ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.1023.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 1023/2023-306
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2023 o dovolání, které podala obviněná M. H. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 7 To 147/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 58 T 67/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 7. 3. 2023, sp. zn. 58 T 67/2021, byla obviněná M. H. uznána vinnou přečinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustila tím, že
v přesně nezjištěné době od 28. 1. 2016 do 23. 3. 2021 v Praze, ul. XY s úmyslem sebe obohatit vylákala pod různými záminkami spočívajícími např. v nutnosti uhradit advokátní služby při soudním řízení v Německu proti smyšlené osobě Joneš, vždy pod příslibem vrácení zapůjčených peněžních prostředků za situace, kdy si byla vědoma své nesolventnosti a probíhajících exekučních řízení, postupně od pošk. J. Ch. v hotovosti částku nejméně ve výši 80.000 Kč, jež použila pro svou potřebu, a dále pak pod stejnými smyšlenými důvody vylákala od poškozeného jím namalované obrazy v hodnotě nejméně 20.000 Kč, jež následně prodala v blíže neurčené zastavárně a utržené finanční prostředky použila pro svou potřebu, přičemž tímto jednáním způsobila pošk. J. Ch. škodu ve výši nejméně 100.000 Kč .
2. Za to byla jmenovaná obviněná odsouzena podle §209 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jí bylo současně uloženo přiměřené omezení, aby ve zkušební době podle svých sil nahradila způsobenou škodu.
3. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále obviněné uloženo zaplatit na náhradě škody poškozenému J. Ch. částku ve výši 80 000 Kč a podle §229 odst. 1 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná M. H. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 7 To 147/2023 , tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
5. Jednalo se již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu v této trestní věci, kdy napoprvé usnesením ze dne 23. 3. 2022, sp. zn. 7 To 441/2021, zrušil první odsuzující rozsudek nalézacího soudu ze dne 4. 11. 2021, sp. zn. 58 T 67/2021, a tomuto soudu přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2023, sp. zn. 7 To 147/2023, podala obviněná M. H. prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť má za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelném důkazu.
7. Obviněná konkrétně upozornila na to, že výše jí způsobené škody (rozhodné skutkové zjištění) byla prokazována pouze výslechem poškozeného J. Ch., který byl proveden dne 4. 3. 2021 jako neodkladný a neopakovatelný úkon, ačkoliv podmínky pro takový postup nebyly splněny a jedná se tak o důkaz procesně nepoužitelný. Žádný jiný důkaz, s výjimkou výslechu obviněné, nemohl vést k prokázání toho, že obviněná způsobila škodu vyšší než 100 000 Kč.
8. Obviněná připustila, že byla splněna podmínka přítomnosti soudce při uvedeném výslechu poškozeného, poukázala ovšem na to, že ve spisu absentuje návrh státního zástupce na provedení tohoto úkonu a tento není zmíněn ani v protokolu o výslechu poškozeného. Chybí taktéž řádné odůvodnění potřeby provedení tohoto úkonu jako neodkladného, když je zmíněno pouze nebezpečí ztráty či zkreslení paměťové stopy. Tyto důvody jsou však podle obviněné platné pro každého svědka, přičemž nejsou uvedeny žádné konkrétní důvody, pro které by měl být svědek Ch. ohrožen ztrátou paměti více než jakýkoliv jiný svědek. Zmínka odvolacího soudu o tom, že nebylo zřejmé, zda a kdy dojde k odhalení pachatele, pak jako důvod provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu nebyla uvedena. Totožnost obviněné coby osoby podezřelé přitom byla orgánům činným v trestním řízení známa od začátku trestního řízení. Odvolacím soudem rovněž zmíněná dlouhodobost páchání trestné činnosti pak podle obviněné nemá žádný vliv na možnost výslech opakovat nebo odložit. Pokud jde o zmíněný vysoký věk poškozeného a s tím související riziko ztráty paměťové stopy, k tomuto podle obviněné absentuje jakákoliv konkrétní indicie a ani orgány činné v trestním řízení neučinily nic, aby si důvodnost této obavy ověřily. Obviněná se rovněž neztotožňuje s argumentem odvolacího soudu, že vysoký věk představuje překážku opakovaného výslechu v pozdějším stadiu trestního řízení.
9. Na podporu své argumentace obviněná poukázala též na nález Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1860/16, ve kterém se Ústavní soud vyjádřil k podmínkám procesní použitelnosti výpovědi nepřítomného svědka. Tyto podmínky podle obviněné nebyly v nyní projednávané věci splněny, neboť jedině poškozený Ch. mohl svědčit o výši finančních prostředků zapůjčených obviněné a možnost obviněné vyjádřit se k provedenému důkazu nemůže být považována za dostatečně vyvažující faktor pro připuštění důkazu výpovědí nepřítomného svědka.
10. Z uvedených důvodů došlo podle obviněné k porušení zásady kontradiktornosti vyplývající z čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle kterého má každý, kdo je obviněn z trestného činu, právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek jako svědků proti sobě. Provádění úkonů neodkladných a neopakovatelných je vybočením ze zásady kontradiktornosti řízení a je přípustné při striktním dodržení podmínek, za kterých lze tyto úkony provést, což se v nyní projednávaném případě nestalo. Podle obviněné jsou zde přitom pochybnosti o regulérním průběhu výslechu svědků, což dokladuje podáním vysvětlení svědka M. Ch., kdy úřední záznam o tomto úkonu byl podle obviněné doslovně překopírován z trestního oznámení tohoto svědka. Vyvstávají podle ní pochyby i o tom, zda i výslech poškozeného J. Ch. probíhal podle §101 tr. ř. V protokolu o tomto úkonu totiž nejsou zaznamenány žádné dotazy vyšetřovatele a nelze tak odlišit, kdy poškozený Ch. vypovídal spontánně a kdy odpovídal na dotazy. Podle obviněné nelze vyloučit, že dotaz na výši poskytnutých prostředků mohl být ze strany orgánů činných v trestním řízení položen sugestivně.
11. Obviněná se konečně domáhá zodpovězení otázky, zda jsou orgány činné v trestním řízení povinny pokusit se zopakovat výslech svědka, který provedly jako neodkladný nebo neopakovatelný úkon, a zda lze závěr o neodkladnosti nebo neopakovatelnosti výslechu svědka z důvodu ztráty paměťové stopy učinit bez pokusu o jeho opakování po zahájení trestního stíhání. Neodkladnost nebo neopakovatelnost důkazu není u výslechu svědka předem dána, ale vždy pouze předpokládána, a stane se zřejmou až v momentě, kdy se orgány činné v trestním řízení o opakování výslechu pokusí. Orgány činné v trestním řízení jsou přitom s ohledem na čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod povinny vyvinout maximální úsilí k tomu, aby právo obviněného vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě bylo zachováno tam, kde je to možné, a to i pokusem o zopakování výslechu svědka, o kterém se předpokládalo, že nebude možné jej zopakovat po zahájení trestního stíhání.
12. Z těchto důvodů obviněná uzavřela, že klíčový důkaz pro závěr o její vině a zejména pro závěr o výši škody přesahující částku 100 000 Kč byl proveden způsobem, který jej činí procesně nepoužitelným. Provedení tohoto důkazu bylo založeno pouze na předpokladu, že později si svědek (poškozený) skutečnosti již nebude pamatovat, avšak tento předpoklad nebyl v pozdější fázi řízení ověřen. Obviněná neměla možnost klást poškozenému otázky k tomu, jak dospěl k závěru o výši škody. Při neprokázání větší škody by přitom bylo možné obviněnou stíhat nejvýše za přečin podvodu podle §209 odst. 1 tr. zákoníku.
13. Obviněná proto navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu nalézacího zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.
14. Dovolání obviněné bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
15. Státní zástupce uvedl, že výslech poškozeného J. Ch. byl proveden postupem podle §158 odst. 9 a §158a tr. ř. Policejní orgán odůvodnil neodkladnost a neopakovatelnost tohoto úkonu zejména tím, že svědek by mohl postupem času zapomenout veškeré významné okolnosti případu a mohla by být zkreslena jeho paměťová stopa. Přitom je třeba zdůraznit, že svědek (poškozený) je osobou vysokého seniorního věku (v době zahájení úkonů trestního řízení bylo poškozenému 98 let), u které lze bez dalšího předpokládat významné omezení schopnosti si správně a úplně zapamatovat skutečnosti, které jsou důležité pro pozdější postup ve vyšetřování. Proto hrozilo, že dojde ke zmaření důkazu, což by ohrozilo náležité zjištění trestného činu. V této souvislosti tak vyznívá poněkud absurdně tvrzení obviněné, že orgány činné v trestním řízení nezjišťovaly, zda u svědka hrozí riziko ztráty paměťové stopy. Pokud jde o neodkladnost zmiňovaného úkonu, v době jeho provedení nebylo ještě možné zahájit trestní stíhání proti tehdy podezřelé M. H., protože výslechem dotyčného svědka bylo třeba ověřit skutečnosti, které byly způsobilé dostatečně odůvodnit závěr o spáchání trestného činu. V daný okamžik totiž orgány činné v trestním řízení disponovaly pouze takovými skutečnostmi, které se dozvěděly od oznamovatele (syna poškozeného) a které bylo třeba ještě ověřit výslechem poškozeného. S ohledem na charakter trestné činnosti zde totožnost osoby, která se měla dopustit trestného činu (tj. obviněné M. H.), nebyla bez dalšího důvodem pro zahájení trestního stíhání. Výslech poškozeného byl proveden v souladu s §158a tr. ř. také z toho hlediska, že na zákonnost tohoto úkonu dohlížela soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6. Právě účastí soudkyně u tohoto úkonu došlo ke kompenzaci omezení práva na obhajobu vyplývající z dané procesní situace, když v době výslechu poškozené osoby ještě nebylo důvodně zahájeno trestní stíhání. Výpověď poškozeného tak podle státního zástupce byla jako důkaz procesně použitelná, ačkoliv obviněné nebylo umožněno klást poškozenému (svědkovi) otázky ve smyslu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V návaznosti na posouzení otázky, zda bylo porušeno právo obviněné vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě, státní zástupce uvedl, že vina obviněné nebyla v celém rozsahu založena téměř výlučně na výpovědi poškozeného J. Ch. Závěr o její vině totiž soudy založily i na dalších důkazních prostředcích (zejména na listinných důkazních prostředcích a výpovědích svědků), které byly provedeny v souladu se zásadou kontradiktornosti. Za této situace byly proto splněny podmínky pro přečtení výpovědi svědka (poškozeného) podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. Takto provedené důkazy, které podporují výpověď poškozeného, lze přitom považovat za dostatečné vyvažující faktory ve smyslu judikatury Ústavního soudu, které rovněž kompenzovaly neprovedení opakovaného výslechu poškozeného jako důkazu proti obviněné. Proto lze konstatovat, že trestní řízení vedené proti obviněné bylo jako celek spravedlivé. Nemohlo tedy dojít ani k namítanému porušení čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
16. Státní zástupce uzavřel, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nejsou založena na procesně nepoužitelných důkazech. Námitky, v nichž obviněná M. H. tvrdila opak, proto považuje neopodstatněné.
17. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Vyjádřil přitom souhlas s tím, aby Nejvyšší soud podle §265r odst. 1 tr. ř. rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
20. Obviněná v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
21. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
22. Na podkladě obviněnou uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněné.
IV.
Důvodnost dovolání
23. Z předloženého dovolání se podává, že obviněná M. H. jím brojí proti postupu soudu prvního stupně, který v hlavním líčení postupem podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. přečetl výpověď poškozeného J. Ch. a z této výpovědi vycházel při zjišťování výše škody způsobené trestným činem. Výslech tohoto svědka byl proveden před zahájením trestního stíhání jako neodkladný a neopakovatelný úkon. Obviněná má za to, že podmínky pro provedení neodkladného a neopakovatelného úkonu nebyly v tomto případě splněny a že se tak jedná o důkaz procesně nepoužitelný. Má za to, že orgány činné v trestním řízení se měly pokusit jmenovaného svědka znovu vyslechnout. Pokud tak neučinily, porušily právo obviněné na obhajobu.
24. Úvodem lze konstatovat, že takto stručně shrnutou a shora podrobně popsanou dovolací argumentaci obviněné je možno podřadit pod jí uplatněnou druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o kterou se jedná tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech . Obviněná tím, že zpochybňuje zákonnost uvedeného neodkladného a neopakovatelného úkonu, namítá, že tento důkaz je procesně nepoužitelný, že neměl být bez dalšího přečten v hlavním líčení a že z něj nebylo možné vycházet při zjišťování skutkového stavu, pokud jde o výši způsobené škody.
25. Vzhledem k tomu, že obviněná v podaném dovolání nebrojí toliko proti postupu nalézacího soudu, ale současně i proti tomu, že odvolací soud uvedenou vadu nenapravil, je nicméně podanému dovolání nutno vytknout, že obviněná v něm neuplatnila důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Ten je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) . Jelikož obviněná v podaném dovolání namítá, že její odvolání bylo zamítnuto, ačkoliv již řízení před nalézacím soudem bylo stiženo vadou spočívající v použití procesně nepoužitelného důkazu, měla současně uplatnit i druhou alternativu právě citovaného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud nicméně k uvedené formální vadě podaného dovolání, která nebrání jeho věcnému projednání, nepřihlížel a napadená rozhodnutí přezkoumal z hledisek dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. Dospěl však k závěru, že námitka obviněné je věcně neopodstatněná.
26. Podle §158 odst. 9 věty první tr. ř. platí, že má-li výpověď osoby povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, policejní orgán ji vyslechne jako svědka za podmínek uvedených v §158a tr. ř .
27. Podle §158a tr. ř. platí, že je-li při prověřování skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a zjišťování jeho pachatele třeba provést neodkladný nebo neopakovatelný úkon spočívající ve výslechu svědka nebo v rekognici, provede se na návrh státního zástupce takový úkon za účasti soudce; soudce v takovém případě odpovídá za zákonnost provedení úkonu a k tomu cíli může do průběhu úkonu zasahovat. Soudci však nepřísluší přezkoumávat závěr státního zástupce o tom, že úkon je podle zákona neodkladný nebo neopakovatelný .
28. Podle §160 odst. 4 tr. ř. je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který nebude možno před soudem provést. V protokolu o provedení neodkladného nebo neopakovatelného úkonu je třeba vždy uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován .
29. Podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. pak platí, že protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona a šlo o neodkladný nebo neopakovatelný úkon provedený podle §158a tr. ř .
30. Podle čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod má každý, kdo je obviněn z trestného činu, právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslechu svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě .
31. V nyní projednávané trestní věci byl poškozený J. Ch., vyslechnut dne 4. 3. 2021, přičemž jeho výslech byl proveden jako neodkladný a neopakovatelný a zúčastnila se ho soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6. Provedení tohoto úkonu trestního řízení jako neodkladného a neopakovatelného bylo v návrhu policejního orgánu zdůvodněno tak, že v současné době není známá totožnost pachatelky, jedná se o trestnou činnost páchanou na seniorech a je tedy pravděpodobné, že prověřování věci bude trvat delší dobu, čímž by mohla být zmařena výpověď svědka z důvodu úbytku jeho paměťové stopy, kdy je tento jev intenzivnější u starších lidí, přičemž by si svědek s odstupem času již přesně nemusel pamatovat veškeré relevantní skutečnosti. Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 pak v žádosti adresované Obvodnímu soudu pro Prahu 6 ze dne 3. 3. 2021, ve které předmět úkonu rozšířila o rekognici za účelem poznání pachatele, uvedla, že uvedený úkon považuje za neodkladný vzhledem k tomu, že aktuální důkazní situace neumožňuje zahájení trestního stíhání jiné osoby a že rekognice bude stěžejním důkazem vzhledem k tomu, že svědek by vzhledem ke všem zjištěným skutečnostem měl pachatele poznat. Neopakovatelnost úkonu pak byla podle státní zástupkyně dána jeho samotnou povahou a též věkem poškozeného, kterému bylo v té době téměř 98 let. V protokolu o výslechu svědka ze dne 4. 3. 2021 jsou pak uvedeny obdobné důvody jako v návrhu policejního orgánu. K zahájení trestního stíhání obviněné došlo dne 12. 5. 2021, protokol o výpovědi poškozeného pak byl přečten v hlavním líčení konaném dne 4. 11. 2021, přičemž obviněná ani v hlavním líčení, ani ve veřejném zasedání k projednání jejího odvolání důkaz opětovným výslechem poškozeného nenavrhovala ani se v tomto smyslu nevyjádřila v rámci vyjádření podle §214 tr. ř.
32. Nejvyšší soud dospěl po prostudování předloženého spisového materiálu i napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů k závěru, že uvedené zdůvodnění provedení výslechu poškozeného J. Ch. jako úkonu neodkladného a neopakovatelného lze akceptovat.
33. Je tomu tak zejména z důvodu velmi vysokého věku poškozeného, přičemž tento faktor byl opakovaně zmiňován v souvislosti s rizikem oslabení nebo vymizení jeho paměťové stopy. Nelze tedy souhlasit s obviněnou, že uvedené důvody by bylo možno vztáhnout na jakéhokoliv svědka, neboť právě vysoký věk poškozeného hrál v nyní projednávané věci podstatnou roli. Je přitom možno pouze spekulovat, z jakého důvodu státní zástupkyně v žádosti ze dne 3. 3. 2021, která není obsahem procesního spisu a kterou si Nejvyšší soud vyžádal od příslušného státního zastupitelství, zmiňovala rekognici, ke které ve skutečnosti vůbec nedošlo. To ovšem nic nemění na závěru, že výslech poškozeného ještě před zahájením trestního stíhání byl v dané věci namístě. Je totiž skutečností, že výslechem poškozeného bylo nutno ověřit skutečnosti, které by byly způsobilé dostatečně odůvodnit závěr o spáchání trestného činu, přičemž v daný okamžik orgány činné v trestním řízení disponovaly pouze takovými skutečnostmi, které se dozvěděly od oznamovatele (syna poškozeného) a které bylo třeba ještě ověřit výslechem poškozeného. Trestní stíhání tak v době výslechu poškozeného nebylo možno bez dalšího zahájit. U osob v takto vysokém věku přitom zcela reálně hrozí, že z důvodu možného náhlého zhoršení zdravotního stavu si později již nebudou detailně pamatovat konkrétní okolnosti předmětného činu, popř. nebudou schopny je reprodukovat či se výslechu vůbec zúčastnit. S důvody, pro které orgány činné v trestním řízení přistoupily k výslechu poškozeného jako neodkladného a neopakovatelného úkonu krátce poté, co zahájily úkony trestního řízení, tedy ještě před zahájením trestního stíhání, se proto lze ztotožnit, byť je možno mít výhrady proti jejich poněkud obecné formulaci. Lze tak učinit závěr, že výslech poškozeného J. Ch. provedený dne 4. 3. 2021 není nezákonný.
34. Pokud jde o možnost přečtení uvedené výpovědi v hlavním líčení, takový postup je možný podle §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. Je ovšem skutečností, že z důvodu zachování práva na obhajobu a kontradiktornosti trestního řízení není tato možnost zcela bezbřehá. Je tomu tak zejména z toho důvodu, že přítomnost soudce u výslechu, který je prováděn jako neodkladný nebo neopakovatelný, nepředstavuje zajištění práva na obhajobu a kontradiktornost řízení garantovaného v čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ale toliko zajištění zákonnosti takového úkonu (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 44/2022, bod 35.).
35. Otázkou procesní použitelnosti výslechu svědka, kterého obviněný nikdy neměl možnost vyslechnout, se zabýval Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1860/16. V tomto rozhodnutí se Ústavní soud podrobně zabýval jednotlivými kritérii stanovenými judikaturou Evropského soudu pro lidská práva (rozsudky velkého senátu ze dne 15. 12. 2015 ve věcech Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království, č. stížností 26766/05 a 22228/06, a Schatschaschwili proti Německu, č. stížnosti 9154/10). Ústavní soud připomněl, že při posouzení, zda připuštění čtení svědecké výpovědi svědka, jíž nebyl přítomen obviněný nebo jeho obhájce, představuje zásah do práva obviněného vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě, je třeba postupovat ve třech navazujících krocích. Je třeba posoudit: (1) zda pro nepřítomnost svědka existoval dostatečný důvod; (2) jakou váhu tento důkaz měl – zda šlo o jediný či rozhodující důkaz nebo o důkaz se značnou vahou; a (3) zda v řízení existovaly dostatečné vyvažující faktory, včetně silných procesních záruk, které kompenzovaly připuštění výpovědi nepřítomného svědka jako důkazu proti obviněnému. Nakonec je ve světle těchto tří kritérií třeba posoudit, zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.
36. Pokud jde o první krok uvedeného testu, v jehož rámci se zkoumá, zda pro nepřítomnost svědka existoval dostatečný důvod, je v poměrech nyní projednávané věci možno konstatovat, že nepřítomnost obviněné u výslechu poškozeného byla dána tím, že tento úkon byl proveden jako neodkladný a neopakovatelný ještě před ztotožněním obviněné a před zahájením trestního stíhání proti ní (viz výše). Z povahy věci se tak obviněná nemohla tohoto výslechu zúčastnit, neboť v té době ani nebyla známa její bližší identita. Pokud jde o možnost opakovaného výslechu poškozeného Ch. v řízení před soudem, kterému by již obviněná mohla být přítomna, je soudu prvního stupně možno vytknout, že se touto otázkou nezabýval a s poukazem na podmínky stanovené v §211 odst. 2 písm. b) tr. ř. a na zákonnost výslechu poškozeného jako úkonu neodkladného a neopakovatelného bez dalšího tuto výpověď v hlavním líčení přečetl. K argumentu odvolacího soudu, že opakovanému výslechu poškozeného brání jeho vysoký věk, je pak možno uvést, že tato okolnost sama o sobě opakovaný výslech nevylučuje, přičemž odvolací soud nezkoumal žádné bližší okolnosti týkající se např. zdravotního stavu poškozeného, které by takový závěr podporovaly. Jak ovšem bude uvedeno níže, tyto skutečnosti neměly, s ohledem na váhu uvedeného důkazu a na procesní přístup obviněné, vliv na závěr, že trestní řízení proti obviněné lze jako celek považovat za spravedlivé (viz níže).
37. Pokud jde o druhou podmínku týkající se váhy předmětného důkazu, ze spisového materiálu vyplývá, že výpověď poškozeného nebyla jediným usvědčujícím důkazem. To platí jak ohledně obviněnou nyní namítané otázky výše finančních prostředků předaných poškozeným obviněné (výše způsobené škody), tak ohledně závěru o podvodném úmyslu, který obviněná zpochybňovala v předchozím průběhu řízení. Obviněná totiž v hlavním líčení i v přípravném řízení doznala, že od poškozeného obdržela zhruba 100 000 Kč, přičemž však tyto prostředky považovala za půjčku a poškozeného v omyl neuváděla. Poškozený pak při svém výslechu uvedl, že obviněné předal částku ve výši přinejmenším 100 000 Kč. V nyní projednávaném dovolání obviněná závěr o podvodného úmyslu nezpochybňuje a rozporuje toliko prokázání výše způsobené škody. Je možno konstatovat, že ohledně výše škody není výpověď poškozeného v žádném případě klíčová, neboť výši předaných finančních prostředků potvrdila sama poškozená v rámci svých výpovědí. Výpověď poškozeného nicméně není jediným usvědčujícím důkazem ani ohledně otázky podvodného úmyslu, který bezpečně vyplývá jak z listinných důkazů (dopisy obviněné adresované poškozenému, ve kterých pod smyšlenými legendami opakované žádá o poskytnutí finančních prostředků), tak i z výpovědi svědka M. Ch., syna poškozeného, a policistů D. a J., kteří se zúčastnili ztotožnění obviněné v okamžik, kdy dorazila k poškozenému do jeho ateliéru pro další finanční prostředky, kdy obviněná poškozenému znovu prezentovala lživou legendu s cílem vylákat z něj další peníze.
38. Ke třetímu kroku uvedeného testu spočívajícímu v existenci dostatečně vyvažujících faktorů, včetně silných procesních záruk, které kompenzovaly připuštění výpovědi nepřítomného svědka jako důkazu proti obviněné, pak lze uvést následující. Obhajoba obviněné uplatňovaná v průběhu odvolacího a dovolacího řízení se týká otázky zákonnosti výslechu poškozeného v režimu neodkladného a neopakovatelného úkonu. S touto otázkou se odvolací soud vypořádal a ani Nejvyšší soud neshledal tuto výhradu jako opodstatněnou (viz výše). Obviněná nicméně v řízení před soudem prvního ani druhého stupně opětovné slyšení poškozeného J. Ch. nenavrhovala, a to ani v rámci vyjádření k tomuto přečtenému důkazu podle §214 tr. ř. (v rámci tohoto vyjádření zpochybnila toliko letopočet zmíněný poškozeným a popřela svůj podvodný úmysl), ani v rámci závěrečných důkazních návrhů, kdy v hlavním líčení konaném dne 7. 3. 2023 i ve veřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2023, kterých se účastnila i obhájkyně obviněné, výslovně uvedla, že nemá žádné návrhy na doplnění dokazování. Pokud tak přicházela v úvahu procesní kompenzace v podobě pokusu o opětovný výslech poškozeného Ch. v řízení před soudem, obviněná této možno nevyužila a takový výslech nepožadovala. Namísto toho se omezila toliko na zpochybnění zákonnosti předmětného úkonu, kteréžto námitce soudy nepřisvědčily a neztotožňuje se s ní ani Nejvyšší soud.
39. Je tak možno uzavřít, že ačkoliv je soudům nižších stupňů, zejména pak soudu nalézacímu, nutno vytknout, že se možností opětovného výslechu poškozeného v řízení před soudem za přítomnosti obviněné nezabývaly, nelze za situace, kdy výpověď poškozeného nebyla jediným usvědčujícím důkazem a kdy obviněná tento výslech nenavrhovala, konstatovat porušení práva obviněné na spravedlivý proces (právo na obhajobu). Obviněná totiž bez větších překážek mohla, vedle zpochybnění zákonnosti daného úkonu, iniciovat v řízení před soudem výslech poškozeného, přičemž v takovém případě by se soud tímto důkazním návrhem musel zabývat a poškozeného buď vyslechnout (či se o to alespoň pokusit), nebo neprovedení takového důkazu odůvodnit. To však obviněná neučinila, kdy výslovně uvedla, že žádné důkazní návrhy (tedy ani návrh na opětovný výslech poškozeného) nečiní. V takové situaci proto postačilo, jestliže se soudy zabývaly toliko otázkou zákonnosti výslechu poškozeného jako úkonu neodkladného a neopakovatelného, tím spíš za situace, kdy tento důkaz není jediným důkazem svědčícím o vině obviněné. S ohledem na omezený význam tohoto důkazu a na procesní pasivitu obviněné je tak možno učinit závěr, že trestní řízení proti obviněné lze jako celek považovat za spravedlivé.
40. Nejvyšší soud tak uzavírá, že za situace, kdy výslech poškozeného před zahájením trestního stíhání byl vyhodnocen jako zákonný, a kdy nebylo konstatováno ani porušení práva obviněné na spravedlivý procese v důsledku jeho přečtení v hlavním líčení, nemohlo dojít k naplnění obviněnou uplatněné druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z toho důvodu nebyl naplněn ani související důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jakkoliv obviněná tento výslovně neuplatnila (viz výše).
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
41. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněné M. H. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
42. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „ [v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí “.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu