ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.1200.2022.1
sp. zn. 3 Tdo 1200/2022-289
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 2. 2023 o dovolání, které podali společně obviněný R. Č., nar. XY, trvale bytem XY, XY, a obviněná M. Č., roz. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 14 To 181/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 3 T 87/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) trestního řádu se dovolání obviněných R. Č. a M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 3 T 87/2021 byli obvinění R. Č. a M. Č. uznáni vinnými přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu a k nebytovému prostoru podle §208 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu podrobně popsaného ve výrokové části citovaného rozsudku.
Za to byli obvinění odsouzeni podle §208 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) měsíců, jehož výkon jim byl v souladu s ustanovením §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců.
Podle §82 odst. 2 tr. zákoníku s odkazem na §48 odst. 4 písm. f) tr. zákoníku byla obviněným uložena povinnost zdržet se zásahu do vlastnických práv společnosti Y., s. r. o. k domu na adrese XY, XY, který stojí na pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY, okres XY, a tento dům nadále neoprávněně neužívat.
Proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 3 T 87/2021, podali oba obvinění odvolání , která zaměřili do výroku o vině i trestu.
O podaných odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 14 To 181/2022 , a to tak, že odvolání obviněných podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 14 To 181/2022, podali obvinění prostřednictvím svého obhájce dne 10. 10. 2022 společné dovolání (č. l. 264–268) v němž uplatnili dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř., maje za to, že nebyly provedeny navrhované důkazy mající vliv na rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a zároveň protože rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podaným dovoláním se domáhali zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 6. 2022, sp. zn. 14 To 181/2022 i jemu předcházejícího rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 3. 11. 2021, sp. zn. 3 T 87/2021, jakož i všech na ně navazujících rozhodnutích, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a dále postupu Nejvyššího soudu ve smyslu §265m odst. 1 tr. ř. a rozhodnutí podle §226 písm. b) tr. ř. tak, aby je zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Pardubicích ze dne 30. 4. 2021 sp. zn. 1 ZT 317/2020.
K dovolání obviněných se ve smyslu znění §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), v rámci vyjádření doručeném Nejvyššímu soudu dne 17. 12. 2022, sp. zn. 1 NZO 875/2022, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jakožto zjevně neopodstatněné.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, přičemž směřuje proti rozhodnutí, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředek proti rozhodnutí, kterým byli obvinění uznáni vinnými a byl jim uložen trest. Obvinění jsou podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobami oprávněnými k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se jich bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podali prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř.
Dále bylo třeba posoudit, zda obvinění podali předmětné dovolání včas. V souvislosti s posuzováním této otázky je na místě připomenout, že podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje . Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. V souladu s ustanovením §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
K běhu dovolací lhůty je třeba ještě poznamenat, že podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.).
Podle ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.
Podle §64 odst. 4 tr. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, nebo uvedenou adresu označil pro účely doručování, anebo jde o adresu uvedenou v §63 odst. 3. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže odesílatel vhození písemnosti do schránky vyloučí. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílateli a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce. Jedná se o tzv. fikci doručení.
Podle §64 odst. 3 písm. c) se písemnost ukládá u pošty, jestliže se doručuje prostřednictvím pošty .
Ze spisového materiálu Nejvyšší soud zjistil, že obvinění nebyli v odvolacím řízení zastoupeni obhájcem, usnesení odvolacího soudu tedy bylo doručováno pouze jim, státnímu zástupci a zmocněnci poškozené. Napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. 14 To 181/2022, bylo doručováno obviněné M. Č. na adresu, kterou sdělila v přípise ze dne 13. 7. 2022 jako adresu pro doručování (viz. č. l. 236 spisu). Na adrese nebyla dne 25. 7. 2022 zastižena a zásilka byla proto uložena u poskytovatele poštovních služeb, kde si ji oproti vlastnoručnímu podpisu dne 26. 7. 2022 vyzvedla (viz. doručenka na č. l. 224) Lhůta k podání dovolání, počítaná podle §60 odst. 2 tr. ř., tak obviněné počala běžet dne 26. 7. 2022 a uplynula dnem 26. 9. 2022.
Obviněnému R. Č. bylo usnesení odvolacího soudu doručováno na adresu, kterou v trestním řízení určil jako adresu pro doručování (viz. protokol o výslechu obviněného ze dne 2. 9. 2020 na č. l. 20-22), kde nebyl zastižen. Zásilka proto byla dne 25. 7. 2022 uložena na poště. Od tohoto dne počala v souladu s ustanovením §64 odst. 4 tr. ř. běžet lhůta 10 dní k jejímu vyzvednutí. Desátý den od uložení připadl na 4. 8. 2022, a od tohoto dne byla písemnost považována za doručenou. Obviněnému tedy počala běžet lhůta k podání dovolání od okamžiku tohoto doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž poslední den lhůty k podání dovolání (obviněného) tak připadl na den 4. 10. 2022 (úterý). Podle záznamu na doručence byla poté písemnost 10. 8. 2022 vhozena do domovní schránky (viz. č. l. 222 spisu). Na uvedeném nemůže nic změnit ani bod 7 odůvodnění dovolání, ve kterém obviněný sděluje, že si usnesení fakticky převzal 19. 8. 2022, neboť se na adrese předmětné nemovitosti již nezdržuje, ale fakticky se zdržoval na jiných adresách. Podstatné je, že nevznesl požadavek, aby mu na tyto adresy bylo doručováno. Z faktického převzetí zásilky však není možné vycházet, neboť toto nemělo účinky doručení ve smyslu určení počátku běhu lhůty k podání dovolání. Účinky doručení nastaly podle §64 odst. 4 tr. ř. již dne 4. 8. 2022. Jestliže v souvislosti s doručováním rozhodnutí dojde k tomu, že vznikne tzv. fikce doručení podle §64 odst. 4 tr. ř., a později k tomu, že rozhodnutí je nadto ještě fakticky doručeno osobě, u níž tzv. fikce doručení nastala, má právní účinky doručení pouze tzv. fikce doručení s tím, že ode dne, kdy nastala, se počítá i lhůta k podání opravného prostředku, a dodatečné faktické doručení již nemá v uvažovaném ohledu žádný význam.
Podání splňující náležitosti dovolání podali obvinění prostřednictvím obhájce Mgr. Ludvíka Matouška, advokáta zapsaného v seznamu České advokátní komory osv. č. 15544 do datové schránky soudu dne 10. 10. 2022, tedy až po uplynutí dvojměsíční lhůty určené k podání dovolání podle §265e odst. 1 tr. ř. u obou obviněných.
V tomto kontextu považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že podání obviněných doručené nalézacímu soudu prostřednictvím emailu dne 12. 9. 2022, nelze ve smyslu ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. považovat za dovolání, o čemž byli oba obvinění poučení jednak v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, a jednak v přípise nalézacího soudu oběma obviněným. Tento přípis byl obviněné M. Č. doručen do vlastních rukou dne 29. 9. 2022 (na konci úložní lhůty), obviněnému R. Č. byl doručován na adresu, kterou sdělil pro účely doručování dne 19. 9. 2022, přičemž na uvedené adrese nebyl zastižen a v souladu s ustanovením §64 odst. 4 tr. ř. se tato písemnost považovala za doručenou dnem 29. 9. 2022. Obsahem přípisu nalézacího soudu bylo upozornění na nedostatek formy podání označeného jako „ Dovolání odvolání proti usnesení č. j. 14 To 181/2022 “ a zároveň upozornění, že dovolání je možné podat pouze prostřednictvím obhájce ve lhůtě k tomu určené, jinak k němu nebude přihlíženo (přípis a doručenky na č. l. 249 spisu).
Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněných bylo podáno až po uplynutí lhůty pro podání dovolání stanovené v §265e odst. 1 tr. ř. a že tato lhůta nebyla zachována ani za použití ustanovení §265e odst. 2, odst. 3 tr. ř. Navrácení zmeškané lhůty k podání dovolání přitom není podle §265e odst. 4 tr. ř. přípustné.
Nejvyšší soud v zájmu úplnosti dodává, že se zabýval i otázkou, zda uložení doručované zásilky nebylo vyloučeno podle §64 odst. 5 tr. ř., což by znamenalo i vyloučení vzniku tzv. fikce doručení podle §64 odst. 2 tr. ř.
Podle §64 odst. 5 písm. a) tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se obviněnému usnesení o zahájení trestního stíhání, obžaloba, návrh na potrestání, rozsudek, trestní příkaz nebo předvolání k hlavnímu líčení nebo veřejnému zasedání . Usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání, do tohoto taxativního výčtu nespadá. Citované ustanovení se vztahuje jen na okruh výslovně uvedených písemností, což a contrario znamená, že jiné písemnosti – mezi nimi též usnesení, jímž bylo rozhodnuto o odvolání – jsou mimo jeho dosah.
Podle §64 odst. 5 písm. b) tr. ř. uložit doručovanou zásilku podle §64 odst. 2 tr. ř. nelze, doručuje-li se jiná písemnost, tj. jiná než jsou písemnosti uvedené v §64 odst. 5 písm. a) tr. ř., a jestliže to předseda senátu z důležitých důvodů nařídí. V daném případě bylo obviněnému soudem doručováno usnesení, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání, do vlastních rukou, aniž však bylo nařízeno, že doručovanou zásilku nelze uložit. Ustanovení §64 odst. 5 písm. b) tr. ř. se proto na posuzovaný případ rovněž nevztahuje. Ani Nejvyšší soud nenalezl žádný důležitý důvod pro to, aby uložení zásilky bylo v tomto případě vyloučeno. Takový důvod nespatřoval v povaze usnesení, které bylo doručováno, tj. usnesení odvolacího soudu o zamítnutí odvolání. Tímto usnesením byl ve skutečnosti potvrzen stav založený rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích, a to bez jakékoli změny. Právní moc rozsudku byla konstituována již samotným vyhlášením usnesení odvolacího soudu, takže doručení tohoto usnesení právní moc nijak neovlivňovalo a ve skutečnosti tedy šlo o doručení usnesení, které již bylo v právní moci. Okolnost, že obvinění mohli proti usnesení odvolacího soudu podat dovolání, je sice významná, avšak nelze pominout, že jde o mimořádný opravný prostředek, k jehož podání je stanovena relativně dlouhá lhůta, která i když je počítána od vzniku tzv. fikce doručení, umožňuje obviněnému, pokud se odpovídajícím způsobem zajímá o průběh a zejména skončení trestního stíhání včetně doručení rozhodnutí odvolacího soudu, aby včas využil práva podat dovolání. V samotné zákonné možnosti podat proti usnesení odvolacího soudu dovolání proto není možné spatřovat důležitý důvod pro to, aby předseda senátu soudu prvního stupně nařídil, že doručovanou zásilku nelze uložit, resp. aby mu bylo vytýkáno, že tak neučinil (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 8. 2003, sp. zn. 7 Tdo 864/2003).
Nejvyšší soud je přesvědčen, že tímto výkladem zákonných podmínek pro vznik tzv. fikce doručení napadeného usnesení nijak nezasáhl do ústavně garantovaného práva obviněného na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Obviněný jako osoba, proti které bylo vedeno trestní stíhání ve stadiu odvolacího řízení, byl odpovědný za to, aby postojem k řízení sám neohrožoval reálné možnosti pro uplatnění svých procesních práv včetně práva podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu. Obviněný tedy měl především reagovat na oznámení pošty o uložení zásilky.
Nejvyšší soud proto opožděně podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení.
IV.
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která ho znovu podala, když ho předtím výslovně vzala zpět. S ohledem na výše stručně rozvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněných R. Č. a M. Č. jako opožděně podané odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 2. 2023
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata