ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.75.2021.1
MSPH 90 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 75/2021-A-55
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Jiřího Zavázala v insolvenční věci dlužníka Quentin Investmen Company a. s. , se sídlem v Praze 5, Švédská 39/107, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 27648303, zastoupeného Mgr. Milanem Kučeříkem, advokátem, se sídlem v Kroměříži, Elišky Krásnohorské 3634/19, PSČ 767 01, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 90 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitele Oberbank AG , se sídlem v Linzi, Untere Donaulände 28, A-4020, Rakouská republika, jednající pobočkou Oberbank AG Česká republika, se sídlem v Praze 2, náměstí I. P. Pavlova 1789/5, PSČ 120 00, identifikační číslo osoby 26080222, zastoupeného JUDr. Petr Neubauerem, advokátem, se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, PSČ 370 01, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. května 2021, č. j. MSPH 90 INS XY, 3 VSPH XY, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 16. března 2021, č. j. MSPH 90 INS XY, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) rozhodl o insolvenčním návrhu věřitele Oberbank AG tak, že (mimo jiné):
[1] Zjistil úpadek dlužníka Quentin Investmen Company a. s. (bod I. výroku).
[2] Prohlásil konkurs na majetek dlužníka (bod II. výroku).
[3] Insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Renatu Jančovou (bod IV. výroku).
2. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I. a II. výroku.
3. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování žalobou dlužníka ze dne 22. února 2021, se zcela ztotožnil se zjištěními a skutkovými závěry insolvenčního soudu. Cituje ustanovení §3 odst. 1, 2 a 4, §136 odst. 1, §141, §143 odst. 2 a 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), a odkazuje na označená rozhodnutí Nejvyššího soudu uzavřel, že dlužník je v úpadku, když má dva věřitele [insolvenčního navrhovatele a J. B. (dále jen „J. B.“)] a závazky dlužníka ve výši více než 30 000 000 Kč převyšují hodnotu jeho majetku, jenž tvoří nemovitosti v ceně 6 000 000 Kč a deponované finanční prostředky ve částce 40 000 Kč. Navrhovatel doložil svou splatnou pohledávku a osvědčeno bylo předlužení dlužníka. K tomu, že dlužník označil jako svůj majetek též pohledávku, odvolací soud uvedl, že „pohledávka identifikovaná výší 32 000 000 Kč nenachází v tvrzeních dlužníka a jím nabízených důkazech oporu“. K argumentaci dlužníka o majetkových hodnotách souvisejících s podnikáním dodal, že lze stěží uvažovat o provozování obchodního závodu, když dlužník nemá žádné zaměstnance a vlastní ornou půdu. Dlužník nemovitosti pronajal k zemědělským účelům již v době, kdy nemovitosti nabyl. Ani zdůvodnění výnosů dlužníka ze správy nemovitostí (spočívající v budoucí spolupráci s J. B.) nedává důvodný předpoklad, že dlužník bude moci pokračovat ve správě nemovitostí, jež slouží k zajištění pohledávek navrhujícího věřitele.
4. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
5. Dovolatel polemizuje se závěrem odvolacího soudu o jeho předlužení, s tím, že v době zahájení insolvenčního řízení neměl více věřitelů se splatnými pohledávkami. Dále oběma soudům vytýká, že se nezabývaly další správou jeho majetku. Namítá rovněž, že rozhodnutí insolvenčního soudu je nepřezkoumatelné.
6. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k zodpovězení tyto otázky:
[1] Lze zjistit úpadek dlužníka pro jeho předlužení za situace, kdy dlužník v okamžiku zahájení insolvenčního řízení nemá více věřitelů se splatnými pohledávkami?
[2] Je insolvenční soud při zkoumání úpadku dlužníka pro jeho předlužení povinen zabývat se další správou dlužníkova majetku?
[3] Lze zjistit úpadek dlužníka pro jeho předlužení za situace, kdy s nejvyšší pravděpodobností dojde k zániku pohledávky druhého věřitele a dlužník tak bude mít pouze jediného věřitele se splatnou pohledávkou?
7. Insolvenční navrhovatel se ve vyjádření ztotožňuje se závěry odvolacího soudu a navrhuje dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout.
8. Dovolání dlužníka směřuje (poměřováno jeho obsahem) proti té části výroku napadeného rozhodnutí, jíž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku (o zjištění úpadku dlužníka). Dovolání, jež může být přípustné jen podle §237 o. s. ř. a pro něž neplatí žádné z omezení přípustnosti vypočtených v §238 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. V případě první a druhé otázky tak učinil proto, že je odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu; v případě třetí otázky proto, že na jejím řešení napadené rozhodnutí nespočívá.
9. Otázkou posuzování úpadku ve formě předlužení se Nejvyšší soud zabýval zejména v usnesení ze dne 30. března 2017, sen. zn. 29 NSČR 32/2015. V tomto rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru, že předlužen je dlužník, který má a/ více věřitelů (tzn. alespoň dva) a b/ souhrn jeho závazků (bez ohledu na jejich splatnost) převyšuje hodnotu jeho majetku. Přitom hodnotu majetku představuje cena majetku vyjádřená v penězích v době rozhodování insolvenčního soudu o insolvenčním návrhu (aktuální hodnota majetku) a dále, v případě, kdy lze se zřetelem ke všem okolnostem předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu obchodního závodu pokračovat, též cena majetku, který pravděpodobně získá touto (budoucí) správou nebo provozem obchodního závodu (budoucí očekávané výnosy). Dále srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2018, sen. zn. 29 NSČR 163/2017.
10. V usnesení ze dne 31. července 2019, sen. zn. 29 NSČR 206/2017, uveřejněném pod číslem 60/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud dovodil, že předpokladem pro zjištění úpadku dlužníka ve formě předlužení k návrhu věřitele není osvědčení existence další osoby se splatnou pohledávkou vůči dlužníku; insolvenční navrhovatel je povinen doložit existenci své splatné pohledávky a osvědčit úpadek dlužníka. Tamtéž vysvětlil, že existence nejméně dvou věřitelů dlužníka se splatnými pohledávkami vůči dlužníkovi je definičním znakem úpadku jen ve formě platební neschopnosti.
11. Závěr odvolacího soudu, že v dané věci insolvenční navrhovatel doložil existenci své splatné pohledávky za dlužníkem a osvědčil úpadek dlužníka (jeho předlužení), když mimo insolvenčního navrhovatele má za dlužníkem pohledávku věřitel J. B. a výše závazků dlužníka (minimálně 32 000 000 Kč) převyšuje hodnotu jeho majetku (6 000 000 Kč + 40 000 Kč), nevybočuje z mezí shora označené (ustálené) judikatury Nejvyššího soudu. Přitom úvahy, které odvolací soud vedl na téma další správy majetku dlužníka (odstavec 24. a 25. napadeného rozhodnutí), Nejvyšší soud neshledává zjevně nepřiměřené ani na základě argumentů obsažených v dovolání.
12. Na řešení třetí otázky položené dovolatelem rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá. Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013). Na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu ani spočívat nemůže, neboť jde o spekulativní otázku (založenou na domněnce dovolatele, že v budoucnu dojde k zániku pohledávky věřitele J. B.). Lze doplnit, že ve smyslu §141 odst. 1 poslední věty insolvenčního zákona je novou skutečností, která není způsobilá ovlivnit správnost rozhodnutí o úpadku, obecně vzato každá skutečnost, která nastala po vydání rozhodnutí o úpadku, včetně takové skutečnosti, která přivodila zánik pohledávky insolvenčního navrhovatele nebo některého z dalších (nebo i všech) věřitelů (splnění dluhu, započtení, prekluze). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
13. K namítané nepřezkoumatelnosti rozhodnutí insolvenčního soudu (kterou podle dovolatele měl zohlednit odvolací soud) Nejvyšší soud dodává, že napadené rozhodnutí i potud odpovídá závěrům formulovaným k otázce (ne)přezkoumatelnosti rozhodnutí v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
14. Zbývá dodat, že tvrzení dovolatele v doplnění dovolání ze dne 9. listopadu 2021, že v případě jeho úspěchu v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 7 C 58/2021 (doložené usnesením ze dne 24. září 2021 o připuštění změny žaloby) bude disponovat vykonatelnou pohledávkou, která umožní úplné uspokojení jediného přihlášeného věřitele, je pro posouzení přípustnosti dovolání nevýznamné. Potud je třeba opět poukázat na ustanovení §141 odst. 1 insolvenčního zákona (o omezení pro řízení o odvolání dlužníka proti rozhodnutí o úpadku) a na ustanovení §243f odst. 1 o. s. ř. (podle něhož pro rozhodnutí dovolacího soudu je rozhodující stav v době vydání napadeného rozhodnutí).
15. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Helena Myšková
předsedkyně senátu