ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.1172.2022.3
3 Tdo 1172/2022-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 v řízení o dovolání, které podal obviněný R. K., nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Jiřice, a v neprospěch obviněného R. K. nejvyšší státní zástupce , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 5 To 31/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 1/2022, takto:
I. Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný R. K. z důvodů uvedených v §67 písm. a), písm. c) tr. ř. bere do vazby.
II. Podle §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. a contrario se nabídka Z. K. na převzetí záruky za chování obviněného R. K. nepřijímá.
III. Podle §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a contrario se písemný slib obviněného R. K. nepřijímá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 34 T 1/2022, byl obviněný R. K. uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl jmenovaný obviněný odsouzen podle §146 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 4. 2022, sp. zn. 34 T 1/2022, podal odvolání obviněný a v jeho neprospěch státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 5 To 31/2022 , tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. K. uznal vinným jednak zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl obviněný R. K. odvolacím soudem odsouzen podle §145 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 a §58 odst. 5 (správně odst. 6) tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §256 tr. ř. pak soud druhého stupně odvolání obviněného zamítl.
3. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 5 To 31/2022, podal dovolání obviněný R. K. a v jeho neprospěch proti výroku o trestu i nejvyšší státní zástupce. O podaných dovoláních rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 15. 2. 2023, sp. zn. 3 Tdo 1172/2022-I. tak, že podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce částečně zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 6. 2022, sp. zn. 5 To 31/2022, a to ve výroku o trestu, a dále zrušil všechna rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. pak Nejvyšší soud dovolání obviněného R. K. jako opožděné odmítl.
4. Vzhledem k tomu, že se obviněný R. K. v současné době nachází ve výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl v této trestní věci soudem druhého stupně uložen, bylo nutné podle §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodnout o vazbě obviněného. Podle citovaného ustanovení totiž platí, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě.
5. Podle §68 odst. 1 tr. ř. lze vzít do vazby toliko osobu, proti níž bylo zahájeno trestní stíhání. Rozhodnutí o vazbě musí být odůvodněno též skutkovými okolnostmi. Podle §68 odst. 2 tr. ř. nelze vzít do vazby obviněného, který je stíhán pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 2 léta, nebo pro trestný čin spáchaný z nedbalosti, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje 3 léta.
6. Podle §67 písm. a) tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.
7. Podle §67 písm. c) tr. ř. smí být obviněný vzat do vazby také tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.
8. Předně je nutno konstatovat, že v této trestní věci je v právní moci výrok o vině, neboť napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze byl k dovolání nejvyššího státního zástupce podanému v neprospěch obviněného R. K. zrušen toliko ve výroku o trestu, když Nejvyšší soud dospěl, na rozdíl od odvolacího soudu, k závěru, že u jmenovaného obviněného nejsou splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 6 tr. zákoníku. Věc tedy byla soudu druhého stupně vrácena toliko za účelem nového rozhodnutí o trestu za spáchání zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinu výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
9. S ohledem na výše uvedené tak může Nejvyšší soud především konstatovat, že v trestní věci obviněného je i nadále dáno důvodné podezření ze spáchání té trestné činnosti, pro kterou proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, posléze podána obžaloba, a za kterou byl napadenými rozhodnutími odsouzen. Pokud jde o důvody, pak lze v tomto směru zcela odkázat jak na odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, tak i odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, který se trestní věcí obviněného k odvolání obviněného a státního zástupce zabýval a oproti rozsudku nalézacího soudu tento zpřísnil jak ve výroku o vině, tak i ve výroku o trestu (viz body 1. až 3. tohoto usnesení).
10. Dále může Nejvyšší soud konstatovat, že v trestní věci obviněného existují důvody vazby podle §67 písm. a) a c) tr. ř.
11. Pokud jde o vazební důvod uvedený v §67 písm. a) tr. ř. , pak existence tohoto vazebního důvodu je i v této fázi trestního stíhání obviněného odůvodněna tím, že obviněný je v této trestní věci stíhán (a pravomocně uznán vinným) pro zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, spáchaný ve stadiu pokusu [a současně pro přečin výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], za který je ohrožen trestem odnětí svobody v trestní sazbě pět až dvanáct let a hrozí mu s ohledem na okolnosti a závažnost posuzované trestné činnosti a zejména na jeho bohatou trestní minulost (obviněný má v evidenci Rejstříku trestů celkem 42 záznamů) nepochybně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Přes tvrzení obviněného (a k tomu doložené přísliby ubytování a zaměstnání) k tomuto rozhodování o vazbě musí Nejvyšší soud konstatovat, že rodinné a sociální zázemí obviněného a jeho osobní poměry dlouhodobě a i do budoucna neskýtají takové záruky, aby byly rozptýleny obavy z toho, že by se obviněný zejména skrýval před hrozícím trestem, a to tím spíš za situace, kdy je v právní moci výrok o vině obviněného žalovaným skutkem. Podle názoru Nejvyššího soudu souhrn těchto zjištění odůvodňuje existenci vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř.
12. Současně je u obviněného shledáván i vazební důvod uvedený v §67 písm. c) tr. ř. I zde musí Nejvyšší soud zdůraznit podobu poměrně závažné násilné trestné činnosti, které se obviněný dopustil v souvislosti s podezřením na krádež zboží v obchodě. Z opisu Rejstříku trestů se přitom podává, že obviněný má sklony k páchání trestné činnosti, a to jak násilné (ublížení na zdraví), tak i proti pořádku ve věcech veřejných (výtržnictví a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání). Nelze dále odhlédnout o toho, že nyní projednávané trestné činnosti se obviněný dopustil ve zkušební době podmíněného propuštění v jiné trestní věci. Tato skutečnost tak posiluje obavy z toho, že v případě propuštění obviněného na svobodu by mohlo dojít k opakování trestné činnosti, pro kterou je obviněný stíhán, když je zjevné, že obviněný má tendence k protiprávnímu jednání a nemá daleko k tomu, aby se ve vypjatých životních situacích uchyloval i k násilí. Předchozí potrestání či zkušební doba u něj přitom nevedou k tomu, aby se trestné činnosti vyvaroval. Ze všech těchto důvodů byl proto na straně obviněného shledán rovněž vazební důvod uvedený v §67 písm. c) tr. ř.
13. Je skutečností, že oba u obviněného shledávané vazební důvody lze nahradit zárukami předpokládanými trestním řádem v ustanoveních §73 a 73a tr. ř., resp. je lze nahradit uložením některého z předběžných opatření uvedených v §88c tr. ř.
14. Nejvyšší soud pečlivě tyto záruky, a to jak jednotlivě, tak v jejich souhrnu, zvažoval, zejména pak slib obviněného a nabídku jeho dcery Z. K. na převzetí záruky za chování obviněného. Nejvyšší soud je však toho názoru, že ani tato opatření nemohou, a to ani v současné době ve stávající fázi trestního stíhání, rozptýlit obavy z toho, že by se obviněný mohl vyhýbat trestnímu stíhání či hrozícímu trestu ve smyslu §67 písm. a) tr. ř., resp. opakovat trestnou činnost, pro kterou je v současné době stíhán ve smyslu §67 písm. c) tr. ř.
15. Ze všech těchto důvodů proto Nejvyšší soud po zrušení výroku o trestu z rozsudku soudu druhého stupně a v souladu s §265 l odst. 4 tr. ř. rozhodl tak, že se obviněný, u kterého jsou dány vazební důvody podle §67 písm. a) a c) tr. ř., bere do vazby, když nebyla přijata nabídka Z. K. na převzetí záruky za chování obviněného R. K. [§73 odst. 1 písm. a) tr. ř.] ani nebyl přijat písemný slib obviněného [§73 odst. 1 písm. b) tr. ř.].
16. Závěrem Nejvyšší soud uvádí, že o vazbě obviněného bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání (ve kterém bylo současně rozhodnuto o dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněného), a to na základě předchozího písemného vyjádření obviněného k rozhodování o vazbě při posouzení a zohlednění navrhovaných záruk.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 2. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu