ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.12.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 12/2023-237
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. února 2022 o dovolání, které podal obviněný R. P., nar. XY, bytem XY, XY, t.č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Praha Pankrác, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 8 To 280/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 58/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 18. 7. 2022 sp. zn. 3 T 58/2022 byl obviněný R. P. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 trestního zákoníku. Za to byl podle §145 odst. 1 trestního zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 42 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
O odvolání obviněného proti uvedenému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 8 To 280/2022 , jímž I. podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. b) trestního řádu nově rozhodl tak, že obviněnému R. P. při nezměněném výroku o vině uložil podle §145 odst. 1 a §43 odst. 1 trestního zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 36 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku obviněného pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Výrokem II. konstatoval, že jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Shora citované rozhodnutí Krajského soudu v Brně napadl obviněný dovoláním , v němž uplatnil důvody dovolání podle 265b odst. 1 písm. g ), h ), l ) a m ) trestního řádu. Obviněný namítl, že rozsudek odvolacího soudu trpí vadami, pro které je třeba jej zrušit. Stejně tak je podle něj třeba zrušit rozsudek soudu prvního stupně, proto se jeho dovolací námitky vztahují na oba rozsudky. Výrok rozsudku soudu prvního stupně o vině je neúplný, neboť v něm chybí zmínka o úmyslu obviněného. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu popsal, že nepřímý úmysl nelze v žádném případě jen předpokládat, nýbrž je nutno jej na základě zjištěných okolností prokázat. Soudy však neprovedly žádné detailní dokazování, ani nezkoumaly, zda si obviněný představoval jako možný následek zranění poškozeného. Navíc je třeba brát v potaz situaci, za které k incidentu došlo. Nejprve poškozený udeřil jednoho z kamarádů obviněného tak silně, až ten upadl na zem, což v kombinaci s požitým alkoholem u obviněného vyvolalo rozrušení vedoucí ke zkratkovitému jednání, pro které byl odsouzen. Za problematické obviněný označil i samotné právní hodnocení skutku. Z provedeného dokazování neplyne, že by se dopustil dokonaného zvlášť závažného zločinu těžké ublížení na zdraví. V konečném důsledku totiž nedošlo k poškození důležitého orgánu poškozeného ani k jeho ohrožení na životě. Za formy těžké újmy na zdraví lze přitom považovat poruchy zdraví, které jsou spojeny s trvalými nebo dlouhodobě trvajícími následky. Jakkoliv samotné léčení může být i pro posouzení poranění jako těžké újmy na zdraví velmi krátké, následky musí být dlouhodobé. Obviněný se proto domnívá, že v posuzovaném případě nedošlo ke vzniku těžké újmy na zdraví na straně poškozeného. Vzhledem k tomu, že poranění, která v souvislosti s jednáním obviněného vznikla poškozenému, jej neomezovala dlouhodobě v obvyklém způsobu života, neohrožovala jej na životě, nenesla s sebou žádné trvalé následky, nemohla proto být kvalifikována jako těžká újma na zdraví ve smyslu §122 odst. 2 trestního zákoníku. Obviněný se svým jednáním tedy buď dopustil prostého ublížení na zdraví nebo zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví ve stadiu pokusu.
Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud vydal rozsudek, kterým podle §265k odst. 1 trestního řádu zruší rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 9. 2022, sp. zn. 8 To 280/2022 i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 18. 6. 2022, sp. zn. 3 T 58/2022. Dále navrhl, aby podle §265k odst. 2 věta druhá trestního řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rovněž navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 trestního řádu přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství . Státní zástupce tam činný ve svém vyjádření uvedl, že dovolání obviněného je nepřípustné. Blíže konstatoval, že odvolání sice nejprve směřovalo proti výrokům rozsudku Městského soudu v Brně o vině i trestu, v úvodu veřejného zasedání o odvolání však došlo ke dvěma podstatným změnám. Obviněný jednak prohlásil vinu a souhlasil tak rovněž s právní kvalifikací stíhaného jednání, přičemž Krajský soud v Brně postupem podle §206c odst. 4 trestního řádu toto prohlášení viny přijal. Současně pak obviněný svůj řádný opravný prostředek zúžil v tom směru, že napadá pouze výrok o trestu. Odvolací soud proto v důsledku uvedeného přezkoumal výlučně výrok Městského soudu v Brně, kterým byl obviněnému uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 42 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Státní zástupce poukázal na §206c odst. 7 trestního řádu, podle kterého soudem přijaté prohlášení viny nelze odvolat, přičemž skutečnosti v něm uvedené navíc nelze napadat opravným prostředkem. Obviněný tak nemůže v dovolacím řízení vytýkat to, s čím projevil souhlas v rámci prohlášení viny. Z obsahu podaného dovolání je nicméně patrno, že výhrady obviněného směřují výlučně proti výroku o vině a proti právní kvalifikaci jeho jednání jako dokonaného zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku. Žádné faktické námitky ve vztahu k výroku o trestu, který jako jediný by bylo možno v dovolacím řízení přezkoumávat, uplatněny nebyly. Jestliže obviněný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pouze do výroku o trestu a odvolací soud podle §254 odst. 1 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, může obviněný napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto obviněný dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumal podle §254 odst. 1 trestního řádu a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 trestního řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu. Uvedené skutečnosti odůvodňují závěr o nepřípustnosti podaného dovolání.
Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 trestního řádu v neveřejném zasedání.
Obviněný v reakci na vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyššímu soudu svou repliku, ve které uvedl, že neprohlásil vinu ve smyslu §206c trestního řádu a že to v rámci odvolacího řízení dle zákona ani dle judikatury není možné. Prohlášení viny patří na počátek hlavního líčení, přičemž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 258/2021. Dle obviněného bylo potřeba k jeho přiznání ke spáchání žalovaného skutku a souhlasu s užitou právní kvalifikací přistupovat toliko jako k obyčejnému doznání, tedy k polehčující okolnosti nemající vliv na právo obviněného využít opravné prostředky a na povinnost soudu vést dokazování. K tomu, že odvolací soud přijal doznání obviněného jako prohlášení viny, tedy nelze přihlížet. Doplnil k tomu, že ani on ani jeho obhájce nevzali odvolání zpět ani jej nijak nemodifikovali.
Obviněný R. P. je podle §265d odst. 1 písm. c) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v §265f odst. 1 trestního řádu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především přezkoumal, zda jsou v dané věci splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost takto podaného dovolání, a to z hlediska ustanovení §265a trestního řádu, a shledal, že dovolání přípustné není. Podle §265a odst. 1 trestního řádu lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.
Z hlediska přípustnosti podaného dovolání je podstatné, že odvolání obviněného původně sice směřovalo proti výrokům rozsudku Městského soudu v Brně o vině i trestu, v úvodu veřejného zasedání o odvolání však došlo ke dvěma zásadním změnám. Obviněný prohlásil vinu a souhlasil rovněž s právní kvalifikací stíhaného jednání, přičemž Krajský soud v Brně postupem podle §206c odst. 4 trestního řádu toto prohlášení viny přijal. Současně obviněný svůj řádný opravný prostředek zúžil v tom směru, že napadá pouze výrok o trestu. Odvolací soud proto v důsledku uvedeného přezkoumal výlučně výrok Městského soudu v Brně, kterým byl obviněnému uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře 42 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §206c odst. 7 trestního řádu nelze soudem přijaté prohlášení viny odvolat, přičemž skutečnosti v něm uvedené navíc nelze ani napadat opravným prostředkem, což je jedna ze situací, kdy zákon nepřipouští napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé. Obviněný tak nemůže v dovolacím řízení vytýkat to, s čím projevil souhlas v rámci prohlášení viny. Z obsahu podaného dovolání je nicméně patrno, že výhrady obviněného směřují výlučně proti výroku o vině a proti právní kvalifikaci jeho jednání jako dokonaného zvlášť závažného zločinu těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 trestního zákoníku. Žádné faktické námitky ve vztahu k výroku o trestu, které jako jediné by bylo možné v dovolacím řízení přezkoumávat, obviněný neuplatnil. Pokud v souladu s výše nastíněným postupem obviněný po provedené modifikaci v návaznosti na uznání viny podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně pouze do výroku o trestu, čímž vymezil rozsah přezkumné povinnosti Krajského soudu v Brně, a odvolací soud podle §254 odst. 1 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo, mohl obviněný napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně.
Dále je nutno konstatovat, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 8 Tdo 258/2021, na které se obviněný odkázal s námitkou, že nelze prohlásit vinu v odvolacím řízení, takový závěr nevyplývá. Naopak z tohoto rozhodnutí plyne, že obviněnému nelze bránit, aby učinil prohlášení viny až v odvolacím řízení. Samotný zákon ve svém ustanovení §206c trestního řádu ani v žádném jiném ustanovení výslovně nezakazuje v rámci odvolacího řízení prohlásit vinu. Lze sice připustit, že prohlášení viny bude zpravidla učiněno na počátku hlavního líčení, nelze ho však striktně vyloučit ani v řízení o odvolání. Odvolacímu soudu pak přísluší posouzení podle okolností případu, zda takové prohlášení přijme, přičemž v tomto případě jistě sehrálo svou roli, že obviněný poskytl poškozenému určitou zřetele hodnou peněžní částku jako náhradu za utrpěnou újmu, kterou poškozený akceptoval.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že pokud směřuje obviněný dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumal podle §254 odst. 1 trestního řádu a neměl povinnost jej přezkoumávat ani podle §254 odst. 2, 3 trestního řádu, musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu. Z důvodu nepřípustnosti podaného dovolání se Nejvyšší soudu blíže nezabýval meritorními námitkami obviněného.
Podle §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Poněvadž ve věci obviněného dospěl k závěru, že dovolání není přípustné, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. a) trestního řádu o jeho odmítnutí, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v §265i odst. 3 trestního řádu. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. §265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení
opravný prostředek přípustný (§265n trestního řádu).
V Brně dne 8. února 2023
JUDr. Pavel Šilhavecký
předseda senátu