 odst. 1, odst. 2 písm. b/ až d/ insolvenčního zákona. Nebyl osvědčen jen ohledně domněnky uvedené v §3 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona, jelikož zastavení plateb předpokládá rozhodnutí dlužníka, že nebude dále plnit své peněžité závazky, zpravidla doprovázené prohlášením o tom, že své závazky hradit nebude.
8. Závěr, že platební neschopnost dlužníka způsobilo protiprávní jednání třetí osoby, lze použít jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu, jen osvědčí-li dlužník, že (takto vzniklou) platební neschopnost bude schopen odvrátit do 3 měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2011, sen. zn. 29 NSČR 21/2010 [usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2016, sen. zn. 29 NSČR 177/2016. V posuzované věci však vymezená doba 3 měsíců dlužníku marně uplynula (u většiny splatných pohledávek insolvenčních navrhovatelů) ještě v roce 2021 a dlužník v tomto směru na svou obranu nic netvrdil a ani neosvědčil.
9. Co do způsobu řešení úpadku (konkursem) insolvenční soud rovněž nepochybil, když jiné řešení úpadku bylo ve smyslu §148 odst. 1 insolvenčního zákona vyloučeno.
10. Určení mezinárodní příslušnosti k vedení tohoto hlavního insolvenčního řízení je rovněž prosto chyb, jelikož dlužníkem je tuzemský subjekt a ze spisu se nepodává, že by dlužník měl mít (soustředěny) hlavní zájmy na území některého z členských států Evropské Unie.
11. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:
Lze rozhodnout o úpadku dlužníka, který vznikl pouze v důsledku opatření orgánů činných v trestním řízení (dlužník má dostatek finančních prostředků k uspokojení věřitelů, jen je nemůže použít, jelikož byly zajištěny v trestním řízení)?
12. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí v tom duchu, že insolvenční návrh se zamítá.
13. V mezích uplatněného dovolacího důvodu snáší dovolatel argumenty ve prospěch závěru, že nelze zjistit úpadek, jestliže jeho platební neschopnost způsobilo opatření orgánů činných v trestním řízení (ze dne 17. ledna 2020), jež mu znemožnilo nakládat s prostředky, které by jinak použil k uspokojení věřitelů.
14. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
15. Nejvyšší soud dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že v posouzení dovoláním předestřené právní otázky je napadené rozhodnutí v souladu s dále označenou (ustálenou) judikaturou Nejvyššího soudu.
16. Závěr, že jako důvod zamítnutí insolvenčního návrhu může být argument, že platební neschopnost dlužníka způsobilo protiprávní jednání třetí osoby, použit, jen osvědčí-li dlužník (ve smyslu ustanovení §143 odst. 3 insolvenčního zákona), že (takto vzniklou) platební neschopnost bude schopen odvrátit do 3 měsíců od splatnosti svých peněžitých závazků (dluhů), formuloval Nejvyšší soud již v usnesení sen. zn. 29 NSČR 21/2010 (na které přiléhavě odkázal odvolací soud). K závěrům tohoto usnesení se Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších usnesení; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2020, sen. zn. 29 NSČR 13/2019, uveřejněné pod číslem 99/2020 Sb. rozh. obč., včetně judikatury v něm označené.
17. Nejvyšší soud rovněž ustáleně judikuje, že není-li dlužník schopen využít svůj majetek (včetně pohledávek) k úhradě svých závazků (dluhů) [ např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost ] , nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k hodnotě takového majetku (k výši pohledávek). Srov. k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod číslem 80/2011 Sb. rozh. obč. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sb. rozh. obč. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněné pod číslem 83/2012 Sb. rozh. obč. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněné pod číslem 45/2014 Sb. rozh. obč.
18. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části výroku napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu II. výroku (o prohlášení konkursu na majetek dlužníka) a v bodu XIII. výroku (o mezinárodní příslušnosti), je samostatným důvodem odmítnutí dovolání skutečnost, že potud napadené rozhodnutí na řešení dovoláním předestřené právní otázky nespočívá.
19. Opravný prostředek (odvolání, dovolání, žaloba pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o prohlášení konkursu, k nimž patří předchozí vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a závěr, že dlužníkův úpadek nelze řešit některým ze sanačních způsobů (reorganizací či oddlužením), případně závěr, že namísto přijetí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku (ve smyslu §4 odst. 2 insolvenčního zákona) mělo být vydáno rozhodnutí o tom, že dlužník není v úpadku (§158 insolvenčního zákona) [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. 29 NSČR 12/2011, uveřejněné pod číslem 110/2011 Sb. rozh. obč.]. Pro opravný prostředek (odvolání, dovolání, žalobu pro zmatečnost) směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o určení mezinárodní příslušnosti se řečené uplatní obdobně (v tom duchu, že dovolání musí v takovém případě obsahovat argumentaci, která určení mezinárodní příslušnosti zpochybňuje).
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. května 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu