ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.81.2022.1
MSPH 92 INS XY
sp. zn. 29 NSČR 81/2022-A-105
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Hynka Zoubka a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Zdeňka Krčmáře v insolvenční věci dlužníka M. J. , narozeného XY, bytem XY, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 92 INS XY, o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ MUSCAT Palace s. r. o. , se sídlem v Praze 8, Braunerova 563/7, PSČ 180 00, identifikační číslo osoby 17325404, a 2/ Administrace insolvencí CITY TOWER, v. o. s. , se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 29414873, jako insolvenčního správce společnosti DUGI STAV, s. r. o., identifikační číslo osoby 29248019, zastoupeného JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Táborská 65/29, PSČ 140 00, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Janem Zemánkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Náprstkova 276/2, PSČ 110 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2021, č. j. MSPH 92 INS XY, 2 VSPH XY, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. října 2021, č. j. MSPH 92 INS XY, 2 VSPH XY, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 2. června 2021, č. j. MSPH 92 INS XY, Městský soud v Praze (dále též jen „insolvenční soud“) [mimo jiné] zjistil úpadek dlužníka (M. J.) [bod I. výroku], prohlásil konkurs na jeho majetek, projednávaný jako nepatrný (bod II. výroku), rozhodl, že předběžný insolvenční správce (ALFA insolvenční v. o. s.) se stává insolvenčním správcem s plnou působností (bod III. výroku), a určil, že příslušnost insolvenčního soudu je založena ustanovením čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/848 ze dne 20. května 2015, o insolvenčním řízení (bod XIV. výroku).
2. Insolvenční soud – vycházeje zejména z ustanovení §3, §133 odst. 1, §136 odst. 1 a 2, §148 odst. 1, §314, §316, §390 odst. 1 a §427 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), z ustanovení §420 odst. 1, §421 odst. 2 a §609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a z ustanovení §397 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům:
3. První insolvenční navrhovatel [v době rozhodnutí insolvenčního soudu JUDr. Jaroslav Svoboda (dále jen „JUDr. J. S.“), jako insolvenční správce společnosti L. (dále jen „společnost L“)] má za dlužníkem pohledávku ve výši 118 402 000 Kč s příslušenstvím z titulu úplaty za postoupení pohledávek podle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. srpna 2006, kterou společnost L jako postupitelka uzavřela s dlužníkem jako postupníkem (dále jen „smlouva o postoupení pohledávek“). Námitka dlužníka, že pohledávka zanikla narovnáním, není důvodná, jelikož dohoda o narovnání ze dne 12. února 2012 je „nevěrohodná“, jak shodně uzavřel Městský soud v Praze v (doposud nepravomocném) rozsudku ze dne 19. července 2018, č. j. 73 Cm 44/2017-171, jímž uložil dlužníku zaplatit tuto pohledávku JUDr. J. S.
4. Dlužník nadto „připustil“ dluh vůči druhému insolvenčnímu navrhovateli (Administraci insolvencí CITY TOWER, v. o. s., jako insolvenčnímu správci DUGI STAV, s. r. o.) ve výši 4 189 400 Kč s příslušenstvím, „byť se splatností“ až dne 15. listopadu 2026, jelikož dluh má být měsíčně splácen.
5. V prohlášení o majetku dlužník uvedl, že vlastní majetek ve výši necelých 11 000 000 Kč. Dlužník je podnikatelem, neboť je osobou zapsanou v živnostenském rejstříku „s nepřerušenou živností“, vybudoval developerskou skupinu „G.“, působí jako statutární orgán v jednotlivých společnostech této skupiny, jakož i v dalších společnostech, kde má rovněž majetkovou účast. Některým společnostem přitom „poskytuje půjčky“ v řádech milionů korun a jeho hlavní příjmy „nepochybně pocházejí“ z podnikatelské činnosti.
6. Dlužník je v úpadku ve formě předlužení, protože JUDr. J. S. doložil existenci své splatné pohledávky, dlužník má dalšího věřitele (druhého insolvenčního navrhovatele) a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu majetku. Proti tomu dlužník není v úpadku ve formě platební neschopnosti, jelikož kromě JUDr. J. S. není osvědčena existence dalšího věřitele se splatnou pohledávkou.
7. Další body výroku usnesení o úpadku insolvenční soud odůvodnil tím, že předběžný insolvenční správce se stává rozhodnutím o úpadku insolvenčním správcem s plnou působností. Jediným možným způsobem řešení úpadku „zůstal“ konkurs, přičemž jde o nepatrný konkurs; insolvenční soud zároveň „konstatoval“ svou mezinárodní příslušnost.
8. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. října 2021, č. j. MSPH 92 INS XY, 2 VSPH XY, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v napadených bodech I., II., III. a XIV. výroku.
9. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení §3, §136 odst. 1 a §141 insolvenčního zákona a z ustanovení §421 odst. 2 o. z. a odkazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl po přezkoumání napadeného rozhodnutí k následujícím závěrům:
10. Ze skutečnosti, že dlužník působí jako statutární orgán ve více společnostech a že některým společnostem poskytuje půjčky v řádech milionů korun, nelze bez dalšího usuzovat, že je podnikatelem. Insolvenční soud se nadto nedostatečně vypořádal s námitkou dlužníka, že pohledávka uplatňovaná JUDr. J. S. zanikla dohodou o narovnání. Závěr insolvenčního soudu, že dlužník se nachází v úpadku ve formě předlužení, „je předčasný, a tudíž i nesprávný“.
11. Dlužník je nicméně v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (druhého insolvenčního navrhovatele; Českou kancelář pojistitelů; Českou podnikatelskou pojišťovnu, a. s., Vienna Insurance Group; Intrum Czech, s. r. o.), vůči nimž má peněžité závazky ve výši nejméně 600 000 Kč po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit; vůči druhému insolvenčnímu navrhovateli je v prodlení se splácením „minimálně“ za období března až května 2021.
12. Na úhradu osvědčených pohledávek dlužník disponuje „finančním majetkem“ jen ve výši zhruba 54 000 Kč, představovaným zůstatky na bankovních účtech. „Dlužník přitom netvrdil (neprokázal), že je (by byl) schopen bez obtíží využít k úhradě svých závazků jiný svůj majetek, přičemž potud lze poukázat na to, že podle seznamu majetku (A-43) má jeho majetek (vyjma pohledávek z půjček, u nichž však neuvedl žádné další skutečnosti svědčící o jeho dobytnosti) převážně zanedbatelnou hodnotu.“
13. Ohledně dalších výroků o prohlášení konkursu, o ustanovení insolvenčního správce a o mezinárodní příslušnosti insolvenčního soudu dlužník žádnou odvolací argumentaci nepřednesl (závěry insolvenčního soudu ohledně těchto výroků v odvolání nezpochybnil).
14. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, a to (poměřováno jeho obsahem) v rozsahu, v němž odvolací soud potvrdil bod I. výroku usnesení insolvenčního soudu. Přípustnost dovolání dovolatel vymezuje ve smyslu ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od (konkrétně označené) rozhodovací praxe Nejvyššího a Ústavního soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Jednotlivé otázky dovolatel formuluje podle obsahu dovolání následovně:
[1] Může soud při zjišťování úpadku dlužníka nepřihlédnout k některému jeho majetku? Může soud považovat pohledávky dlužníka „za nelikvidní aktivum“, když o existenci pohledávek z titulu půjček „není pochyb“?
[2] Může odvolací soud dospět k závěru, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, aniž dlužníka poučil podle §118a odst. 1 odst. 3 o. s. ř., jestliže insolvenční soud dospěl k jinému právnímu posouzení této otázky? Je v souladu se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí, neseznámí-li odvolací soud účastníky se svým odlišným právním názorem a nedá jim možnost se k němu vyjádřit?
15. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel odvolacímu soudu zejména vytýká, že v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu nezohlednil „majetek, ze kterého může uspokojit osvědčené pohledávky svých věřitelů,“, konkrétně pohledávky z půjček za třetími osobami ve výši 10 025 055 Kč, nemovitý majetek ve výši 1 000 Kč, akcie a obchodní podíly ve výši 601 000 Kč a tři motorová vozidla každé v hodnotě do 50 000 Kč. Dále namítá, že i kdyby odvolací soud „ignoroval“ jeho pohledávky za třetími osobami, hodnota jeho zbývajícího majetku převyšuje částku 600 000 Kč, tj. výši osvědčených pohledávek věřitelů. Zdůrazňuje, že z protokolu o jednání před odvolacím soudem neplyne, že by odvolací soud považoval pohledávky za třetími osobami za „nelikvidní aktivum“.
16. Dále je dovolatel přesvědčen o tom, že odvolací soud jej měl o odlišném právním posouzení věci (o naplnění znaků úpadku ve formě platební neschopnosti) poučit před rozhodnutím ve věci samé tak, aby měl možnost tvrdit a prokázat skutečnosti svědčící o tom, že v platební neschopnosti není.
17. Druhý insolvenční navrhovatel navrhuje dovolání odmítnout, popřípadě zamítnout; napadené rozhodnutí má za souladné s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, přičemž má za to, že dovolatel nevznáší žádnou doposud neřešenou otázku.
18. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu.
19. V průběhu dovolacího řízení insolvenční soud usnesením ze dne 12. ledna 2022, č. j. MSPH 92 INS XY, připustil, aby na místo JUDr. J. S. (původního prvního insolvenčního navrhovatele) vstoupil do řízení nabyvatel přihlášené pohledávky, společnost Yakow Assets, s. r. o. Usnesením ze dne 17. října 2022, č. j. MSPH 92 INS XY, následně insolvenční soud připustil, aby na místo této společnosti vstoupil do řízení nový nabyvatel pohledávky, společnost MUSCAT Palace s. r. o. (dále jen „společnost M“).
20. Nejvyšší soud přizpůsobil označení prvního insolvenčního navrhovatele aktuální procesní situaci, neboť rozhodnutími insolvenčního soudu o procesním nástupnictví je závazně vymezeno účastenství společnosti M v insolvenčním řízení; společnost M jako nabyvatel pohledávky původního prvního insolvenčního navrhovatele vstoupila na jeho místo do insolvenčního řízení nejen jako přihlášený věřitel, ale (pro první fázi insolvenčního řízení do rozhodnutí o insolvenčním návrhu, včetně řízení o opravných prostředcích proti takovému rozhodnutí) též jako insolvenční navrhovatel.
21. Dovolání v dané věci je přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v §238 o. s. ř., a v posouzení dovoláním předestřených právních otázek je napadené rozhodnutí v rozporu s níže označenou ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu.
22. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
23. Pro právní posouzení věci jsou rozhodné následující skutečnosti, z nichž vyšly soudy nižších stupňů a jež se jako obsah insolvenčního spisu (mimo jiné) promítají v insolvenčním rejstříku:
[1] Insolvenční návrh věřitele IFIS investiční fond, a. s. (dále jen „věřitel I“) ze dne 6. dubna 2020 byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 7. dubna 2020 (A-1) společně s vyhláškou, kterou insolvenční soud oznámil zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (A-4).
[2] Podáním ze dne 8. dubna 2020 (A-11), zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 9. dubna 2020, přistoupil k řízení jako další insolvenční navrhovatel JUDr. J. S. Z insolvenčního návrhu JUDr. J. S. se podává, že za dlužníkem „eviduje“ pohledávku ve výši 118 402 400 Kč s příslušenstvím, splatnou dne 31. března 2011, z titulu smlouvy o postoupení pohledávek.
[3] Usnesením insolvenčního soudu ze dne 17. srpna 2020 (A-42), které nabylo právní moci dne 9. září 2020, bylo insolvenční řízení zastaveno vůči věřiteli I z důvodu zpětvzetí insolvenčního návrhu.
[4] Podáním ze dne 28. ledna 2021 (A-53), zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne, přistoupil k řízení druhý insolvenční navrhovatel, s tím, že „eviduje“ za dlužníkem pohledávku ve výši 6 920 246 Kč, splatnou dne 30. listopadu 2020, z titulu smlouvy o budoucí dohodě o narovnání ze dne 17. října 2016.
[5] Dlužník v seznamu majetku ze dne 14. září 2020 (A-43), zveřejněném v insolvenčním rejstříku dne 17. září 2020, uvedl, že jeho majetek tvoří nemovitý majetek ve výši 1 000 Kč, akcie a obchodní podíly ve výši 601 000 Kč, tři motorová vozidla každé v hodnotě do 50 000 Kč a pohledávky za třetími osobami v celkové výši 10 025 055 Kč. Pohledávky za třetími osobami představují pohledávky z titulu smluv o půjčce, a to konkrétně za G. F. ve výši 5 625 081 Kč, za M. ve výši 3 146 909 Kč a za J. K. ve výši 1 253 065 Kč. Ohledně pohledávek dlužník v seznamu majetku souhrnně uvedl, že je považuje za dobytné.
24. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona:
§3
(1) Dlužník je v úpadku, jestliže má
a/ více věřitelů
b/ peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a
c/ tyto závazky není schopen plnit
(dále jen „platební neschopnost“).
(2) Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže
a/ zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo
b/ je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo
c/ není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo
d/ nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v §104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
(…)
§104
(…)
(2) V seznamu majetku je dlužník povinen označit jednotlivě svůj majetek, včetně pohledávek. U pohledávek stručně uvede skutečnosti, na kterých se zakládají, a uvede jejich výši; výslovně se dále vyjádří k jejich dobytnosti. U majetku, včetně pohledávek, o kterých probíhá soudní nebo jiné řízení, nebo ohledně nichž již bylo příslušným orgánem rozhodnuto, dlužník tato řízení (rozhodnutí) označí.
(…)
25. Ustanovení insolvenčního zákona platila v citované podobě v době zahájení insolvenčního řízení a do vydání napadeného rozhodnutí změn nedoznala.
26. Judikatura Nejvyššího soudu je ohledně výkladu ustanovení §3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona ustálena v závěrech, že:
27. To, že je dána (v insolvenčním řízení osvědčena nebo prokázána) některá ze skutkových podstat popsaných v §3 odst. 2 insolvenčního zákona, zakládající vyvratitelnou domněnku dlužníkovy neschopnosti platit své splatné závazky, vede jen k tomu, že na dlužníka (po dobu, po kterou domněnka trvá) přechází povinnost tvrzení a důkazní povinnost ohledně skutečnosti, že k úhradě svých splatných závazků schopen je. Dlužník vyvrátí domněnku své platební neschopnosti ve smyslu §3 odst. 2 insolvenčního zákona, jakmile v insolvenčním řízení osvědčí nebo prokáže schopnost uhradit všechny splatné závazky těch věřitelů, jež má insolvenční soud pro účely rozhodnutí o věřitelském insolvenčním návrhu za osvědčené (doložené). K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. března 2012, sen. zn. 29 NSČR 38/2010, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „Sb. rozh. obč.“) pod číslem 83/2012 (dále jen „R 83/2012“), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. prosince 2013, sen. zn. 29 NSČR 113/2013, uveřejněné pod číslem 45/2014 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 45/2014“).
28. V R 45/2014 se dovolací soud přihlásil ke své předchozí judikatuře, podle níž se schopnost dlužníka uhradit splatné závazky posuzuje nejen podle výše částek, s nimiž dlužník aktuálně disponuje (hotovost nebo zůstatek na bankovním účtu dlužníka), ale také podle jiného majetku dlužníka (movitých a nemovitých věcí, pohledávek a jiných majetkových hodnot). Teprve tehdy, není-li dlužník schopen využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků ani tento svůj jiný majetek (např. pro omezení dispozic s tímto majetkem nebo pro jeho obtížnou zpeněžitelnost či dobytnost), nepřihlíží se k němu při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 2010, sen. zn. 29 NSČR 10/2009, uveřejněné pod číslem 80/2011 Sb. rozh. obč. (dále jen „R 80/2011“), nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sen. zn. 29 NSČR 23/2011, uveřejněné pod číslem 43/2012 Sb. rozh. obč.
29. Výše uvedené závěry ustálené rozhodovací praxe doplnil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. května 2019, sen. zn. 29 NSČR 191/2017, tak, že při úvaze o tom, zda je dlužník v platební neschopnosti, nemá insolvenční soud přihlížet k doloženému majetku jen v případě, že tento nelze využít k úhradě v insolvenčním řízení osvědčených splatných závazků, přičemž namítá-li dlužník, že tento majetek využít lze, pak soud musí své rozhodnutí řádně odůvodnit.
30. Seznam závazků dlužníka ve smyslu ustanovení §104 odst. 1 písm. b/ insolvenčního zákona musí obsahovat i údaj o výši a splatnosti jednotlivých závazků v něm uvedených. K tomu srov. R 83/2012. Přitom není-li dlužník schopen využít pohledávky, které má za svými dlužníky k úhradě svých závazků, nepřihlíží se při úvaze o tom, zda dlužník je ve smyslu ustanovení §3 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona v úpadku ve formě platební neschopnosti, ani k výši těchto pohledávek. K tomu srov. R 80/2011 a R 45/2014.
31. Odvolací soud založil závěr o úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti ve smyslu §3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona na tom, že je dána pluralita věřitelů s peněžitými závazky ve výši nejméně 600 000 Kč po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti, přičemž tyto závazky dlužník není schopen plnit, jelikož disponuje „finančním“ majetkem toliko ve výši 54 000 Kč, přičemž netvrdil (neprokázal), že je schopen využít bez obtíží k úhradě svých závazků jiný svůj majetek (zejména pohledávky z titulu půjček za třetími osobami).
32. Jak je ovšem patrno z obsahu spisu, dlužník v seznamu majetku (A-43) tvrdil, že jeho majetek (zejména pohledávky za třetími osobami) převyšuje souhrn jeho závazků. V situaci, kdy celková výše pohledávek věřitelů, které měl odvolací soud pro účely rozhodnutí o úpadku za osvědčené (600 000 Kč), nedosahuje dlužníkem tvrzené hodnoty jeho majetku (nejméně 10 777 055 Kč), měl se odvolací soud tvrzením dlužníka o jeho majetku – byť je dlužník v odvolání argumentačně uváděl k úvahám insolvenčního soudu o jeho předlužení – zabývat (též) z pohledu možného vyvrácení domněnky platební neschopnosti dlužníka.
33. Na výše uvedeném základě tedy lze dovolateli přisvědčit, že o jeho úpadku ve formě platební neschopnosti nebylo možné přijmout spolehlivý závěr, aniž se odvolací soud dostatečně vypořádal (zejména) s jeho tvrzením o existenci a dobytnosti pohledávek za třetími osobami a s tím, zda ve světle závěrů plynoucích především z R 43/2012, R 83/2012 a R 45/2014 je existence těchto pohledávek dostatečným podkladem pro závěr, že dlužník osvědčil schopnost uhradit všechny osvědčené a splatné závazky přihlášených věřitelů. Pouhé konstatování odvolacího soudu, že dlužník ohledně pohledávek za třetími osobami „neuvedl žádné další skutečnosti svědčící o jejich dobytnosti“, nepostačuje; takové konstatování zjevně nesplňuje požadavek „řádného odůvodnění“ ve smyslu usnesení sen. zn. 29 NSČR 191/2017.
34. Ohledně dalšího majetku dlužníka odvolací soud uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí jen tolik, že „podle seznamu“ má tento majetek „převážně zanedbatelnou hodnotu“; dlužník však v seznamu majetku naopak tvrdil, že jeho akcie a podíly v obchodních společnostech mají hodnotu 601 000 Kč a označil i další svůj majetek. Odvolací soud tak neučinil žádnou úvahu, zda je tento majetek likvidní (použitelný pro úhradu osvědčených a splatných pohledávek věřitelů) a jaká je jeho hodnota (z čeho usoudil, že jde o hodnotu „převážně zanedbatelnou“). Odkazoval-li odvolací soud na zprávu o dosavadní činnosti předběžného insolvenčního správce (A-56), podle níž dlužník neposkytl řádnou součinnost při zjišťování a zajišťování majetku patřícího do majetkové podstaty dlužníka, pak předběžný insolvenční správce ve zprávě (mimo jiné) rovněž uvedl, že dlužník vlastní obchodní podíly v šesti obchodních společnostech (ve dvou případech je jejich jediným společníkem), akcie a motocykl; k hodnotě tohoto majetku se přitom nevyjádřil.
35. Dovolání je tak důvodné, jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem je v dovoláním otevřené otázce přinejmenším předčasné. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí neobstálo již v rovině právního posouzení existence úpadku dlužníka, uvádí Nejvyšší soud k dalším námitkám dlužníka již jen stručně, že dokazování skutečností potřebných k osvědčení dlužníkova úpadku se řídí vyšetřovací zásadou (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2010, sen. zn. 29 NSČR 30/2009, uveřejněné pod číslem 14/2011 Sb. rozh. obč.). Přiléhavá je nicméně námitka, že v případě, kdy odvolací soud dospěje k odlišnému právnímu názoru oproti soudu prvního stupně (jako tomu bylo i v projednávané věci ohledně posouzení úpadku dlužníka ve formě platební neschopnosti), má s tímto svým odlišným právním názorem seznámit účastníky v souladu se zásadou předvídatelnosti postupu soudu a jeho rozhodnutí. K tomu srov Šebek, R. §219 (Potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně). In: Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 960-961, marg. č. 2, a z četné nálezové judikatury Ústavního soudu např. nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2017, sp. zn. II. ÚS 2724/16, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pro číslem 50/2017.
36. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), zrušil usnesení odvolacího soudu, a to v celém jeho rozsahu, neboť na (potvrzení) bodu I. výroku insolvenčního soudu o zjištění úpadku jsou závislé (všechny) ostatní body II., III. a XIV. usnesení insolvenčního soudu, které byly napadeným usnesením odvolacího soudu rovněž potvrzeny, a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.).
37. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný.
Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. 7. 2023
Mgr. Hynek Zoubek
předseda senátu