ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.47.2023.1
MSPH 77 INS 13634/2010 29 NSČR 47/2023-B-458
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka ŽIŠKA Consulting s. r. o. , se sídlem v Praze 3, Malešická 2823/20a, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 27918441, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 77 INS 13634/2010, o návrhu dlužníka na zproštění insolvenčního správce, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2023, č. j. MSPH 77 INS 13634/2010, 1 VSPH 1620/2022-B-439, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 7. listopadu 2022, č. j. MSPH 77 INS 13634/2010-B-411, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“), zamítl návrh dlužníka (ŽIŠKA Consulting s. r. o.) ze dne 19. září 2022 (B-402), ve znění doplnění ze dne 3. října 2022 (B-404), aby zprostil funkce insolvenčního správce dlužníka (JUDr. Petra Michala, Ph. D.).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne ze dne 9. února 2023, č. j. MSPH 77 INS 13634/2010, 1 VSPH 1620/2022-B-439, potvrdil usnesení insolvenčního soudu.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí jednak na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, jednak na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Konkrétně jde o následující otázky:
[1] Je nezapsání dvou pohledávek z titulu náhrady škody do majetkové podstaty dlužníka a „úpadce“ a jejich nevymáhání vážným porušením povinností insolvenčního správce dle ustanovení §32 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a tedy postupem v rozporu s povinnostmi insolvenčního správce uloženými mu zákonem, a to konkrétně ustanovením §36 odst. 1 insolvenčního zákona?
[2] Je způsobení škody, nebo zjištění poškození majetkové podstaty a nenahlášení škody pojišťovně, nepravdivé a ničím nepodložené tvrzení odborné výměny zámků plynoucího z obrany insolvenčního správce proti návrhu na odvolání ze strany dlužníka a prověřování trestního oznámení podaného dlužníkem ohledně poškození nemovitosti nacházející se v majetkové podstatě vážným porušením povinností insolvenčního správce dle ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona, a tedy postupem v rozporu s povinnostmi insolvenčního správce uloženými mu zákonem, a to konkrétně ustanovením §36 odst. 1 insolvenčního zákona?
[3] Jsou pochybení uvedená v otázkách č. 1 a 2 společně vážným porušením povinnosti insolvenčního správce dle ustanovení §32 odst. 1, a tedy postupem v rozporu s povinnostmi insolvenčního správce uloženými mu zákonem, a to konkrétně ustanovením §36 odst. 1 insolvenčního zákona?
4. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
5. Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu, jež může být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., odmítl Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř.
6. Učinil tak proto, že napadené rozhodnutí je souladné se závěry, jež Nejvyšší soud přijal k výkladu ustanovení §32 insolvenčního zákona především v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 2/2014, uveřejněném pod číslem 48/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 48/2016“) [ usnesení je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu ], a v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSČR 93/2014, uveřejněném pod číslem 58/2016 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 58/2016“).
7. V nich Nejvyšší soud vysvětlil, že ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.
8. V R 48/2016 i v R 58/2016 dále Nejvyšší soud zdůraznil, že rozhodovací praxi soudů při výkladu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona sjednotil již tím, že pod číslem 91/2014 Sb. rozh. obč. uveřejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. června 2014, sen. zn. 2 VSOL 358/2014, podle něhož důležitým důvodem pro zproštění funkce insolvenčního správce ve smyslu ustanovení §32 odst. 1 insolvenčního zákona je zejména skutečnost, že při výkonu funkce neplní insolvenční správce řádně povinnosti vyplývající pro něj z ustanovení §36 insolvenčního zákona, liknavě provádí soupis majetkové podstaty, zpeněžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením §225 odst. 4 nebo s ustanovením §226 odst. 5 insolvenčního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým důvodem může být též skutečnost, že insolvenční správce bezdůvodně nesplní závazný pokyn insolvenčního soudu nebo zajištěného věřitele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vyloučení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na míře a intenzitě pochybení insolvenčního správce může vést soud ke zproštění správce funkce i zjištění ojedinělého, leč závažného, porušení důležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem.
9. Napadené rozhodnutí nevybočuje z mezí těchto závěrů způsobem vyžadujícím korekci prostřednictvím věcného přezkumu závěrů odvolacího soudu soudem dovolacím. Důvod připustit dovolání na základě argumentace v něm obsažené tak dán není.
10. K dovolatelem formulovaným „právním“ otázkám zbývá dodat, že při úvaze, zda právní posouzení věci odvolacím soudem je ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. správné, vychází dovolací soud ze skutkových závěrů odvolacího soudu a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů (případně) nejprve zformuluje sám dovolatel. Srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2004, sp. zn. 29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sb. rozh. obč., a rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněného pod číslem 10/2014 Sb. rozh. obč.
11. Toto omezení, které se prosazuje u věcného přezkumu dovolání (je-li dovolání přípustné), má vliv i na posouzení způsobilosti dovolací argumentace přípustnost dovolání vůbec založit (srov. shodně např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, který byl na jednání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jež se konalo 8. března 2023, schválen k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).
12. Poměřováno těmito závěry, jak otázka č. 1, tak otázka č. 2 předjímá svým textem po skutkové stránce jiná skutková zjištění (jiné skutkové závěry) než jsou ta, z nichž v dovoláním napadeném rozhodnutí vyšel odvolací soud. Samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) přitom nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem; srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sb. rozh. obč., včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupný i na webových stránkách Ústavního soudu ). K otázce č. 3 nemá smysl se v daných souvislostech samostatně vyjadřovat, neboť je navázána na souběh dovolatelem požadovaných odpovědí na otázky č. 1 a 2.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2023
JUDr. Zdeněk Krčmář
předseda senátu