ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.1055.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 1055/2023-7114
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2023 o dovolání, které podal obviněný J. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Hradec Králové, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 6. 2023, sp. zn. 2 To 76/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 62 T 5/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 62 T 5/2022, byl obviněný J. K. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem I.A. skutkové věty odsuzujícího rozsudku, jednak zvlášť závažným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem I.B. skutkové věty odsuzujícího rozsudku.
2. Za uvedené zvlášť závažné zločiny byl obviněný J. K. soudem prvního stupně odsouzen podle §206 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti poskytování účetního poradenství, vedení účetnictví a vedení daňové evidence na dobu 5 let.
3. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo dále rozhodnuto o povinnosti obviněného J. K. nahradit škodu způsobenou trestným činem, přičemž část poškozených byla podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána se zbytky uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Další část poškozených byla se svými nároky na náhradu nemajetkové újmy a na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních podle §229 odst. 1 tr. ř.
4. Stejným rozsudkem byl spoluobviněný J. K., který dovolání nepodal ani nebylo podáno v jeho prospěch či neprospěch, uznán vinným pomocí ke zvlášť závažnému zločinu zpronevěry podle §24 odst. 1 písm. c) k §206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, které se dopustil jednáním popsaným pod bodem I.B. skutkové věty odsuzujícího rozsudku. Tento obviněný pak byl pro další skutek z obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2022, č. j. 2 KZV 7/2019-374, podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obviněný J. K.
5. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podali odvolání oba obvinění (obviněný J. K. proti výroku o vině pod bodem I.B., proti výroku o trestu odnětí svobody, jakož i proti výroku o uložení trestu zákazu činnosti, obviněný J. K. pak proti výroku o vině pod bodem I.B. a v důsledku toho i proti výroku o uloženém trestu), v neprospěch obou obviněných proti výroku o vině pod bodem I.B. a proti výroku o trestu a dále proti zprošťujícímu výroku ohledně J. K. státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a proti výroku o náhradě škody též část poškozených.
6. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, sp. zn. 2 To 76/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obou obviněných, státního zástupce a poškozených zrušil, a to ohledně obviněných J. K. a J. K. v odsuzující části pod bodem I.B. výroku napadeného rozsudku a v důsledku toho i v celém výroku o trestu u obou obviněných. Odvolací soud pak podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku pod bodem I.A. výroku napadeného rozsudku obviněného J. K. odsoudil podle §209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Ohledně skutku pod bodem I.B. ve vztahu k oběma obviněným pak podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Podle §259 odst. 2 tr. ř. pak odvolací soud doplnil chybějící výrok ohledně zprošťující části napadeného rozsudku, který se týká obviněného J. K., a to tak, že část poškozených podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal s jejich nároky na náhradu škody proti tomuto obviněnému na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (tj. ve výroku o vině pod bodem I.A. napadeného rozsudku, ve výroku o náhradě škody, který se týká obviněného J. K., a dále ve zprošťujícím výroku ohledně J. K.).
II.
Dovolání a vyjádření k němu
7. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. K., prostřednictvím své obhájkyně dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Svoji dovolací argumentaci přitom obsahově zaměřil toliko proti výroku o uloženém trestu.
8. Obviněný nepopírá spáchání vytýkané trestné činnosti, má nicméně za to, že trest, který mu byl uložen, je nepřiměřeně přísný s ohledem na délku trestního řízení, nízkou společenskou škodlivost předmětného jednání a na to, že obviněný svého jednání lituje a snaží se nahradit způsobenou škodu. Tyto skutečnosti měly být podle názoru obviněného s ohledem na princip proporcionality trestní represe při ukládání trestu zohledněny. Obviněný nesouhlasí s tím, že odvolací soud u něj shledal pouze jednu polehčující okolnost, neboť jich je dána celá řada. Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, nepřihlédly ke stěžejním skutečnostem, které odůvodňují uložení mírnějšího trestu, a otázce trestu se věnovaly pouze kuse a nedostatečně. V tom obviněný spatřuje nesprávné právní posouzení předmětné trestní věci, v důsledku čehož je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
9. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a aby tomuto uložil věc znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhl, aby byl odložen výkon uloženého trestu, a to s poukazem na to, že částí projednávané trestní věci se bude v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu dále zabývat soud prvního stupně, a bylo by proto vhodnější, aby byl obviněný již při nástupu do výkonu trestu obeznámen s tím, na jak dlouhou dobu bude omezen na osobní svobodě.
10. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
11. Obviněnému je podle státního zástupce možné dát za pravdu, že odvolací soud odůvodnil neužití §58 odst. 1 tr. zákoníku „ustálenou judikaturou“ Nejvyššího soudu, aniž by citoval a rozebral jednotlivé judikáty. Taková námitka by ovšem mohla mít dovolací význam, pouze pokud by takové citace a takový rozbor provedl samotný obviněný se závěrem, že ustálená judikatura dává za pravdu jemu, neboť podle ní důvody k užití §58 odst. 1 tr. zákoníku v jeho věci nastaly. Obviněný však žádnou takovou judikaturu neuvádí. Státní zástupce považuje za rozhodné, že za daných okolností skutečně ani Nejvyšší soud neshledává důvody pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 tr. zákoníku a zdůrazňuje výjimečný charakter takového snížení.
12. Z hlediska hmotněprávního státní zástupce uvedl, že námitky obviněného jsou věcně nedůvodné. Je zřejmé, že důvody pro další snížení trestu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku ve věci obviněného nenastaly, a pokud soudy trest touto cestou nesnížily, hmotněprávní posouzení této otázky bylo správné. Pak ani nemohly nastat důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
13. Z hlediska procesně právního, tedy zda lze vůbec takové námitky uplatnit cestou některého z dovolacích důvodů či zda je vůbec možno posuzovat je v dovolacím řízení, je podle státního zástupce věc poněkud komplikovanější. Zde je otázkou, zda námitka proti neužití fakultativních alternativ mimořádného snížení trestu podle §58 tr. zákoníku může či nemůže založit některý z dovolacích důvodů. Obsáhlá a ustálená judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu byla v současnosti završena nálezem jednoho ze senátů Ústavního soudu obsahujícím stanovisko opačné, ovšem nikoliv jednotné. Státní zástupce v této souvislosti rekapituloval celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkajících se této otázky.
14. Přiměřenost trestu mohl podle státního zástupce Nejvyšší soud posoudit pouze ve dvou případech. Jednak v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., pokud by nastaly výjimečné podmínky vymezené nálezem sp. zn. II. ÚS 492/2017, a jednak mimo dovolací důvody, pokud by se jednalo o porušení ústavní zásady proporcionality trestních sankcí. Oba postupy mohou v praxi splývat a vedou k obdobnému výsledku. Za obvyklejší bylo možno považovat postup druhý. Tedy posouzení přiměřenosti trestu mimo dovolací důvody. Zde by se jednalo o tresty výjimečné svou nespravedlností. V takovém případě je uložený trest v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí. Jestliže bylo v judikovaných věcech dovozováno porušení proporcionality trestních sankcí restriktivně, s požadavkem na nízký věk dětí zcela závislých na pachateli, pak u obviněného J. K. obdobnou úvahu není o co opřít. Navíc u něj vůbec nepřichází v úvahu podmíněný odklad výkonu trestu. Nic tak nenasvědčuje tomu, že by snad byl uložený trest natolik přísný, že by jeho uložením došlo k porušení principu proporcionality trestní represe, resp. zásady proporcionality trestních sankcí. Z uvedeného je podle státního zástupce zřejmé, že otázka nastolená z pohledu procesně právního má jen omezený praktický význam. I kdyby námitka obviněného proti neužití §58 tr. zákoníku odpovídala některému z dovolacích důvodů, bylo by dovolání zjevně neopodstatněné. Tato otázka má tak význam pouze pro volbu důvodu odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř. Tedy buď jako podaného z jiného důvodu, nebo jako zjevně neopodstatněného.
15. Poslední otázkou podle státního zástupce je, zda by důvodem mimořádného snížení trestu podle §58 tr. zákoníku nemohla být délka trestního řízení nebo doba od spáchání trestného činu. Stran zohlednění délky trestního řízení státní zástupce poukázal na judikaturu, v níž se Nejvyšší soud zabýval kompenzací doby od spáchání skutku (a délky trestního řízení) cestou snížení trestu podle §58 tr. zákoníku v dovolacím řízení. S ohledem na tuto judikaturu je podle něj možno učinit obecný závěr, že ustanovení §39 odst. 3 tr. zákoníku obsahuje dvě samostatná kritéria – dobu trestního stíhání a dobu od spáchání trestného činu. Soudy zpravidla vycházejí jen z délky trestního řízení zasahujícího již konkrétního obviněného. Tedy až od zahájení trestního stíhání do posledního rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud však bylo trestní stíhání zahájeno s podstatným odstupem od spáchání skutku, soudy zohledňují jako samostatné kritérium i dobu od spáchání trestného činu. Jestliže délka trestního stíhání přesáhne dobu 6 let nebo jestliže dojde k několikaleté nečinnosti orgánu činného v trestním řízení, obviněnému je nutno toto porušení jeho práva na projednání své věci v přiměřené lhůtě kompenzovat, a to zejména snížením trestu. Pokud se tato doba pohybuje kolem 6 let, zpravidla postačí kompenzace v rámci zákonné trestní sazby. Pokud se tato doba přiblíží hranici 10 let, přiléhavou kompenzací může být i mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Každou věc je nutno posoudit individuálně s ohledem na případné dlouhé nečinnosti orgánů činných v trestním řízení, obstrukce obhajoby a na důvody neutrální – objektivní. Překročení shora uvedených dob znamená jen možnost, nikoliv nutnost kompenzace – hledisko délky řízení může a nemusí být zohledněno. Naopak nedosažení shora uvedených délek řízení předmětnou kompenzaci v zásadě vylučuje. Z hlediska naplnění dovolacího důvodu je přitom rozhodné, zda soud kompenzaci provedl, byť to výslovně nezmínil v odůvodnění svého rozhodnutí.
16. Z pohledu uvedeného výkladu lze trestní věc obviněného podle státního zástupce považovat za věc stále ještě se nacházející mezi věcmi, v nichž ani z délky řízení ani z doby od spáchání trestného činu zpravidla nelze dovodit, že by měla být provedena kompenzace cestou §58 odst. 1 tr. zákoníku. Doba od spáchání činu do rozhodnutí odvolacího soudu činila 6 let a 6 měsíců a z toho doba od zahájení trestního stíhání (v lednu 2019) pouze 4 roky a 6 měsíců. Žádná z těchto dob nepřesahuje výrazněji dobu 6 let, při níž zpravidla postačí kompenzace v rámci zákonné trestní sazby. Což jistě splněno bylo, pokud byl obviněnému uložen trest na samotné dolní hranici této trestní sazby.
17. Státní zástupce proto shrnul, že dovolání směřuje proti přiměřenosti uloženého trestu a v tomto rámci proti tomu, že nebylo postupováno podle zásady proporcionality trestních sankcí a trest nebyl obviněnému snížen podle §58 odst. 1 tr. zákoníku pod dolní hranici trestní sazby. A že takové snížení nebylo provedeno ani z důvodu délky trestního řízení. Všechny tyto námitky jsou věcně nedůvodné. Navíc žádná z nich neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů.
18. Z uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
20. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§265f tr. ř.).
21. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
22. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
23. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem-advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
24. Na podkladě obviněným uplatněného důvodu dovolání a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
25. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný J. K. jím brojí výlučně proti výroku o trestu z rozsudku odvolacího soudu, který po zrušení rozsudku soudu prvního stupně při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku obviněnému nově ukládal trest za část žalované trestné činnosti, přičemž ohledně její zbývající části věc vrátil nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný namítá, že soud druhého stupně nevzal v potaz veškeré polehčující skutečnosti, které opodstatňovaly uložení mírnějšího trestu. Uložený trest je proto podle obviněného nepřiměřeně přísný a je v rozporu se zásadou proporcionality trestní represe. Tím byl podle obviněného naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
26. K takto koncipované dovolací námitce obviněného Nejvyšší soud uvádí následující.
27. Pokud jde o jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu druhé alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., na které obviněný poukázal (byť v úvodu svého dovolání zmínil i nesprávné právní posouzení skutku – tedy první alternativu uplatněného dovolacího důvodu, která se však trestu týkat nemůže), je za takovou vadu možné, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu. Může jít např. o pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl, či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popřípadě společný trest za pokračování v trestném činu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci však v nyní projednávané trestní věci zjevně nejde (a obviněný to ani nenamítá). S ohledem na to, že podstatou dovolací argumentace obviněného je pouze nesouhlas s výměrou uloženého trestu odnětí svobody, je nutno učinit závěr, že taková námitka nemůže zakládat tvrzené jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Poukaz obviněného na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je tak zcela lichý.
28. Dále je nutno uvést, že obviněnému byl uložen trest odnětí svobody ve výměře pěti let, tedy v rámci zákonné trestní sazby (na samé její spodní hranici), neboť obviněný byl podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, podle kterého byl trest ukládán, ohrožen trestem odnětí svobody na pět až deset let.
29. Je přitom skutečností, že v případě trestu uloženého v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně pro daný trestný čin (kterým je i trest uložený obviněnému v nyní projednávané věci) by zásah Nejvyššího soudu mohl přicházet v úvahu ve zcela výjimečných případech, a to v případě trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých , zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného, tedy tehdy, pokud by byl uložený trest v příkrém rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky a byl by neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe a představoval by zásah do základního práva obviněného na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.).
30. Z předloženého dovolání nicméně vyplývá, že obviněný naznačeným ústavněprávním směrem svoji dovolací argumentaci věcně nezaměřil. Namísto toho pokračuje, pokud jde o výměru uloženého trestu odnětí svobody, ve své dosavadní obhajobě uplatňované již v řízení o odvolání, kdy poukazuje na okolnosti, které podle něj měly vést k uložení trestu ve výměře pod spodní hranicí zákonné trestí sazby. V této souvislosti prezentuje svoji trestnou činnost jako málo společensky škodlivou, poukazuje na to, že před i po spáchání činu vedl řádný život, činu lituje, snaží se o odčinění jeho následků (náhradu škody), a v neposlední řadě i na délku trestního řízení, jehož první úkony byly učiněny již v roce 2016 (trestní stíhání však bylo zahájeno až v roce 2019 – viz níže).
31. Je ovšem nutno konstatovat, že tyto obviněným zmiňované polehčující okolnosti nejsou samy o sobě způsobilé odůvodnit výjimečný zásah Nejvyššího soudu do trestu uloženého ve výměře v rámci zákonné trestní sazby. Nejde totiž, ani jednotlivě, ani v jejich vzájemném souhrnu, o takové výjimečné okolnosti, které se v dané kvalitě nebo kvantitě běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost spáchaného činu a které by mohly vést k závěru o zjevné nepřiměřenosti či dokonce protiústavnosti uloženého trestu.
32. Obviněnému navíc není možné přisvědčit, pokud namítá, že společenskou škodlivost vytýkaného činu snižuje skutečnost, že se podvodného jednání dopustil vůči svým kamarádům a známým, kteří znali jeho majetkové poměry i jeho charakter. Skutečnost, že zneužil důvěry svých blízkých, kteří mu v omylu vyvolaném jeho lživými legendami poskytli nemalé finanční obnosy, totiž obviněnému v žádném případě nepolehčuje, spíše naopak. Obviněnému dále významně přitěžuje již odvolacím soudem zmíněná skutečnost, že se protiprávního jednání dopouštěl s rozmyslem a pokračoval v něm po delší dobu, tedy že nešlo o jednorázový exces z jinak řádného způsobu života.
33. V případě obviněného J. K. tak lze konstatovat existenci jak polehčujících, tak i přitěžujících okolností. V případě prvně uvedených se však nejedná o natolik mimořádné okolnosti, které by mohly vést k závěru o potřebě uložení trestu ve výměře pod spodní hranicí zákonné trestní sazby, natož o porušení ústavního principu proporcionality trestní represe.
34. Obviněnému pak nelze přisvědčit ani tehdy, jestliže poukazuje na délku trestního řízení. Je skutečností, že doba od spáchání činu do rozhodnutí odvolacího soudu činila šest let a šest měsíců, z toho doba od zahájení trestního stíhání (v lednu 2019) pouze čtyři roky a šest měsíců. Délka trestního stíhání tak ani zdaleka nepřekročila šest let a délku trestního řízení rovněž nelze považovat za nepřiměřenou, zejména s ohledem na rozsah žalované trestné činnosti. Nedošlo proto k porušení práva obviněného na projednání věci v přiměřené lhůtě (čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), resp. bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), které by bylo nutno kompenzovat uložením trestu ve výměře pod spodní hranicí zákonné trestní sazby. Navíc, obviněnému byl i tak uložen ještě poměrně mírný trest na samé spodní hranici zákonné trestní sazby.
35. Nejvyšší soud proto uzavírá, že dovolací argumentace obviněného jednak neodpovídá jím uplatněnému důvodu dovolání, a jednak že nebyly dány důvodů pro výjimečný zásah Nejvyššího soudu do trestu uloženého ve výměře v rámci zákonné trestní sazby.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
36. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného J. K. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu nemohl vyhovět ani návrhu obviněného na odklad výkonu uloženého trestu. Takový postup přitom v žádném případě neodůvodňuje skutečnost, že zbývající částí žalované trestné činnosti se bude v návaznosti na rozhodnutí odvolacího soudu dále zabývat soud prvního stupně.
37. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu