Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.11.2023, sp. zn. 29 NSCR 95/2023 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.95.2023.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.95.2023.1
MSPH 94 INS 8824/2019 sp. zn. 29 NSČR 95/2023-B-71 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka Ž. A. , vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 94 INS 8824/2019, o zrušení schváleného oddlužení, o dovolání JUDr. Hany Karáskové , se sídlem v Praze 7, Jankovcova 94/41, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 01338161, insolvenční správkyně dlužníka, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. června 2023, č. j. MSPH 94 INS 8824/2019, 4 VSPH 511/2023-B-58, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením ze dne 17. dubna 2023, č. j. MSPH 94 INS 8824/2019-B-49, Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) zrušil oddlužení dlužníka (bod I. výroku), zastavil insolvenční řízení (bod II. výroku), schválil insolvenční správkyni JUDr. Haně Karáskové odměnu a náhradu hotových výdajů v celkové výši 51 364,50 Kč (bod III. výroku), uložil dlužníku zaplatit advokátce Mgr. Haně Morozové odměnu ve výši 4 000 Kč za sepis insolvenčního návrhu s návrhem na povolení oddlužení (bod IV. výroku) a zprostil insolvenční správkyni funkce (bod V. výroku). 2. Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka (proti bodům I. a II. výroku) a insolvenční správkyně (proti bodu III. výroku) v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I a II. výroku a změnil jej v bodě III. výroku tak, že se insolvenční správkyni JUDr. Haně Karáskové určuje odměna ve výši 44 104,50 Kč a schvaluje náhrada hotových výdajů ve výši 8 349 Kč. 3. Proti usnesení odvolacího soudu, a to výslovně v celém jeho rozsahu, podala insolvenční správkyně dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jeno. s. ř.“), argumentem, že napadené usnesení závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu spolu s usnesením insolvenčního soudu zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, příp. aby Nejvyšší soud napadené usnesení změnil. 4. V mezích uplatněného dovolacího důvodu nesouhlasí dovolatelka s názorem odvolacího soudu, že při způsobu řešení úpadku dlužníka oddlužením náleží insolvenčnímu správci odměna z počtu přezkoumaných přihlášek, vypočtená nikoliv podle skutečného počtu přezkoumaných přihlášek, ale podle počtu přihlášených věřitelů. 5. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění občanského soudního řádu. 6. Přestože dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, ve vztahu k té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud potvrdil body I. a II. výroku usnesení insolvenčního soudu, neobsahuje dovolání žádnou argumentaci. 7. Podle §241a odst. 2 o. s. ř. přitom platí, že obligatorní náležitostí dovolání je požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části). 8. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16. 9. Údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve vztahu k části výroku, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ohledně zrušení oddlužení dlužníka a zastavení insolvenčního řízení, se z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává. 10. Nejvyšší soud proto dovolání v této části odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. 11. Ve zbývajícím rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části napadeného usnesení, kterou odvolací soud změnil bod III. výroku usnesení insolvenčního soudu ohledně odměny insolvenční správkyně, pak Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné. Přípustnost dovolání totiž vylučuje §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. 12. V poměrech dané věci je totiž nepochybné, že dovolatelčin nesouhlas s napadeným rozhodnutím se týká toho, že místo částky 44 104,50 Kč [kterou jí přiznal odvolací soud za dobu trvání oddlužení (za 46 měsíců) a za přezkum 33 přihlášek podle počtu přihlášených věřitelů] požaduje na odměně částku 46 222 Kč (neboť přezkoumala celkem 40 přihlášek), tedy částku vyšší o 2 117,50 Kč. 13. Závěr, že i na rozhodnutí vydaná v insolvenčním řízení je použitelné ustanovení §238 odst. 1 o. s. ř. [včetně omezení přípustnosti dovolání podle písmene c/ (dříve písmene d/) tohoto ustanovení] přijal Nejvyšší soud např. již v usnesení ze dne 29. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 66/2013, uveřejněném pod číslem 104/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. To, že se limit 50 000 Kč obsažený v §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. prosazuje i ve vztahu k výroku usnesení, jímž odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení insolvenčního soudu o určení (respektive schválení) odměny insolvenčního správce (nebo zálohy na ni) a jeho nákladů, potvrzují též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2017, sen. zn. 29 NSČR 45/2015, ze dne 14. února 2017, sen. zn. 29 NSČR 7/2017, ze dne 17. srpna 2017, sen. zn. 29 NSČR 128/2017, ze dne 31. října 2017, sen. zn. 29 NSČR 86/2017. 14. Dovolatelka se proti napadenému rozhodnutí vymezuje v rozsahu částky 2 117,50 Kč včetně daně z přidané hodnoty. Napadá tak rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč; současně nejde o žádný z případů, jež by v intencích §238 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. vylučovaly aplikaci takto nastaveného omezení (nejde o vztah ze spotřebitelské smlouvy ani o vztah pracovněprávní). Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví insolvenční zákon, se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 30. 11. 2023 Mgr. Milan Polášek předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:11/30/2023
Senátní značka:29 NSCR 95/2023
ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:29.NSCR.95.2023.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Přípustnost dovolání
Insolvenční správce (odměna, náklady)
Dotčené předpisy:§238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
§243c o. s. ř.
Kategorie rozhodnutí:E
Zveřejněno na webu:02/12/2024
Podána ústavní stížnost sp. zn. I.ÚS 426/24
Staženo pro jurilogie.cz:2024-02-28