ECLI:CZ:NS:2023:3.TDO.131.2023.1
sp. zn. 3 Tdo 131/2023-641
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 3. 2023 o dovolání, které podal obviněný L. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 10 To 83/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2 T 5/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. H. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu Plzni ze dne 7. 9. 2022, sp. zn. 2 T 5/2022 , byl obviněný L. H. uznán vinným pokračujícím zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen „tr. zákoník“), kterého se dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době v roce 2020 do měsíce listopadu roku 2021, kdy žil ve společné domácnosti v tehdejším bydlišti v bytě na adrese XY, XY, se svou tehdejší partnerkou R. H., nar. XY, a jejími nezletilými dětmi včetně nezletilé poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, a tedy znal její věk, intelekt, mravní a rozumovou vyspělost a vystupoval vůči ní v obdobném postavení jako otec, opakovaně v přesně nezjištěném počtu případů si k ní v dětském pokoji uvedeného bytu lehal do postele a využil výše popsaných okolností a bral ruku nezletilé poškozené, kterou si pokládal na svůj penis, a dále využil situace, kdy nezletilá poškozená nevnímala, protože spala, a osahával jí rukou pod pyžamem a spodním prádlem na prsou, dále jí obnažil na dolní části těla, osahával jí rukou na zadku a na přirození, strkal jí prsty do vagíny a do konečníku a vykonal s ní soulož a anální pohlavní styk, což ji probudilo a nezletilá poškozená vzhledem ke svému věku, intelektu, mravní a rozumové vyspělosti nebyla schopna chápat smysl jeho jednání a jeho důsledky a nebyla schopna posoudit význam odporu proti takovému jednání a dát najevo s takovým jednáním nesouhlas .
2. Za shora uvedený pokračující zvlášť závažný zločin byl obviněný L. H. soudem prvního stupně odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému dále uloženo ochranné léčení sexuologické v ústavní formě. Podle §228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“), bylo obviněnému uloženo nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu v podobě duševních útrap ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % p. a. od 16. 6. 2022. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních.
3. Proti citovanému rozsudku nalézacího soudu podal odvolání obviněný a prostřednictvím svého zmocněnce poškozená. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2022, sp. zn. 10 To 83/2022, tak, že z podnětu odvolání poškozené podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil toliko ve výroku o náhradě nemajetkové újmy v penězích a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu v podobě duševních útrap ve výši 300 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. od 16. 6. 2022. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla jmenovaná poškozená odkázána se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného pak odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání , které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že skutková zjištění soudů jsou založena na provedeném důkazu, který je zatížen podstatnou vadou, a to až do té míry, že je jako důkaz nepoužitelný, přičemž ostatní důkazy příslušné skutkové okolnosti neprokazovaly, naopak prokazovaly spíše opak, a zároveň bylo k případné nápravě pominuto provedení dalšího důkazu zásadního významu, přestože tento byl v obou řízeních, tedy jak nalézacím, tak odvolacím, navrhován.
5. Obviněný popírá, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu. Soudy podle něj vycházely z důkazů, které o jeho vině mohou svědčit pouze částečně, nicméně k nepochybné vině nelze na jejich základě dojít, kdy navíc existují i podstatné důkazy o tom, že se obviněný vytýkaného jednání vůbec nedopustil. Důkazy, o které soudy opřely závěr o jeho vině, jsou podle obviněného spíše indiciemi, mají tedy spíše podpůrný význam a samy o sobě nemohou založit vinu obviněného. V této trestní věci jde podle obviněného o střet dvou verzí – verze poškozené a verze obviněného. Pro soudy byly podle obviněného při přiklonění se k verzi poškozené zcela zásadní závěry psychiatrického a sexuologického znaleckého posudku zpracovaného znalkyněmi PhDr. Malou a MUDr. Bittnerovou. Obviněný přitom brojí zejména proti závěrům znalkyně MUDr. Bittnerové o tom, že obviněný trpí parafilií ve formě hebefilie, tzn. oblibou dospívajících dívek. Soudy podle obviněného zcela nekriticky přebraly závěry předmětného znaleckého posudku, aniž by se zabývaly relevantními námitkami proti tomu, jak znalkyně ke svým závěrům došla, přičemž tyto závěry jsou podle obviněného zcela nesprávné a odporují poznatkům současné vědy v příslušném oboru.
6. Obviněný připomněl, že znalkyně MUDr. Bittnerová dospěla ke svým závěrům především na základě toho, že na úchylku obviněného odvozuje podle charakteru projednávané trestné činnosti, aniž by ovšem bylo v době zkoumání prokázáno, že se předmětné jednání skutečně odehrálo. To je podle obviněného nepřípustné.
7. Další vadou znaleckého posudku MUDr. Bittnerové je podle obviněného to, že v tomto zcela chybí obvyklá součást takového posudku, která by obsahovala jakoukoliv forenzně významnou sexuální a vztahovou anamnézu obviněného, ze které by bylo možné dovodit určité odchylky, které by indikovaly zaměření obviněného směrem k zálibě v dospívajících dívkách. Tato anamnéza je podle obviněného zcela nezbytnou součástí vyšetření. Náležitosti takové anamnézy obviněný v podaném dovolání podrobně popisuje. Vyjadřuje dále přesvědčení, že sexuální úchylka či deviace je záležitostí patologickou, tedy celoživotní s tím, že tato se nemusí projevit vůbec nebo až v určité fázi života na základě určitého spouštěče, přičemž se většinou projevuje už v mládí nějakým nestandardním chováním. Žádná taková skutečnost však u obviněného zjištěna nebyla. Zdůrazňuje, že prakticky všechny jeho sexuální partnerky byly starší než on. Nedostatečným zkoumáním jeho anamnézy došlo podle obviněného k porušení standardizovaného postupu vyšetření a v kontextu s dalšími výhradami se podle obviněného lze domnívat, že závěry zkoumání nemohou být správné a objektivní.
8. Obviněný dále nesouhlasí s tím, že jeho sexuální odchylka byla dovozována na základě způsobu a formy odpovědí, které při vyšetření poskytl. Tyto závěry byly podle obviněného učiněny pouze na základě subjektivních vjemů a jejich posouzení samotnou znalkyní. Znalkyně navíc projevila svůj právní názor, nikoliv odborný, neboť případ hodnotila ještě předtím, než došlo k vyhlášení rozsudku. Od samotného počátku tak znalkyně postupovala pod vlivem toho, že obviněný skutek skutečně spáchal pod vlivem své sexuální úchylky. Takové závěry proto podle obviněného nelze akceptovat.
9. V další části podaného dovolání obviněný polemizuje i se závěry falografického (PPG) vyšetření. Upozorňuje, že se jedná pouze o jedno z vyšetření, které je nutno provést za účelem stanovení diagnózy, a teprve v konfrontaci se závěry dalších vyšetření, zejména s vyšetřením sexuální a vztahové anamnézy, je možno analyzovat závěry PPG vyšetření, které samo o sobě nemůže bez dalších zjištění indikovat jakékoliv závěry o sexuální úchylce. Obviněný přitom subjektivně popírá jakoukoliv vzrušivost na podněty zobrazující dospívající dívky, přičemž uvádí, že toto vyšetření bylo vedeno takovým způsobem, že nebyl schopen vůbec jakkoliv na nic reagovat, podněty byly promítány s velkou kadencí, kdy mnohé z promítaných obrazů byly pro obviněného zdrojem velkého stresu a odporu. Obviněný zpochybnil spolehlivost falografického vyšetření, přičemž s odkazem na odbornou literaturu uvedl, že toto může více odrážet aktuální stav sexuálního napětí než stabilní tendenci vzrušivosti na určité skupiny podnětů. K výsledkům je proto potřeba přistupovat kriticky, a to i s ohledem na značný rozptyl. Poukazuje i na to, že problematickou je pro hodnocení výsledků PPG vyšetření nízká reaktivita a existence disimulace. Tyto problematické aspekty se podle obviněného podílí na celkovém zkreslení a nerelativnosti PPG vyšetření v jeho obecné rovině a v souvislosti s dalšími výsledky pak i na závěrech o existenci hebefilie u něj.
10. Výhrady obviněného proti závěrům znalkyně PhDr. Malé se rovněž týkají použitých metod. Metoda DOPEN je podle obviněného zastaralá a používá se již zcela sporadicky, přičemž použitý Hand-test podle aktuálních vědeckých zkoumání vykazuje nevalidní výsledky. Pokud znalkyně uvádí, že obviněný se uchyluje k vágnostem, bagatelizacím a slovní vatě, neřeší, z jakého důvodu je ze strany obviněného k takové formě komunikace přistoupeno. V rámci testu WAIS-III není vůbec uvedeno, kolik subtestů a jakých konkrétně bylo při vyšetření užito a s jakým výsledkem, není ani uveden odhad IQ skóre, přičemž tyto polovičaté informace činí podle obviněného závěry znalkyně v podstatě nepřezkoumatelné. Podobně je tomu u ROR, u kterého není uvedeno, jaký využívá systém vyhodnocení.
11. Znalkyně tedy podle obviněného dospěly k závěru o hebefilii bez užití adekvátních zjišťovacích a nalézacích metod, a aniž by uvedly, ze kterých skutečností tyto závěry konkrétně vycházejí a o jaké konkrétní informace a skutečnosti se opírají. Podle revizních závěrů, ke kterým dospěly znalci při revizi napadeného posudku, z výsledků není patrná hebefilní orientace ani žádná jiná sexuální nezdrženlivost či zvýšená míra sexuální apetence. Z napadeného posudku je tedy patrná osobnostní charakteristika obviněného, ale z této nevyplývá nic konkrétního, co by usuzovalo na parafilii, neboť pro tuto diagnózu absentuje dostatečný počet a kvalita podkladů. Znalecký posudek znalkyň PhDr. Malé a MUDr. Bittnerové je tedy podle obviněného jakožto podklad pro rozhodnutí ve věci samé zcela nerelevantní a neupotřebitelný a je třeba, aby tyto závěry byly revidovány, resp. minimálně přezkoumány, a to tím spíš, že to byly právě výsledky uvedeného znaleckého zkoumání, které vedly soudy k závěru o vině obviněného. Znalecký posudek byl tedy podle obviněného pomyslným jazýčkem na vahách. Ačkoliv bylo vypracování revizního znaleckého posudku navrhováno v předchozím řízení, tomuto návrhu nebylo vyhověno. Za situace, kdy znalecký posudek byl podroben odbornému posouzení ze strany doc. Luďka Fialy, soudního znalce z daného oboru, je podle obviněného zřejmé, že posudek nevyhovuje požadavkům na takový důkaz a je nutné vypracování revizního znaleckého posudku. Důležitost takového postupu je dána i tím, že v trestním řízení byly podle obviněného provedeny i důkazy svědčící o tom, že obviněný se vytýkaného jednání nedopustil. Ohledně těchto důkazů obviněný odkázal na obsah svého odvolání.
12. Z těchto důvodů obviněný uzavřel, že předmětný znalecký posudek je zatížen podstatnou vadou, a to z hlediska jeho obsahových a odborných náležitostí a požadavků na jeho zpracování. Pro závěr o hebefilii obviněného je proto zcela nevypovídající a jedná se o nepoužitelný důkaz. Návrhu na vypracování revizního znaleckého posudku pak nebylo neodůvodněně vyhověno. Tím byl podle obviněného naplněn uplatněný důvod dovolání.
13. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky soudů nižších stupňů (neuvedl však, jaký by měl být další postup po takovém zrušení).
14. Dovolání obviněného bylo ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. zasláno nejvyššímu státnímu zástupci k případnému vyjádření. K dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“).
15. Státní zástupkyně má za to, že stran bezvadnosti a úplnosti dokazování a správnosti skutkových zjištění nelze nalézacímu soudu ničeho vytknout, neboť provedl řádné dokazování v rozsahu, který odpovídá požadavkům §2 odst. 5 tr. ř., provedené důkazy vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. a následně dospěl k odpovídajícím skutkovým závěrům, které také náležitým způsobem respektujícím pravidla vymezená v §125 odst. 1 tr. ř. odůvodnil. S veškerými, i nyní uplatňovanými, námitkami stran skutkových zjištění se následně vypořádal (byť poněkud stroze) soud odvolací. Rozhodnutí soudů proto netrpí ani vadou zjevného (či extrémního) nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů (což obviněný ani nenamítá), neboť po jejich řádném vyhodnocení bylo v souladu se zásadami formální logiky nepochybně možné učinit skutkové závěry vyjádřené následně ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, které se také staly dostatečným podkladem pro soudy vyslovený závěr o vině a pro zaujatou právní kvalifikaci. Za dané situace tedy podle ní nepřicházela v úvahu ani aplikace procesní zásady in dubio pro reo , neboť o rozhodném skutkovém stavu věci nebylo důvodných pochyb.
16. Nad rámec uvedeného státní zástupkyně odkázala na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů s tím, že soud nalézací se velmi pečlivě vypořádal se znaleckým zkoumáním obviněného a učinil zcela adekvátní závěry. Dané znalecké zkoumání pak nebylo jediným usvědčujícím důkazem obviněného, ale soud bral na zřetel i další důkazy, které následně hodnotil nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Také byla velmi pečlivě posuzována věrohodnost poškozené a okolnost, za které došlo k odhalení nyní posuzované trestné činnosti. Soud odvolací se také vypořádal, byť vcelku stručně, s opakovanou námitkou obviněného, že by ve věci měl být proveden revizní znalecký posudek, kdy konstatoval, že doplnění provedených znaleckých posudků či vyhotovení jejich revizních verzí procesnímu ani odvolacímu soudu nepřipadalo nutným, proto nebylo na návrh na revizi těchto posudků odvolacím soudem reagováno a tyto se jevily nadbytečnými. Nelze tedy hovořit ani o existenci opomenutých důkazů (byť opětovně žádaný revizní posudek obviněný takto neoznačil). Námitky obviněného, již soudem vypořádané jsou tak v podstatě jen nesouhlasem se závěry znaleckého posudku, kdy v odůvodnění dovolání obviněný jen opakuje stejné argumenty, případně je rozšiřuje. Státní zástupkyně proto uzavřela, že soudy se skutkovými námitkami obviněného již náležitě zabývaly, a pokud se nyní obviněný opětovně domáhá odpovědí na všechny své výhrady, nepochybně je nalezne v odůvodnění rozsudků soudů obou soudů.
17. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného L. H. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Současně vyjádřila souhlas s tím, aby bylo o dovolání rozhodováno ve smyslu §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je v této trestní věci dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná.
19. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání uvedené v §265f tr. ř. (částečnou vadu dovolacího petitu spočívající v neuvedení toho, jaký by měl být postup Nejvyššího soudu po navrhovaném zrušení rozhodnutí soudů nižších stupňů, nepovažoval Nejvyšší soud za natolik podstatnou, aby bránila projednání dovolání a rozhodnutí o něm).
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
21. Obviněný v podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , který je naplněn tehdy, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
22. Z hlediska rozhodování dovolacího soudu je vhodné připomenout, že Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Fundovanou argumentaci tohoto mimořádného opravného prostředku má zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
23. Na podkladě obviněným uplatněného dovolacího důvodu a uvedených východisek mezí dovolacího přezkumu pak mohl Nejvyšší soud přistoupit k posouzení jednotlivých dovolacích námitek obviněného.
IV.
Důvodnost dovolání
24. Z předloženého dovolání se podává, že obviněný L. H. jím brojí proti výroku o vině zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, resp. proti výroku ad 2) z rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně. Své námitky přitom zaměřil proti znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, podle kterého obviněný trpí parafilií ve formě hebefilie. Proti tomuto znaleckému posudku obviněný v podaném dovolání uplatnil řadu výhrad. Má za to, že vady předmětného posudku jsou natolik závažné, že měl být vypracován revizní znalecký posudek.
25. Předtím, než se Nejvyšší soud mohl zabývat posouzením samotné důvodnosti a opodstatněnosti dovolání, je nucen nejprve podanému dovolání vytknout, že ačkoliv obviněný v něm uplatnil toliko dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tř. ř., je tento nutno posuzovat ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (konkrétně s jeho druhou alternativou), neboť z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný svojí argumentací nebrojí pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, nýbrž zejména proti rozsudku soudu nalézacího, který ho uznal vinným žalovaným skutkem a uložil mu trest, ochranné opatření a povinnost k náhradě nemajetkové újmy. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě je přitom dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) .
26. Nejvyšší soud nicméně k právě uvedené vadě podaného dovolání nepřihlížel, neboť napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející bylo možno na jeho podkladě přezkoumat, a to z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. (v jeho druhé alternativě) ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
27. K samotné podstatě dovolacích námitek obviněného pak Nejvyšší soud předně konstatuje, že není pravdou, že pro to, aby se soud prvního stupně přiklonil k verzi poškozené a obviněného shledal vinným měl zcela zásadní význam obviněným rozporovaný psychiatrický a sexuologický znalecký posudek, který tedy byl pomyslným jazýčkem na vahách a který rozhodl o vině obviněného. Tato argumentace, kterou se obviněný snaží v rozporu se skutečností vyzdvihnout význam uvedeného znaleckého posudku, s nímž se neztotožňuje, a učinit něj jediný usvědčující důkaz, neodpovídá procesu zjišťování skutkového stavu soudem prvního stupně, který za podklad výroku o vině obviněného žalovaným skutkem považoval primárně výpověď poškozené. Tu vyhodnotil jako věrohodnou, a to zejména s ohledem na závěry znaleckého posudku psychiatrického vypracovaného na osobu poškozené, podle kterého kognitivní úroveň poškozené, jejíž intelektové výkony odpovídají úrovni osmiletého dítěte, není dostatečně vysoká pro to, aby poškozená byla schopna si vymyslet takto rozsáhlé obvinění, uchovat ho v paměti a opakovaně ho konzistentně sdělovat či se ho naučit od někoho jiného a opětovně ho reprodukovat. Klíčová a pro nalézací soud věrohodná výpověď poškozené pak byla toliko podpořena ostatními důkazy, které však již mají charakter toliko důkazů nepřímých, podpůrných. V této kategorii se nachází i důkaz znaleckým posudkem psychiatrickým a sexuologickým na osobu obviněného, který dospěl k závěru, že obviněný trpí parafilií ve formě hebefilie, tzn. sexuální oblibou dospívajících dívek. Význam tohoto znaleckého posudku, který má povahu důkazu toliko nepřímého, tak není možno přeceňovat, neboť závěr o vině obviněného by bylo možno učinit i na podkladě samotné výpovědi poškozené, tedy i v případě, kdy by znalkyně PhDr. Malá a MUDr. Bittnerová dospěly k závěru, že obviněný hebefilií či jinou sexuální odchylkou netrpí. S ohledem na omezený význam rozporovaného znaleckého posudku a na rozsah dovolacího přezkumu v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je tak možno učinit závěr, že zjištění o tom, že obviněný trpí parafilií ve formě hebefilie, není rozhodným skutkovým zjištěním, které bylo určující pro naplnění znaků přisouzeného zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku.
28. Pokud jde o odůvodnění závěru o věrohodnosti poškozené uvedené v bodě 19. rozsudku nalézacího soudu, pak toto odpovídá zákonným požadavkům na hodnocení provedených důkazů uvedeným v §2 odst. 6 tr. ř. a Nejvyšší soud se s ním pro jeho přesvědčivost plně ztotožňuje. Z uvedených důvodů tak lze konstatovat, že dokazováním před soudem prvního stupně byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Nalézací soud tak dostál požadavkům §2 odst. 5 tr. ř. Poukazuje-li obviněný na to, že ve věci byly provedeny i důkazy svědčící o tom, že se vytýkaného jednání nedopustil, přičemž ohledně těchto důkazů odkázal na obsah svého odvolání, je možno toliko připomenout, že veškeré dovolací námitky je nutno uvést v textu samotného dovolání a nelze odkazovat na jiná podání učiněná v průběhu trestního řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 587/2012, publikované pod č. 46/2013 Sb. rozh. tr.).
29. K obviněným vytýkaným vadám předmětného psychiatrického a sexuologického znaleckého posudku pak Nejvyšší soud mohl pouze nad rámec shora odůvodněného závěru o tom, že tento znalecký posudek nebyl podkladem pro žádné rozhodné skutkové zjištění, které by bylo určující pro naplnění znaků přisouzeného trestného činu, uvést následující. Obviněný ve vztahu k uvedenému znaleckému posudku uplatnil celou řadu poměrně podrobných výhrad týkajících se znalkyněmi zvolených metod a náležitostí samotného znaleckého posudku. Z obsahu předloženého spisového materiálu se nicméně podává, že obviněný tyto výhrady neuplatnil ani v přípravném řízení (na konci vyšetřování neměl obviněný ani jeho obhájce žádných návrhů na doplnění dokazování), a zejména tak neučinil v hlavním líčení, při kterém byl prováděn výslech znalkyně MUDr. Bittnerové. Při něm obhájce obviněného uplatnil toliko několik málo výhrad, se kterými se jmenovaná znalkyně obratem vypořádala (za všechny lze zmínit opakovaně uplatňovanou námitku, že obviněný měl během svého života zpravidla starší sexuální partnerky, či dotaz na metody, které vedly k závěru o hebefilii u obviněného). Za této situace je zapotřebí trvat na tom, že výhrady vůči znaleckému posudku je zpravidla nutno uplatnit tak, aby se k nim příslušný znalec mohl vyjádřit, tedy zpravidla před jeho výslechem či v jeho průběhu. Nelze proto akceptovat postup obviněného, který uvedené výhrady uplatňuje v samotném závěru trestního řízení, kdy již s ohledem na charakter dovolacího řízení a na to, že Nejvyšší soud není tzv. skutkovou instancí, nýbrž instancí právní, není prostor k tomu, aby znalkyně na vytýkané nedostatky reagovala a s nimi se vypořádala.
30. Z hlediska shora rozvedeného omezeného rozsahu dovolacího přezkumu je tak možno uvést, že Nejvyšší soud u předmětného psychiatrického a sexuologického znaleckého posudku nezjistil žádné takové vady, které by měly za následek jeho nepoužitelnost v trestním řízení. Znalecké závěry o tom, že obviněný trpí parafilií ve formě hebefilie, totiž nebyly učiněny pouze na základě falografického vyšetření, ale i na podkladě vztahové a sexuologické anamnézy, která je součástí sexuologické části znaleckého posudku. Znalecký závěr pak byl učiněn po vyhodnocení obou těchto součástí znaleckého zkoumání, jakož i provedeného pozorování a rozhovoru. Znalkyně své závěry následně odůvodnily v části znaleckého posudku označené jako souhrn a rozbor, načež v další části odpověděly na zadané odborné otázky. Celkově lze k předmětnému znaleckému posudku uvést, že tento obsahuje všechny nezbytné náležitosti, kdy jsou v něm zejména uvedeny podklady, ze kterých znalkyně vycházely, jakož i použité metody, a popis postupu znalkyň je nutno označit za přehledný.
31. Za situace, kdy obviněný v hlavním líčení, v němž byla za zpracovatele předmětného psychiatrického a sexuologického znaleckého posudku vyslechnuta znalkyně MUDr. Bittnerová, nyní namítané vady znaleckého posudku neuplatnil (resp. s výhradami, které obhájce obviněného uplatnil, se jmenovaná znalkyně vypořádala), nemohl se s těmito vypořádat ani nalézací soud. Ten proto neměl ani důvod nechat dosavadní znalecké závěry přezkoumat jiným znalcem. Z toho důvodu proto nelze nyní, v rámci podaného dovolání, namítat, že nebyl vypracován revizní znalecký posudek. Je rovněž nutno znovu připomenout, že o třetí alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde pouze tehdy, jestliže je navrhovaný důkaz podstatný a jestliže se má týkat rozhodných skutkových zjištění , která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Závěr o tom, že obviněný trpí hebefilií však, jak shora rozvedeno, takovým z hlediska nyní projednávaného znásilnění rozhodným skutkovým zjištěním není. Pokud obviněný sám z vlastní iniciativy nechal závěry sexuologického znaleckého posudku přezkoumat jiným znalcem, jak v podaném dovolání naznačuje, nic mu nebránilo závěry takového přezkoumání soudu zavčas předložit, aby tím posílil jím tvrzené pochybnosti o správnosti závěrů dosavadního znaleckého posudku. To však obviněný ani jeho obhájce neučinili.
32. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou zatížena vadou, která by mohla naplňovat uplatněné (ať už výslovně, či implicitně) dovolací důvody.
V.
Způsob rozhodnutí dovolacího soudu
33. Ze shora uvedených důvodů proto Nejvyšší soud o dovolání obviněného L. H. rozhodl způsobem uvedeným v §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., podle kterého Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné.
34. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje Nejvyšší soud na ustanovení §265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „[v] odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“ .
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Aleš Kolář
předseda senátu